Za lepší systém volby prezidenta
Táňa FischerováS blížící se prezidentskou volbou vyvstává i otázka po reformě volebního systému. Ten současný, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, totiž nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a taktizovali.
Poslední dobou se začínají objevovat první kandidáti na prezidentskou funkci a množství úvah na toto téma. Naposledy v Deníku Referendum od Matěje Stropnického.
A to je pouhý začátek. Budeme si lámat hlavu, kdo má šanci na to, aby prošel do druhého kola, koho proti komu postavit, budeme se nemít rádi a vzájemně si vzrušeně vysvětlovat vlastní postoje, vášně budou kypět a nakonec stejně prohrajeme. I když naděje umírá poslední.
Jak by mě prezident vypadat, tušíme asi všichni. Tady nebude jádro sporu.
Matěj Stropnický si myslí, že všechno spočívá v dobré kampani a v dobrém výběru kandidáta. Co je to ta dobrá kampaň? Billbordy? Podrazy? Inzeráty v novinách? Akce na náměstích? Co může mít úspěch v naší rozbouřené a zjitřené době? Mnoho otázek, ale já považuji za klíčovou jinou, která tady zatím nepadla.
Zásadní problém vidím ve způsobu volby. Většinová volba, jak je u nás nastavená, vede přesně k těm jevům, jaké jsme viděli při minulé volbě a jaké si nepochybně opět zopakujeme. Tento systém, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a volby sobě blízkého kandidáta a aby zkrátka taktizovali. Nevolí toho, koho by chtěli, ale toho, kdo má šanci projít do druhého kola.
Šanci má ten, kdo se ve výzkumech agentur objeví na předních místech. O výzkumech se často říká, že slouží tomu, kdo si objedná — ať už způsobem kladení otázek či výběr tázaných. Kdo si průzkum neobjedná, šanci nemá.
O výsledku voleb se více méně rozhoduje už tady, při průzkumech agentur. Moment překvapení sice někdy přichází, ale většinou je stejně v řádu věcí. Je to právě onen systém většího, nebo menšího zla, který rozkládá společnost, rozděluje občany a staví jednoho proti druhému. Mnoho lidí je takto se svými názory zcela vyřazeno a opomenuto.
Pokud chceme, aby se zobrazila vůle všech lidí, kteří chtějí jít k volbám a vybrat si svého kandidáta, je nutné změnit volební systém. Jistě, ne všechny vášně utichnou, protože částečně k volbám patří. Rozhodně to ale napomůže ke kultivaci prostředí. A snad by to oživilo i pocit voličů, že jejich hlas nepropadá, že se nemusí rozhodovat mezi větším a menším zlem.
↗
Systém, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a taktizovali. Foto jistebnice.cz
Nedávno jsem, se vrátila z Irska. Seznámila jsem se tam s jejich volebním systémem, který se týká i jiných voleb, než je ta prezidentská. Systém je preferenční. Nevolí se pouze kandidát, kterého příslušný volič chce volit, ale také, a to je podstatné, pořadí dalších kandidátů. V případě, že nebude zvoleno voličem preferované číslo jedna, pro které se rozhodl, má na druhém místě dalšího, pro sebe přijatelného kandidáta — a tak to jde dále až do posledního místa.
První tak potřebuje určitý počet hlasů, a když je má, zbytek hlasů, které už nepotřebuje, jde dalšímu kandidátovi v pořadí voliče, a tak dále podle tohoto klíče dolů k dalším. To umožňuje lidem, aby ve volbách opravdu vyjádřili svou vůli. Pokud je mi známo, funguje to stejně i v Austrálii, snad i v Indii.
Je to tedy věc ověřená a funkční. Navíc je to systém jednokolový, takže je nepochybně levnější. Jeho nevýhodou je delší sčítání hlasů, na výsledek se čeká asi týden. Není ale čekání na druhé kolo mnohem delší a nevýhodnější? Ptala jsem se svých přátel, proč jej tedy nemají v Británii, když se zdá být po všech stránkách spravedlivější. Nemají, ačkoli to vědí. Stávající systém je totiž výhodný pro velké a ti se neradi vzdávají moci.
Je mi jasné, že příští volby, ať už prezidentské či parlamentní, se budou konat ve znamení stávajícího volebního systému, měli bychom však urgentně nastolit diskusi o změnách a žádat je.
To týká se i nešťastné nerovnosti hlasů voličů v různých krajích, jak o tom psal například Jakub Patočka a jak se o tom dlouho a bez zcela bez odezvy a bez výsledku mluví.
Možná bychom pak byli o krůček blíže lepším poměrům. Zatím nám nezbývá než hrát přidělené role naivků ve stávajícím systému a vzájemně si nadávat.
Domov → Komentář
13. června 2016 v 8.00
Související
Diskuse
JP
June 13, 2016 v 17.55
Ta věčná iluze, že nějakého zásadního zlepšení ve věci samé dosáhneme prostě jenom jakousi změnou volebního modu...
Dokud volební lid bude preferovat narcistické populisty před kultivovanými a rozmyslnými osobnostmi, pak je možno volební modus měnit při každých nových volbách, a výsledek bude nakonec vždy stejný.
Dokud volební lid bude preferovat narcistické populisty před kultivovanými a rozmyslnými osobnostmi, pak je možno volební modus měnit při každých nových volbách, a výsledek bude nakonec vždy stejný.
June 13, 2016 v 21.37
Přímá volba prezidenta českou společnost rozdělila. Preferenční volba by tomu teoreticky mohla zabránit. Jako první volbu by si dali nějakého radikálního kandidáta, jako další někoho, kdo je neštve.
Nějakou šedou myš. Takového presidenta bychom potřebovali. Představa, že prezident musí být nějaký charismatický nadsamec, je neštěstím české politiky. K výkonu pravomocí presidenta není žádná mimořádná osobnost potřeba.
Je to ovšem stejně nereálné jako návrat k nepřímé volbě.
Nějakou šedou myš. Takového presidenta bychom potřebovali. Představa, že prezident musí být nějaký charismatický nadsamec, je neštěstím české politiky. K výkonu pravomocí presidenta není žádná mimořádná osobnost potřeba.
Je to ovšem stejně nereálné jako návrat k nepřímé volbě.
je skvělý pro volby do parlamentu - podporuje centristické strany a centrismus stran, které pak lépe spolupracují ve vládě.
Přímá volba prezidenta byl antisystémový krok, zásadní chyba, před kterou mnozí moudří varovali (např. Petr Pithart). Víte proč Němci nemají přímou volbu prezidenta? Měli ji za Výmarské republiky a jen tak tak zvítězil již zcela dementní generál Hindenburg nad Hitlerem, protože byl v roce 1932 jediný, kdo ho mohl v přímé volbě porazit, i když mu projevy na náměstích četl kancléř Brüning. Od té doby volí Němci prezidenta v parlamentě a my se nepoučili.
Přímá volba prezidenta byl antisystémový krok, zásadní chyba, před kterou mnozí moudří varovali (např. Petr Pithart). Víte proč Němci nemají přímou volbu prezidenta? Měli ji za Výmarské republiky a jen tak tak zvítězil již zcela dementní generál Hindenburg nad Hitlerem, protože byl v roce 1932 jediný, kdo ho mohl v přímé volbě porazit, i když mu projevy na náměstích četl kancléř Brüning. Od té doby volí Němci prezidenta v parlamentě a my se nepoučili.
JN
Jednou si pejskové s kočičkami řekli, že ten starý oschlý dort už nějak zapáchá, že ho vyhodí a udělají si nový. Jenže jak se takový dort dělá? Pejskové s kočičkami to nevěděli, ale naštěstí (či snad naneštěstí?) jim několik nejchytřejších pejsků a kočiček napsalo recept. Podle toho receptu prostě každý pejsek a každá kočička dá do toho dortu jednu svoji nejoblíbenější lahůdku.
Nadešel ten významný den a před kuchyní se vinula dlouhá fronta. Hodně pejsků a kočiček si myslelo, že ten minulý dort byl strašně přeslazený, jak tam tehdy nasypali všechen ten cukr, co jim zbyl, když to nestihli osladit Evropě. Proto si teď raději nesli pytlík soli, aby to nedopadlo jako minule. V některých těch pytlících od soli byl ale pepř, protože pepř se totiž na tlačenku hodí lepší.
Některým pejskům a kočičkám však přišel i ten minulý dort naopak stále málo sladký, a tak si opět přinesli cukr a přeli se o to, jestli je lepší cukr krystal nebo cukr kostkový. Takoví ti více noblesní pejsci a kočičky zvolili ovšem raději cukr bridge, protože nic jiného než cukr bridge nás nemůže ochránit před všepožírající amorfní solnou hmotou.
Tu najednou nastala v místě, kde stáli pejsci s rumem, jakási strkanice. No, to dá přece rozum – do dortu patří taky rum. Jenže tohle nebyli žádní dobráčtí bernardýni se soudkem na krku, ale nějací pitbulové a buldoci a vláčeli s sebou dvacetilitrové barely, které vyhrabali nejspíš někde v policejních skladech. Tihleti pejsci se najednou zuřivě pustili do pejsků s tlačenkami - panečku to je rvačka, jen chlupy lítají - a snaží se vytlačit tlačenkáře z fronty na dort.
O kus dále jako obvykle probíhá pořadový výcvik. Sevřený útvar pejsků pochoduje na místě a má takový skelný pohled – kdoví, čím se to sjeli a chystají se to teď nasypat i do toho dortu.
"To bude zase břečka, vždyť se z toho otrávíme!" myslí si někteří pejsci a některé kočičky. S nostalgií vzpomínali na ty doby, kdy se žádné opravdové dorty nedělaly, totiž dělaly se jenom jako, jenom si na to hráli a dělali dort z písku, ale každý přece věděl, že se to nejí. A tak si tajně nesli své pytlíky s pískem a potutelně se těšili, jak všem protáhnou žaludky.
Našlo se dokonce i několik pejsků a kočiček, kteří si mysleli, že by se tam měla dát nějaká mouka, mlíčko a vajíčko. Ale těch bylo tak málo, že si řekli: "Vždyť by se ta troška mouky, mlíčka a vajíčka v té kupě soli, cukru, pepře, tlačenky, ochucené kapaliny do ostřikovačů, písku a tvrdých drog nadobro ztratila. Dáme tam raději sůl nebo cukr, toho tam bude nejvíc, to se přece nemůžeme splést.
