Na osmém republikovém sněmu hnutí Starostové a nezávislí, který se uskutečnil před dvěma týdny v Praze, delegáti zvolili na post prvního místopředsedy hnutí úspěšného starostu Kolína a kandidáta STANu na hejtmana Středočeského kraje Víta Rakušana. V tajné volbě získal 95 procent hlasů.

Rakušan v rozsáhlém rozhovoru pro Deník Referendum vyloučil alianci či vytvoření společného předvolebního bloku s hnutím ANO. Klíčovou rolí hnutí podle něj je stmelovat a spojovat roztříštěné lokální politické síly. „To se nám daří a jsem vážně přesvědčen o tom, že tato naše role může být pro další politický vývoj v České republice zásadní," říká Vít Rakušan.

Na nedávném sněmu hnutí Starostů a nezávislých jste byl zvolen na post prvního místopředsedy. S čím jste na pozici kandidoval? Co chcete prosazovat, jak chce hnutí změnit a kam ho posunout?

Především považuji za dobré a sympatické, pokud je v nejužším vedení hnutí starosta, komunální politik bez funkce ve vysokých patrech politiky. My jsme zespoda vyrostli, nestali jsme se politiky tím, že jsme strávili mládí na sekretariátech, ani nás všemocný podnikatelský boss direktivně nedosadil na kandidátku. Nás zvolili lidé, tím jsme se stali politiky.

A pro zdravý náhled starostů na realitu je nezbytné, abychom naši největší přednost, to silné myšlenkové proudění zespoda, nepřestali nikdy cítit. Jako starosta konzumuji v první linii řadu nesmyslů padajících ve velkém množství z parlamentu dolů, v legraci říkám, že jsem spojkou zdravého rozumu. Pro mě osobně je zásadní téma vzdělanosti, vzdělávání, školství. Cítím obrovský deficit ve snaze posunout naši zemi správným směrem.

Školy neprodukují ve své většině lidi kompetenčně vybavené pro 21. století, školství neumí vnímat potřeby trhu práce, učitelé mají ve společnosti nedostatečně silné postavení. A já mám obavy, že nevzdělaná společnost v dlouhodobém horizontu znamená zásadní riziko pro naši zemi.

Chceme být montovnou, nebo inovativním středem Evropy? Chtěl bych stát u počátku seriózní diskuse o osudu naší země, u tvorby vize, strategie, plánů. Tak bych si představoval politiku, nikoliv jako dnešní vyprázdněný a vyhrocený střet bez širšího kontextu.

Letos na podzim budou krajské a senátní volby. Kam míří ambice STANu?

Chceme se především zapsat jako nepřehlédnutelná politická síla. Nepopulistická, odmítající extrémy, nezpochybňující demokratický systém jako takový, nezpochybňující naše členství v Evropské unii, věřící v evoluci, v potenciál naší země.

Nechci, aby to znělo jako fráze, ale opravdu v současné době takovou sílu na naší politické scéně postrádám. Na levici i pravici. A ambice ve volbách? Uspět. Vstoupit do všech krajských zastupitelstev.

Jaký výsledek byste považoval za úspěch? Ve kterých krajích máte podle vás největší šanci uspět?

Jak říkám, za úspěch považuji náš vstup do všech krajských zastupitelstev. A neskromně dodávám, že bychom chtěli v několika krajích získat i hejtmanské posty, minimálně pak účast v krajských radách. A šance? Nechci svou odpovědí nikomu ubírat na elánu a nasazení, nicméně největší šance vidím v Libereckém, Zlínském, Olomouckém a doufám, že i ve Středočeském kraji.

Hnutí existuje deset let, do sněmovny proniklo poprvé v roce 2010 na kandidátce s TOP 09. Jak spolupráci s Kalouskovou stranou hodnotíte?

Jako starosta musím velmi ocenit, že tato spolupráce přinesla nové rozpočtové určení daní, které především pro malé obce znamenalo zásadní finanční profit. Všimněte si, že právě od té doby se náš venkov skutečně mění, investuje se a nůžky mezi tempem rozvoje větších měst a obcí se zdravě zavírají.

Vím, vybral jsem jednotlivost, ale pro starostovské hnutí, jehož základní ideou je subsidiarita, rozhodování co nejblíže lidem, se jednalo o zásadní moment. Shodu cítíme i v lidskoprávních tématech, v proevropském pohledu, v odmítání extremismu a xenofobie. Shodně vnímáme i společenskou potřebu, aby současná hlava státu měla v příštích prezidentských volbách silného, společnost stmelujícího protikandidáta.

