Není to triumf, jen šance
Jakub PatočkaVolby skončily výsledkem, který je lepší, než v jaký jsme mohli doufat. Babišův konec je skvělá zpráva, důvod k oslavám. Ale demokracii jsme nezachránili. Propadlo přes milion hlasů. A většinu pro demokracii je teprve třeba získat.
Volby skončily výsledkem, v nějž se ještě v pátek ráno neodvažoval takřka nikdo doufat. Hnutí ANO, de facto politická divize koncernu Agrofert vlastněného premiérem Andrejem Babišem, nebude sestavovat příští vládu, dokonce ani nezískalo největší díl hlasů.
Vcelku jasnou většinu ve Sněmovně získaly oba opoziční bloky. Trojkoalice pravostředových stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dosáhla výrazně lepšího výsledku než dvojblok Pirátů a STAN, ačkoli před započetím volební kampaně šance obou uskupení vypadaly opačně. Do Sněmovny se nedostala žádná explicitně levicová strana.
Kromě zručného obchodníka se strachem a nenávistí Tomia Okamury, kterého by sebevědomější demokracie dávno odexpedovaly do vězení, ve Sněmovně neusedne žádná vyloženě rasistická či fašistická formace. Nabízíme několik základních postřehů k tomu, co volební výsledek znamená a jak se může česká politická krajina v povolební situaci vyvíjet.
1. Vítězným programem byl Antibabiš.
Potvrdilo se, co jsme v Deníku Referendum dlouhodobě tvrdili: základním tématem voleb bude otázka pokračování vlády Andreje Babiše. Česká politická veřejnost prokázala své demokratické ledví, když dokázala — v těžké době a těžkých podmínkách — obstát. Babiš skončí.
Kdo ho nahrazuje, samozřejmě není dvakrát dobrou zprávou. Ale koalice SPOLU si to zcela nesporně zaslouží. Čím? Právě tím, že z Babiše dělala v kampani hlavní téma.
Výsledek voleb je paradoxem proto, že po celé volební období suverénně nejpracovitější a nejschopnější opozicí ve Sněmovně byli Piráti. Ale chybovali tím, že tuto svou práci nepřetavili v předvolební komunikaci.
V kampani se jim stalo osudným, jakým způsobem se neuvážlivě pokoušeli veřejnosti prodat svého předsedu Ivana Bartoše jako příštího premiéra. Tím se mohl stát, ale musel by se představovat veřejnosti svými reálnými přednostmi, ne jako muž bez vlastností v saku. Pokus o plytký marketing se Pirátům vzhledem k dalším parametrům předvolební konfrontace stal osudným.
2. Zrodila se hvězda a jmenuje se Vít Rakušan.
Aktuálního předsedu STAN jsme v roce 2014 jsme vyhlásili osobností roku. Před minulými volbami jsme mu věnovali text Řídit stát jako Kolín. V letošních volbách získal suverénně nejvíce preferenčních hlasů, o jedenáct tisíc více než Andrej Babiš nebo Petr Fiala.
Jedná se nepopiratelně spíše o politický typ Justin Trudeau či Emanuel Macron než Bernie Sanders či Jeremy Corbyn, ale to neznamená, že tu nemůže obrovské množství věcí změnit k lepšímu. Ostatně o francouzských, natožpak kanadských, poměrech si tu zatím můžeme nechat jen zdát.
Je to bytostně poctivý člověk otevřený dialogu. Ten s ním veďme.
Je zjevné, že právě on svým fantastickým charismatem a velmi dobrými výkony — až na několik antiekologických lapsů — v předvolebních debatách pomohl uchránit koalici s Piráty před jejím naprostým kolapsem; a tím i volební výsledek. Je to nejpravděpodobnější přespříští český premiér.
3. Levice byla potrestána za kolaboraci a faleš.
Že obě dosud parlamentní levicové strany končí mimo Sněmovnu, je důsledkem jejich podílu na současné vládě. Byly potrestány za kolaboraci s politickým hnutím, jež měly v souladu se svými ideologiemi definovat jako svého úhlavního nepřítele.
Čeho se dopustily a za co byly potrestány, rozebereme brzy v důkladnějším textu. Nebyla to chyba. Těch dělá v politice každý kupu. Byla to zrada. A ta je neodpustitelná.
Sociální demokraté nemohou vstupovat do vlády s nepřáteli demokracie, komunisté nemohou tolerovat vládu představitelů nejodpornějšího typu kapitalismu. Že to nevědí stranická vedení složená z oportunistů, je jedna věc. Že to vidí voliči, je věc druhá, naštěstí podstatnější. A ta se do výsledku voleb promítla.
Je samozřejmě neštěstí, že ve Sněmovně není žádná otevřená smělá levice. Ale nevrátí se do ní, pokud nevyjde z toho, že účast v Babišově vládě či tolerance k ní byla totální zradou elementárních principů levice. Stavět českou levici je třeba nyní začít znovu, s čistým stolem, od začátku, s lidmi, kteří si nezadali.
