Francouzský filozof Jean Paul Sartre je údajně autorem výroku, že život je volba a každá volba je svým způsobem nejistá, protože neznáme její důsledky. To je zdrojem naší existenciální úzkosti. Přesto v životě stále znovu a znovu volíme a snažíme se najít argumenty, které nám umožní, abychom důsledky volby dokázali předvídat co nejlépe. To se týká i volby prezidenta.

Prezident je součást ústavního systému, je to funkce politická, volíme nejen podle sympatií, ale hlavně podle toho, jak si myslíme, že prezident bude vykonávat svůj politický mandát. Podle ústavy je prezident hlavou státu, je neodpovědný, a proto má jenom velmi omezené přímé pravomoci.

To neznamená, že je bez vlivu a že volba je pouze formalitou. Ano, prezident podle naší ústavy má velmi malou moc, ale dle naší politické tradice má velký vliv. To je rámec, z něhož vycházím. Jaké jsou tedy mé argumenty pro Josefa Středulu?

Josef Středula je v prvé řadě úspěšný odborový předák. A to velmi dlouho. Vyžaduje to schopnost získat důvěru a udržet si ji. Roky v čele odborových svazů ukazují, že mimořádné postavení Josefa Středulu neomámilo, že i po letech zůstává věrohodným a důvěryhodným představitelem, kterému lidé v demokratických volbách, v navýsost demokratické organizaci dávají opakovaně svou důvěru.

Vedení odborových svazů Josefa Středulu nutně vedlo do velkého množství politických střetnutí, jak s vládou, tak se zaměstnavateli a logicky i uvnitř odborových svazů. Najít společné stanovisko, které je schopné obstát, není žádná jednoduchá věc, není to ani věc samozřejmá.

Některých jednání, a často velmi konfliktních, jsem se i sám účastnil. To, co mně vždy imponovalo, byla Josefova schopnost být tvrdým vyjednavačem — mimochodem byl vždy mimořádně dobře připravený, s podklady často lepšími, než byly ty mé vládní. Své partnery a protivníky ale nikdy neponižoval.

Často se hovoří o tom, že se pohybujeme ve svých bublinách. To pro předáka odborů platí velmi málo. Asi lépe je říci, že předák odborů se nepohybuje v bublině, nýbrž v průřezu společností. Josef Středula musí znát a také zná, jaká je situace ve školství, v podnicích, v postižených regionech… Všude tam, kde jsou lidi, kteří pracují, kteří životně potřebují, aby naše společnost byla demokratická, fungovala dobře, aby dobře fungovaly veřejné služby, jako je zdravotnictví nebo služby sociální.

Dobře ví, co to je to minimální mzda, a ví, že by bylo velmi obtížné i s průměrnou mzdou platit jakékoliv nadstandardy ve zdravotní péči, ví, co jsou důstojné pracovní podmínky a co ne. Ví dobře, jakou hodnotu a sílu má solidarita svobodně sdružených lidí.

Prezident republiky zastupuje zemi navenek, je hlavou státu a velmi záleží na tom, zda tuto důležitou funkci je schopen zvládat. To vyžaduje mezinárodní zkušenosti a je zjevné, že Josef Středula mezinárodní zkušenosti má. Působil v evropském odborovém hnutí, má velké zkušenosti z Evropské unie. Nejsou to zkušenosti z ojedinělé diplomatické návštěvy, ale z konkrétních vyjednávání v často velmi konfliktním prostředí.

Českou politickou scénu ovládá konzervativní pravice. Josef Středula je v tomto případě vyvažující osobností, pevně zakotvenou ve světě práce, ale současně osobností, která má představu o podnikání. Při hledání kompromisu mezi prací a kapitálem musel získat, a také získal, mimořádně hluboký vhled do fungování ekonomiky.

Při takto důležitých volbách si klademe otázku, zda ten, pro koho jsme se rozhodli, nepropadne aroganci moci. Josef Středula již prokázal, že touto chorobou netrpí a že je pevným demokratem. Na to je na vrcholu dostatečně dlouho. V tomto ohledu jej ze všech kandidátů známe nejlépe.

Jistě prezidentská funkce je mimořádná a nic z toho, co bylo řečeno, a co charakterizuje Josefa Středulu, není zárukou, že tuto nejvyšší ústavní pozici zvládne. Přesto je zřejmé, že jeho život a zkušenosti jsou předpokladem, že tomu tak bude.

Josef bude vyvážením dominujícího politického diskursu, je osobností, která je schopna důstojně reprezentovat Českou republiku jako hlava státu, být svorníkem společnosti, ale je i osobností, která bude schopna významně, ale ústavně konformně, ovlivňovat českou politiku. Není v něm nic falešného ani pochybného.

Jak se říká, železo železem se ostří. Život Josefa zocelil, dal mu příležitost prokázat pevnost charakteru a věrnost zásadám. Dá se na něj spolehnout.

Vladimír Špidla svůj komentář napsal už o víkendu — tedy před nedělním oznámením Josefa Středuly, že se své kandidatury vzdává ve prospěch Danuše Nerudové.