Nicméně jsme byli stále mladším sourozencem či slabším partnerem ve společném svazku a je potřeba dodat, že starostové, členové či příznivci STAN, nebyli dlouhodobě spokojeni s naším postavením, s prostorem pro uplatňování vlastního programu, stále více se ukazovalo, že náš náhled na mnohá témata se nepřekrývá.

Ale nejsem příznivcem plivání, hádek a rozvodů, kdy spolu bývalí partneři nemluví. S úctou k tomu, co se společně povedlo, si myslím, že každý máme svůj osud, svou cestu.

Ptám se proto, že do krajských voleb oproti roku 2012 již s TOP 09 nekandidujete. O hlasy voličů se bude STAN ucházet samostatně, případně v koalicích s místními regionálními formacemi. Jak tuto strategii vnímáte?

Vnímám to jako přirozené. Role STAN je stmelovat, spojovat roztříštěné lokální politické síly. To se nám daří a jsem vážně přesvědčen o tom, že tato naše role může být pro další politický vývoj v České republice zásadní.

Máme velké množství kvalitních kandidátů, jsme schopni kandidovat samostatně a za kvalitu svých lidí ručit. A to je zásadní moment. Množství schopných a zkušených lidí, kteří už svou důvěryhodnost prokázali na lokální úrovni a mají chuť kandidovat, měnit kraje k lepšímu, by byl hřích nevyužít.

Nečasova vláda v očích veřejnosti pravici zdiskreditovala. Ani její dosavadní pobyt v opozici na tom nic nezměnil. Kde spatřujete příčiny tohoto stavu?

Tady vstupuje na scénu zásadní fenomén — hnutí ANO. Z jednoduché matematiky lze dovodit, že mnoho někdejších voličů pravice přešlo právě sem. Historie zná mnoho falešných proroků a bohužel to mnohokrát trvá léta, než se ona faleš odkryje zcela.

A samozřejmě je třeba kriticky říct, že pravice musí projít ideovou i personální obrodou, což se stále ne zcela daří. Je také třeba přiznat, že právě někdejší nejsilnější pravicové i levicové síly svou nabubřelostí a pýchou, odtržením od reality, nahnali voliče do náruče hnutí ANO.

Na pravici navíc dochází od roku 2010 ke štěpení a tříštění stran. Není načase — chce-li se pravice někdy vrátit k moci — pokusit se o opačný manévr? Tedy o integraci?

Velmi těžká otázka. Integrace by jistě byla potřebná, nicméně je jedním z paradoxů, že mnoho politiků STAN vstoupilo do politiky s motivací vystřídat v čele radnic nedůvěryhodnou lokální ODS. S TOP 09 jsme si partnerství vyzkoušeli a ukázalo se, že v současné době nejsme schopni vytvořit jednotný politický blok.

Asi bude muset dojít ke generační obměně, aby se začaly hledat styčné body namísto rozdílů. A abych nezapomněl, dalším zásadním rozdělovníkem napravo od středu se zdá být dosti rozdílný pohled na evropskou integraci.

A mohou tuto roli sehrát Starostové a nezávislí?

Starostové a nezávislí se o tu integrační roli již úspěšně pokoušejí, zatím na lokální a krajské úrovni. Celostátně si to musíme nejdříve odpracovat a prokázat, že jsme schopni stejné efektivity nejen na komunálu, ale i ve velké politice. Snadné to nebude, nejsme bohatí, naše hnutí nemá svého majitele, musíme přesvědčit kvalitou lidí a programu.

Kde spatřujete klíčové programové priority STANu? Co můžete voličům nabídnout, v čem se chcete odlišit od ostatních středových a středopravých subjektů?

Odlišujeme se především tím, že jsme zkušení. Není to drobnost. Ta zkušenost a znalost reálných potřeb lidí, měst a obcí nám dává chuť věci skutečně měnit. Zásadním cílem je zjednodušení legislativy, nepřidávat další a další zákonné normy, naopak, chceme odlehčit, zmodernizovat, zprůhlednit. Kdybych měl mluvit v jednoduchých heslech, tak řeknu, že chceme zákony škrtat.