4. Není to triumf, je to jen šance, která se nemusí opakovat.
Ludvík Vaculík říkal o poměrech na přelomu devadesátých a nultých let pěkný bonmot: „Komunismus skončil a místo něj máme poměry, z nichž vznikl.“ Je to věta pronikavě přesně hovořící k základní hrozbě obsažené v současné situaci.
Volby totiž ani tak nevyhrály opoziční strany jako volební systém, který do sněmovny nevpustil nikoho pod pěti procenty. Protože se Babišovi potenciální koaliční partneři — ČSSD, KSČM, Přísaha, Trikolóra — umístili všichni pod pěti procenty, ač společně nashromáždili přes patnáct procent hlasů, můžeme si dnes úlevně oddychnout.
Vláda, která vznikne, bude bohužel v pokušení navázat tam, kde skončila v roce 2013. Tomu pokušení musí odolat. Vládnutí prostě musí dbát na nespokojené a vyloučené vrstvy obyvatel a získávat je pro demokratický ideál.
A i když to pravicové strany neuslyší rády, musí se to opravdu dít přes pochopení toho, čím nešťastnější části obyvatelstva strádají. Takovou politiku lze přitom v určité míře opravdu uskutečňovat i zprava. Ale nebude-li se to dít, za čtyři roky nás všechny pravděpodobně čeká strašné rozčarování.
Sněmovna může být skutečně tou nejkonzervativnější v českých moderních dějinách. Bude-li to nutné, ke konfrontaci jsme připraveni.
5. Piráti začínají bojovat o přežití.
Co se stalo Pirátské straně v letošních volbách, je strašné a vyloženě nespravedlivé. Byla opravdu mimořádně schopnou, suverénně nejzdatnější opozicí. Pokazila sice úplně kampaň, ale ne tak, aby kvůli tomu měla získat pouhopouhé čtyři mandáty.
Je paradoxně obětí prostředí, o němž kdysi tvrdila, že je „její moře“. Na internetu se proti ní vedla nelítostná, bezprecedentně surová kampaň. A ta je hlavní příčinou, že skončila až tak zle. Jak prostředí internetu v českých zemích narovnat, by mělo být nyní jejich hlavním tématem.
Nyní je třeba, aby Piráti zeskromněli a vrátili se ke svým přednostem — zejména věcnosti a principiálnosti. Možná by bylo nejlepší, aby sami ohlásili v dobrém odchod do opozice — vládě by ve Sněmovně prospěla nějaká lepší, než jakou budou moci být Babišovi sirotci či Okamurovi rasisté.
Ivana Bartoše nezatracujme. Jeho talent je mimořádný. Udělal chyby, ale čelil silám, jež bylo opravdu velmi obtížné zvládnout. I tak by ale pro Piráty bylo asi nyní lepší, kdyby je do příští éry vedla Olga Richterová.
A dodat je na místě ještě šťulec, který si přece jen nemůžeme odpustit. Piráti se tak dlouho tvářili, že jsou povzneseni nad kvóty a zastoupení žen, až jim ve Sněmovně zbyde genderově vyvážené zastoupení. Možná by o tom měli přemýšlet.
6. Zelení musí začít úplně novou etapu.
Pokud zde mají hrát zelení znovu vlivnou roli, musí se vrátit k politice z krátkého období, jež likvidační politice koalice s ODS předcházelo. Připouštím, že jsem tu osobní, protože jsem se na tehdejším politickém profilu zelených sám podílel. Ale každého, kdo má pochyby, vybízím, ať si prověří, co tehdy Strana zelených chtěla.
Spočívalo to v nastolování radikální sociálně-ekologické alternativy k poměrům, jež tu od roku 1989 panují. Nebyla to negace, nýbrž alternativa — o našem prvním volebním programu Václav Havel řekl, že „je tak dobrý, že by jej rád napsal sám“.
Historii nezajímají umírnění radikálové. Zelená politika je z podstaty radikální. A tak je ji znovu třeba začít provozovat.
Situace planety tomu jde přeci naproti — bohužel. Není nad čím váhat. Zelené vrátí k politické relevanci jedině smělý, přitom kompetentní, na faktech založený, radikalismus.
7. Občanská společnost v hlavní roli.
Volby by neskončily takovýmto výsledkem nebýt fenomenální práce suverénně nejzdatnější české občanské iniciativy posledních dvou dekád. Tou je Milion chvilek pro demokracii.
Právě jejich voličská mobilizace způsobila Babišův konec. Její místo v nových poměrech se nebude hledat úplně snadno, přitom může být zásadní.
Může se zdát, že dosáhla svého, a tudíž jí již není třeba. To by byl hluboký omyl. Ve skutečnosti právě Chvilky mohou nyní obratně komunikovat se svými příznivci tak, aby je zmobilizovaly k podpoře politiky, která povede k tomu, že se tu nevytvoří podmínky k nástupu nějakého nového Babiše.