A konečně je tu čtrnáctá hodina, přibíhají pejsci z výzkumných agentur a přinášejí náramně pestrý dort. To bude dobrota!
Milé děti, jestlipak víte, jak to asi dopadlo a jak dort pejskům a kočičkám chutnal? Já vám to tedy povím. Dopadlo to moc špatně. Pejskové a kočičky měli veliké bolení bříška a někteří se i otrávili. Ti, co se z toho vylízali, šli pak za dětmi, aby jim poradily.
A děti jim povídají: "Vy jste to ale vyhafli a vymňoukli, takhle se přece dort nedělá. Vždyť ten recept, co máte, není žádný recept na dort!
V receptu přece musí být napsáno, kolik se tam čeho dává, a jiné věci zase, že tam vůbec nepatří. Sepište si pěkně všechny ty dobroty, které jste tam chtěli dát, včetně kapaliny do ostřikovačů, drog, ale i mouky, mlíčka a vajíčka na lístek, okopírujte ho hodněkrát a rozdejte všem pejskům a kočičkám. Každý pejsek a každá kočička pak ke každé té dobrotě na lístku připíše svůj názor - kolik by se jí do dortu mělo dát. Když si bude myslet, že tam něco nepatří, tak to taky k té dobrotě napíše. K těm nebezpečným jedům dá obzvlášť výrazné varování. Každý vlastně napíše svůj recept, pak se všechny ty recepty dají dohromady a udělá se z nich jeden. Podle toho pak ten dort uděláte.
Všichni se tak vyjádří k celému dortu a ne jen k jedné jeho složce – to jste sami poznali, že to k ničemu nevede. A uvidíte příště, kolik otrávených pejsků a kočiček, kteří se zařekli, že už nikdy žádné dorty mlsat nebudou, kolik z nich příště nadšeně přijde se svým receptem na dort!
Jen budete mít asi trochu problém s těmi pejsky a kočičkami, co vlastní ty cukrovary a solné doly, co pěstují ten pepř, dělají tlačenku, pančují alkohol a vyrábějí drogy."
Děti popřály pejskům a kočičkám hodně štěstí a šli si zase hrát.
Tak to byla, milé děti, pohádka o mimořádných volbách do poslanecké sněmovny.
Nadešel ten významný den a před kuchyní se vinula dlouhá fronta. Hodně pejsků a kočiček si myslelo, že ten minulý dort byl strašně přeslazený, jak tam tehdy nasypali všechen ten cukr, co jim zbyl, když to nestihli osladit Evropě. Proto si teď raději nesli pytlík soli, aby to nedopadlo jako minule. V některých těch pytlících od soli byl ale pepř, protože pepř se totiž na tlačenku hodí lepší.
Některým pejskům a kočičkám však přišel i ten minulý dort naopak stále málo sladký, a tak si opět přinesli cukr a přeli se o to, jestli je lepší cukr krystal nebo cukr kostkový. Takoví ti více noblesní pejsci a kočičky zvolili ovšem raději cukr bridge, protože nic jiného než cukr bridge nás nemůže ochránit před všepožírající amorfní solnou hmotou.
Tu najednou nastala v místě, kde stáli pejsci s rumem, jakási strkanice. No, to dá přece rozum – do dortu patří taky rum. Jenže tohle nebyli žádní dobráčtí bernardýni se soudkem na krku, ale nějací pitbulové a buldoci a vláčeli s sebou dvacetilitrové barely, které vyhrabali nejspíš někde v policejních skladech. Tihleti pejsci se najednou zuřivě pustili do pejsků s tlačenkami - panečku to je rvačka, jen chlupy lítají - a snaží se vytlačit tlačenkáře z fronty na dort.
O kus dále jako obvykle probíhá pořadový výcvik. Sevřený útvar pejsků pochoduje na místě a má takový skelný pohled – kdoví, čím se to sjeli a chystají se to teď nasypat i do toho dortu.
"To bude zase břečka, vždyť se z toho otrávíme!" myslí si někteří pejsci a některé kočičky. S nostalgií vzpomínali na ty doby, kdy se žádné opravdové dorty nedělaly, totiž dělaly se jenom jako, jenom si na to hráli a dělali dort z písku, ale každý přece věděl, že se to nejí. A tak si tajně nesli své pytlíky s pískem a potutelně se těšili, jak všem protáhnou žaludky.
Našlo se dokonce i několik pejsků a kočiček, kteří si mysleli, že by se tam měla dát nějaká mouka, mlíčko a vajíčko. Ale těch bylo tak málo, že si řekli: "Vždyť by se ta troška mouky, mlíčka a vajíčka v té kupě soli, cukru, pepře, tlačenky, ochucené kapaliny do ostřikovačů, písku a tvrdých drog nadobro ztratila. Dáme tam raději sůl nebo cukr, toho tam bude nejvíc, to se přece nemůžeme splést.
A konečně je tu čtrnáctá hodina, přibíhají pejsci z výzkumných agentur a přinášejí náramně pestrý dort. To bude dobrota!
Milé děti, jestlipak víte, jak to asi dopadlo a jak dort pejskům a kočičkám chutnal? Já vám to tedy povím. Dopadlo to moc špatně. Pejskové a kočičky měli veliké bolení bříška a někteří se i otrávili. Ti, co se z toho vylízali, šli pak za dětmi, aby jim poradily.
A děti jim povídají: "Vy jste to ale vyhafli a vymňoukli, takhle se přece dort nedělá. Vždyť ten recept, co máte, není žádný recept na dort!
V receptu přece musí být napsáno, kolik se tam čeho dává, a jiné věci zase, že tam vůbec nepatří. Sepište si pěkně všechny ty dobroty, které jste tam chtěli dát, včetně kapaliny do ostřikovačů, drog, ale i mouky, mlíčka a vajíčka na lístek, okopírujte ho hodněkrát a rozdejte všem pejskům a kočičkám. Každý pejsek a každá kočička pak ke každé té dobrotě na lístku připíše svůj názor - kolik by se jí do dortu mělo dát. Když si bude myslet, že tam něco nepatří, tak to taky k té dobrotě napíše. K těm nebezpečným jedům dá obzvlášť výrazné varování. Každý vlastně napíše svůj recept, pak se všechny ty recepty dají dohromady a udělá se z nich jeden. Podle toho pak ten dort uděláte.
Všichni se tak vyjádří k celému dortu a ne jen k jedné jeho složce – to jste sami poznali, že to k ničemu nevede. A uvidíte příště, kolik otrávených pejsků a kočiček, kteří se zařekli, že už nikdy žádné dorty mlsat nebudou, kolik z nich příště nadšeně přijde se svým receptem na dort!
Jen budete mít asi trochu problém s těmi pejsky a kočičkami, co vlastní ty cukrovary a solné doly, co pěstují ten pepř, dělají tlačenku, pančují alkohol a vyrábějí drogy."
Děti popřály pejskům a kočičkám hodně štěstí a šli si zase hrát.
Tak to byla, milé děti, pohádka o mimořádných volbách do poslanecké sněmovny.
kterou doporučuje autorka, viz též blog Kamila Gregora, který tuto volbu rovněž doporučuje. Domnívá se, že dosažené výsledky jsou podobné jako u většinové volby, ale způsob je úspotnější - druhé volební kolo se nekoná.
http://blog.aktualne.cz/blogy/kamil-gregor.php?itemid=23963
http://blog.aktualne.cz/blogy/kamil-gregor.php?itemid=23963
JV
June 14, 2016 v 6.57
Úřad prezidenta je zcela zbytečný a v podobě, jakou známe, škodlivý. Patří zrušit.
Já tedy nevím, proč by nepřímá volba prezidenta měla být lepší než přímá. Nevím, proč by poslanci měli zvolit lépe, než lid. Také se nic takového nikdy nekonalo. Copak si nevzpomínáme na nechutnosti kolem dvojí volby Klause, ale i jedné z voleb Havla?
Cožpak se tak málo přesvědčujeme o "mravních" kvalitách a duchovní vyspělosti nemalé části poslanců v parlamentu?
Dle mého názoru by měl být úřad prezidenta zrušen. Je to zcela zbytečná funkce, navíc ústavně neodpovědná!!! Co to, prosím, má být, ústavně neodpovědný? Není snad poslední dlaždič v zemi odpovědný za neviklající se kostky? Tento úřad se u nás zabydlel jako nedotknutelná instituce určená pro sebeprezentaci jednotlivce. Jako takový je jenom škodlivý.
Když se však úřadu prezidenta nedokážeme zbavit a volíme do něj přímo, nedělejme si iluze, že zvolíme někoho, kdo by nás mohl táhnout nahoru, kdo by byl opravdovou mravní a duchovní autoritou. Tou je bezpochyby pisatelka článku, paní Táňa Fischerová. Jak dopadla při přímé volbě, všichni víme. 4%.
Dokud bude ohromná většina lidí kupovat Blesk, čas trávit civěním do mobilu a otupovat svou mysl u TV Nova, žádná obroda z nitra nepřijde. Žádná volební metoda na tom nic nezmění.
Jiří Vyleťal
Cožpak se tak málo přesvědčujeme o "mravních" kvalitách a duchovní vyspělosti nemalé části poslanců v parlamentu?
Dle mého názoru by měl být úřad prezidenta zrušen. Je to zcela zbytečná funkce, navíc ústavně neodpovědná!!! Co to, prosím, má být, ústavně neodpovědný? Není snad poslední dlaždič v zemi odpovědný za neviklající se kostky? Tento úřad se u nás zabydlel jako nedotknutelná instituce určená pro sebeprezentaci jednotlivce. Jako takový je jenom škodlivý.
Když se však úřadu prezidenta nedokážeme zbavit a volíme do něj přímo, nedělejme si iluze, že zvolíme někoho, kdo by nás mohl táhnout nahoru, kdo by byl opravdovou mravní a duchovní autoritou. Tou je bezpochyby pisatelka článku, paní Táňa Fischerová. Jak dopadla při přímé volbě, všichni víme. 4%.
Dokud bude ohromná většina lidí kupovat Blesk, čas trávit civěním do mobilu a otupovat svou mysl u TV Nova, žádná obroda z nitra nepřijde. Žádná volební metoda na tom nic nezmění.
