Po Staromáku: Volba do rad veřejnoprávních médií má být veřejná

Benjamin Roll

Jeden z organizátorů akcí Milionu chvilek pro demokracii vysvětluje, oč šlo při nedělním shromáždění a jaké má iniciativa nejbližší cíle.

Veřejným ochráncem práv se stal člověk, který se opakovaně vyjadřoval o tom, že se určitou částí své agendy — zejména se to týkalo práv menšin — nechce vůbec zabývat. Člověk, který za minulého režimu vychvaloval tehdejší volby jako „nesrovnatelně demokratičtější“ než volby v západních zemích. Člověk, který po revoluci neoprávněně používal titul JUDr. A který se zastával Andreje Babiše ve věci jeho trestního stíhání.

To je samo o sobě skandální. A proto jsme se rozhodli reagovat. Nicméně je potřeba se dívat také dál, a to k tomu, co tato volba vypovídá o politické situaci jako takové.  

Volba ombudsmana, to, co jí přecházelo, a to, co po ní bezprostředně následovalo, svědčí o hlubším, vážnějším a již déletrvajícím problému. Premiér je v obrovském střetu zájmů, chce stále více moci a velká část poslanců se rozhoduje zcela nekompetentně, vymlouvá se, že tak činí na truc aktivistům a ve skutečnosti jen prostě poslouchá, co se jim řekne.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Jaký je tedy zájem neoficiální koalice Andrej Babiš+Hrad+KSČM+SPD+část ČSSD+Trikolóra? Postupně co nejvíce narušit nezávislost důležitých institucí. Naklonit si je na svou stranu nebo je, jak prý pronesl Jaroslav Faltýnek, „alespoň roz*rdat“.

Chtěli jsme zejména upozornit, že demokracie není jen vláda lidu, ale také velmi významně vládou práva, jehož případné porušování mohou a mají hájit i sami občané, což nám připomněl jeden z řečníků, filosof Daniel Kroupa. O tom, že právě premiérův střet zájmů je velkým ohrožením pro demokracii, promluvil člověk, který to zažil na vlastní kůži, když pracoval pod Andrejem Babišem na Ministerstvu financí — právník nadačního fondu proti korupci Ondřej Závodský. Varoval například před tím, že se blížíme k situaci nazývané jako „captured state“.

Demonstrace měla i částečně „mezinárodní“ rozměr, když promluvil Fedor Gál o slovenské zkušenosti a současné situaci po volbách, které sice přinesly naději, ale i nové otazníky. „Už v roce 89 jsem říkal, že definitivní vítězství je naše, ale nevěděl jsem tehdy, jak dlouho to bude trvat... trvá to sakramentsky dlouho,“ pronesl k napjatě poslouchajícímu Staroměstskému náměstí a dodal: „Celý svůj život věřím v dialog, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že odtud potud. Dialog s fanatiky, dialog s dogmatiky a dialog s politickými kšeftýři není možný. S těmito lidmi se musíme konfrontovat a jediné, čemu oni rozumějí, je síla. Nestačí odvaha, nestačí moudrost, rozumějí jenom síle. Buďme silní!“    

Fedor Gál: Už v roce 89 jsem říkal, že definitivní vítězství je naše, ale nevěděl jsem tehdy, jak dlouho to bude trvat... Foto Jakub Joachim

Zdůraznili jsme důležitost oddělení a vyvážení tzv. pilířů demokracie. Připomněli jsme, že vedle moci výkonné (vláda, prezident), moci zákonodárné (senát, sněmovna) a moci soudní patří k pilířům demokracie také nezávislá média, a to zejména média veřejnoprávní. Tyto pilíře symbolizovala židle demokracie.

Aktivistka ze spolku Společně Brno Hana Strašáková, která s námi úzce spolupracuje, ji se svými kolegy přivezla z Brna. Nesli jsme ji v čele průvodu a na Staromětském náměstí stála na pódiu až do chvíle, kdy ji Hanka představila a kdy jsme posléze ukázali, co se s demokracií stane, když se uřízne noha nezávislých médií. Již tak vratká demokracie se zřítila.    

Co jsme tím chtěli ukázat? Veřejnoprávní média jsou jedny z těch institucí, které stále jakžtakž plní svou roli dobře, společně například se zcela zásadním Ústavním soudem, jak se ukázalo při řešení zákona o střetu zájmů, ale hrozí jim velké nebezpečí.

Pravděpodobně už 11. března proběhne volba, která obmění část Rady České televize a část Rady Českého rozhlasu. Vnímáme tuto volbu jako naprosto klíčovou. Klíčovou v tom, že se ukáže, jakým směrem se česká veřejnoprávní média vydají. Do Rady ČT se letos bude volit šest členů z patnácti a za rok dalších pět. To znamená, že od příštího roku bude obměněna naprostá většina rady a jestliže v tu chvíli budou mít většinu odpůrci nezávislé ČT a příznivci autoritářů, lidé závislí na politicích, hrozí odvolání ředitele a zásadní proměna fungování televize.

Proto je potřeba situaci kolem volby sledovat. Zjistit si informace o tom, jak veřejnoprávní média fungují, jakou roli mají rady, kdo do nich kandiduje a případně čí zájmy hájí. Nadační fond pro nezávislou žurnalistiku k té příležitosti spustil web, kde lze najít všechny důležité informace a sdílet je dál.

