Starostové: nelehká cesta k volebnímu úspěchu
Jan GruberStarostové jsou úspěšné regionální hnutí. Stále ale čekají na úspěch v celostátní politice. Nenesou výrazná celospolečenská téma a jejich představitele lidé neznají. Spolupráce s lidovci je proto logickou volbou, má však svá rizika.
Praha bude tuto sobotu hostit celorepublikový sněm hnutí Starostové a nezávislí (STAN). Sněm bude volit nové vedení, představí programové priority a postup v nadcházejících sněmovních volbách. Rozhodovat bude také o změně stanov hnutí.
V čele STAN stojí od loňského podzimu znovu místopředseda Sněmovny Petr Gazdík. Předsedou hnutí byl zvolen na mimořádném sněmu po odstoupení tehdejšího předsedy Martina Půty.
Gazdík starosty vedl celkem šest let. V roce 2014 přenechal své místo hejtmanovi Libereckého kraje Půtovi, ten však záhy rezignoval kvůli obvinění z přijetí úplatku v souvislosti s připravovanou rekonstrukcí kostela sv. Máří Magdalény v Liberci. Počátkem letošního roku police předala státnímu zástupci návrh na podaní obžaloby na Půtu a dalších třináct lidí. Bývalého předsedu starostů policie viní z přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby.
Loňský mimořádný sněm rovněž zvolil místo Gazdíka prvního místopředsedu hnutí. Tím se stal úspěšný starosta Kolína Vít Rakušan. Pozice řadových místopředsedů nadále drží poslanec Evropského parlamentu Stanislav Polčák, poslankyně Věra Kovářová a starosta obce Dolní Studénka Radim Sršeň.
Podle politologa Milana Znoje je problémem STAN, že si je ani jejich představitele lidé nespojují s celostátní politikou, přestože jsou na regionální úrovni relativně úspěšní. „Petra Gazdíka neodliší od TOP 09, Martina Půtu znají jen na Liberecku. Netuší, že Stanislav Polčák je v Evropském parlamentu a Víta Rakušana neznají. Zbývá jim metoda opěrného žebříku, tak jako minule, když vystoupali do Sněmovny s TOP 09,“ vysvětluje Znoj.
Politický analytik Lukáš Jelínek se přesto domnívá, že „osobnosti typu Víta Rakušana či Martina Půty, bude-li v korupční kauze osvobozen, mají politickou budoucnost“. A dodává, že velký potenciál vidí i v Daně Drábové, zvlášť kdyby se někdy nechala přemluvit a stala se tváří STAN ve sněmovních či prezidentských volbách.
Úspěchy starostů v posledních volbách
V posledních krajských volbách dosáhli starostové velmi dobrého výsledku. Celostátně s partnerskými subjekty získali bezmála deset procent hlasů a celkem čtyřiasedmdesát mandátů krajských zastupitelek a zastupitelů. Nejvíce hlasů dostal STAN v Libereckém kraji, kde dosáhl i na post hejtmana, a ve Středočeském kraji. Bez zastoupení na krajské úrovni pak zůstal pouze na severní Moravě a na Ústecku.
Členové a členky STAN se dnes podílejí na řízení osmi krajů, zastoupení mají v Pardubickém, Královéhradeckém, Plzeňském, Zlínském, Středočeském, Libereckém, Jihočeském kraji a na Vysočině. Koalice, v nichž vládnou, jsou velmi různorodé. Například liberecký hejtman Půta spolupracuje s ANO, ČSSD a ODS, Rakušan se dohodl na společné správě Středočeského kraje s občanskými demokraty, částí TOP 09 a hnutím ANO.
STAN nehodnotím zrovna pozitivně. Je to vpodstatě pravicová strana reálně zastupující především dobře zastoupené. Jedná se navíc v zásadě o „etiketní záležitost“. Nezávislí jsou aspoň na regionální úrovni považováni za určitou sílu: vzpomeňme si jen, jak při sčítání volebních hlasů přicházejí nejdříve vždy výsledky z malých obcí, kde bodují právě (tzv.) nezávislí. Starostové se v průzkumech veřejného mínění těšívají vyšší důvěře než třeba PS nebo Senát, neboť si je lidé spojují se svým městem. Reálně je ovšem právě toto prostředí nejvíce prostoupeno nešvarem „jánabráchismu“. A hlavně, ohromná většina starostů nemá samozřejmě se STAN nic společného.
Na koalici je možno hledět jako na pokus o oslovení voličů ANO a lze jej jako takový chápat, ba kvitovat. Že by se ho ANO, s Babišem zamotávajícím se do pavučiny, mělo začít bát, to si tedy nemyslím.