Jiří Vyleťal
JN
June 14, 2016 v 11.26
Tu pohádku jsem vyprávěl dětem před minulými parlamentními volbami (do Poslanecké sněmovny),
takže jsem podcenil fenomén profesionálních amatérů a zapomněl jsem na ty pejsky a kočičky, kteří ve frontě na dort hlasitě vykřikovali: "Nejsme kuchaři, my ten dort uděláme nejlepší!"
MP
V kostce:
Přímá volba prezidenta v parlamentní demokracii
je horší než nepřímá, protože lidi potřebují důvod jít k volbám. Jinými slovy a promiňte mi ten ohavný anglicismus, volby musí být o něčem. Kandidát na českého prezidenta přitom může ve volbách slibovat-- pokud nechce říct, nebudu respektovat Ústavu -- slíbit, že se bude chovat rozumně a rozvážně. Sociální (včetně vzdělávacích), ekonomické a bezpečnostní (včetně zahraniční politiky) otázky jsou mimo jeho kompetence.
A pokud chybí volební témata, vzniká prostor pro prázdnou reklamu, útoky ad hominem a demagogii. A tudíž kandidáta prázdné demagogie a nejzpůsobilejšího k útokům ad hominem.
Poslanci nejsou pravděpodobně chytřejší než obecná populace, určitě nejsou mravnější a odpovědnější než jiní lidé, ale při nepřímé volbě mají jít k volbám jaksi v popisu práce.
Přímá volba nemusí nutně dopadnout hůř než nepřímá, ale představuje větší riziko.
Zrušit prezidentský úřad?
Proč ne, znamená to přepsat asi deset paragrafů Ústavy a několik novel zákonů. Celkově by to výsledně asi nefungovalo o nic hůře než současný stav. Druhá možnost je ten současný úřad opravit. V případě ústavní krize jsem celkem rád, když má rozhodování osobní tvář a skutečnost, že máme politickou scénu, která už druhému prezidentovi nedokázala dát jasnou stopku, když se protiústavně packá do zahraniční politiky, svědčí proti té politické scéně, ne proti prezidentskému úřadu. Pokud se budeme vzdávat všeho, co naši politici nezvládají, budeme muset tak do deseti let zrušit i vládu.
Přímá volba prezidenta v parlamentní demokracii
je horší než nepřímá, protože lidi potřebují důvod jít k volbám. Jinými slovy a promiňte mi ten ohavný anglicismus, volby musí být o něčem. Kandidát na českého prezidenta přitom může ve volbách slibovat-- pokud nechce říct, nebudu respektovat Ústavu -- slíbit, že se bude chovat rozumně a rozvážně. Sociální (včetně vzdělávacích), ekonomické a bezpečnostní (včetně zahraniční politiky) otázky jsou mimo jeho kompetence.
A pokud chybí volební témata, vzniká prostor pro prázdnou reklamu, útoky ad hominem a demagogii. A tudíž kandidáta prázdné demagogie a nejzpůsobilejšího k útokům ad hominem.
Poslanci nejsou pravděpodobně chytřejší než obecná populace, určitě nejsou mravnější a odpovědnější než jiní lidé, ale při nepřímé volbě mají jít k volbám jaksi v popisu práce.
Přímá volba nemusí nutně dopadnout hůř než nepřímá, ale představuje větší riziko.
Zrušit prezidentský úřad?
Proč ne, znamená to přepsat asi deset paragrafů Ústavy a několik novel zákonů. Celkově by to výsledně asi nefungovalo o nic hůře než současný stav. Druhá možnost je ten současný úřad opravit. V případě ústavní krize jsem celkem rád, když má rozhodování osobní tvář a skutečnost, že máme politickou scénu, která už druhému prezidentovi nedokázala dát jasnou stopku, když se protiústavně packá do zahraniční politiky, svědčí proti té politické scéně, ne proti prezidentskému úřadu. Pokud se budeme vzdávat všeho, co naši politici nezvládají, budeme muset tak do deseti let zrušit i vládu.
MP
Ano, změna volebních pravidel je nereálná. A osobně pochybuji, že by ta "irská" přinesla příliš pronikavou změnu.
Ale možná by stála za to, aby se za ní bojovalo. Její prosazování, diskuse pro a proti atd. by totiž podle mého přesvědčení vytvářely mnohem solidnější a kvalitnější voličskou skupinu pro příští prezidentské volby, než kombinece hysterického "Antizemana" a mediální osobnosti, jejíž hvězda klesla tak hluboko, že hledá vejmínek na Hradě. A kdyby byl ten boj -- což je zcela nepravděpodné -- úspěšný, vedl by nejvýše k mírnému zlepšení. A ono v politice je mírné zlepšení zatraceně hodně.
Ale možná by stála za to, aby se za ní bojovalo. Její prosazování, diskuse pro a proti atd. by totiž podle mého přesvědčení vytvářely mnohem solidnější a kvalitnější voličskou skupinu pro příští prezidentské volby, než kombinece hysterického "Antizemana" a mediální osobnosti, jejíž hvězda klesla tak hluboko, že hledá vejmínek na Hradě. A kdyby byl ten boj -- což je zcela nepravděpodné -- úspěšný, vedl by nejvýše k mírnému zlepšení. A ono v politice je mírné zlepšení zatraceně hodně.
Němci s přehledem zvládají volbu nepřímou a Rakušané tak tak zvládli naposledy i volbu přímou (a 70 let před tím vždy s přehledem - až na výjimku jménem Waldheim), díky o třídy vyspělejší politické tradici. Císaře Němcům i Rakušanům ve Versailles zakázali, tak alespoň prezident s monarchistickými prvky.
Stále více ve střední Evropě zraje čas na obnovu monarchie (císařství) jako tradičně osvědčeného svorníku mezi středoevropskými zeměmi. Např. rakouští monarchisté mají koncepci císaře jako protiváhu politických stranám a odvolatelného referendem či s pravomocí referendum k zásadní otázce vypsat.
Co bychom nyní dali za reprezentativní hlavu státu - někoho z habsburské rodiny nebo z rodiny Wittelsbachů či jiné evropské šlechty. Ale v roce 1918 vy Masaryk neobhájil rozbití podunajského soustátí a musel by se spokojit s postem kancléře po boku císaře Karla.
Stále více ve střední Evropě zraje čas na obnovu monarchie (císařství) jako tradičně osvědčeného svorníku mezi středoevropskými zeměmi. Např. rakouští monarchisté mají koncepci císaře jako protiváhu politických stranám a odvolatelného referendem či s pravomocí referendum k zásadní otázce vypsat.
Co bychom nyní dali za reprezentativní hlavu státu - někoho z habsburské rodiny nebo z rodiny Wittelsbachů či jiné evropské šlechty. Ale v roce 1918 vy Masaryk neobhájil rozbití podunajského soustátí a musel by se spokojit s postem kancléře po boku císaře Karla.
JN
nejsem si jistý, zda v době internetu by nějaký monarcha mohl mít alespoň takový respekt, jako před sto lety.
Rozbití podunajského soustátí byla srovnatelná chyba, jako rozbití Československa. Pokud by však k rozbití Československa nedošlo, pravděpodobně by to stále vytvářelo nová a nová napětí, kterým bychom museli věnovat neustálou pozornost. Politici by toho jistě využívali a zneužívali a vztahy mezi Čechy a Slováky by se možná při zachování Československa zhoršovaly, až by to posléze mohlo vést i k nějakému dramatičtějšímu rozpadu.
Rozbití podunajského soustátí byla srovnatelná chyba, jako rozbití Československa. Pokud by však k rozbití Československa nedošlo, pravděpodobně by to stále vytvářelo nová a nová napětí, kterým bychom museli věnovat neustálou pozornost. Politici by toho jistě využívali a zneužívali a vztahy mezi Čechy a Slováky by se možná při zachování Československa zhoršovaly, až by to posléze mohlo vést i k nějakému dramatičtějšímu rozpadu.
June 15, 2016 v 9.02
Monarchové měli respekt jenom do té doby, dokud lidé věřili, že jsou z milosti boží.
Pak už ne.
Pak už ne.
JP
To se takto zcela jednoznačně říci nedá, paní Hájková. Anglická královna požívá velmi vysokého respektu ze strany svých "poddaných", a obdobně je tomu v monarchiích na severozápadě Evropy (Holandsko, Norsko...). I když už asi málokdo věří, že "vládnou z milosti boží". Oni ovšem také už dávno nevládnou, jenom panují; a v prvé řadě jsou skutečně tím symbolickým svorníkem společnosti.
Ovšem: tento respekt kterého požívají není nikterak bezpodmínečný; a pokud se dopustí příliš mnoha eskapád ve svém soukromém životě (jako například španělský král Juan Carlos), pak jejich popularita u lidu velmi znatelně klesá.
Nicméně, do budoucna budeme muset tak jako tak vyžít už bez těch monarchů. Ano, demokracie - ryze systémově nahlíženo - skutečně potřebuje nějakou protiváhu ve formě nějaké nezávislé a bezpodmínečné autority; ale takovouto autoritu nemůže nikdy garantovat moment rodové dědičnosti. Právě z oněch zmíněných důvodů: i monarchové jsou jenom lidé - a spojit autoritu oné instance s nahodilostí jejich osobních vlastností a nedostatků, to by byla sázka s příliš vysokým rizikem. V podstatě jenom hra na náhodu.
Demokracie (jakožto vláda množství) potřebuje protiváhu - ale ve smyslu s k u t e č n ý c h elit, mravních, intelektuálních a duchovních. Ale k takovémuto stavu je nutno se teprve dopracovat. Totiž k takovému stavu, aby zde bylo dáno takové prostředí, které takovéto společenské elity dokáže produkovat, a které je také ochotno je respektovat.
Ovšem: tento respekt kterého požívají není nikterak bezpodmínečný; a pokud se dopustí příliš mnoha eskapád ve svém soukromém životě (jako například španělský král Juan Carlos), pak jejich popularita u lidu velmi znatelně klesá.
Nicméně, do budoucna budeme muset tak jako tak vyžít už bez těch monarchů. Ano, demokracie - ryze systémově nahlíženo - skutečně potřebuje nějakou protiváhu ve formě nějaké nezávislé a bezpodmínečné autority; ale takovouto autoritu nemůže nikdy garantovat moment rodové dědičnosti. Právě z oněch zmíněných důvodů: i monarchové jsou jenom lidé - a spojit autoritu oné instance s nahodilostí jejich osobních vlastností a nedostatků, to by byla sázka s příliš vysokým rizikem. V podstatě jenom hra na náhodu.
