Třetí síla české politiky?
Lukáš JelínekV české politice se rodí nový tandem: KDU-ČSL a STAN. Jejich spolupráce se zatím jeví ambiciózně. Zároveň však není jasné, zda se jim podaří zvolit správnou taktiku a koho by ve vládě po volbách podpořili.
Přirozené spojenectví, nebo výtvor sociálních inženýrů? Na rodící se tandem KDU-ČSL/STAN můžeme hledět s nadějemi i obavami, vstřícně i kriticky, s vlídným úsměvem i trpkými úsměšky. Co to bude za tvora, však definitivně poznáme, až se to narodí.
Lidovci pod taktovkou Pavla Bělobrádka chytili druhý dech. Kostelní profil opustili, ale luxovskou bystrost si zachovali. V preferencích sbírají okolo šesti, sedmi procent hlasů. Ovšem jejich vládní angažmá a programová stálost z nich činí pretendenty na páteř tuzemské demokratické pravice. Kdyby nepokulhávala sociálně demokratická levice a existoval i liberální či zelený střed, byla by to pro zdejší politiku výhra. Takto můžeme aspoň doufat, že křesťanští demokraté v panující divočině nevykolejí.
Občas — třeba v tanečcích kolem elektronické evidenci tržeb — taktizují, občas — třeba ve sporech s ČSSD o sociální politiku — dezinformují. To ale není ve světě politiky nic nového. Pro Bělobrádka je ale příznačná zásadovost v klíčových věcech i nesobecký přístup ke správě věcí veřejných.
Pokladem KDU-ČSL vedle srozumitelného programu a zkušeností, jak dělat politiku, zůstává elektorát na Moravě, Vysočině a ve Východních Čechách.
Tradiční důraz na podporu regionů a venkova u STAN, který dokázala v efektivní politiku proměnit dokonce v pravicové koalici ve spojenectví s TOP09 (změny v rozpočtovém určení daní ve prospěch malých obcí), může být alespoň malou snahou narovnat ten katastrofální centralistický poměr ve prospěch centra.
Je ostudou především soc. dem., která se léta vydávala za stranu podporující decentralizaci, přitom o 79% z daní se rozhoduje v Praze, zatímco v Německu spolkové centrum rozhoduje o 45% daní a ve Švýcarsku jen o 34%.
V současnosti mladí lidé prchají do velkých měst a zahraničí, venkov i mnohá města na periferiích (včetně těch mnoha periferiích uprostřed státu) se stala osadami duchů. Jak to, že se to zatím nestalo politickým tématem a tzv. demokratická levice na jeho uchopení dlouhodobě rezignuje?
STAN je strana příliš blízká podnikatelům, která si hledá partnery libovolně napravo a která těží ze svého regionálního image (oslovuje především lokální patrioty). Pomáhá jim skutečnost, že starostové a radní se těší (spolu s prezidentem) mezi politickými reprezentanty nejvyšší důvěřě občanů. Jde však o jev, vyplývající ze sklonu lidí umisťovat "přátele" do vlastní blízkosti a "nepřátele" za ně. Hraje tu roli skutečnost, že v malých městech je starosta nebo jeho rodina většinou známa. Podstatný je tu ovšem též vliv radničních tiskovin, které právě jen na lokální úrovni dodávají zdarma do všech schránek (sebe)chválu radních (představme si totéž v případě vlády). Starostové také profitují z evropských dotací, které jsou na druhé straně jedním z (celkem logických) důvodů nedůvěry k EU v bohatších státech společenství. Osobně jsem toho názoru, že právě na lokální úrovni je nejvíce "jánabráchismu" a příbuzných negativních jevů, vč. přímé korupce. Stačí když člověk aspoň trochu ví, komu v místě patřily zemědělské pozemky, které bylo zrovna třeba výkup kvůli výstavbě, a je hned v obraze. Nemusím snad podotýkat, že starostové nejsou zdaleka, ale opravdu zdaleka, jen ve STAN. Marketingový tah to však byl znamenitý.
Sečteno a podtrženo, KDU-ČSL a STAN podle mne opravdu nepředstavují pro ČR alternativu, třetí sílu, nebo cestu, která by učinila naši zemi lepší. Mimochodem, slovy úpadek a dokonce ani marasmus nelze, domnívám se, skutečné problémy České republiky přiléhavě charakterizovat.
P.S.: Právě jsem na iDnes četl o případu rehabilitace plochy býv. židovského hřbitova v Prostějově. Smutný populismus a konkrétní malé varování před idealizací subsidiarity.
To licoměrné opovržení totiž platí jak koblihám tak slibům sociální politiky ........bych věřící v křesťanskodemokratický proud upozornil.