stát se hlavní pravicovou silou po vzoru CDU, CSU nebo ÖVP. Ale může využít historického oslabení neoliberální pravice k tomu, aby se konstituoval.

Tradiční důraz na podporu regionů a venkova u STAN, který dokázala v efektivní politiku proměnit dokonce v pravicové koalici ve spojenectví s TOP09 (změny v rozpočtovém určení daní ve prospěch malých obcí), může být alespoň malou snahou narovnat ten katastrofální centralistický poměr ve prospěch centra.

Je ostudou především soc. dem., která se léta vydávala za stranu podporující decentralizaci, přitom o 79% z daní se rozhoduje v Praze, zatímco v Německu spolkové centrum rozhoduje o 45% daní a ve Švýcarsku jen o 34%.

V současnosti mladí lidé prchají do velkých měst a zahraničí, venkov i mnohá města na periferiích (včetně těch mnoha periferiích uprostřed státu) se stala osadami duchů. Jak to, že se to zatím nestalo politickým tématem a tzv. demokratická levice na jeho uchopení dlouhodobě rezignuje?

KDU-ČSL považuji za stranu standardní, tradičního typu a západního charakteru, s minimem excesů. Na rozdíl od ČSSD a SZ není výrazným nositelem programových priorit, které považuji za zásadní, takže, ač je pro mne vlastně dobře volitelná, nepřicházívá na ni. V (celostátních) volbách do PS je pro KDU-ČSL každé procento navíc (cca 50 tis. hlasů) opravdu velký výkon a nemyslím, že se po úspěchu jejích kandidátů v senátních volbách na tomto něco změní. Strana je nadále vnímána konfesijně a v řadě regionů nefiguruje jako alternativa, ani k TOP09 ne. Společná kandidatura ve volbách do PS je poněkud riskantní, především však není pravděpodobné, že by vyvolala multiplikační efekt. Už proto ne, že KDU-ČSL neškodí preference nedaleko limitních 5%, jak je tomu u většiny jiných stran.
STAN je strana příliš blízká podnikatelům, která si hledá partnery libovolně napravo a která těží ze svého regionálního image (oslovuje především lokální patrioty). Pomáhá jim skutečnost, že starostové a radní se těší (spolu s prezidentem) mezi politickými reprezentanty nejvyšší důvěřě občanů. Jde však o jev, vyplývající ze sklonu lidí umisťovat "přátele" do vlastní blízkosti a "nepřátele" za ně. Hraje tu roli skutečnost, že v malých městech je starosta nebo jeho rodina většinou známa. Podstatný je tu ovšem též vliv radničních tiskovin, které právě jen na lokální úrovni dodávají zdarma do všech schránek (sebe)chválu radních (představme si totéž v případě vlády). Starostové také profitují z evropských dotací, které jsou na druhé straně jedním z (celkem logických) důvodů nedůvěry k EU v bohatších státech společenství. Osobně jsem toho názoru, že právě na lokální úrovni je nejvíce "jánabráchismu" a příbuzných negativních jevů, vč. přímé korupce. Stačí když člověk aspoň trochu ví, komu v místě patřily zemědělské pozemky, které bylo zrovna třeba výkup kvůli výstavbě, a je hned v obraze. Nemusím snad podotýkat, že starostové nejsou zdaleka, ale opravdu zdaleka, jen ve STAN. Marketingový tah to však byl znamenitý.

Sečteno a podtrženo, KDU-ČSL a STAN podle mne opravdu nepředstavují pro ČR alternativu, třetí sílu, nebo cestu, která by učinila naši zemi lepší. Mimochodem, slovy úpadek a dokonce ani marasmus nelze, domnívám se, skutečné problémy České republiky přiléhavě charakterizovat.

P.S.: Právě jsem na iDnes četl o případu rehabilitace plochy býv. židovského hřbitova v Prostějově. Smutný populismus a konkrétní malé varování před idealizací subsidiarity.