Demokracie (jakožto vláda množství) potřebuje protiváhu - ale ve smyslu s k u t e č n ý c h elit, mravních, intelektuálních a duchovních. Ale k takovémuto stavu je nutno se teprve dopracovat. Totiž k takovému stavu, aby zde bylo dáno takové prostředí, které takovéto společenské elity dokáže produkovat, a které je také ochotno je respektovat.
June 15, 2016 v 13.15
Já vám rozumím. V současných monarchiích, například v Británii se jedná čistě už jen o tradici, nikoli o víru v mimořádné poslání. Tradice je něco, co se udržuje při životě třeba velmi dlouhou dobu. Ale jakmile je kontinuita na dvě a více generací přerušena, nelze už tradici obnovit. Leda by nová generace o to stála velice silně. Ale to by musela většina, což nikdy nebude.
Taky si myslím, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Jsem dokonce i pro zrušení úřadu prezidenta, jak navrhl pan Vyleťal.
Taky si myslím, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Jsem dokonce i pro zrušení úřadu prezidenta, jak navrhl pan Vyleťal.
Paní Hájková, mýlíte se. Tradici jde obnovit i později než za dvě generace. Příkladem je skotský parlament, který byl obnoven po tři sta letech a v současném globálním kapitalismu plní prosociálnější a stabilnější úlohu než britský parlament ve Westminsteru. Ony tradice jsou totiž (jak popisuje Jung) uloženy v kolektivním nevědomí a vydrží po generace. Proč se evangelické tradice na Valašsku nebo v české části Vysočiny udržely 150 let mezi Bílou horou a Tolerančním patentem a přežily?
Zajímalo by mě, co vlastně může vytvořit protiváhu demokracie na bázi soutěže politických stran, jak o tom píše pan Poláček. Dědičná monarchie ji stoprocentně samozřejmě garantovat nemůže, ale v kontextu určitých tradic může být riziko selhání dědičného monarchy téměř eliminováno. V Německu, Rakousku nebo Švýcarsku tuto protiváhu plní federalismus v nejširším pojetí (nemám na myslí jen státoprávní uspořádání) i bez monarchie, ale s tradicemi.
Zajímalo by mě, co vlastně může vytvořit protiváhu demokracie na bázi soutěže politických stran, jak o tom píše pan Poláček. Dědičná monarchie ji stoprocentně samozřejmě garantovat nemůže, ale v kontextu určitých tradic může být riziko selhání dědičného monarchy téměř eliminováno. V Německu, Rakousku nebo Švýcarsku tuto protiváhu plní federalismus v nejširším pojetí (nemám na myslí jen státoprávní uspořádání) i bez monarchie, ale s tradicemi.
June 16, 2016 v 7.16
Spíš bych se domnívala, že to, co bylo jednou zdiskreditováno nebo zprofanováno, už nikdy nebude svaté. Ale kdo ví... Od lidí se dá čekat leccos.
Já pro monarchii nejsem, nicméně se divím, že pro ni není pan Poláček, který má přece k plebejství odpor. Možná by byl raději pro vládu aristokracie, bez monarchy?
Já pro monarchii nejsem, nicméně se divím, že pro ni není pan Poláček, který má přece k plebejství odpor. Možná by byl raději pro vládu aristokracie, bez monarchy?
JP
To je ovšem téma, které by bylo na velmi obsáhlou diskusi.
Napřed ještě k té monarchii: to že se někde obnovila monarchie po dlouhém přerušení, ještě nic neznamená. Dnes máme skutečně už zcela jinou dobu, kde monarchismus je skutečně už jenom reliktem (feudální) minulosti. Ještě nějakou dobu může přežívat, ale dlouhou budoucnost mu v moderní industriální a postindustriální společnosti skutečně přisuzovat nelze.
Teď k té náhradě: ano, to plebejství skutečně potřebuje svou protiváhu - a to ve svém opaku, totiž v elitách.
Na straně druhé - a na to nikdy nelze zapomínat - stejně tak i tyto elity mají nezbytně zapotřebí svou protiváhu: a to právě v tom plebejství!
Musíme si uvědomit, o co se nám jedná: o opravdu v y v á ž e n ý společensko-politický systém, kde protikladné principy na straně jedné vyvažují a kontrolují sebe navzájem; ale na straně druhé - a to je zásadní a rozhodující - vytvářejí jeden relativně harmonující celek, kdy obě části se navzájem doplňují v pozitivním smyslu. Není to tedy jenom vzájemná konkurence a kontrola opozičních subjektů - musí tu být bezpodmínečně dán i ten pozitivní moment společného cíle, společně sdílených hodnot.
A teď: kde tyto elity hledat? - Už jsem to naznačil minule: nejde o to, ukázat na toho či onoho prstem, a říci mu: T y teď budeš "elitou"! Ale jde o to, vytvořit takové všeobecné - a všeobecně přijímané - společenské klima, kdy takovéto "elity" v pozitivním slova smyslu budou vznikat víceméně zcela přirozeným způsobem. A budou požívat zcela přirozené autority. Kterou si zaslouží nikoli svým statusem, nýbrž svými zcela reálnými osobními kvalitami.
Napřed ještě k té monarchii: to že se někde obnovila monarchie po dlouhém přerušení, ještě nic neznamená. Dnes máme skutečně už zcela jinou dobu, kde monarchismus je skutečně už jenom reliktem (feudální) minulosti. Ještě nějakou dobu může přežívat, ale dlouhou budoucnost mu v moderní industriální a postindustriální společnosti skutečně přisuzovat nelze.
Teď k té náhradě: ano, to plebejství skutečně potřebuje svou protiváhu - a to ve svém opaku, totiž v elitách.
Na straně druhé - a na to nikdy nelze zapomínat - stejně tak i tyto elity mají nezbytně zapotřebí svou protiváhu: a to právě v tom plebejství!
Musíme si uvědomit, o co se nám jedná: o opravdu v y v á ž e n ý společensko-politický systém, kde protikladné principy na straně jedné vyvažují a kontrolují sebe navzájem; ale na straně druhé - a to je zásadní a rozhodující - vytvářejí jeden relativně harmonující celek, kdy obě části se navzájem doplňují v pozitivním smyslu. Není to tedy jenom vzájemná konkurence a kontrola opozičních subjektů - musí tu být bezpodmínečně dán i ten pozitivní moment společného cíle, společně sdílených hodnot.
A teď: kde tyto elity hledat? - Už jsem to naznačil minule: nejde o to, ukázat na toho či onoho prstem, a říci mu: T y teď budeš "elitou"! Ale jde o to, vytvořit takové všeobecné - a všeobecně přijímané - společenské klima, kdy takovéto "elity" v pozitivním slova smyslu budou vznikat víceméně zcela přirozeným způsobem. A budou požívat zcela přirozené autority. Kterou si zaslouží nikoli svým statusem, nýbrž svými zcela reálnými osobními kvalitami.
June 16, 2016 v 14.24
"Kterou si zaslouží nikoli svým statusem, nýbrž svými zcela reálnými osobními kvalitami."
...
Ale v demokratických volbách by to přece mělo být obráceně. Ten status by politici měli získat právě na základě svých osobních kvalit. Nebo ne?
...
Ale v demokratických volbách by to přece mělo být obráceně. Ten status by politici měli získat právě na základě svých osobních kvalit. Nebo ne?
u nás ke zdiskreditování nebo zprofanování monarchie nedošlo. 28. října 1918 lidé v Praze neoslavovali konec monarchie či vznik republiky, ale spíš konec války. Poslední císař Karel I. (a titulární český král) svým, bohužel, pozdním návrhem hlubší federalizace a národnostní autonomizace říše rozhodně (konstituční) monarchii nezprofanoval. I proto měl úřad prezidenta Republiky československé monarchistický ráz (i ČR v podstatě do roku 2003).
Naopak co bylo v našich končinách zrpofanováno, byl marxismus - po roce 1948 i 1968.
Naopak co bylo v našich končinách zrpofanováno, byl marxismus - po roce 1948 i 1968.
June 16, 2016 v 18.37
Svého času (tuším, že začátkem devadesátých let) se říkalo, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.
MP
Nebýt neschopnosti monarchů a prohnilosti systému, mohli jsme se dodnes těšit z blaha monarchie.
že ji nikdo z českých politiků nechtěl rušit, až na sklonku války a s již jasnými zárukami republikánských mocností. Do té doby téměř nikdo nezapochyboval o smysluplnosti soustátí a monarchie...
LŠ
nez aktiviste, kteri horuji za vladu feudalu? Aktiviste, kteri neprosazuji demobratickou volbu, tedy volbu vetsiny, ale hledaji takovou, kde by mel sanci jejich kandidat? Aktiviste, kteri vetsinu sve energie venuji boji s jinymi levicaky, misto toho, aby ji uzili v boji s neoliberaly, kteri zde v klidu zabiraji kvotu za kvotou a meni tak stav sveta v katastrofu? Asi uz nic.
"Dopadne to tak, ze kazdy levicak bude sedet sam ve sve kavarne."
Proc jen na rozdil od "kavarniku" se ten Keller vyjadruje tak jasne a trefne ?
Proc jen na rozdil od "kavarniku" se ten Keller vyjadruje tak jasne a trefne ?
MP
Protože by velká zóna volného obchodu zahrnující Rakousko, Slovensko, Maďarsko, půl Rumunska a půl Jugoslávie nemohla ekonomicky udržet bez průmyslové kapacity Čech a Moravy, musela se rozpadnout na malé statéčky, které se kupodivu ekonomicky udržely.
Ale abych dal DU v něčem za pravdu:
Ano, zachování podunajského soustátí bylo v nejlepším zájmu českých zemí a čeští politici to dobře věděli.
Jen nechápu, proč si rakouská monarchie dala tolik práce s tím, aby jim od roku 1848 do roku 1918 dokazovala opak.
Ale abych dal DU v něčem za pravdu:
Ano, zachování podunajského soustátí bylo v nejlepším zájmu českých zemí a čeští politici to dobře věděli.