A chceme kompetenčně silné kraje a obce, finančně soběstačné samosprávné jednotky jako základ dobře fungujícího státu s velkou mírou participace občanů na rozhodování. Transparentnost pro nás není povinnou frázičkou ve volebním programu. Všimněte si, že tam, kde vládne STAN, se vše zveřejňuje nad rámec zákona už dlouhodobě.

Náš poslanec Farský se zasadil o registr smluv, mimochodem největší zákonnou normu prosazenou kdy opozičním poslancem. Zásadním tématem je pro nás již zmíněná vzdělanostní společnost, konkurenceschopnost naší země, vytvoření inovačního prostředí. A náš program je zastřešen tématem bezpečí. Schválně neříkáme bezpečnost — kdo má cit pro jazyk, tak vnímá rozdíl.

Bezpečnost evokuje ohrožení, já osobně si nějak intuitivně představím uniformu. Naproti tomu slovo „bezpečí“ je laskavé a významově širší. Pocit bezpečí zažíváme v kvalitní rodině, ve fungující nemocnici, na opravené silnici. Pocit bezpečí se dostaví i tehdy, když víme, že společnost respektuje odlišnosti, nediskriminuje žádnou skupinu obyvatel, nikdo nemusí mít strach z pronásledování a státního špiclování, pokud dodržuje jednoduché a přehledné zákony.

Bezpečí souvisí s přehledným sociálním systémem, který motivuje k aktivitě. Bezpečí pociťujeme i tehdy, když nás reprezentují lidé, na které se můžeme spolehnout, můžeme jim věřit. Chceme, aby se lidé v České republice cítili bezpečně.

Jaká je vaše pozice v otázce tzv. uprchlické krize? Jak vlastně hodnotíte úroveň veřejné debaty na toto téma?

Úroveň veřejné debaty, a tím bych začal, je tristní. Nepochopení, propast ve společnosti, rozdělení rodin i přátel skrze zoufale černobílé vidění světa. Trochu mě, přiznám se, mrzí, že jsem i v Deníku Referendu četl jakousi posměšnou poznámku na kohosi, kdo se pohybuje někde „uprostřed“ vyhrocené debaty, čímž si vysloužil nálepku alibisty, a to z jedné i druhé strany.

Přitom jsem bytostně přesvědčen, že pro kultivaci současné veřejné debaty, pro uklidnění lidí a potlačení extrémních nálad, je právě potřeba přistupovat k uprchlické krizi racionálně. Ne, nemluvím o mladých lidech, kteří se seberou a jedou pomáhat do uprchlických táborů. To není extrémní, to je lidské a hodné obdivu.

Ale pokud čtu posměšné a radikální vymezení vůči lidem v České republice, kteří se bojí, kteří si neumějí příchod migrantů představit, kteří prostě v důsledku nenormálního vývoje v našem koutu světa v posledních šedesáti letech mají s cizími kulturami jen minimální zkušenost, tak mi to také vadí.

Těmito lidmi nemůžeme pohrdat, nemůžeme je povýšenecky poučovat, nemůžeme je ve chvíli, kdy se bojí, zahlcovat poznámkami, že nejsou lidští, nectí evropské hodnoty, nejsou tolerantními a dobrými lidmi. Jako učitel vím, že chyby se nemají vyčítat v době, kdy student prožívá neúspěch. Nemá to efekt. Je ovlivněn emocemi. Věřím v dobro v lidech, tedy věřím i v to, že většina z nich by při osobním setkání s trpícími a strádajícími přirozeně pomohla.

Úkolem zodpovědných politiků je dát lidem jasné vidění reality. Vysvětlovat, nezamlčovat, představovat konkrétní plány. Nezříkat se solidarity s trpícími, mít připraveny postupy pro příchod uprchlíků, nenechávat například i starosty v nejistotě, co se „potom“ bude dít.

Hovořit o tom, že migrační vlna je realitou, vysvětlovat i to, že regulovat a usměrňovat migrační vlnu lze pouze na celoevropské bázi, pouze společně, nikoliv izolovaně s uzavřenými státními hranicemi. Před extremismem se musíme chránit v rámci Schengenského prostoru. A musíme umět rázně reagovat na projevy rasismu a xenofobie, na uplatňování kolektivní viny na všechny muslimy, na nenávist a zlo, které se probouzí.

