Když už se zdálo, že nic nenaruší poklidný a nepamětihodný tok velké debaty České televize necelý týden před prvním kolem prezidentské volby, jíž se účastnili všichni kandidáti s výjimkou vypočítavého Andreje Babiše, provedl odborářský předák a jediný jasně levicový kandidát Josef Středula silný čin. V samém závěru debaty, v níž útočil zejména na nepřítomného Andreje Babiše a v níž se také ostře vyhranil proti hlavnímu kandidátovi české pravice generálu Pavlovi, v předem připraveném prohlášení ohlásil, že ukončuje kampaň a vyzval své stoupence k volbě jediné kandidující ženy — Danuše Nerudové.

Uplynulo sotva pár minut a už se odevšad vyhrnuli kritici, kteří přišli s „pravými a skutečnými motivy“ jeho kroku. Sociální sítě zaplavili politologové-amatéři, kteří všichni vědí mnohem lépe než Josef Středula sám, proč se takto rozhodl.

Podle pravicových kritiků tím prý pomohl Andreji Babišovi, případně dokonce bizarnímu kandidátovi SPD Jaroslavu Baštovi, protože většina Středulových potenciálních voličů v průzkumech údajně uvádí jako možnou druhou volbu právě tyto dva muže. Podle mnohých levicových nadšenců prý zase „zbaběle“ vyklidil pole pravici, před kterou kapituloval.

Ve skutečnosti ani jeden z obou argumentů při bližším zkoumání neobstojí. Realita je právě opačná. Josef Středula v osobní a politické situaci, která zaváněla bezvýchodností, našel řešení, které pro něj osobně, pro zájmy, jež zastupuje, i pro společnost jako celek představovalo pravděpodobně nejlepší možnost.

Smolná kampaň hrozila debaklem

Vyjděme z toho, v jaké situaci se Josef Středula ke svému kroku odhodlal. Různé průzkumy mu předvídaly výsledek mezi dvěma a pěti procenty. V prvním kole volby by tak skončil hluboko v poli poražených, takřka jistě až za reprezentantem českého politického panoptikalismu Jaroslavem Baštou a zřejmě i za dvojskifem senátorů Fischer-Hilšer, kteří se řídí olympijským heslem, podle nějž není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Jakou zátěž by taková krušná porážka představovala pro ideály, jež Středula zastupuje?

Předpokládaný mizerný výsledek by samozřejmě nepoškodil jen jeho osobní dráhu ve veřejném prostoru. Ale také by měl těžce nepříznivé dopady na zájmy, jež Josef Středula zastupuje. Nízkými jednotkami procent v prezidentské volbě by se, byť nespravedlivě, posuzovala společenská váha odborů i programových idejí demokratické levice.

Je přitom vcelku jedno, zda se Josef Středula ve svých úvahách více řídil starostmi o svou případnou budoucí kariéru, anebo obavami o újmu, jíž by volební debakl, k němuž se schylovalo, způsobil společenskému postavení odborů. Svou velikou cenu má sám fakt, že dokázal ve vypjaté situaci vrcholící kampaně zachovat chladnou hlavu, realisticky vyhodnotit, jaké mu zbývají možnosti, a najít mezi nimi překvapivé a dost možná optimální řešení.

Prezidentská volební kampaň je v současných českých poměrech, kdy se velmi rozvolnila vazba mezi jednotlivými kandidáty a jejich programovým ukotvením, vždy cestou neprobádaným terénem. Jen část proměnných může kandidát sám ovlivnit, na podstatnou část z nich nemá žádný vliv — například na to, jak se poskládá pole uchazečů, z čeho se stanou hlavní témata kampaně, ani jak bude vypadat mocensko-politická situace a celý její kontext.

Josef Středula se možná sám dopustil některých chyb, k tomu více níže. Ale faktem je, že některé zásadní a zřejmě určující parametry volebního střetu nemohl ovlivnit. Zejména nenese prakticky žádnou osobní vinu na tom, že česká levice jako politická síla v minulém volebním období prakticky přestala existovat. Ba co hůř, je obtížena cejchem struktury, která šla ve všem na ruku Zemanovu Hradu, kolaborovala s Babišem a dalšími prominenty české oligarchie a zadala si s Okamurovými rasisty.

Všechny uvedené stíny od počátku ulpívaly, byť z velké části nespravedlivě, i na Středulovi. Vezměme přitom prosím v potaz, že vzhledem k jeho vlastní přirozené základně, kterou tvoří sociálně zranitelnější členové nižších a nižších středních vrstev, nemohlo pro něj být úplně jednoduché formulovat jasně pozici, která by mu obstarala dostatečně silnou podporu. Dřívější mohutný sociálně-demokratický elektorát se zkrátka rozplynul.