Jen nechápu, proč si rakouská monarchie dala tolik práce s tím, aby jim od roku 1848 do roku 1918 dokazovala opak.
June 17, 2016 v 11.47
Patrně si byla naprosto jistá, že "říš rakouská nepomine... ", jak se zpívalo v hymně "Zachovej nám Hospodine".
Ono asi není dobré, když si je někdo něčím tak moc jistý.
Ono asi není dobré, když si je někdo něčím tak moc jistý.
JP
No ano, paní Hájková, právě nějak takhle si to svého času představoval dobrotivý Havel: že se v demokratických volbách budou volit nikoli víceméně anonymní partaje s jejich profesionálními aparátčíky, nýbrž opravdové osobnosti.
Jenže: dosti brzo se ukázalo, že v reálné praxi to všechno funguje ale opravdu hodně jinak.
Proč?
Ze dvou důvodů: za prvé, pro ty partaje jsou ti aparátčíci daleko užitečnější a prospěšnější a méně problémoví nežli ty skutečné osobnosti.
Aparátčík "drží ústa a krok" - úslužně a přičinlivě plní stranickou linii. Zatímco opravdová osobnost - to je svým způsobem vždycky potenciální kverulant. Ten se nedrží partajní linie; ten se drží toho, co mu říká jeho svědomí. A tak se dříve či později nevyhnutelně dostane do konfliktu se svou vlastní partají.
A za druhé a především: sám volební lid nechce opravdové osobnosti. Tím je teď míněno: osobnosti vyzrálého charakteru.
Volební lid chce m e d i á l n í osobnosti: chce silné vůdce, takové kteří dokáží ovládat ostatní, kteří dokáží své soupeře - pokud možno dominantně sarkastickým gestem - zahnat do kouta.
Ale opravdu charakterní osobnosti - ne, takové ani sám volební lid v žádném případě nechce. Platí tu totiž nakonec ten samý zákon jako v případě prvním: takováto charakterní osobnost se musí dříve či později nevyhnutelně dostat do ideového a mravního konfliktu i se samotným volebním lidem. A to sice tehdy, když se tento lid - zase jednou - začne chovat jenom jako bezmyšlenkovité stádo; anebo dokonce jako zdivočelá smečka.
Jak Masaryk, tak i Havel se mohli dostat do svých funkcí jenom díky těm zcela výjimečným okolnostem ve své době: Masaryk jako "president Osvoboditel", Havel jako bojovník proti totalitě. Ale připomeňme si, že toho samého Masaryka by ten samý lid, který ho později natolik glorifikoval, nejraději vyštval ze země, když se dokázal postavit proti stádnímu nacionalismu a lidovému antisemitismu.
Takže, ještě jednou: demokracie skutečně charakterní osobnosti principiálně nesnáší; a pokud bychom chtěli opravdu dosáhnout stavu, kdy by se takovéto osobnosti natrvalo staly a l e s p o ň spoluurčujícím faktorem ve státě, pak k tomu musíme zcela zásadně změnit rámcové podmínky.
Jenže: dosti brzo se ukázalo, že v reálné praxi to všechno funguje ale opravdu hodně jinak.
Proč?
Ze dvou důvodů: za prvé, pro ty partaje jsou ti aparátčíci daleko užitečnější a prospěšnější a méně problémoví nežli ty skutečné osobnosti.
Aparátčík "drží ústa a krok" - úslužně a přičinlivě plní stranickou linii. Zatímco opravdová osobnost - to je svým způsobem vždycky potenciální kverulant. Ten se nedrží partajní linie; ten se drží toho, co mu říká jeho svědomí. A tak se dříve či později nevyhnutelně dostane do konfliktu se svou vlastní partají.
A za druhé a především: sám volební lid nechce opravdové osobnosti. Tím je teď míněno: osobnosti vyzrálého charakteru.
Volební lid chce m e d i á l n í osobnosti: chce silné vůdce, takové kteří dokáží ovládat ostatní, kteří dokáží své soupeře - pokud možno dominantně sarkastickým gestem - zahnat do kouta.
Ale opravdu charakterní osobnosti - ne, takové ani sám volební lid v žádném případě nechce. Platí tu totiž nakonec ten samý zákon jako v případě prvním: takováto charakterní osobnost se musí dříve či později nevyhnutelně dostat do ideového a mravního konfliktu i se samotným volebním lidem. A to sice tehdy, když se tento lid - zase jednou - začne chovat jenom jako bezmyšlenkovité stádo; anebo dokonce jako zdivočelá smečka.
Jak Masaryk, tak i Havel se mohli dostat do svých funkcí jenom díky těm zcela výjimečným okolnostem ve své době: Masaryk jako "president Osvoboditel", Havel jako bojovník proti totalitě. Ale připomeňme si, že toho samého Masaryka by ten samý lid, který ho později natolik glorifikoval, nejraději vyštval ze země, když se dokázal postavit proti stádnímu nacionalismu a lidovému antisemitismu.
Takže, ještě jednou: demokracie skutečně charakterní osobnosti principiálně nesnáší; a pokud bychom chtěli opravdu dosáhnout stavu, kdy by se takovéto osobnosti natrvalo staly a l e s p o ň spoluurčujícím faktorem ve státě, pak k tomu musíme zcela zásadně změnit rámcové podmínky.
JV
Chceme-li uvažovat o Rakousko-Uhersku, je dobré k tomu přistupovat podobně, jako když chceme uvažovat o katolické církvi.
Na prvním místě se musíme zbavit předsudků. Musíme také odložit skálopevné přesvědčení, že republikánské uspořádání musí být už z principu lepší, než uspořádání monarchistické.
Potom je dobré se na věc podívat z druhé strany, tedy nikoliv z té národní-české.
Pak je užitečné vědět, z jakých pohnutek se poslední císařové a rakousko-uherské vlády pro to či ono rozhodovali, podobně jako je dobré znát postoje papežů ke společenským jevům druhé poloviny 19. století a první čtvrtiny 20. století.
Velmi užitečné je vědět kdo a z jakých motivů si na konci 1. světové války přál rozpad Rakousko-Uherska.
Podstatný význam má také dlouhodobý pobyt v Rakousku.
Vše dobré přeje, Jiří Vyleťal
Na prvním místě se musíme zbavit předsudků. Musíme také odložit skálopevné přesvědčení, že republikánské uspořádání musí být už z principu lepší, než uspořádání monarchistické.
Potom je dobré se na věc podívat z druhé strany, tedy nikoliv z té národní-české.
Pak je užitečné vědět, z jakých pohnutek se poslední císařové a rakousko-uherské vlády pro to či ono rozhodovali, podobně jako je dobré znát postoje papežů ke společenským jevům druhé poloviny 19. století a první čtvrtiny 20. století.
Velmi užitečné je vědět kdo a z jakých motivů si na konci 1. světové války přál rozpad Rakousko-Uherska.
Podstatný význam má také dlouhodobý pobyt v Rakousku.
Vše dobré přeje, Jiří Vyleťal
VP
June 17, 2016 v 13.41
V době kdy čeští husité běhali po Evropě a sháněli, kdo by byl dobrým českým králem, začínali horalé ve Švýcarsku budovat demokracii. Nebude to chtít u nás pět set let vývoje, abychom přestali myslet na krále, knížata a podobné nesmysly?
LŠ
Normální smrtelníci takovéto nápady nemají a už ani kdysi dávno u nás neměli. Vždyť už Hašek psal, že "Taková blbá monarchie nemá ani na světě bejt".
Tady se jen soustředili zemanobijci a hledají cestu k tomu, aby se náhodou lidé nerozhodli zvolit jej prezidentem podruhé. Takže i králové /a kdoví kdo ještě/ by byl dobrý, jen ne Zeman!
Je to tragikomedie. Hořká. Důkaz, jak aktivisté ohýbají právo a demokracii, i když se staví jako jejich největší zastánci. A předvádějí to ve veřejném prostoru. Reklama pro levici jak vyšitá!
Než by se snažili sehnat kandidáta, který by přesvědčil veřejnost, že bude lepší, vymýšlí takovéto bejkoviny. Jsou zvyklí takto obcházet demokracii.
Tady se jen soustředili zemanobijci a hledají cestu k tomu, aby se náhodou lidé nerozhodli zvolit jej prezidentem podruhé. Takže i králové /a kdoví kdo ještě/ by byl dobrý, jen ne Zeman!
Je to tragikomedie. Hořká. Důkaz, jak aktivisté ohýbají právo a demokracii, i když se staví jako jejich největší zastánci. A předvádějí to ve veřejném prostoru. Reklama pro levici jak vyšitá!
Než by se snažili sehnat kandidáta, který by přesvědčil veřejnost, že bude lepší, vymýšlí takovéto bejkoviny. Jsou zvyklí takto obcházet demokracii.
June 17, 2016 v 18.51
Ty malé státečky ve střední Evropě, onen Kleinstaaterei, který zbyl po rozpadu Rakouska-Uherska, resp. Svaté říše římské, se také neudržel, protože tvořil buď německé satelity, nebo potom sovětskou zónu (nebo obojí).
Souhlas s panem Vyleťalem i s panem Poláčkem. Masaryk i Havel se dostali do prezidentských funkcí za zcela výjimečných a mimořádných okolností. Byli to také jediní prezidenti Československa a České republiky, kteří nebyli do svých funkcí zvoleni pomocí hlasů komunistů a Moskvy.
Proč Masaryk ideu zachování Rakouska-Uherska opustil až po roce 1914, když si rakouská monarchie údajně dala v letech 1948 až 1918 tolik práce s tím, aby dokázala Zemím České koruny, že není v jejich zájmu být součástí Velkého Rakouska?
Pravdu má i pan Pospíšil, kdyby Češi začali budovat demokracii po švýcarském vzoru alespoň v roce 1919, kdy to západním mocnostem sliboval Beneš na mírové konferenci v Paříži, byli bychom taky už někde jinde.
Souhlas s panem Vyleťalem i s panem Poláčkem. Masaryk i Havel se dostali do prezidentských funkcí za zcela výjimečných a mimořádných okolností. Byli to také jediní prezidenti Československa a České republiky, kteří nebyli do svých funkcí zvoleni pomocí hlasů komunistů a Moskvy.
Proč Masaryk ideu zachování Rakouska-Uherska opustil až po roce 1914, když si rakouská monarchie údajně dala v letech 1948 až 1918 tolik práce s tím, aby dokázala Zemím České koruny, že není v jejich zájmu být součástí Velkého Rakouska?