Levice, politická, občanská i intelektuální, od ČSSD, přes think-tanky jako MDA až po média jako Alarm, v posledních čtyřech letech ostudně selhávala shovívavostí k Babišovu režimu. Neuslyší to jistě ráda, ale právě Chvilky a Pirátská strana jsou dnes nejrelevantnějšími, nejvlivnějšími politickými silami na levici. Tak vyklizené je levicové pole.
Pro klima a ekologickou politiku, sociální spravedlnost, kvalitu demokracie tu nyní bude takový prostor, jaký společně s Chvilkami a pirátskými poslanci a poslankyněmi dokážeme vydobýt. Je to práce, která začíná zítra.
Dnes ale ještě můžeme slavit. Mohlo být nesouměřitelně hůř. Máte-li pochyby, nechte si o tom vyprávět od Poláků či Maďarů.
Hurá.
Sláva.
Jupííí.
Skončilo to skvěle, líp než jsme mohli vůbec doufat.
Tak proč se cítím jako spráskaný pes?
---------------------
Naštěstí je tu J. Patočka se svou filozofickou útěchou.
Při čtení "Vláda, která vznikne, bude bohužel v pokušení navázat tam, kde skončila v roce 2013. Tomu pokušení musí odolat. Vládnutí prostě musí dbát na nespokojené a vyloučené vrstvy obyvatel a získávat je pro demokratický ideál.
A i když to pravicové strany neuslyší rády, musí se to opravdu dít přes pochopení toho, čím nešťastnější části obyvatelstva strádají. Takovou politiku lze přitom v určité míře opravdu uskutečňovat i zprava."
můj týraný duch přestal bloudit v temnotách a uzřel zářnou budoucnost, kdy ODS sociálně citlivými reformami buduje ekologickou republiku ............ a kdyby snad ne, bojovné "Bude-li to nutné, ke konfrontaci jsme připraveni." mi napumpovalo krev do ztuhlých rukou, ty se zaťaly v pěst a já ucítil opojnou vůni revoluce ............ ale nakonec jsem pochopil, že pravé uspokojení přináší poctivá práce od píky "Pro klima a ekologickou politiku, sociální spravedlnost, kvalitu demokracie tu nyní bude takový prostor, jaký společně s Chvilkami a pirátskými poslanci a poslankyněmi dokážeme vydobýt. Je to práce, která začíná zítra."
Ano, ta úžasná síla čtyř poslaneckých hlasů zmasakrovaných Pirátů bere dech...
Skvostná .......... katastrofa.
Především je nutno konstatovat: Babiš se svým hnutím ANO nijak dramaticky neprohrál. Ve srovnání v minulými volbami ANO ztratilo jenom nějaká 2,5 procenta - to je relativně minimální ztráta. Svou pozici ministerského předsedy bude Babiš muset odevzdat jenom proto, že naprosto propadli jeho koaliční partneři.
Naprostým debaklem jsou výsledky voleb pro levici. Důvody jsou podle všeho především dva:
1. Oba hlavní levicové subjekty (KSČM a sociální demokracie) v poslední době naprosto ztratily svou vlastní tvář, "profilovaly" se jenom jako podržtaška Babiše. A tohle jim volič naprosto po zásluze honoroval svým nezájmem o jejich další existenci.
2. Naprosto propadly levicové strany, které se spolehly na klasickou, ortodoxní sociální agendu. Ukázalo se, že stavět politický program pouze na nemajetných vrstvách společnosti je už prostě příliš málo.
Pokud se strany levice chtějí opět nějak dostat z propasti zapomnění, musejí si vypracovat schopnost oslovit člověka 21. století; a ne se stále utápět v myšlenkových schématech někdy z poloviny století devatenáctého.
"Zelené vrátí k politické relevanci jedině smělý, přitom kompetentní, na faktech založený, radikalismus."
Mám tomu rozumět tak, že Zelení neuspěli proto, že jsou pro české voliče málo radikální, málo smělí, málo založení na faktech a málo kompetentní?
Prosím nemažte tento komentář a diskutujte.
Tak především:
ANO nevyhrálo jenom proto, že strany, které by ANO nemohly porazit, si pomohly podvodem – který ovšem český volební řád za podvod nepokládá – a sestavily si volební koalice. K tomu dodejme, že zde 70 let pranýřujeme známý podvod komunistů a sociálních demokratů, kteří se v roce 1948 rovněž spojili, aby společně (byť pod jménem KSČ) vyhráli nadcházející volby. Dnes nám totéž nejenže nevadí, ale pokládáme to za demokratické…
Ano nevyhrálo ještě z jednoho důvodu. A sice proto, že český volič postrádá paměť. Nedokáže si vzpomenout na běsy Něčasovy - Kalouskovy vlády (a předtím té Topolánkovy). Tedy té složené z ODS a TOP09 a k tomu do počtu z Věcí veřejných.
Jiří Vyleťal
Dokonce ani v devadesátých letech v Lidovém domě -- to tam ještě byla silná skupina pamětníků ´48 a vesměs také protekční péče, kterou komunisti věnovali sociálním demokratům v různých uranových zařízeních -- jsem neslyšel o Vámi popisovaném podvodu. "Slučovací sjezd" sám o sobě podvod byl, sloučení neproběhlo podle stanov, ale to nijak nesouviselo s volbami.
