↗

Pokud nová vláda nepřistoupí ke konsolidaci veřejných rozpočtů, tak ta příští narazí do zdi, říká odborový předák Josef Středula. Foto ČMKOS

Jaké máte coby předseda Českomoravské konfederace odborových svazů očekávání od nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny? Co považujete za jejich hlavní téma?

Byl bych rád, kdyby volby nějaké téma měly, ale nemají. Jejich tématem není — s výjimkou více, či méně úspěšného marketingu — vůbec nic, a to považuji za problém. Politika ale přece spočívá právě v nastolování témat a hledání jejich řešení. Jakmile se redukuje toliko na marketing, lidé ji začnou ignorovat, čímž se otevře cesta politickému extremismu s jeho nebezpečnou nabídkou snadných řešení komplexních otázek. Doufám, že se to v těch příštích volbách již nebude opakovat.

Tématem tedy není ani to, o čem hovoří zejména zástupci obou předvolebních opozičních koalic, a to pokračování vlády v čele se skandály obtěžkaným Andrejem Babišem?

Proč bych měl věřit těm, kteří pár let nazpátky vykřikovali na lidi, již proti nim demonstrovali, že jsou lůza? Proč bych jim měl věřit? Mám — zřejmě — smůlu, že si to dobře pamatuji. Politické strany ale paměť ztrácejí. S odchodem, nebo výměnou svého lídra si projdou jakousi lobotomií a začnou se tvářit jako vzor čistoty a důvěryhodnosti.

Ať už volby vyhraje kdokoli, respektive novu vládou zformují jakékoliv politické subjekty, které nejdůležitější úkoly ji z vašeho pohledu čekají?

Prvořadým úkolem politických stran je utvořit vládu, která bude stabilní. Není v našem zájmu, aby se za rok rozpadla, pak přišla další a po ní ještě třeba třetí nebo čtvrtá. To by naší zemi nepřineslo nic dobrého. Naopak je třeba, aby se strany dohodly na společném programu, promítly jej do vládního programového prohlášení a pokusily se jej v nadcházejících čtyřech letech naplnit.

Jamile takové vláda vznikne — a byl bych rád, aby to netrvalo dlouho — musí se okamžitě věnovat problematice nynější drahoty. Je obrovská. A valí se na nás z různých stran. To je bez diskuse nejdůležitější úkol příští vlády, ať už jí sestaví kdokoliv. Cílem je přijmout taková opatření, která zajistí, aby zdražování neodnesla ta nejchudší a nejzranitelnější část naší společnosti.

Říkáte-li, že drahotu považujete za nejdůležitější téma a rozhlédnete se po předvolební nabídce, na koho byste ukázal? Kdo vám připadá nejkompetentnější pro zdárné vyřešení daného problému?

Podstatné je vyvarovat se ideologických řešení. Není žádoucí, aby se někdo pokusil situaci napravit a za pár let přišel jiný, který zase všechno překope. Takového přístupu jsme si v minulosti užili dost a dost. Naposledy třeba při zrušení superhrubé mzdy, kdy ti, kteří jej prosadili, vůbec nepromysleli dopady tohoto kroku.

Vyhýbáte se přímé odpovědi, protože po volbách budete nucen se všemi usednout k jednacímu stolu?

Myslím, že mé voličské preference jsou po léta čitelné. Nemusím to opakovat. Chci ovšem dodat, že chytré a zkušené politiky lze najít ve všech stranách s výjimkou těch extrémních, tam se hledají těžko.

Během posledních osmi let, kdy bylo u moci politické hnutí ANO a ČSSD, jste byli zvyklí jednat. V dobách, kdy vláda pravice, jste demonstrovali. Jak by se změnila práce a pozice odborů, pokud by volby přinesly změnu vládní garnitury, poslaly strany stávající vládní koalice do opozice a jejich místo ve Strakově akademii obsadily strany dnešní opozice?

Nijak. My jsme vždy připraveni využívat všechny nástroje pro prosazování našich zájmů. Naším cílem není pořádat proti vládě demonstrace, ale dosáhnout vytčených cílů. Věc nestojí tak, že chopí-li se vlády pravice, vyjdeme do ulic. Ale do ulic vyjdeme tehdy, pokud nebudeme souhlasit s jejími kroky.

Spíš by mě zajímalo, zda po těch letech relativního klidu ještě demonstrovat umíte.

Nikomu nedoporučuji, aby nás pokoušel. Tyhle věci máme pod kůží. Nejde je zapomenout. Lépe bude, když se s námi příští vláda pokusí najít společnou řeč.

Plán na konsolidaci veřejných rozpočtů má jen prezident

Pojďme k drahotě. Na Twitteru jste psal, že jedním z důvodů rostoucí inflace je prohlubující se zadlužení státu. Ve stanovisku ke státnímu rozpočtu na příští rok jste pak uvedli, že ministerstvo financí v čele s Alenou Schillerovou fakticky rezignovalo na řízení veřejných financí a nemá připravený plán na jejich konsolidaci. Má ho některý z kandidujících subjektů?

