Poslanecká sněmovna na své středeční schůzi zvolila tři nové členy Rady České televize. Stali se jimi ekonomka Hana Lipovská, novinář Pavel Matocha a moderátor Lubomír „Xaver“ Veselý. Odborníci pokládají tuto volbu za problematickou, neboť s jejich příchodem posílí v Radě hlasy, které jsou k médiím veřejné služby značně kritické. Dodávají však, že nijak nevybočuje z trendu započatém v tomto volebním období, který se vyznačuje snahou zpochybnit fungování České televize a omezit její nezávislost.

„Tito lidé byli nepochybně zvoleni s úkolem ovlivňovat rozhodování Rady ve prospěch Babišovy vlády a stran, které ji podporují,“ okomentoval pro Deník Referendum rozhodnutí Sněmovny sociolog médií z britské univerzity v Loughborough Václav Štětka s tím, že se ale nejedná o velké překvapení. „Radní jsou vesměs vybíráni tak, aby v hájili zájmy toho kterého politického uskupení. Je to bohužel důsledek špatně nastaveného modelu fungování veřejnoprávních médií, jak se prosadil po roce 1990. Přesto složení Rady doposud poskytovalo televizi relativní politickou nezávislost,“ doplnil.

Opatrněji výsledky volby zhodnotil ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka. „Je třeba si uvědomit, že Rada je kolektivní orgán, a nelze dopředu s jistotou říct, že její noví členové automaticky podpoří křídlo, které usiluje o posílení vlivu státu nad Českou televizí,“ uvedl pro Deník Referendum. Připustil ale, že hlasy kritické k činnosti České televize nyní získají v Radě převahu. „Ostatně Lipovská se těmito výhradami nikdy netajila,“ připomněl její výrok, že prý nerozumí smyslu veřejnoprávních médií.

„Obsazení Rady ukazuje, jaké je naladění mocných a v jakých hodnotových konturách by vedení televize mělo operovat, aby s nimi nevstoupilo do zásadního konfliktu,“ řekl Deníku Referendum odborník na etiku médií Jan Motal z Masarykovy univerzity s tím, že osoby nově zvolených radní naznačují, že ve Sněmovně vítězí ten výklad veřejné služby, jímž se rozumí veřejná moc. „Čili že veřejnoprávní média by měla spíše odrážet atmosféru a strukturu politické reprezentace, nikoliv vlastní silnou a sebevědomou pozici založenou na demokratických hodnotách,“ upřesnil.

Podle Motala složení Rady rovněž ozřejmuje, jak úspěšní dokážou být obránci nezávislosti médií v Parlamentu. „Opoziční politici rádi hudrují o ochraně médií veřejné služby, ale činy zatím příliš vidět nejsou,“ podotkl. „Při každé kritice se alibisticky brání, že přece nemají většinu a nemohou zvrátit rozhodnutí koaličních sil. To je ale dost primitivní chápání politiky, ta se přeci nedělá jen hlasováním, ale i celou tou zákulisní prací, přesvědčováním a kultivací politického prostoru,“ uzavřel.

Visegrádská inspirace

„Nemá cenu opakovat, že jde o lidi, kteří mají k České televizi kritický vztah a půjdou na ruku hnutí ANO,“ uvedl pro Deník Referendum sociolog médií Jaromír Volek. „Zajímavější mi přijde upozornit na jednu podobnost s nedávným procesem ‚znevolnění‘ médií veřejné služby v Maďarsku. Tam započala ofenziva proti nim také útokem na jejich hospodaření a prostřednictvím vládních ekonomů. Jejich vysoký podíl v poslední volbě radních naznačuje, že koaliční soubežci hnutí ANO zvolili podobnou strategii, minimálně v postavě Lipovské,“ vysvětlil

Volek předpokládá, že se někdejší spolupracovnice Institutu Václava Klause spolu s dříve zvoleným bývalým viceguvernérem České národní banky Pavlem Kysilkou při kritice České televize vydá právě tímto směrem. „Pod rouškou nehospodárnosti budou navrhovat ořezání některých — údajně nadbytečných — investici, pořadů a projektů. Což je v podstatě cesta řízené likvidace, na jejímž konci nebude ovládnutí televize státem, ale proměna České televize v nikové médium s výrazně oslabenou společenskou funkcí“ dodal.