V demokracii je dovoleno přeci vždy jen to, co nenarušuje práva druhého. To je převeliký prostor ke svodnému životu, ale zvětšit jej na úkor jiných nelze. Aby toto lidé pochopili, nemohou být svědky vyhrocené debaty o dvou pólech. Svět je barevnější než černobílý.

Za rok a půl budou řádné sněmovní volby. Je to sice ještě relativně daleko, ale přesto: budete preferovat samostatnou kandidaturu STANu anebo spíše předvolební alianci s některou další stranou?

Bez výmluv říkám, že zatím nevím. Zkouškou jsou pro nás volby krajské, ty mnohé napoví — zda jsme skutečně stmelující alternativou. Osobně říkám, že bych viděl rád samostatný a silný STAN. Ale, jak jsem uváděl, nejsme hnutím vůdcovského typu, rozhodnou naši starostové.

Umíte si v této souvislosti představit alianci Starostů a nezávislých s hnutím ANO Andreje Babiše? Na sněmu se vám evidentně pokoušel vlichotit…

Stále někdo očekává, že budeme submisivním partnerem v rámci nějakého nového svazku. Nebudeme. My naopak předpokládáme, že v mnoha krajích budeme těmi, kdo si bude svého partnera vybírat.

A k hnutí ANO: bohužel, naše mnohdy povrchní média vnímají pouze to, že jsme stejně jako ANO hnutím, tedy automaticky předpokládají celou řadu společných znaků. Proto si dovolím zmínit naopak zásadní rozdíly, rozdíly ideové, rozdíly v přístupu k řízení státu, ve vnímání reality.

ANO vzniklo jako projekt. Z vrchu, rozhodnutím jednoho člověka, zakladatele firmy. STAN zcela naopak. Vyrostli jsme dole, v obcích, městech, přirozeně jsme se začali spojovat, rosteme od zdravých kořenů nahoru. ANO má silnou tendenci k centralizaci, řízení veškerých procesů z jednoho místa, a to ryze manažerskými postupy. O co největším objemu financí chce rozhodovat na ministerstvech.

STAN chce naopak silné a finančně soběstačné regiony a obce, my věříme, že kromě efektivity má tento model silný protikorupční potenciál. Na lokální politiky je vidět. ANO tvrdí, že chce stát řídit jako firmu. My vnímáme stát jako domov, s jasnými pravidly, s rozumnou mírou přerozdělení finančních prostředků, odměňováním schopných, s dostatkem prostoru pro uplatnění vlastní aktivity, talentu, invence, domov, kde se lidé respektují, nezasahují si zbytečně do vlastních životů, v případě problémů si však jsou schopni efektivně pomoci. Nechceme firmu, kde rozhoduje generální ředitel.

Za další musím dodat, že STAN velmi nelibě nese a odmítá koncentraci politické, ekonomické a mediální moci. Tady cítíme velké riziko pro to, co je nám svaté — demokracii a svobodu. Jako první místopředseda STAN si alianci či vytvoření společného předvolebního bloku představit neumím. Mimochodem: v žádném z krajů jsme předvolební koalici s hnutím ANO nevytvořili, to je, myslím, jasný důkaz.

Pokud byste se dostali do sněmovny, které strany považujete za nejpřirozenější partnery STANu? S kým byste si uměl představit koalici a s kým naopak STAN vládnout nechce?

Je to ještě daleko a je také možné, že ve sněmovně budou v té době zasedat i zcela nové politické síly. Obecně — odmítáme extrémisty, odmítáme koalici s komunisty i pravicovými populisty. Rádi budeme spolupracovat se stranami, pro které není vize a strategie prázdný pojem, pro které jsou stále základní lidská práva a demokratické principy skutečně důležité.

Rádi bychom byli součástí takového spojenectví, které bude chtít ve společné Evropě leccos změnit, zefektivnit, nicméně nebude zpochybňovat, že do Evropy patříme. Izolace by pro nás byla prohrou. Rádi bychom našli i partnery, kteří chtějí výrazně inovovat Českou republiku.

Jsou to náročné požadavky, hodně záleží na tom, jaká křídla a osobnosti v současných parlamentních stranách převáží. Vidím rozumné lidovce, rozumné členy pravicových stran, ale i rozumné autentické sociální demokraty. Snad nás těžká doba donutí k tomu, že se zodpovědnosti ujmou skutečné osobnosti a opravdoví demokraté.