Výjimečně začnu osobně. Turné Žlutého barona, na němž představujeme naši investigativní práci o tom, co doopravdy chce s naší vlastí provést Andrej Babiš, se chýlí ke konci. Je před námi poslední týden cestování, promítání filmu Selský rozum a besed nad knihou, která se prodává jak splašená. Od začátku května jsem takových akcí absolvoval dvaašedesát, zbývá jich ještě šest. Zkušenost v řadě ohledů překonává nejsmělejší očekávání.

Chodí desítky skvělých lidí, kteří by chtěli, aby se tu žilo líp, ale vesměs všichni chápou, že Andrej Babiš to tu lidem slibuje jen jako podvodník. Koho ale volit, že? Občas, tak jednou týdně, padne na našich besedách dotaz, zda známe nějakého politika, který získal moc a nezkazil se. Protože patříme k obhájcům politiky před antipolitickými iniciativami typu Rekonstrukce státu, vždy říkáme, že takových příkladů je víc a ve všech stranách. Ale definitivním argumentem, který přesvědčí i největšího skeptika, je až jméno, jež tu lidé zatím příliš neznají. Je jím starosta Kolína Vít Rakušan.

V Deníku Referendum jsme jej vyhlásili osobností roku 2014. Stalo se to i na základě reportáže, kterou v Kolíně napsala Zuzana Vlasatá, a na základě textu, kterým se s žádostí o podporu před komunálními volbami 2014 na své spoluobčany sám obrátil poté, co čtyři roky jejich město spravoval. Fascinující vyprávění, dlouhé skoro šest tisíc slov, zapůsobilo v součtu s jeho prací tak, že jím vedená kandidátka v Kolíně dostala neuvěřitelných čtyřiašedesát procent hlasů. Vít Rakušan se nám od té doby jeví jako jeden z největších politických talentů své generace, člověk s potenciálem státníka, jakých se v žádné generaci, zvlášť u nás, nerodí mnoho.

↗

Jmenuje se Rakušan. Foto FB VR

Jsou věci, v nichž se rozcházíme. Pokládáme za hořký omyl, který stál jeho kandidátku ve středočeských krajských volbách vítězství, pakt s Danou Drábovou — roli obecně známé, profesně zdatné ženy měl na jeho kandidátce sehrát někdo jiný, nepoznamenaný temnou minulostí; i ve středních Čechách takových žije spousta.

Podruhé jsme spolu nesouhlasili, když nadšeně vydával za projev politické odvahy uzavření koalice STAN s KDU-ČSL. Jedná se o takový typ odvahy, jako když mladé dívky jedou ve vypůjčeném autě bezhlavě rychle a promítají živý přenos na sociální sítě až do hořkého konce. Spíše nežli odvaha je to hazardérství, které si bere rukojmí, poprvé voliče, podruhé blízké a nejbližší.

Skutečná odvaha se v politice projevuje jinde. V situacích, kde riziko není spjato s nástrahami pokřiveného volebního systému, který nezasluhuje respekt, nýbrž reformu. Nefalšovaná odvaha se v politice prokazuje tam, kde je třeba chránit slabé proti silným, správné menšinové stanovisko proti většinové zvůli.

Takový typ odvahy Rakušan dnes a denně osvědčuje v Kolíně. Začtěte se do jeho textu, který napsal před volbami v roce 2014 svým spoluobčanům. Záhy rozpoznáte, že kromě odvahy je mu vlastní také druhá v politice důležitá kvalita: tvořivost. Je jistě více starostů, kteří by na předváděcí akce „šmejdů“ posílali městského právníka. Ale muselo by je to napadnout.

Může STAN s Rakušanem opravdu vyhrát volby?

Ač to zajisté není nejpravděpodobnější scénář, vzhledem k rozkolísanosti politiky v celé Evropě Vít Rakušan skutečně může vést kandidátku, která u nás vyhraje říjnové volby do poslanecké sněmovny. Je k tomu ovšem zapotřebí splnit několik ne zcela triviálních podmínek.

Za prvé musí STAN souhlasit s tím, že kandidátku povede opravdu on jako lídr. Petr Gazdík patří rozhodně k úctyhodnějším postavám současné české politiky, potíž je ale v tom, že dnes je zatížený nejen minulou spoluprací s TOP 09, ale i neúspěchem společné akce s KDU-ČSL. Může sehrát ještě spoustu důležitých úloh. Ale vcelku je to muž minulosti. Formálně to pak už bude jednoduché: Rakušan je prvním místopředsedou STAN.

České politice obecně chybí respekt k základní demokratické zvyklosti: že se oceňuje úspěch. Rakušan je suverénně nejúspěšnějším českým komunálním politikem, který navíc dosáhl docela neuvěřitelného výsledku i ve středočeských krajských volbách: přes osmnáct procent. Co by za to kdo v říjnu dal? Má veškerou logiku, aby právě on vedl STAN do celostátních voleb.