On má Jakub Patočka pravdu. Jen se obávám, že doporučuje želvě, aby vše vsadila na rychlost běhu.
Zelení sami vyklidili pozice. Nejde jen o jejich stafáž v pravicové vládě, ve které prosadili snad ještě méně zelených požadavků než Hamačko/Maláčové souručenství těch sociálních, ale i o pouze rétoricky silnou účast na pražské radnici, kde se Matějovi Stopnickému poprvé povedlo vytvořit dosti hustou dvojku, tehdá s Adrianou.
Dnes mají Zelení šanci -- musí být ovšem v zelené politice radikálnější než otřesení Piráti (doteď za nimi kulhali) a pokud by chtěli uspět s politikou založenou na faktech, pak to musí být sdělitelná fakta, tedy taková, která po řádné argumentaci přijme i ten, kdo není dopředu přesvědčený. Jen se obávám, v tomto případě chci i já kladu na české Zelené požadvek obdobný tomu, aby želva vítezila v běhu zavodíc s oslem.
Radovat se z nahrazení Babiše koalicí Spolu a doufat, že bude shovívavá vůči "nespokojeným a vyloučeným" může buď někdo značně naivní nebo asociální a omlouvám se, ale zřejmě i prolhaný, případně někdo, kdo trpí silnou amnézií.
Vykroužkovaných Pirátů s jejich nemastnou neslanou kampaní, skrze kterou cílili hlavně na voliče Spolu je mi skoro až líto, ale dobře jim tak, proč by voliči chodili ke kováříčkovi, když můžou ke kovářovi.
Ukázalo se, že "nová levice" je po letech příprav (!) tvořena nevýznamnými sektami. Budoucnost nekandidovala, ani nikoho nepodpořila (!), Idealisté "spolupracovali" s centristickými (!) Piráty a Stan a Levice získala něco přes 600 hlasů, jen o trochu více než pološílený Cibulka.
Ve srovnání s nimi je strana Zelených (taktéž svými oponenty někdy označována za sektu) se svým jedním procentem extrémně mocnou organizací. O srovnání s ČSSD, které nechybělo mnoho k tomu, aby se do parlamentu zase dostala, a sama Maláčová nasbírala v pravicové Praze přes 6000 preferenčních hlasů, ani nemluvě.
- a nebo spíš jen přiznané levice?
Zelení 0,99 procenta. Ani hustá dvojice Maláčová – Stropnický mladší nezachránila před odchodem ze sněmovny sociální demokracii, kterou o tisíc hlasů porazil i zaPřisáhlý policista Šlachta. Piráti dosti vykroužkovaní, zůstali jen čtyři, takže nemohou mít (nebude-li jim povolena výjimka, jako kdysi Zeleným) vlastní poslnecký klub. A KSČM, která v průzkumech na rozdíl od ČSSD nevypadala ohrožená, nakonec ve výsledku dostala o circa padesát tisíc hlasů méně než ona sociální demokracie. Komunardi tak nyní ztratili zastoupení v celém parlamentu ČR (ČSSD zůstává malé zastoupení v Senátu, podobně jako Zeleným).
Takže neúspěch levice. Levicových myšlenek. Politické kyvadlo jde doprava; získala topinka (+7 křesel), ódéeska (+9), lidovci (+13) a hlavně starosti (+27).
Národovečtí bojovníci za Staré Dobré naše Naše proti cizímu Cizímu ovšem neposílili. Jejich voliči soukromně a svobodně přebíhali mezi flákancem, trikolórou již bez mladšího Klause a Okamurovou politickou firmou, čímž si možná dali vlastence. Přišli nejen o dvě sněmovní křesla za SPD, ale i o své “nezařazené” opory podobného světonázoru. Což, myslím, není špatná zpráva. Já je řadím vpravo, a vy?
Jako levostředové byly vnímány nejen obě vlády Babišovy v uplynulém období 2017-2021 a vláda Sobotkova 2014-2017, ale i “prezidentská” přechodná vláda Jiřího Rusnoka 2013-2014. Není tedy divu, že politické kyvadlo se dostává po osmi letech do opačné úvrati (pohyb spolehlivě určily již senátní volby před rokem), zvlášť, když “vrtulníkové” kovidové peníze hrozí jistě inflací a dost možná i stagflací a na všechny skandály prozatím dvakrát ku stíhání vydaného sámsobě-svěřence obmyšleného vlastními oligarchofondy nebyl zrovna pěkný pohled.
À propos, ANO_2011: Ve volbách 2017 jeden milion pět set tisíc hlasů, ve volbách 2021 jeden milion čtyřista osmapadesát tisíc. Rozdíl pouhých dvaačtyřicet tisíc hlasů. Přitom volební účast byla nyní vyšší o čtyři sta tisíc voličů. Není to malý rozdíl po tak vypovídající zkušenosti? Jsou to stále stejní, tak věrní, voliči?