Pořad Newsroom ČT24 oslovil všechny kandidáty do rady ČT k videorozhovoru. Část už je veřejně dostupná, stejně jako informace, kteří kandidáti se veřejně vůbec vyjadřovat nechtějí. (O čem to svědčí?)     

Andrej Babiš po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem a následné kritice na svém facebookovém profilu uvedl: „Nejlepší by bylo, aby takové volby byly veřejné, a ne tajné. Když jde o volbu veřejného ochránce práv, tak by to snad bylo namístě.“

Tady s Andrejem Babišem výjimečně souhlasím a zcela ho v tomto postoji podporuji — je tedy škoda, že hnutí ANO většinově hlasovalo pro to, aby volba ombudsmana byla tajná. I nyní je totiž zcela namístě, aby volba do mediálních rad veřejnoprávních médií proběhla veřejně.

Nemůžeme ovlivnit, koho bude kdo volit, ale je snadno možné zajistit, aby bylo zřejmé a veřejně dostupné, kdo nese za volbu konkrétních lidí odpovědnost. V Maďarsku i Polsku už mají politici média ve své moci. Nestalo se to násilím či ohýbáním zákona, ale zneužíváním vítězství v demokratických volbách, využíváním platných pravidel i vytvářením nových zákonů — stejně jako se to tam stalo s justicí či dalšími institucemi.

Cestou postupného zpolitizování důležitých institucí rozhodně jít nechceme. A je jedno, zda se to obhajuje konzervativismem, nebo jako u nás domnělou efektivností či ekonomickým prospěchem. Je jedno, jestli to prosazují pravičáci nebo levičáci.

Je to špatná cesta ohrožující základy demokracie a situace v obou dvou evropských zemích ukazují nebezpečný precedent. Proto jsme je na demonstraci zmínili. Nedopusťme, aby se to stalo i u nás. Buďme aktivními občany. Buďme živou občanskou společností, protože ona je pátým pilířem demokracie.    

Fedor Gál ve svém projevu řekl také toto: „Jsem přesvědčen, že Milion chvilek pro demokracii musíme žít každý den 24 hodin, miliony lidí. Jinak o ni přijdeme.“ Pojďme je tedy žít dál, čekají nás totiž chvilky, které budou ještě pěkně napínavé.

Diskuse
JK
March 4, 2020 v 8.14
"Dialog s fanatiky, dialog s dogmatiky...není možný."
Přičemž rozhodování o tom, kdo je dogmatik a fanatik, mají vyhrazeno jenom chvilkaři, a to podle kritérií, která si určují sami.

"S těmito lidmi se musíme konfrontovat a jediné, čemu oni rozumějí, je síla."
Nepokryté vyhrožování. Nedejbože, aby chvilkaři jednou dostali do rukou silové struktury státu.
PK
March 4, 2020 v 9.21
Ano, Kalousi, jediné, čemu rozumíte, je síla, a budete na hlavu poraženi.
JK
March 4, 2020 v 11.47
"...jediné, čemu rozumíte, je síla, a budete na hlavu poraženi."

A takhle vypadá demokracie po kolaříkovsku. V čem se vlastně liší od bolševismu?
PK
March 4, 2020 v 12.20
Náš "aktivní účastník internetových diskusí" už je zas natěšený, že se mu dostane krmení.
JK
March 4, 2020 v 18.4
Násilím lze demokracii možná občas zavést (i když je to
diskutabilní), ale zavedená demokracie se násilím ještě nikdy neudržela. A jestli je v nějakém systému nutné/žádoucí používat násilí způsobem, který navrhují chvilkaři, pak už nejde o demokracii.
IH
March 4, 2020 v 20.35
Ačkoli jsem celkem mírný člověk, výroky, které citujete, nepovažuji, zvláště zaznějí-li na demonstraci, za pohoršlivé. Že by takový Fedor Gál dostal do rukou některé "silové" ministerstvo, opravdu nepředpokládám. Musím však konstatovat, že si dovedu v našem státě představit horší překvapení.

Z výše uvedeného neplyne, že bych 30 let po změně režimu spojoval jakákoli pozitivní očekávání s antikomunismem.
JK
March 4, 2020 v 22.0
Ivo Horákovi
Asi máte pravdu. Nebezpečnější jsou ti, kteří se nezakecají. Ale na druhou stranu používání takové rétoriky jistě chvilkařům sympatie oponentů nezíská. Jestli to má být způsob politické praxe, z hlediska prosazování cílů je krajně kontraproduktivní, ať už jsou ty cíle jakékoli. Dost lidí by to mohlo považovat za nemístné vyhrožování.
IH
March 4, 2020 v 22.31
Jindřichu Kalousovi
Mě svého času zarazily třeba hrozby "nocí dlouhých nožů" M. Topolánka a nově i "nocí krátkých nožů" S. Křečka. Neřekl bych však, s ohledem na výsledek následujících voleb, že si předseda ODS ublížil... Nově zvolený ombudsman posléze neriskoval vůbec nic.

Říci, že někdo rozumí jen síle, mi nepřijde jako zrovna silná káva. Spíš je to trochu banální. Taková je to totiž obecná realita a naše každodenní zkušenost. Naštěstí jde v naší civilizaci vesměs o sílu poněkud sublimovanou.
JK
March 4, 2020 v 23.37
Ivo Horákovi
"Naštěstí jde v naší civilizaci vesměs o sílu poněkud sublimovanou."
Nicméně i důsledky sublimované síly mohou být a také bývají dalekosáhlé. Viz třeba protlačení církevních restitucí parlamentem.