Pravdu má i pan Pospíšil, kdyby Češi začali budovat demokracii po švýcarském vzoru alespoň v roce 1919, kdy to západním mocnostem sliboval Beneš na mírové konferenci v Paříži, byli bychom taky už někde jinde.
"Masaryk i Havel nebyli do svých funkcí zvoleni pomocí hlasů komunistů a Moskvy."
Ten Masaryk ano, ale v pripade Havla jste se ponekud zmylil (nekdo vztahovacny by to dokonce mohl nazvat lzi, ci manipulaci). Nevim zda byli komuniste pri Havlove volbe podelani strachem, ci zda udelali skvely kseft ( Junk, Chemapol, Lucerna, Adamec, Calfa) . Ale stamiliardy, ktere beztrestne zmizely, spise naznacuji, ze Havel i komunisti byli realisticti kdyz slo o opravdove prachy. Takze komunisti Havla zvolili. Historicka fakta vas nazor nemuze zmenit.
Ten Masaryk ano, ale v pripade Havla jste se ponekud zmylil (nekdo vztahovacny by to dokonce mohl nazvat lzi, ci manipulaci). Nevim zda byli komuniste pri Havlove volbe podelani strachem, ci zda udelali skvely kseft ( Junk, Chemapol, Lucerna, Adamec, Calfa) . Ale stamiliardy, ktere beztrestne zmizely, spise naznacuji, ze Havel i komunisti byli realisticti kdyz slo o opravdove prachy. Takze komunisti Havla zvolili. Historicka fakta vas nazor nemuze zmenit.
není jasné zda s podporou Moskvy, ale komunisty Havel zvolen rozhodně byl, omlouvám se, takovou historickou zřejmost jsem opomenul... Takže jen Masaryk, nicméně i ten před svou instalací do funkce nijak nevystupoval proti bolševické revoluci v Rusku.
Jak zaznamenal Jan Herben, když Ukrajinci žádali vojenskou pomoc po vyhlášení nezávislé Ukrajiny proti bolševické revoluci, tak jim Masaryk řekl: "Ne pánové. Vaši bolševici jsou strana a vy bojujete proti vlastním lidem!" V Kyjevě taky v únoru 1918 prohlásil: "Řekl jsem spojencům oteřveně. Nebojím se vítězství bolševiků, bolševická vláda je demokratická, socialistická."
Takže pokud by byl příští prezident zvolen bez podpory komunistů, byla by to v podstatě premiéra.
Jak zaznamenal Jan Herben, když Ukrajinci žádali vojenskou pomoc po vyhlášení nezávislé Ukrajiny proti bolševické revoluci, tak jim Masaryk řekl: "Ne pánové. Vaši bolševici jsou strana a vy bojujete proti vlastním lidem!" V Kyjevě taky v únoru 1918 prohlásil: "Řekl jsem spojencům oteřveně. Nebojím se vítězství bolševiků, bolševická vláda je demokratická, socialistická."
Takže pokud by byl příští prezident zvolen bez podpory komunistů, byla by to v podstatě premiéra.
MP
„ Masaryk, nicméně i ten před svou instalací do funkce nijak nevystupoval proti bolševické revoluci v Rusku.“
To už si děláte legraci?
To už si děláte legraci?
LŠ
Tomu tak bylo a bude.
Jsme v demokratické společnosti a každý si tedy může vykládat, co mu slina na jazyk přinese. Někdy se ovšem ta subjektivita změní až v absurditu.
Levice si za hodně může sama. Pokud přistoupila na srovnání socialismus=komunismus=nacismus, musela tušit, že se na ní bude valit spousta absurdních lží. Když mladí brněnští aktivisté pochodují "pochod smrti", který měřil neuvěřitelných a v dějinách neopakovatelných 16 kilometrů!!!! a ani netuší proč, jak a kam byli skutečně Němci odsunuti, co pak můžete očekávat? Dostali nás tam, kde nás chtěli mít. Agresoru, který nás přišel vybít, se omlouváme za to, že jsme jej odsud odstěhovali.
Při tomto tempu jen očekávám, kdy se objeví první články o Osvietimské lži.
Jsme v demokratické společnosti a každý si tedy může vykládat, co mu slina na jazyk přinese. Někdy se ovšem ta subjektivita změní až v absurditu.
Levice si za hodně může sama. Pokud přistoupila na srovnání socialismus=komunismus=nacismus, musela tušit, že se na ní bude valit spousta absurdních lží. Když mladí brněnští aktivisté pochodují "pochod smrti", který měřil neuvěřitelných a v dějinách neopakovatelných 16 kilometrů!!!! a ani netuší proč, jak a kam byli skutečně Němci odsunuti, co pak můžete očekávat? Dostali nás tam, kde nás chtěli mít. Agresoru, který nás přišel vybít, se omlouváme za to, že jsme jej odsud odstěhovali.
Při tomto tempu jen očekávám, kdy se objeví první články o Osvietimské lži.
Váš názor je s Osvětimskou lží srovnatelný a je dobře, že podobné názory na Brněnský pochod smrti jsou dnes již jen radikální a okrajové. Mimochodem na Brněnský pochod byl hnán i můj strýc Alois Lorenčík, Čech, a to jen proto, že jeho žena byla německy mluvící Jihomoravanka.
LŠ
pocházející Němci, věznili mého otce ke konci války ve Vsetíně a chystali se jej odsoudit. Měl štěstí, oproti jiným, i třeba brněnským Čechům, kteří byli ještě pár dní před koncem války v Brně popravováni v Kaunicových kolejích/ popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci. Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky.V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie“ zabíjeny, či povzdechem, že „dnes jich bylo nějak málo.“/ Strýc, kterému zničilo zdraví totální nasazení, už po osvobození jen přežíval.
Já mohu otcovo věznění prokázat. Mám dokumenty, které to potvrzují. Chtěl bych vidět ty vaše.
Můj názor na "pochod smrti" /už ten název je urážkou skutečných obětí pochodů smrti, pořádaných Němci/ není radikální. A snad ještě ne okrajový, přes tu goebbelskou propagandu, která dělá z viníka oběť.
Svatou pravdu měl Beneš: "Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci, Němci, kteří rozpoutali II. světovou válku, se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet." "Říkal jsem, že máte všecko zaznamenat, co jste zažili, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s touto kampaní."
Prorocká slova!
Vaše Osvětimská lež ale především spočívá v tom, že přepraháte vůz před koně. Že neuznáváte dějinou souvislost, že neřeknete, že kdyby brněnští a jiní německy mluvící aktivně nespolupracovali s nacistickým vražedným režimem, nemuseli by pak z Brna pochodovat. Že tohle byl tlak, který samozřejmě vyvolal protitlak. A ten byl, přes různé excesy, k viníkům neskonale milosrdnější, než oni ke svým obětem.
Já mohu otcovo věznění prokázat. Mám dokumenty, které to potvrzují. Chtěl bych vidět ty vaše.
Můj názor na "pochod smrti" /už ten název je urážkou skutečných obětí pochodů smrti, pořádaných Němci/ není radikální. A snad ještě ne okrajový, přes tu goebbelskou propagandu, která dělá z viníka oběť.
Svatou pravdu měl Beneš: "Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci, Němci, kteří rozpoutali II. světovou válku, se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet." "Říkal jsem, že máte všecko zaznamenat, co jste zažili, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s touto kampaní."
Prorocká slova!
Vaše Osvětimská lež ale především spočívá v tom, že přepraháte vůz před koně. Že neuznáváte dějinou souvislost, že neřeknete, že kdyby brněnští a jiní německy mluvící aktivně nespolupracovali s nacistickým vražedným režimem, nemuseli by pak z Brna pochodovat. Že tohle byl tlak, který samozřejmě vyvolal protitlak. A ten byl, přes různé excesy, k viníkům neskonale milosrdnější, než oni ke svým obětem.
pokud považuje za kritérium aktivní spolupráce s nacismem jen mateřský německý jazyk, a to i u bilingvních Čechů, Moravanů a Slezanů. Pokud souhlasíte s masakry a nespravedlností v průběhu vyhánění, souhlasíte zřejmě i s tím, že měly postihnout i slovansky mluvící, kteří byli s německy mluvícími oddáni, či jejich děti - kojence, kteří ještě žádnou řečí nemluvili. I ti byli přece podle běsnících českých nacionalistů po válce spoluviníky.
Právě včera uplynulo 71 let od hrůzné události, kde bylo zabito srovnatelné množství (nevinných) lidí jako v Lidicích. Pro zájemce zde:
http://hlidacipes.org/jan-urban-zapomenuty-masakr-pri-kterem-bylo-zavrazdeno-vice-lidi-nez-v-lidicich/
http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-kucera.php?itemid=27416
Právě včera uplynulo 71 let od hrůzné události, kde bylo zabito srovnatelné množství (nevinných) lidí jako v Lidicích. Pro zájemce zde:
http://hlidacipes.org/jan-urban-zapomenuty-masakr-pri-kterem-bylo-zavrazdeno-vice-lidi-nez-v-lidicich/
http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-kucera.php?itemid=27416
V době války
1) Z memoranda "Náš boj" podplukovníka Kally, československého vojenského atašé v Londýně, o cílech zápasu československého odboje, 18. ledna 1940:
" …. A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve, a to ze dvou důvodů:
a) aby si Němci po celé generace pamatovali, jaké hrozné následky měl jejich hřích, spáchaný na Československu a na Evropě zapříčiněním války. Hrůzy musí být tak veliké, aby strašily sudetské Němce po desítky let,
b) aby se opravdu německá minorita zdecimovala co nejvíce."
2) Ve zprávě z domova, zaslané doc. V. Tůmou z Prahy 1.9.1944, která reagovala na Drtinovy instrukce ze 16. 7. 1944 a vyjadřovala mínění domácího odboje, se píše:
"K bodu 10- 11: Rozumíme a bude připraveno vše, aby tímto směrem byly svedeny davové instinkty, nahromaděné k výbuchu pomsty, ostatně zcela přirozeně. (….)"