Nemám data z hodnověrných průzkumů, opřených o dobrou metodiku, přesto si troufám odhadnout, že ne. Nejsou stejní. Nejsou tak věrní. Voliči se stěhovali. Nemusíte se mnou souhlasit, nabízím vám jen své myšlenky k uvážení.
ANO_2011 se dostalo s devíti sty tisíci hlasy do sněmovny již v roce 2013. Pamatujete si jěště na Lánský puč a demonstrace za Sobotku? Sobotku, který měl být Haškem a spol. sesazen za vítězství “pouhým” milionem, tedy pětinou hlasů? V lednu 2014 tedy ANO spolu s lidovci vstopilo do Sobotkovy vlády a Babiš se stal ministrem financí. Jsem přesvědčen, že šlo tehdy o jiné, a zároveň i jinak naladěné voliče. Voliče “středové” do značné míry ve smyslu “apolitické politiky”, ve smyslu volání po technokratickém, “odborném” vládnutí s protikorupčním étosem. Levicoví voliči stále volili sociální demokracii, nebo komunisty. Zelení měli tři procenta a piráti dvě a půl, dohromady tedy asi dvě stě tisíc voličů.
Křeslo ministra financí se pro Babiše stalo nástrojem, se kterým mohl hrát svou hru: Zodpovědného, ekonomicky myslícího a podnikatelským úspěchem kvalifikovaného správce rozpočtu. Toho, kdo má poslední slovo, ke komu jdou resortní ministři jiných stran s rozpočtovými požadavky klepat na dveře, aby ty požadavky moudře rozvážil, nějaké peníze navíc “v rozpočtu našel”, ale zůstalo mu poslední slovo. Aby si každý divák večerních zpráv zapamatoval a do podvědomí pevně vštípil, kdo je kovář a kdo jen kovaříček. Sociální demokraté peníze na infrastrukturní investice, prorůstovou politiku i důchody a mzdy CHTĚJÍ dát, ale právě Babiš je nakonec DÁVÁ. Zodpovědně. Odborně. “Apoliticky”? Ne. Výsostně politicky.
Ve volbách 2017 tedy získává ANO_2011 jeden a půl milionu hlasů a vítězí ve všech krajích i v Praze. Pravicoví komentátoři soudí, že mu nahrál ekonomický cyklus. Piráti se etablují jako reálná alternativa. Stále ještě není součástí české politické debaty byť i jen připustit možnost, že prorůstová, “keynesiánská”, rozpočtově (Sobotka) i měnově (Rusnok) uvolněná politika může fungovat, že i státem investované prostředky se mohou vracet. V těchto volbách ANO_2011 drží své “středové”, protipolitické, technokracii žádající voliče, a zároveň vysává voliče levicové, kteří jdou ke kováři, proč by chodili za kovaříčkem. Oslabuje KSČM i ČSSD. Odchází Sobotka. V roce 2020 v úřadu veřejného ochránce práv Šabatovou nahrazuje Křeček, Šabatová pak neuspěje ani v senátních volbách, senátorský mandát neobhajuje Dienstbier ml., lidská práva se nenosí, ale vyšší mzdy a penze se neodmítají.
Kovid vše urychluje. Ekonomické důsledky uzávěr jsou na dluh saturovány podporami, ale ty peníze nejsou kryté výkonem, jsou jedním z inflačních tlaků. Lidé to cítí. A protikorupční apel který neodnesli čápi na hnízdo, Bečva spláchla až do Panamy. Technokracii žádající voliči hledají nyní své protipolitické odborníky jinde, třeba u starostů, a vykroužkovávají piráty z vyjednaných pozic na kandidátkách. Ti konzervativní se vracejí k lidovcům. Proto STAN a KDU-ČSL posiluje ve volbách 2021 mnohem více než TOP_09 a ODS. Posun jde doprava, ale posílil více střed než pavý okraj. Naopak ANO_2011 ještě razantněji vysává přiznanou, programovou levici, sociální demokracii i komunisty. Jejich voliči u svých původních stran necítí dost síly k ochraně před návratem do časů škrtů, do časů Kalouska, Drábka, Topolánka, Nečase.
Voliči ANO_2011 v roce 2021 nejsou z významné části stejní jako v letech 2013 a 2017. Jsou dřívější to voliči levice, žádající robustní veřejnou sféru, zaplacené hasiče, lékaře i učitele, udržované veřejné stavby, funkční veřejnou infrastrukturu. Chtějí respektovaná pravidla hry na přehledně nalajnovaném hřišti a zastání od rozhodčího, jsou-li faulováni. Měli osm let pocit, že Babiš není proti robustnímu státu, a že jen a jen na něj “Austerity” škrtači rozpočtů nestačí. Nyní mají tito voliči sedmdesát zvolených zástupců, poslanců, kteří byli připraveni vymezit se proti Pirátům a podpořit koalici s ODS, jen kdyby součet křesel ANO_2011 a Okamurova SPD převýšil stovku a kdyby se tím stali pro vládu s důvěrou sněmovny nepostradatelnými. Budou nyní – z opozice – poslanci ANO_2011 reprezentovat své nové voliče? Přiznají se k levici, k robustnímu státu, veřejným institucím, k soustavnému vyrovnávání příležitostí? Lidé vybraní shora, často ze struktur Agrofertu, a zvyklí příjmat pokyny šéfa poslaneckého klubu Faltýnka staršího?
