Koalice lidovců a starostů vydržela bez jednoho dne čtyři měsíce. V březnu ji lidovci v Jihlavě na schůzi svého celostátního vedení nevelkou většinou odsouhlasili. Včera se rozhodli své partnery z koalice vyzvat, aby vstoupili na lidovecké kandidátky. A aby zůstalo u rozhodného lidoveckého možná, nevypověděli vzájemnou koaliční smlouvu. Naopak odhlasovali, že mají zájem na volební spolupráci se starosty ve všech typech voleb.

Problémů je řada — desetiprocentní práh, který by musela překročit dvoučlenná koalice; nedostatek času na kampaň, která by voličům řekla, že nekandiduje tradiční KDU-ČSL, ale nová luxovská síla, která může mít odvahu a nárok vládnout; práce velkých agentur, které po mém soudu ostudně doteď nezměřily preference dvoučlenné koalice, ale v průzkumech přinejlepším sčítaly hlasy pro jednu a druhou koaliční stranu.

Nápad Pavla Bělobrádka byl přitom dobrý. Rozkročit se s lidovci do Čech, setřást pel strany pánbíčkářů, přilákat přes přijatelnějšího Gazdíka městské voliče, kterým s odchodem Karla Schwarzenberga z čela TOP 09 zůstal k volbě jen pro leckoho těžko skousnutelný Kalousek. Spojit volební sílu lidoveckých moravských regionů s úspěchy krajských kandidátek starostů v českých krajích.

Jeden z problémů jistě byl nedostatek času na kampaň a možná chybná rozvaha o rozdělení dostupných financí. Poutače s informací o koalici zatím nestačily udomácnit mezi lidmi myšlenku, že je tu nová politická síla. Navíc s logem lidovců a starostů nebyla spojená silnější marketingová kampaň jasně sdělující, že dvě strany s úspěchy chtějí utvořit novou třetí úspěšnou sílu.

↗

Bělobrádek s Gazdíkem mohli společně mířit na desetiprocentní uzavírací klauzuli, místo aby ve volebním spotu pobíhali po loukách. Foto archiv DR

Tématem lidovecké kampaně se nestala ani ona desetiprocentní uzavírací klauzule, nad kterou by Bělobrádek s Gazdíkem mohli mířit místo toho, aby ve volebním spotu pobíhali po loukách. Na plakátech jsou vidět žluté pruhy volebního loga, ale žádní známí lídři ze starostovských ani lidoveckých řad. Volič zvyklý na osobnosti si tak mohl těžko dvoukoalici s někým spojit.

Přesvědčeni zřejmě nebyli ani členové, zejména ti lidovečtí, protože ti jako relevantní síla existují. Samotný Jiří Čunek by pád koalice nepřivodil. Včera na jednání Celostátního výboru ostatně zdaleka nezůstal do konce, protože prý jeho hlas nebyl potřeba.

Roli mohla hrát generační rivalita, protože Bělobrádek s Jurečkou jsou mezi lidovci pořád ti mladí. Roli jistě hrály setrvalé obavy moravských lidoveckých regionů z volebního neúspěchu a ztráty dnešních slušných pozic. Místo členské základny jako vojska vstupujícího do volebního zápasu jsme vídali z lidoveckých řad vykukovat chandru.

Kdo ví, zda šlo více o pokus provést mocenskou změnu v ambiciózní straně, kterou Pavel Bělobrádek nedržel v rukou tak pevně, jak si možná myslel. Anebo zda měl Pavel Bělobrádek prostě jen málo času na to, aby skutečně všechny své vojáky v poli obešel a přesvědčil o úspěchu koalice. První věta středečního lidoveckého usnesení — ta o zájmu na dlouhodobé spolupráci se starosty ve všech typech voleb — může být jen náplastí na jeho ranách.

Klidná síla včera místo troubení na zteč zavelela k ústupu. Pavlu Bělobrádkovi v těchto volbách půjde těžko uvěřit, že může být premiér. Lidovcům půjde o zopakování výsledku z voleb před čtyřmi lety. Odvahy vyrůst se vzdali sami a s ní i ambice vytvořit po luxovsku třetí pól české politiky. Prohrál Pavel Bělobrádek. A vítěze mezi lidovci si dovolme jen zdvořile vyhlížet.