Koncem války a po válce
3) "'Výzva československé vlády k lidu českých zemí', aby přešel k rozhodným bojovým činům za osvobození republiky, 17. dubna 1945, Košice":
"Čechové a Češky! Jednota a svornost národních řad jest v této chvíli příkazem nejsvětějším. Podejte si všichni bratrsky ruce a bez rozdílu politické příslušnosti, bez rozdílu stavu a třídy a bez rozdílu náboženského vyznání se semkněte v jednu širokou národní frontu, která by byla schopna urychlit pád německé okupační moci a zrádného háchovského režimu. Naplňte celou zemi duchem ofenzívy, bojové odvahy a vítězného sebevědomí. Dejte vyvřít ze svých srdcí živelné nenávisti vůči německým katanům. Vzpomeňte na všechna hrozná muka během šesti let německé okupace a uvědomte si, že nyní přišla chvíle odplaty za krvavé popravy Heydrichovy, Daluegovy a Frankovy, za smrt popravených a umučených, za utrpení vězněných, za ponížení zotročených, za slzy a žal tolika nešťastných rodin našeho národa. Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy. Zúčtujte nemilosrdně i se zrádci národa a republiky!"
4) V květnu 1945 v Československém rozhlasu:
"Ničte Němce na potkání, všude, kde je naleznete!"
5) Dr. Edvard Beneš v zasedací síni radnice v Brně 12. 5. 1945:
"Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat."
6) Dr. Edvard Beneš z balkonu radnice v Brně 12. 5. 1945:
"Nyní se dáme hned do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také i zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. (Potlesk.) Můj program je – já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. (Potlesk, volání: "Výborně!") V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás."
7) Dr. Edvard Beneš na Staroměstském náměstí v Praze 16. 5. 1945
"Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku, jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést. Heslem naším budiž: Definitivně odgermanisovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky."
1) Z memoranda "Náš boj" podplukovníka Kally, československého vojenského atašé v Londýně, o cílech zápasu československého odboje, 18. ledna 1940:
" …. A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve, a to ze dvou důvodů:
a) aby si Němci po celé generace pamatovali, jaké hrozné následky měl jejich hřích, spáchaný na Československu a na Evropě zapříčiněním války. Hrůzy musí být tak veliké, aby strašily sudetské Němce po desítky let,
b) aby se opravdu německá minorita zdecimovala co nejvíce."
2) Ve zprávě z domova, zaslané doc. V. Tůmou z Prahy 1.9.1944, která reagovala na Drtinovy instrukce ze 16. 7. 1944 a vyjadřovala mínění domácího odboje, se píše:
"K bodu 10- 11: Rozumíme a bude připraveno vše, aby tímto směrem byly svedeny davové instinkty, nahromaděné k výbuchu pomsty, ostatně zcela přirozeně. (….)"
Koncem války a po válce
3) "'Výzva československé vlády k lidu českých zemí', aby přešel k rozhodným bojovým činům za osvobození republiky, 17. dubna 1945, Košice":
"Čechové a Češky! Jednota a svornost národních řad jest v této chvíli příkazem nejsvětějším. Podejte si všichni bratrsky ruce a bez rozdílu politické příslušnosti, bez rozdílu stavu a třídy a bez rozdílu náboženského vyznání se semkněte v jednu širokou národní frontu, která by byla schopna urychlit pád německé okupační moci a zrádného háchovského režimu. Naplňte celou zemi duchem ofenzívy, bojové odvahy a vítězného sebevědomí. Dejte vyvřít ze svých srdcí živelné nenávisti vůči německým katanům. Vzpomeňte na všechna hrozná muka během šesti let německé okupace a uvědomte si, že nyní přišla chvíle odplaty za krvavé popravy Heydrichovy, Daluegovy a Frankovy, za smrt popravených a umučených, za utrpení vězněných, za ponížení zotročených, za slzy a žal tolika nešťastných rodin našeho národa. Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy. Zúčtujte nemilosrdně i se zrádci národa a republiky!"
4) V květnu 1945 v Československém rozhlasu:
"Ničte Němce na potkání, všude, kde je naleznete!"
5) Dr. Edvard Beneš v zasedací síni radnice v Brně 12. 5. 1945:
"Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat."
6) Dr. Edvard Beneš z balkonu radnice v Brně 12. 5. 1945:
"Nyní se dáme hned do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také i zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. (Potlesk.) Můj program je – já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. (Potlesk, volání: "Výborně!") V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás."
7) Dr. Edvard Beneš na Staroměstském náměstí v Praze 16. 5. 1945
"Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku, jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést. Heslem naším budiž: Definitivně odgermanisovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky."
IH
Překvapuje mne, jak se tu bojuje o náležitý historický výklad. O roli Rakouska a Masaryka, o roli Beneše. Někdy určitě dojde také (znovu) na Mistra Jana Husa (resp. toho kacíře) a na Václava Svatého (resp. toho kolaboranta). Nihil novi sub sole.
Jak už tomu v takových bojích bývá, je třeba se zdržet všeho, co by mohlo znejasnit otázku, kdo je dobrý (náš) a kdo zase špatný (Váš).
Upřímně řečeno, u pana Ševčíka už počítám s jeho plným orientováním (jako kostela, vždy na východ), nyní však vidím, že oprašování kauzy bojované kdysi duem E. Mandler - B. Doležal nepozbylo také ani zde zdaleka lákavosti. Jak jsme špatní a na omylu v našich národních historických představách!
Jak už tomu v takových bojích bývá, je třeba se zdržet všeho, co by mohlo znejasnit otázku, kdo je dobrý (náš) a kdo zase špatný (Váš).
Upřímně řečeno, u pana Ševčíka už počítám s jeho plným orientováním (jako kostela, vždy na východ), nyní však vidím, že oprašování kauzy bojované kdysi duem E. Mandler - B. Doležal nepozbylo také ani zde zdaleka lákavosti. Jak jsme špatní a na omylu v našich národních historických představách!
LŠ
Když zde totiž já začnu citovat německé texty nabádající k likvidaci českého národa, které není nutno, na rozdíl od těch vašich, vytrhovat z kontextu, ty vase budou oproti nim ukolebavka na dobrou noc. Jste demagog, který se zde pokouší neinformovaným lidem vnutit jakousi ideu viny Čechů za vš zlé, co se vůbec stalo. Přitom musíte vědět, že Němci nebyli potrestáni za to, že mluvili německy, ale za to, co hrozného provedli. A že ten trest ani zdaleka neodpovídal jejich vině. A že nebyli potrestáni kolektivně a to ani odsunem. Všechno tohle víte, ale nevadí vám to ve vaší propagandě. Nejste prostě férový chlap. Jinak by jste musel uznat, že to, co se tu po válce dělo, byla reakce na to, co zde Němci do té doby dělali. A že k nějakým excesům docházelo, bylo opět vinou toho, že zde neexistoval okamžitě po válce žádný udržitelný řád a pořádek. Čípak asi opět vinou? Pane Horáku máte pravdu- jsem orientován na východ. Sice mám v Rakousku asi stokrát víc známých, než na Východě, jezdím minimálně jednou za měsíc do Vídně, ale bydlím na východě republiky. Ale ani za boha netuším jak jste ke svému poznatku přišel. Leda že by jste přejal mníchovskou pitomost, že kdo má jiný názor, je určitě agent Putina, za svou. Tomu ale nechci věřit.
IH
June 20, 2016 v 14.43
Když jsem napsal, že jste orientovaný, pane Ševčíku, tak to bylo docela uctivé. Nebo by se Vám víc líbilo být occidentovaný?
Pane Ševčíku, ve své reakci výše jsem měl na mysli záhodnost určité míry gentlemanství, která má panovat mezi (nejen) politickými protivníky a sportovními rivaly. (Někdy se my muži chlubíme, že tohle umíme lépe než ženy.) Vidím však této schopnosti poněkud málo obecně, i zde v diskusi speciálně. Formulace "jste mi k smíchu" je podle mne nízká.
Myslím, že je užitečné, a mělo by se to učit (více) ve škole, umět se vypořádat i s rolí advocata diaboli. Takže bych to viděl na (dobrovolné) domácí úkoly. Pane Ševčíku, Vy byste mohl pojednat třeba Případy morálního deficitu v politice prezidenta Beneše. Pan Unger by zase mohl zkusit Pangermanismus a jeho důsledky.
Snad každý se máme za "říši středu". Víme, co to byl geocentrismus a stačí jedna přesmyčka a máme z něho egocentrismus. Sebe nalézáme ve středu a nestaráme se o to, kolik lidí máme od sebe na kterou stranu. Vysvětlujeme to konstatováním, že nejsme korouhvičky, či že svět se prostě ocitl moc napravo, nebo moc nalevo. (Podle toho, která z obou představ je nám bližší, se můžeme politicky definovat.)
Pane Ševčíku, Vy sice jezdíte často do Rakouska, ale to mnoho neznamená. Spíše naopak. Možná, že kdybyste jezdil často do Ruska, bylo by to pro Váš kritičtější poměr k tamnímu vývoji přínosné. Tak to někdy chodí. Kdyby naši komunisté skousli větší emigraci a povolili volný pohyb osob (pomíjím teď roli SSSR), většina Čechů mohla iluze o západu a kapitalismu ztratit dříve.
Myslím, že je užitečné, a mělo by se to učit (více) ve škole, umět se vypořádat i s rolí advocata diaboli. Takže bych to viděl na (dobrovolné) domácí úkoly. Pane Ševčíku, Vy byste mohl pojednat třeba Případy morálního deficitu v politice prezidenta Beneše. Pan Unger by zase mohl zkusit Pangermanismus a jeho důsledky.
Snad každý se máme za "říši středu". Víme, co to byl geocentrismus a stačí jedna přesmyčka a máme z něho egocentrismus. Sebe nalézáme ve středu a nestaráme se o to, kolik lidí máme od sebe na kterou stranu. Vysvětlujeme to konstatováním, že nejsme korouhvičky, či že svět se prostě ocitl moc napravo, nebo moc nalevo. (Podle toho, která z obou představ je nám bližší, se můžeme politicky definovat.)
Pane Ševčíku, Vy sice jezdíte často do Rakouska, ale to mnoho neznamená. Spíše naopak. Možná, že kdybyste jezdil často do Ruska, bylo by to pro Váš kritičtější poměr k tamnímu vývoji přínosné. Tak to někdy chodí. Kdyby naši komunisté skousli větší emigraci a povolili volný pohyb osob (pomíjím teď roli SSSR), většina Čechů mohla iluze o západu a kapitalismu ztratit dříve.