Ti poslanci i ti voliči osiřeli, domnívám se. Minuli se.
A přiznaná, programová levice? Chudáci Piráti poprvé obuli boty, v nichž Zelení musí chodit už léta. Smršť dezinformací, pomluv, nálepek a útoků. Oni to zvládnou, Zelení se také nevzdali a dál působí. Mají důvod žít, protože nejsou antipolitičtí technokraté. Mají své myšlenky a ideály.
ČSSD už volili jen věrní. Možná již litují, že dubnový sjezd odehnal od společné kandidátky Zelené, to jedno procento by se v pátek a v sobotu hodilo. Je čas k nějakým ideálům se vrátit. Funkce a křesla nyní nebudou. Ale státní příspěvek za hlasy sociální demokracii ještě chodit bude, zatím co Zeleným již druhé období ne.
Nicméně, v roce 2021 nastal pro levici čas na voliče ANO 2011 přestat pohlížet a poukazovat jako na koblihami uplacené – nesvéprávné - nedovzdělané - nesamostatné – nemyslící – mladou frontou a lidovkami ovlivněné – zmanipulované – beznadějné balíky. Zkrátka něco jako na voliče ODS v devadesátých letech, jen ty koblihy nahradily dříve tak účinné kupónové knížky. Je to milion čtyři sta tisíc voličů, kteří uvažují o svém státě, chtějí ten stát funkční a chodí volit. A jimi zvolení poslanci se je právě chystají opustit.
Maláčová se Stropnickým udělali v Praze horší výsledek pro ČSSD, než jaký tam měla v r. 2017, kdy kandidátku vedli nemastní a středoví lidé.
Naše kandidátka Kristýna Hvižďová získala 3000, tedy asi polovinu, preferenčních hlasů než ministryně, které bylo všude plno.
Takže asi tak.
Agresivní styl a la Hustá dvojka se neosvědčil.
Pokud získala vaše kandidátka 3000 preferenčních hlasů, tak upřímně gratuluji. To je pro mě překvapivé číslo. Ale stejně si myslím, že ta vaše snaha polidštit Piráty je marná.
Výsledek ČSSD v Praze bych hodnotil v kontextu jejího celkového úpadku, myslím, že uhrát tam dobrý výsledek teď bylo těžší, než před čtyřmi lety.
CO se týče celkové strategie ČSSD, tak chápu, že by z principu měla být šířeji rozkročenou stranou a žádný velký radikalismus od ní nečekám. Ale ty videa Husté dvojky mě z tohoto hlediska přišly ještě "v normě".
„Zelená politika je z podstaty radikální. A tak je ji znovu třeba začít provozovat. Situace planety tomu jde přeci naproti — bohužel. Není nad čím váhat...“
--------------------------
Tak tak, pane Patočko, zelená radikální policie bude asi muset brzy střílet do žlutých radikálních vest, až ceny energií budou takové, že si v zimě pořádně nezatopíme a litr benzínu bude za sedmdesát Kč, ale spíš za tři eura.
Takže tu konečně zase vznikne masívní třída utlačované chudiny...
[která pak po 2. sv. válce na Západě svým zbohatnutím zradila levici - jak o tom kdysi v v článku „Levice proti lidu“ pěkně napsal Matěj Metelec - z čehož pak v 60. letech vzniká levice nová - protilidová, na rozdíl od toho zrádného lidu ale levice věrná svým starým revolučním ideálům, takže když tu novou levici bohatnoucí lid zradil, musela se spojit s kapitálem aby nezchudnul, a nějak spolu s ním ten „třídní boj“ nafingovat]
... takže tu konečně zase vznikne masivní třída utlačované chudiny, ovšem „bude-li to nutné, ke konfrontaci jste připraveni“.
Možná z té konfrontace nově pak vznikne zase i nějaká stará levice, která se utlačované chudiny v boji proti nové levici zastane, čímž bude pravice konečně nadobro vytlačena z politického spektra.
Tak zrovna tohoto dilematu budou čeští Zelení ušetřeni. Růst cen energií proběhne nezávisle na jejich politických snahách a za pravicové vlády.
Z banálního důvodu -- energie nezdražují jen spotřební daně (na to reagovali, mimo jiné, žluté vesty), ale také vývoj trhu. A také odstraňování jeho mocenských deformací, které nahrávali atlantickému světu -- resp. nahrazovaní těchto deformací jinými.
Prostě nám bude zima anebo se naučíme pořizovat si teplý domov bez spousty nafty a uhlí, to opravdu není alternativa, před kterou by nás postavili Zelení.