Prezident. Nikdo jiný.

Opravdu? To je všechno?

Bohužel. Výčet je velmi úzký. Ostatní prokázali, že si vůbec neuvědomují závažnost problému. Jediný, kdo myslel na to, jak veřejné finance po covidu konsolidovat, byl prezident. Řekl jednoznačně: Ať opatření fungují dva roky a poté se vraťme do výchozího stavu. To byl čistý, srozumitelný a logický plán.

Nikdo to ovšem nechtěl poslouchat. Proto jsme se ocitli v situaci, jíž nikdo nikdy nezažil. Zatímco ještě před pár lety jsme se hádali o schodky ve výši čtyřiceti miliard, dnes jsou desetinásobné. A reálně hrozí, že si stejně jako poslední celosvětové ekonomické krizi zažijeme naši vlastní, českou krizi.

Již jsem říkal, že se před volbami bohužel nediskutují podstatné programové otázky, ale jen hesla. V heslech ovšem nelze shrnout problematiku konsolidace veřejných rozpočtů. Politickým stranám by se navíc mohlo stát, že jejich plány lidi odradí. Politikové se bojí říct voličům pravdu z obavy, že je znovu nezvolí.

Rozpočtové schodky ovšem nezpůsobila jen opatření proti covidu.

Samozřejmě. Letos se deficit státního rozpočtu podle našich odhadů vyšplhá na čtyři sta až čtyři sta čtyřicet miliard korun, přičemž obsahuje půl roku covidových opatření. V příštím roce se ale s žádnými dalšími nepočítá, navzdory tomu ministerstvo financí připravilo rozpočet se schodkem tří set sedmdesáti miliard korun. Rozvrat veřejných financí nezapříčinil covid, ale vláda, Sněmovna a Senát, když schválily kroky, jež tyto deficity způsobují.

V již zmíněném stanovisku píšete, že nepřiznaná daňová reforma — v podobě zrušení superhrubé mzdy, ale i dalších přijatých opatření — fakticky odsunula úkol konsolidace veřejných financí na výdajovou stranu, což ohrožuje jak ekonomický růst, tak i konsolidaci samu, a navíc má potenciální negativně zasáhnout chudší část společnosti. Znamená to, že po příští vládě budete požadovat opětovné zvýšení daní?

Především chceme, aby vláda změnila způsob řízení hospodářské politiky České republiky. Navrhujeme ustavit místopředsedu vlády pro hospodářskou politiku, který by koordinoval dotčená ministerstva, zřídit poradu ekonomických ministrů rozšířenou o sociální partnery a vytvořit při Úřadu vlády silný analyticko-strategický tým, jež by vládnímu kabinetu v této věci k ruce.

Pokud se bavíme o zemi budoucnosti, což je marketingové heslo, které se používá již notných pár let, musíme zajistit, aby se Česká republika takovou zemí skutečně stala. Prohlubující se zadlužení státu nás ovšem nevede do budoucnosti, ale do minulosti. Lidem se promítne do peněženek. A nebudou se mít lépe, nýbrž hůře než dnes.

Když jsem byl v jedné debatě s Alenou Schillerovou, tak říkala, že plánované schodky pro příští vládu v zásadě nepředstavují problém, neboť dluhová brzda se aktivuje až tehdy, když státní dluh překročí hranici pětapadesáti procent hrubého domácího produktu. To je ovšem nesmírně nebezpečný přístup. Pokud se totiž nová vláda nepřistoupí ke konsolidaci veřejných financí, tak ta příští narazí do zdi.

Zpět k otázce: budete požadovat zvýšení daní?

Musíme si říct pravdu o daňové statistice — kdo a jak se na výběru daní podílí — a promítnout do daňového systému prvky daňové spravedlnosti. Současně je třeba promyslet, na co ty peníze chceme: zdravotnictví, školství, bezpečnost…

Zřejmě nechceme shořet v pekle klimatické změny…

Jistě.

Ve zkratce: Musíme definovat podobu veřejných služeb. Někteří možná přiznají, že jejich část chtějí privatizovat. Pokud to udělají, my budeme zásadně proti. Privatizace veřejných služeb s sebou totiž nese pokles životní úrovně lidí.

Teprve poté se můžeme bavit o úpravě daňového mixu. Domnívám se, že řada občanů by navíc nemusela mít zásadní problém se zvýšením daní, pokud by věděla, že jsou nastaveny v zásadě spravedlivě. A vláda získané peníze využije smysluplně.

K ochraně přírody je třeba přistoupit bez ideologie

Říkal jste, že inflace je tažena zadlužováním státu. Vedle ní se české domácnosti potýkají i s růstem cen energií. Jak by měla na tento problém zareagovat nová vláda?

