Po Staromáku: Volba do rad veřejnoprávních médií má být veřejná
Benjamin RollJeden z organizátorů akcí Milionu chvilek pro demokracii vysvětluje, oč šlo při nedělním shromáždění a jaké má iniciativa nejbližší cíle.
Veřejným ochráncem práv se stal člověk, který se opakovaně vyjadřoval o tom, že se určitou částí své agendy — zejména se to týkalo práv menšin — nechce vůbec zabývat. Člověk, který za minulého režimu vychvaloval tehdejší volby jako „nesrovnatelně demokratičtější“ než volby v západních zemích. Člověk, který po revoluci neoprávněně používal titul JUDr. A který se zastával Andreje Babiše ve věci jeho trestního stíhání.
To je samo o sobě skandální. A proto jsme se rozhodli reagovat. Nicméně je potřeba se dívat také dál, a to k tomu, co tato volba vypovídá o politické situaci jako takové.
Volba ombudsmana, to, co jí přecházelo, a to, co po ní bezprostředně následovalo, svědčí o hlubším, vážnějším a již déletrvajícím problému. Premiér je v obrovském střetu zájmů, chce stále více moci a velká část poslanců se rozhoduje zcela nekompetentně, vymlouvá se, že tak činí na truc aktivistům a ve skutečnosti jen prostě poslouchá, co se jim řekne.
Jaký je tedy zájem neoficiální koalice Andrej Babiš+Hrad+KSČM+SPD+část ČSSD+Trikolóra? Postupně co nejvíce narušit nezávislost důležitých institucí. Naklonit si je na svou stranu nebo je, jak prý pronesl Jaroslav Faltýnek, „alespoň roz*rdat“.
Chtěli jsme zejména upozornit, že demokracie není jen vláda lidu, ale také velmi významně vládou práva, jehož případné porušování mohou a mají hájit i sami občané, což nám připomněl jeden z řečníků, filosof Daniel Kroupa. O tom, že právě premiérův střet zájmů je velkým ohrožením pro demokracii, promluvil člověk, který to zažil na vlastní kůži, když pracoval pod Andrejem Babišem na Ministerstvu financí — právník nadačního fondu proti korupci Ondřej Závodský. Varoval například před tím, že se blížíme k situaci nazývané jako „captured state“.
Přičemž rozhodování o tom, kdo je dogmatik a fanatik, mají vyhrazeno jenom chvilkaři, a to podle kritérií, která si určují sami.
"S těmito lidmi se musíme konfrontovat a jediné, čemu oni rozumějí, je síla."
Nepokryté vyhrožování. Nedejbože, aby chvilkaři jednou dostali do rukou silové struktury státu.
A takhle vypadá demokracie po kolaříkovsku. V čem se vlastně liší od bolševismu?
diskutabilní), ale zavedená demokracie se násilím ještě nikdy neudržela. A jestli je v nějakém systému nutné/žádoucí používat násilí způsobem, který navrhují chvilkaři, pak už nejde o demokracii.
Z výše uvedeného neplyne, že bych 30 let po změně režimu spojoval jakákoli pozitivní očekávání s antikomunismem.
Říci, že někdo rozumí jen síle, mi nepřijde jako zrovna silná káva. Spíš je to trochu banální. Taková je to totiž obecná realita a naše každodenní zkušenost. Naštěstí jde v naší civilizaci vesměs o sílu poněkud sublimovanou.
Nicméně i důsledky sublimované síly mohou být a také bývají dalekosáhlé. Viz třeba protlačení církevních restitucí parlamentem.