Sv. Václav, sv. Anežka, sv. Ludmila, sv. Vojtěch, sv. Jan z Nepomuku a možná i sv. Jan Sarkander budou mít teď docela dost práce, aby to všechno dobře dopadlo.
Měli bychom přitom, pane Kolaříku, ale myslet i na druhé [druhé podle katolického číslování] přikázání (a na druhé samozřejmě taky), aby Hospodin mocnou pravicí (o nemocné levici ani nemluvě) nezasel zmatek a chaos i do našich hlav...
Všichni svatí asi stáli i při Zemanovi. Někde se dokonce píše, že příjezd Babiše mu asi zachránil život...
V zásadě souhlas s panem Jedličkou. Především v tom ohledu, že voliče ANO není zapotřebí paušálně odepisovat. Jsou to opravdu do značné míry zřejmě lidé stále toužící po "nepolitické politice", tedy o věcné, racionální správě státu, bez jakéhokoliv ideologického zatížení. Sice - samozřejmě - s protržní orientací, ale zároveň se sociálními ohledy.
Je nutno si uvědomit: Babišova vláda skutečně nebyla nijak vyhraněně asociální. Sice přijatá sociální opatření skutečně dost možná nijak nebyla jeho zásluhou; ale na straně druhé je fakt, že on se jim nebránil natolik zarytě, aby je potopil.
Právě tohle i nadále zůstává Babišovou hlavní devizou: imidž schopného manažera, který dokáže racionálně spravovat zemi, bez nějakých velkých ideologických či sociálních otřesů.
Babišova vláda byla zcela asociální, jen s populistickým nátěrem.
Být sociální není totéž jako rozdávat almužny. Slevy na jízdném pro seniory -- ostatně jako státní dotace soukromým dopravcům -- kvūli kterým se ruší dopravní obslužnost v malých sídlech, takže se ti senioři nedostanou k doktorovi, když je někdo neodveze. Navyšování výdajů bez daní, takže výsledek sežere inflace.
Ano, nová vláda bude nejspíše asociální otevřeně, změna spíše kosmetická.
Babišova vláda nebyla zcela asociální a změna nyní nebude kosmetická. Jednak se sociální demokracii občas podařilo něco levicového prosadit, i když nic opravdu zásadního a pak se příjmy některých chudších skupin obyvatelstva reálně zvýšily, což by se za vlády pravice nedělo a ani nyní dít nebude.
Faktem ale je, že z hlediska rozpočtu to nebylo dlouhodobě udržitelné a role sociální demokracie v oné vládě nebyla důstojná.
Pokud by byl Babiš opravdu neúspěšný, voliči by u něj nezůstali. Jakés takés alternativy se nabízely.
Přesně tak, pane Krupičko.
Co bude nová pravicová vláda dělat, se můžeme jenom dohadovat.
Program koalice SPOLU, který asi bude základem vládního programu, by při realizaci znamenal podle analýz každoroční čtvrt bilionový rozpočtový schodek. To si stát opravdu nemůže dovolit.
Takže se logicky praktická politika bude od té "ideální" z programu lišit.
Najde nová vláda odvahu po dvou letech obnovit superhrubou mzdu, protože její zrušení bylo původně míněno jako časově omezené, s tím, že do konce volebního období schválí a parlamentem protlačí jinou, komplexní daňovou reformu?
Nebo prostě jako za Kalouska začne řezat do sociálního systému? Snížení příspěvku na péči z 8t na 4 tisíce určitě ušetří miliony. Pro příklad. Nějaký ten doplatek u lékaře taky nikoho nezabije, že.
???
Myslím že Stanjura už hlásil, že seškrtat 100 miliard na chodu státu není žádná věda, že kdyby neměli ani na tohle, neměli by ve vládě co pohledávat.
Druhá věc, která se dá naopak uhodnout dost přesně je, že se konečně začne stavět nový jaderný reaktor. Končí sranda a je prostě už třeba začít, nepostaví se za rok, a česká ekonomika jeho výkon coby bezemisního zdroje bude potřebovat. Jsme nejprůmyslovější země v Evropě, odklon od uhlí a přechod na elektromobilitu chce HODNĚ elektrické energie.
A možná se rozjedou stavby dalšího jednoho až dvou reaktorů.
P.S. Mimochodem - elektromobilita je s jadernou energetikou mnohem slučitelnější než by se zdálo. Jadená elektrárna sice dokáže dodávat obrovské objemy proudu na svou velikost, ale její výkon se nedá rychle a snadno regulovat.
Zato se dá velice jednoduše v digitální době zregulovat čas, kdy se nabíjí elektromobily. Noční nabíjení by bylo mnohonásobně levnější než to denní. To by donutilo lidi nabíjet v noci a tím pádem zajistilo růst noční spotřeby a vyrovnání se té denní, které mají na svědomí jiné elektrické spotřebiče než elektroauta. Což je pro jaderné elektrárny fajn, můžou jet nonstop...
((( no "donutilo", ráno a večer jsem taky "donucen" si čistit zuby. Bylo by to kvůli stabilitě sítě nezbytné, zkousli by jsme to. Samozřejmě sanitky, noční rozvozy a pod by měly výjimky...)))