S domněnkou brněnského sociologa médií, že útoky na veřejnoprávní televizi se povedou zejména z ekonomických pozic, souhlasí i Šlerka se Štětkou. Druhý z jmenovaných ovšem upozornil, že mnozí radní nemají pro takovou kritiku potřebné kompetence a znalosti. „Současná podoba zákona totiž umožňuje, aby v Radě zasedli i lidé, kteří o fungování veřejnoprávních médií nevědí zhola nic, a činili rozhodnutí, jež mohou být v zásadním rozporu s jejich reálnými možnostmi a potřebami,“ poukázal na nedostatky platné právní úpravy.

„Ač se někdo může domnívat, že Rada nemá příliš silné kompetence, opak je pravdou. Jde de facto o pravomoce správní rady, byť ji tak zákon nedefinuje. Je proto zarážející, že v ní až na výjimky sedí lidé, kteří televizní industrii ani konceptu veřejné mediální služby nerozumí, ale mají dohlížet na téměř sedmimiliardový rozpočet,“ navázal na Volek. „Považuji proto výběr radních ze strany poslanců za velmi nezodpovědný, neboť je těžko obhajitelné, aby ti při volbě nezohledňovali jejich odbornost,“ dodal.

Zabetonovaná diskuse

Na otázku, jakými metodami, by mohli noví radní, respektive celá Rada omezovat nezávislost České televize, když jí zákon neumožňuje promlouvat do složení vysílání nebo personálního obsazení, oslovení odborníci odpověděli, že cesty jak tlačit vedení veřejnoprávního média do kouta naznačila Rada Českého rozhlasu. Příkladem může být kauza „porno na Vltavě“ rozpoutaná Tomášem Kňourkem, jehož do funkce radního Poslanecká sněmovna nedávno znovu zvolila, a která vedla k odchodu šéfredaktora stanice Petra Fischera.

„Do rozhlasové Rady byli v nedávné minulosti zvoleni i lidé, kteří nechápou koncept média veřejné služby a neztotožňují se s myšlenkou, že by veřejnoprávní média měla být politicky nezávislá. V praxi se to projevuje například tak, že Rada ve svých rozhodnutích opakovaně vychází vstříc stížnostem vůči některým konkrétním pořadům nebo zaměstnancům, s cílem omezit prostor pro kritiku premiéra, prezidenta a spřízněných politických uskupení,“ přiblížil možný scénář dalšího vývoje činnosti kontrolního orgánu České televize Štětka.

Šlerka k tomu podotkl, že zvýšená kritika radních směrem dovnitř instituce může posílit tendence některých jejích zaměstnanců k autocenzuře. „V obsahové oblasti mají jen neformální moc. Kdyby chtěli dosáhnout výraznějších změn v kratším čase, museli by přistoupit k odvolání generálního ředitele Petra Dvořáka,“ upřesnil s tím, že dnes se mluví spíše o možnosti, že Dvořákovi nebudou schváleny odměny v plné výši. „Je to první symbolická rovina trestu. Věci se ale mohou změnit opravdu rychle,“ dodal.

Ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se nicméně spolu s Volkem a Štětkou nedomnívá, že je hojně diskutovaná proměna největšího veřejnoprávního média v médium státní bezprostředně na pořadu dne. „Nemyslím, si, že by se hnutí ANO spolu se stranami, s nimiž spolupracuje, vyloženě snažilo demontovat nezávislost médií veřejné služby, snaží se ale výklad tohoto pojmu stlačit na jeho významové minimum,“ navázal Motal s tím, že vedení televize se vzrůstající kritiky nesmí polekat.

„Její vedení by se ovšem nemělo obrňovat argumenty početního charakteru, jako kolik dali komu prostoru a jaká je spokojenost s vysíláním podle průzkumů,“ pokračoval. „Ve zjitřené atmosféře bohužel není prostor pro hlubší analytickou rozpravu o televizním vysílání, která by odhalila jeho přednosti i nedostatky a nespoléhala jen na kvantitativní kritéria. Současný humbuk kolem Rady tak slouží spíše k zabetonování diskuze o veřejné službě, k posilování atmosféry strachu a oslabení schopnosti České televize být kvalifikovanou oponenturou mocných,“ uzavřel.