Je to také způsob, jak se oprostit od sporů s KDU. Budou-li v nich obě strany pokračovat, může se jim podařit fenomenální kousek: že pět procent nepřekoná ani jedna složka původně zamýšlené koalice usilující o deset. STAN má menší pevné voličské jádro, ale potenciál nepochybně mnohem výš než KDU-ČSL a měl by se podle toho chovat. Lidovci se rozhodli zůstat malí jako vrabec v hrsti, což má nevýhodu v tom, že mohou jen málo prospívat, ale také výhodu v tom, že mohou jen málo škodit. Babišovi jenom lidovecké hlasy stačit nebudou, i kdyby se jeho vsetínský kamarád snažil sebevíc.

Za druhé je totiž třeba uznat, že hybnou část české politické veřejnosti ve vztahu k nadcházejícím volbám zajímá prakticky jedna jediná věc: zda se po nich stane premiérem Andrej Babiš. Velká výhoda protibabišovských sil tkví v tom, že lidí, kteří si Babiše premiérem — z velmi dobrých důvodů — nepřejí, je dvakrát až třikrát víc než těch, kteří si ho premiérem přejí. To se v mobilizaci v týdnech před volbami nutně projeví.

Ať už se to někomu líbí nebo ne, volby nakonec budou referendum o Babišovi. Důležité přitom je, že základní úspěšný trik Babišovy mobilizace spočívá v útocích — do značné míry oprávněných — na stávající politický provoz. Lidé opravdu nebudou chtít volit politickou minulost, jež tu panovala před Babišem. To je smůla všech značek a lidí jako Bělobrádek, ČSSD, Kalousek, ODS, TOP 09 či Zaorálek.

Všichni dostanou svá voličská jádra, ale aspirace nejdynamičtější voličské skupiny, hledající s čím a s kým spojit naděje společnosti na to, aby „ano, bylo líp“, už nikdo z nich nezosobní. Proto ČSSD učinila fatální a definitivní chybu současného volebního cyklu, když se nepokusila najít lídra mimo současné vedení: optimálně Středulu.

Zato Vít Rakušan má všechny předpoklady obsadit se do role českého Macrona: a naděje české společnosti na lepší budoucnost dnes zosobnit. ANO — stejně tak jako ODS a ČSSD — si v Kolíně ani neškrtlo. Lidé všude mají totiž plné zuby politického marketingu. Chtějí dobré zboží, které se prodává samo. Kdyby Rakušan kandidoval s heslem Řídit stát jako Kolín, účinkovalo by to. Protože, popravdě řečeno, skoro všichni bychom chtěli žít v České republice řízené takovým způsobem, jakým spravuje Kolín.

Problémem je samozřejmě ne úplně výhodná startovací pozice: STAN je malý a jako principiální politickou alternativu si ho dnes skoro nikdo nedokáže představit. Důležitou, ba nutnou, podmínkou případného úspěchu by tedy byla schopnost hned na startu integrovat vše a všechny, kteří by byli ochotni na takové středové antibabišovské platformě participovat.

Piráti k tomu ochotní nebudou. Je to bohužel zatím politicky nezralé prostředí, které si zkrátka bude muset hořce dožít svůj psychedelický sen o deseti procentech. Ale jistě by k takové spolupráci mohli být ochotni zelení — a za svou účast na takovém podniku by snad ani nechtěli nijak moc. Pravděpodobně by své účasti byli nakloněni také mnozí lidé z hnutí, které se tu v květnu vzedmulo proti Babišovi a Zemanovi.

Právě takováto spojenectví a s nimi spjatá energie hnutí zdola by totiž mohly z Rakušana učinit reálného Babišova soupeře. Spojení STAN a Strany zelených s antibabišovskou občanskou společností je nadto samo o sobě logičtější, než bylo spojení s lidovci.

Zelení oslovují specifický segment střední vrstvy zejména ve velkých městech. Ryze antibabišovských voličů tu nakonec bude až třicet procent a rovněž spíše ve městech. STAN má zázemí dané kompetencí svých přestavitelů v menších sídlech. Může se vmanévrovat do pozice přirozeného politického pokračovatele Občanského fóra.

I když mohou mít někteří představitelé STAN k zeleným nějaké předsudky, ve vlastním i v obecném zájmu by se nad ně měli povznést. Starostové se se Stranou zelených i s občanským hnutím proti Babišovi a Zemanovi skvěle doplňují, účinek jejich spolupráce by se odrazil lépe než jen součtem. Problém jakkoli koncipované samostatné kandidátky STAN tkví v tom, že nemá jasně daný program. Příslibem zákonných a exekutivních opatření, která do budoucna pojistí demokracii před ataky oligarchie, by jej získala. Kampaň Řídit stát jako Kolín by fungovala, protože její základ je reálný a lidé tu prahnou po konečně nějaké dobré zprávě z politiky.

V září a říjnu se tu budou desítky procent voličů rozhlížet, kdo je ochrání před Babišem. Komukoli z minula se taková důvěra bude získávat přetěžce. Zákonitě tu neutuchá volání po nových tvářích, po generační obměně. Člověk, který by byl na celostátní úrovni nový, nemá nic společného se zklamáními z minula, ba naopak osvědčil mimořádné schopnosti v jejich překonávání, tu přitom je. Jmenuje se Vít Rakušan.