Česká republika je na šikmé ploše. Sesouváme se od jakž takž fungující demokracie s otevřenými možnostmi k jejím opravám do autoritářského režimu, v němž o všem podstatném rozhoduje firemní struktura vládnoucího oligarchy, korigovaná nanejvýš podobně problematickým a s jinými podobně odpudivými oligarchickými strukturami propojeným mocenským centrem na Pražském hradě.

Vaříme se pozvolna jako žába. Babišův režim metodicky krok za krokem přebírá instituce klíčové pro upevnění a prohloubení své moci — kromě ministerstev a jimi zřizovaných organizací, nepozorovaně, pod radarem chřadnoucích médií, vytváří nejspíše své zázemí v bezpečnostních strukturách státu, postupně likviduje kvalitu a nezávislost veřejnoprávních médií. Všechna čest těm, kteří tomu uvnitř ohrožených institucí vzdorují.

Demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na tom zatím mění pramálo, protože jejich požadavky jsou příliš obecné, jejich četnost příliš malá a charakter příliš vlídný. Kromě poškozování Babišovy pověsti v zahraničí a povzbuzení opozice doma pro vládnoucí mocenskou strukturu nepředstavují valný problém. Milion chvilek má naši úctu, ale v obraně demokracie je zapotřebí používat i jiné metody, s prověřenou vyšší účinností.

Vždyť si všimněme, že svou volbu Stanislava Křečka ombudsmanem dokonce někteří jako Václav Klaus junior zpupně zdůvodňovali tím, že tak činí Milionu chvilek na truc, prý proto, aby občanská společnost viděla, že na reálný výkon politiky nemá pražádný vliv. I proto je ale třeba právě nyní a právě tady říct: Dost.

Zvolení Stanislava Křečka je totiž projevem institucionálního barbarství. Sněmovna se tu zachovala jako tlupa revolucí a vodkou zpitých mužiků v dobytém šlechtickém sídle. Stanislav Křeček je člověk, který očividně není kvalifikován k výkonu funkce veřejného ochránce lidských práv; a v příčetnější době by i jeho politováníhodné účinkování v roli jeho zástupce zákonodárce ukončil předčasně. Projevuje se jako člověk, který nemá ponětí o mezinárodní shodě v pojetí lidských práv a který bizarními konstrukcemi, jak vystřiženými z konspiračních webů, zdůvodňuje dokonce oprávněnost diskriminace či své rasistické brebty.

Je to člověk, který by pro své názory byl ve většině západoevropských zemí vyloučen ze sociální demokracie, za niž tu byl poslancem, kterého by dokonce i u nás po právu propustili jako zaměstnance z knihkupectví Kanzelsberger, a který tudíž nemůže vykonávat funkci ombudsmana. Že ho prezident Zeman vůbec navrhl, bylo dalším obscénním projevem jeho chronické neúcty k Ústavě, kvůli níž měl být i on sám svého úřadu dávno zbaven.

Že se se Zemanovým návrhem Sněmovna ztotožnila a diskriminační a rasistické názory projevujícího kandidáta veřejným ochráncem lidských práv zvolila, je projevem tmářského vztahu k ochraně lidských práv občanů a je také projevem hrubé neúcty k Ústavě jako základu naší demokracie. Lze zvažovat, zda tu není přímo naším ústavní právem postavit se volbě Sněmovny na odpor.

Jistěže se jedná do značné míry o střet symbolické povahy. Pro premiérovu vládnoucí korporaci nemá dané rozhodnutí žádný přímý ekonomický význam. Zkouší si tu, jaké další zvýšení teploty ještě vydržíme, zkouší nás přivykat ponížení.

Proto je potřeba, aby celá Evropa věděla, že jeho strana prosazovala spolu s rasisty, komunisty a všemi vysmívanými troskami sociální demokracie do funkce všeobecného ochránce lidských práv člověka, který veřejně obhajuje diskriminaci našich menšin. Pánové Macron a Verhofstadt budou mít z takové informace o svém stranickém druhovi Babišovi zajisté radost.

Na druhou stranu vzhledem k symbolické povaze sporu, je tu naděje uspět. Budeme-li dost urputní a vytrvalí, může moc ustoupit tak, jako ustoupila při jmenování poslance Ondráčka předsedou podvýboru pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Když Babiš uvidí, že se mu tu žába drápe z hrnce, nejspíše opět uhne.

Jde tu současně o mnohem víc než o symbolický střet. Dobrého ombudsmana potřebujeme z tisícerých důvodů, z nichž mnohé ani nemusejí být hned vidět. A dobrého ombudsmana dělá z velké části dobrý úřad. Ten se tu dlouhou péčí, založenou už Otakarem Motejlem, podařilo vytvořit. Není tu mnoho tak příkladně fungujících institucí.

↗

Dobrého ombudsmana dělá z velké části dobrý úřad. Ten se tu dlouhou péčí, založenou už Otakarem Motejlem, podařilo vytvořit. Není tu mnoho tak příkladně fungujících institucí. Foto Archiv DR 

Její zaměstnanci by se teď neměli konejšit tím, že si Stanislava Křečka pamatují jako neschopného flákače, který do chodu úřadu prakticky nezasahoval. Je totiž téměř jisté, že podobně o něm smýšlejí i lidé, kteří ho do funkce nyní prosazovali.

Můžete na to vzít jed, že v něm vidí jen partyzána, který prostřílí cestu pro esa, jako je legendární brněnský sociálnědemokratický škodič a spoluautor Klausovy amnestie Zdeněk Koudelka. Skoro bychom si mohli vsadit, že by to byla jedna z prvních Křečkových personálních akvizic.

Pokud je dosud nemají, zaměstnanci Úřadu by si měli ihned, ještě než Stanislav Křeček přijde, založit odbory. Ale je také potřeba, abychom jim vyjádřili podporu jako politická veřejnost, abychom ukázali, že nám na jejich instituci prospívající demokracii opravdu záleží a jsme připravení se o ni bít.

Jsem novinář, ale v prvé řadě jsem občan. Proto osobně půjdu v den, kdy by se měl Stanislav Křeček ujmout funkce, stoupnout si či sednout mu před úřad do cesty. Pokusím se mu svým tělem zabránit v tom, aby tam mohl přijít a ujmout se funkce.

Pan Křeček nemá kvalifikaci daný úřad spravovat, prezident jej proto neměl navrhnout a Sněmovna jej proto neměla zvolit. Odpírám České republice v dané věci poslušnost. A budu rád, když se ke mně přidáte.