Máme tady dvě nebo tři velké automobilky.
Podpoří pravicová vláda jadernou energetiku a elektromobilitu? Máme zdroje lithia, velká továrna na autobaterie by tady měla stát taky, jestli to tedy myslíme vážně, ne?
Ano, čekají nás velmi zlé časy. Vláda stopne či omezí všechny valorizace sociálních příjmů, minimální mzdy, možná i invalidních důchodů, všech možných dávek atd. Výplatu některých nesmyslně podmíní, aby na ně dosáhlo co nejméně lidí. Začne se nesmyslně privatizovat to, co se ještě dá a opět to dopadne na ty nejslabší. Atd.
Bude to o to horší, že v parlamentu nebude žádná levicová (a ta je zdaleka nejdůležitější) opozice. Média budou převážně na straně vlády. Opravdová levicová média neexistují. Ty co jsou za ně vydávána, jako Deník Referendum, chválí centristickou Stan či, jež se stane součástí vlády, či ne o mnoho lepší Piráty, kteří zřejmě promarní svou příležitost a do vlády se chystají také.
Zkrátka nelítostná diktatura kapitálu a bohatých může za potlesku lidí, kteří mají místo srdce kalkulačku a nemyslí na nic jiného, než kolik by toho na úkor slabších občanů naakumulovali, a týká se to i některých zdejších maloměšťáků z řad diskutujících, kteří se neustále drze vztahují k opravdové levici, aby se jí v podstatě jen vysmívali, může pořádně začít.
... ale pane Morbicere, to obnovení zdanění superhrubé mzdy myslíte vážně?
Zdanění superhrubé mzdy byl Kalouskův podvůdek, když bylo slavně zrušeno progresivní zdanění fyzických osob, ale patnáctiprocentní "rovná" daň (z Ódéesáckého programu Tlustá peněženka) absolutně rozpočtově nevycházela. Tak byly zaměstnancům zdaněny i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, včetně podílu zaměstnavatelů na něm, a "patnáctiprocentní" zdanění se reálně dostalo mnohem výše.
Tím ale byly pošlapány mnohem podstatnější principy. Jednak de facto přestalo být morálně uznáváno, že zaměstnavatelé mají profit ze zaměstnanců včetně profitu z jimi nesených sociálních a zdravotních rizik, a mají morální povinost přispívat na kompenzaci (důsledků) těchto rizik: Když je zaměstnanci zdaněn příspěvek zaměstnavatele, v podstatě to již příspěvek zaměstnavatele není: Je-li základem daně zaměstnance, pak je to příjem zaměstnance, příspěvek zaměstnavatele jen formálně. Co je ale mnohem důležitější je fakt, že je zde narušena v neprospěch zaměstnanců obecná zásada, totiž že základem každé daně z příjmů je dosahovaný příjem po odečtení nákladů nezbytných k dosažení onoho příjmu. Odvody jsou povinné, tudíž jsou nezbytným nákladem pojícím se k dosažení příjmů. To má další morální důsledky: Zdaněn je například solidární příspěvek na penze v průběžném systému vyplácené předchozím generacím, a zároveň je daňově a dokonce přímo státním příspěvkem zvýhodněno soukromé penzijní spoření: Tedy daň zatěžuje jen solidaritu (mezigenerační) a zvýhodňuje jen sobectví, což je morálně zvrhlé.
Cílem v žádném případě nemůže být návrat ke zdanění superhrubé mzdy, nýbrž jedině návrat ještě o krok dál, k progresivní dani. Pro ni existuje milion a jeden relevantní argument, pro parodii na "rovnou" daň relevantní argumentace neexistuje.
Vážený pane Morbicere,
nevšiml jste si, že pro samá auta už není místa pro člověka? Že lidé značnou a stále rostoucí část svého života tráví v kolonách aut?
Myslím, že právě toto je to, co musíme řešit a ne zdroj energie pro auta, která znemožňují lidem žít.
Řešením není auta elektrifikovat, ale auta likvidovat a nová nevyrábět, resp. vyrábět pouze pro celospolečensky nutnou a nevyhnutelnou potřebu.
Jiří Vyleťal
Ano, progresivní daň je podstatná část nezbytného řešení fiskálního blbnutí Babiše, Schillerové & cons. Potíž je, že se jak Spolu, tak Stan dušovali, jak nepřipustí růst daní. Tudíž bych od nich i ten návrat k super hrubé mzdě považoval za projev mimořádné příčetnosti.
Ona ta daňová zátěž není ani při přepočtu na super hrubou mzdu nijak vysoká. To, co chybí je zvýšení nezdanitelného minima (stejně to stát jinak doplatí na dávkách).
Samozřejmě, od Pirátů očekávám, že do svého programu integrují progresivní daň spolu s těmi několika docela chytrými nápady stran daní z průmyslových nemovitostí a zdaněním korporací. Ale z parlamentních stran se dá určitá příčetnost v této oblasti očekávat už jen od Lidovců.