Růst cen energií je způsobený emisními povolenkami. Ten systém je změnitelný. Byly to odbory, kdo jako první požadoval, aby se tématem premiér zabýval na evropské úrovni. Od chvíli, kdy jsme si přečetl Green Deal, žádáme, aby byly zpracovány studie dopadů, ale tenhle úkol nikdo neodpracoval. Premiér jej navzdory tomu odsouhlasil. Již dnes vidíme, jak lidé přicházejí o práci. Nevíme, zda přežijí firmy. Tisíce rodin se mohou dostat do existenční tísně. Znovu se ukazuje, že nemyslíme na budoucnost.

Argument, že růst cen energií je tažen zdražováním emisních povolenek, zazníval v předvolebních debatách často. Mnozí politikové vyčítali premiérovi Andreji Babišovi to samé, co vy. Podle odborníků je ovšem na vině zvyšující se cena plynu, kdežto emisní povolenky hrají jen malou roli. Říkají proto, že problém spočívá v nezvládnuté spravedlivé ekologické transformaci, protože povolenky v zásadě fungují, neboť omezují zisky uhlobaronů…

Každý má právo na svůj pohled. Osobně mám svůj a za ním si stojím. Snahy o zlepšení životního prostředí nesmí být vedeny z ideologických pozic. Jakmile do nich vtáhneme ideologie a nebudeme chtít znát pravdu, jsme v průšvihu. Již dnes kvůli zdražování emisních povolenek přišly tisíce lidí o práci. A hrozí to i dalším. Jak to chceme řešit? Máme nějaký plán?

Nesvědčí hrozby, o nichž hovoříte, naopak o tom, že jsme zkrátka zaspali? Že jsme tu po léta budovali energetický skanzen? A že jsme zaměňovali zájmy lidí se zájmy uhlobaronů?

Nevím, jakou má jaderná elektrárna spojitost s uhlobarony. Nechci věc lakovat tak, aby vypadala ideologicky přijatelně. Jde mi o konkrétní řešení. Pokud se energie dále zdraží — a ona se zdraží —, kde lidé vezmou na složenky? Jak budou z východních mezd platit západní ceny? To nemá s uhlobarony vůbec nic společného.

Opakovaně se dotýkáme toho, jak zajistit, aby životní úroveň občanů České republiky neklesala, ale rostla. Zajímá mě, zda jde odborům jen o tohle? Zda je vám lhostejné, kdo vládne, jak se chová k institucím státu, kolik lidí nechal zbytečně umřít, zda usiluje o omezení nezávislosti veřejnoprávních médií nebo se vyhýbá daňovým povinnostem skrze firmy v daňových rájích?

Ne, nás nezajímá jediné téma. To bychom byli hodně nezodpovědní. Usilujeme o dodržování pravidel. Není nám lhostejné, zda je někdo porušuje. Vždy stojíme na straně těch poctivých, ať už se jedná o zaměstnance, nebo zaměstnavatele.

Věnujeme se otázkám zahraniční politiky, usiluje o vyrovnávání rozdílů mezi členskými státy Evropské unie, soustředíme se na ekonomickou diplomacii. A to není zdaleka vše.

Nezapomínáme na problematiku bezpečnosti, zdravotnictví nebo důchodového systému. A také nás zajímá, proč politik, který se kasá bojem s rakovinou, vůbec neřeší, že přes devět tisíc lidí pracuje na pozicích, jež jsou prokazatelně rakovinotvorné.

Upřesním otázku: Když sledujete prorůstání holdingu Agrofert státní správou a zaměňování jeho zájmů se zájmy státu, chápete to jako závažný problém?

Dlouhodobě říkáme, že existence daňových rájů je nepřijatelná. Je mi jedno, zda pravidla porušuje politik, nebo běžný občan. Pokud je poruší, musí být sjednána náprava. K tomu účelu máme řadu orgánů a institucí. Pokud ovšem jejich činnost politik ovlivňuje, tak by jej občané neměli znovu zvolit a volat po jeho odchodu z funkce.

Přijde mi, že jste z voleb rozladěný. Domníváte se, že bez ohledu na jejich výsledek, bude spíše hůře, než lépe?

Přál bych si, aby příští vláda, bez ohledu na její barvu, vládla moudře. Výhled je ovšem krajně nejistý. Byl bych proto rád alespoň za to, aby se Česká republika po volbách nezačala zpronevěřovat svému dosavadnímu demokratickému vývoji. Aby neztrácela partnery. Aby se s ní byli ochotní i nadále bavit.

Tak ještě poslední dotaz: rozhodl jste se, zda budete kandidovat na Hrad?

Na to je dost času. Teď nás čekají důležité volby. Prezidenta budeme volit až za dva roky. Do té doby je dost času, abych zvážil plusy a mínusy mé případné kandidatury.

JAN GRUBER