Po rozhodnutí širšího vedení KDU-ČSL nabídnout Starostům a nezávislým předvolební koalici mnozí komentátoři oceňovali „odvahu“, s níž lidovci vybízejí svého potenciálního partnera k tomu, aby se společně zavázali, že budou kandidovat způsobem, který jim zaručí vstup do Sněmovny pouze v případě překonání hranice deseti procent. Tak totiž český volební zákon upravuje podmínky pro předvolební koalice: nestačí překonat pět procent jako u samostatně kandidujících stran, bariéry se sčítají podle počtu subjektů v koalici.

Je to perfidní vynález Klause a Zemana z časů opoziční smlouvy, jímž chtěli diskriminovat tehdejší Čtyřkoalici. Ale není nic odvážného na tom, že člověk poskakuje do rytmu, který mu vytleskávají Klaus se Zemanem. Je sympatické dávat najevo sebevědomí. Ale pokud tak člověk činí za cenu přijetí zbytečných rizik, neříká se tomu odvaha, nýbrž avanturismus. Záleží-li STAN na blahu země, měli by tuto část nabídky KDU-ČSL odmítnout a trvat na způsobu společné kandidatury, který pokřivenost českého volebního zákona obejde.

↗

Gazdíkův plán volební strany byl zodpovědnější. Záleží-li STAN na blahu země, měl by trvat na způsobu společné kandidatury s KDU-ČSL, který pokřivenost českého volebního zákona obejde. Foto STAN

Co totiž mnozí popisují jako „odvahu“, je ve skutečnosti vrcholně nezodpovědným hazardem s hlasy voličů. Do voleb zbývá ještě mnoho času a může se ukázat, že věci sympatické alianci lidovců a straostů nevycházejí, jak si plánovali. Z boje o deset procent se stane zápas o holý parlamentní život.

Sama představa, že ochota politických subjektů respektovat ducha i literu českého volebního zákona má být nějakou jejich ctností, čímsi hodným obdivu, je přitom zhola nemístná. Český volební zákon je paskvil, zhmotněnou neúctou k demokracii i hlasům voličů, je to produkt přízemních utilitárních zájmů velkých stran a jejich krajských mafií, jež odmítají napravit i nejzjevnější neduhy.