Veřejným ochráncem práv se stal člověk, který se opakovaně vyjadřoval o tom, že se určitou částí své agendy — zejména se to týkalo práv menšin — nechce vůbec zabývat. Člověk, který za minulého režimu vychvaloval tehdejší volby jako „nesrovnatelně demokratičtější“ než volby v západních zemích. Člověk, který po revoluci neoprávněně používal titul JUDr. A který se zastával Andreje Babiše ve věci jeho trestního stíhání.

To je samo o sobě skandální. A proto jsme se rozhodli reagovat. Nicméně je potřeba se dívat také dál, a to k tomu, co tato volba vypovídá o politické situaci jako takové.  

Volba ombudsmana, to, co jí přecházelo, a to, co po ní bezprostředně následovalo, svědčí o hlubším, vážnějším a již déletrvajícím problému. Premiér je v obrovském střetu zájmů, chce stále více moci a velká část poslanců se rozhoduje zcela nekompetentně, vymlouvá se, že tak činí na truc aktivistům a ve skutečnosti jen prostě poslouchá, co se jim řekne.

Jaký je tedy zájem neoficiální koalice Andrej Babiš+Hrad+KSČM+SPD+část ČSSD+Trikolóra? Postupně co nejvíce narušit nezávislost důležitých institucí. Naklonit si je na svou stranu nebo je, jak prý pronesl Jaroslav Faltýnek, „alespoň roz*rdat“.

Chtěli jsme zejména upozornit, že demokracie není jen vláda lidu, ale také velmi významně vládou práva, jehož případné porušování mohou a mají hájit i sami občané, což nám připomněl jeden z řečníků, filosof Daniel Kroupa. O tom, že právě premiérův střet zájmů je velkým ohrožením pro demokracii, promluvil člověk, který to zažil na vlastní kůži, když pracoval pod Andrejem Babišem na Ministerstvu financí — právník nadačního fondu proti korupci Ondřej Závodský. Varoval například před tím, že se blížíme k situaci nazývané jako „captured state“.

Demonstrace měla i částečně „mezinárodní“ rozměr, když promluvil Fedor Gál o slovenské zkušenosti a současné situaci po volbách, které sice přinesly naději, ale i nové otazníky. „Už v roce 89 jsem říkal, že definitivní vítězství je naše, ale nevěděl jsem tehdy, jak dlouho to bude trvat... trvá to sakramentsky dlouho,“ pronesl k napjatě poslouchajícímu Staroměstskému náměstí a dodal: „Celý svůj život věřím v dialog, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že odtud potud. Dialog s fanatiky, dialog s dogmatiky a dialog s politickými kšeftýři není možný. S těmito lidmi se musíme konfrontovat a jediné, čemu oni rozumějí, je síla. Nestačí odvaha, nestačí moudrost, rozumějí jenom síle. Buďme silní!“    

Fedor Gál: Už v roce 89 jsem říkal, že definitivní vítězství je naše, ale nevěděl jsem tehdy, jak dlouho to bude trvat... Foto Jakub Joachim

Zdůraznili jsme důležitost oddělení a vyvážení tzv. pilířů demokracie. Připomněli jsme, že vedle moci výkonné (vláda, prezident), moci zákonodárné (senát, sněmovna) a moci soudní patří k pilířům demokracie také nezávislá média, a to zejména média veřejnoprávní. Tyto pilíře symbolizovala židle demokracie.

Aktivistka ze spolku Společně Brno Hana Strašáková, která s námi úzce spolupracuje, ji se svými kolegy přivezla z Brna. Nesli jsme ji v čele průvodu a na Staromětském náměstí stála na pódiu až do chvíle, kdy ji Hanka představila a kdy jsme posléze ukázali, co se s demokracií stane, když se uřízne noha nezávislých médií. Již tak vratká demokracie se zřítila.    

Co jsme tím chtěli ukázat? Veřejnoprávní média jsou jedny z těch institucí, které stále jakžtakž plní svou roli dobře, společně například se zcela zásadním Ústavním soudem, jak se ukázalo při řešení zákona o střetu zájmů, ale hrozí jim velké nebezpečí.

Pravděpodobně už 11. března proběhne volba, která obmění část Rady České televize a část Rady Českého rozhlasu. Vnímáme tuto volbu jako naprosto klíčovou. Klíčovou v tom, že se ukáže, jakým směrem se česká veřejnoprávní média vydají. Do Rady ČT se letos bude volit šest členů z patnácti a za rok dalších pět. To znamená, že od příštího roku bude obměněna naprostá většina rady a jestliže v tu chvíli budou mít většinu odpůrci nezávislé ČT a příznivci autoritářů, lidé závislí na politicích, hrozí odvolání ředitele a zásadní proměna fungování televize.

Proto je potřeba situaci kolem volby sledovat. Zjistit si informace o tom, jak veřejnoprávní média fungují, jakou roli mají rady, kdo do nich kandiduje a případně čí zájmy hájí. Nadační fond pro nezávislou žurnalistiku k té příležitosti spustil web, kde lze najít všechny důležité informace a sdílet je dál.

Pořad Newsroom ČT24 oslovil všechny kandidáty do rady ČT k videorozhovoru. Část už je veřejně dostupná, stejně jako informace, kteří kandidáti se veřejně vůbec vyjadřovat nechtějí. (O čem to svědčí?)     

Andrej Babiš po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem a následné kritice na svém facebookovém profilu uvedl: „Nejlepší by bylo, aby takové volby byly veřejné, a ne tajné. Když jde o volbu veřejného ochránce práv, tak by to snad bylo namístě.“

Tady s Andrejem Babišem výjimečně souhlasím a zcela ho v tomto postoji podporuji — je tedy škoda, že hnutí ANO většinově hlasovalo pro to, aby volba ombudsmana byla tajná. I nyní je totiž zcela namístě, aby volba do mediálních rad veřejnoprávních médií proběhla veřejně.

Nemůžeme ovlivnit, koho bude kdo volit, ale je snadno možné zajistit, aby bylo zřejmé a veřejně dostupné, kdo nese za volbu konkrétních lidí odpovědnost. V Maďarsku i Polsku už mají politici média ve své moci. Nestalo se to násilím či ohýbáním zákona, ale zneužíváním vítězství v demokratických volbách, využíváním platných pravidel i vytvářením nových zákonů — stejně jako se to tam stalo s justicí či dalšími institucemi.

Cestou postupného zpolitizování důležitých institucí rozhodně jít nechceme. A je jedno, zda se to obhajuje konzervativismem, nebo jako u nás domnělou efektivností či ekonomickým prospěchem. Je jedno, jestli to prosazují pravičáci nebo levičáci.

Je to špatná cesta ohrožující základy demokracie a situace v obou dvou evropských zemích ukazují nebezpečný precedent. Proto jsme je na demonstraci zmínili. Nedopusťme, aby se to stalo i u nás. Buďme aktivními občany. Buďme živou občanskou společností, protože ona je pátým pilířem demokracie.    

Fedor Gál ve svém projevu řekl také toto: „Jsem přesvědčen, že Milion chvilek pro demokracii musíme žít každý den 24 hodin, miliony lidí. Jinak o ni přijdeme.“ Pojďme je tedy žít dál, čekají nás totiž chvilky, které budou ještě pěkně napínavé.