LŠ
zkoušíte mě poučit, jakým způsobem bych měl reagovat, ovšem pokud v počátku uděláte zásadní chybu, vaše rady nejsou k ničemu.
Aby měly užitek, musel by jste nejdřívě vycházet z toho, že nejsem žádný putinofil. Ale ani putinofob. Což ovšem dnes bývá vnímáno jako prohřešek největší.
Mám prostě tu smůlu, že se neumím už vyděsit, či naštvat z toho, či na toho, na koho vrchnost ukáže. Ani za koš koblih.
A mám to štěstí, že nemusím s vlky výti.
Aby měly užitek, musel by jste nejdřívě vycházet z toho, že nejsem žádný putinofil. Ale ani putinofob. Což ovšem dnes bývá vnímáno jako prohřešek největší.
Mám prostě tu smůlu, že se neumím už vyděsit, či naštvat z toho, či na toho, na koho vrchnost ukáže. Ani za koš koblih.
A mám to štěstí, že nemusím s vlky výti.
nemyslím si, že byste se na základě této úrovně diskuse měl nějaké právo vyjadřovat o mé "férovosti". Vždyť mě ani osobně neznáte.
Mimochodem brutální vraždu několikaměsíčních kojenců a rodičů malých dětí před jejími zraky jako před 71 lety v Přerovském masakru od bývalého příslušníka Hlinkových gard a později poručíka komunistické vojenské kontrarozvědky považujete jen za "reakci, co zde Němci do té doby dělali"? http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/deti-se-pred-smrti-divaly-na-vrazdeni-rodicu-prerov-si-pripomnel-hruzny-masakr-2.html
„Tento hrůzný čin byl nepochybně nejbrutálnější, který stal na Moravě a Slezsku v první polovině čtyřicátých let minulého století. Nelze ho srovnat ani s masakry nacistů na našem území," řekl historik František Hýbl.
A "jaké hrůzy tu vlastně Němci dělali" před rokem 1939? Proč už v roce 1850 (tedy 38 let před Hitlerovým narozením) Božena Němcová tvrdila, že: „Němci by měli být vyhnáni za hranice, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů“? Proč ke konci století sokolové a mladočeši pořvávali: „Kommt her, deutsches Gesindel, ich erschlage euch!“?
Máte pocit, že chci neinformovaným "vnutit" jakýsi pocit viny? V tom případě bych doporučoval ostatním srovnat můj a Váš styl argumentace...
Mimochodem brutální vraždu několikaměsíčních kojenců a rodičů malých dětí před jejími zraky jako před 71 lety v Přerovském masakru od bývalého příslušníka Hlinkových gard a později poručíka komunistické vojenské kontrarozvědky považujete jen za "reakci, co zde Němci do té doby dělali"? http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/deti-se-pred-smrti-divaly-na-vrazdeni-rodicu-prerov-si-pripomnel-hruzny-masakr-2.html
„Tento hrůzný čin byl nepochybně nejbrutálnější, který stal na Moravě a Slezsku v první polovině čtyřicátých let minulého století. Nelze ho srovnat ani s masakry nacistů na našem území," řekl historik František Hýbl.
A "jaké hrůzy tu vlastně Němci dělali" před rokem 1939? Proč už v roce 1850 (tedy 38 let před Hitlerovým narozením) Božena Němcová tvrdila, že: „Němci by měli být vyhnáni za hranice, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů“? Proč ke konci století sokolové a mladočeši pořvávali: „Kommt her, deutsches Gesindel, ich erschlage euch!“?
Máte pocit, že chci neinformovaným "vnutit" jakýsi pocit viny? V tom případě bych doporučoval ostatním srovnat můj a Váš styl argumentace...
MP
Samozřejmě, že nic neomlouvá nelidské jednání, bez ohledu na to, co se dělo předtím.
Ale pokud byl vrah předtím příslušník Hlinkových gard v satelitním Slovenském štatu, pak lze těžko říct, že jeho jednání nemělo nic společného s tím, co Němci do té doby dělali. Jak brutální zhovadilost, tak neúctu k lidskému životu, tak oprávněný strach z toho, že bude potrestán, pokud včas nenaskočí na loď nové moci si ten muž přinesl z režimu a války (včetně občanské), které by bez nacistického Německa nebyly.
Jistě, dnes v historické perspektivě musíme, můžeme a chceme rozlišovat mezi nacisty a Němci. ale táž perspektiva po nás žádá, abychom viděli, že recidiva českého nacionalismu bylo reaktivní a že Říše udělala všechno proto, aby takové rozlišování mezi Němcem a nacistou potlačila. Úspěšne nejen u nás, ale celé Evropě a na dlouhé poválečné roky-
Bylo by nudné a zbytečné vytahovat, čím vším jsme se jako Češi a Němci v 19. století navzájem počastovali a je lhostejné, že těch českých výroků o vyhánění Němců bylo z úst gramotných Čechů mnohem méně než těch o nutnosti zlikvidovat Čechy z německé strany.
Podstatné je, že jsme ve dvacátém století vytvořili stát, ve kterém žili Češi a Němci vedle sebe, s vlastními kulturními institucemi a podílem obou národů na vládě. Že v době přípravy Mnichova dalo goebelsovské propagandě hodně práce, aby našla stopy důvěryhodné stopy národnostního útlaku Němců. A že po dobu trvání toho státu nikdo srovnatelný s Němcovou nic takového do roku 1939 v českých zemích neřekl.
Ale pokud byl vrah předtím příslušník Hlinkových gard v satelitním Slovenském štatu, pak lze těžko říct, že jeho jednání nemělo nic společného s tím, co Němci do té doby dělali. Jak brutální zhovadilost, tak neúctu k lidskému životu, tak oprávněný strach z toho, že bude potrestán, pokud včas nenaskočí na loď nové moci si ten muž přinesl z režimu a války (včetně občanské), které by bez nacistického Německa nebyly.
Jistě, dnes v historické perspektivě musíme, můžeme a chceme rozlišovat mezi nacisty a Němci. ale táž perspektiva po nás žádá, abychom viděli, že recidiva českého nacionalismu bylo reaktivní a že Říše udělala všechno proto, aby takové rozlišování mezi Němcem a nacistou potlačila. Úspěšne nejen u nás, ale celé Evropě a na dlouhé poválečné roky-
Bylo by nudné a zbytečné vytahovat, čím vším jsme se jako Češi a Němci v 19. století navzájem počastovali a je lhostejné, že těch českých výroků o vyhánění Němců bylo z úst gramotných Čechů mnohem méně než těch o nutnosti zlikvidovat Čechy z německé strany.
Podstatné je, že jsme ve dvacátém století vytvořili stát, ve kterém žili Češi a Němci vedle sebe, s vlastními kulturními institucemi a podílem obou národů na vládě. Že v době přípravy Mnichova dalo goebelsovské propagandě hodně práce, aby našla stopy důvěryhodné stopy národnostního útlaku Němců. A že po dobu trvání toho státu nikdo srovnatelný s Němcovou nic takového do roku 1939 v českých zemích neřekl.
Nerozumím tomu, proč pan Profant v prvním odstavci tvrdí, že nic neomlouvá nelidské jednání (připomínám, že po roce 1945 ze strany českých nacionalistů se jednalo o přímo brutální jednání), ale vzápětí ve druhém odstavci se snaží toto jednání omlouvat.
Když hovoří o reaktivitě na nacismus, proč nehovoří o tom, v čem byl zase nacismus reakcí na tehdejší mocenské hrozby, které se Německa bytostně dotýkaly (bolševismus, značně neprozíravé versailleské uspořádání Evropy atd.).
Problém je v tom, že v Zemích Koruny české nešlo v roce 1945 o RECIDIVU českého nacionalismu, ale o její pokračování a vyhrocení, šlo o kontinuální proces od poloviny 19. století, což mohu doložit fakty. Od jazykově a protiněmecky orientovaného národního obrození, přes nacionalistické šarvátky na přelomu století, (národnostní smír se podařilo vyjednat jen na Moravě, nikoli v Čechách), přes obrat českého exilu a následně i domácí politiky během války, přes velkočeské snahy o anexi rozsáhlých oblastí Bavorska, Saska, Pruského Slezska, Rakouska i maďarsky etnických Uher až po uspořádání Československa.
Češi, kteří zkonstruovali papírový "národ československý", který byl navrzdory Masarykovým idejím vymezen nikoli státoobčansky, ale etnicky jazykově sice "po česku" vytvářeli zdání společného státu s Němci na papíře, příslušníci německých stran byli zastoupeni v několika vládách 1. republiky, ale de facto se nejednalo o podíl Čechů a Němců na vládě. A to především v oblasti ekonomické, která měla významný vliv na diskriminující stav nestátních menšin v Československu.
Jen na okraj: Československý stát rozhodoval o přídělu surovin a uhlí továrnám, a tímto mechanismem podporoval zcela zjevně Čechy proti Němcům. Státní zakázky dostávali jen Češi, respektive české podniky nebo s většinou českého osazenstva. Stát nařizoval akciovým společnostem propustit určitý počet německého osazenstva a místo nich zaměstnat české. Pobočky soukromých podniků bez státní účasti v německých sídelních územích musely mít stejný procentuální podíl zaměstnanců národnosti československé jako v sídle firmy, tj. většinou v Praze. Kolik německých rodin kvůli tomu ztratilo obživu, nikdo nevyčíslil. V roce 1925 se začalo s „redukcí“ počtu státních zaměstnanců v poměru: propuštěno bylo 15 000 Čechů a Slováků ale 18 000 Němců a Maďarů. Vláda tuto statistiku podle národností nezveřejnila. K nalezení Ve válce Čechů s Němci Emanuela Rádla. Německy mluvící účastníci první světové války byli povoláváni na vojenská cvičení, kde byli hromadně degradováni. Za úřední řeč, „státní jazyk“ stanovil jazykový zákon v roce 1920 výhradně jazyk československý. Nejen od státních úředníků, nýbrž i od všech státních zaměstnanců zákon vyžadoval ovládání státního jazyka a předpisoval složení přísné zkoušky z jeho znalosti. Jinak o své místo přišli. O šest let později vyšly prováděcí předpisy k jazykovému zákonu, hlavně zákon č. 17/1926 Sb. z. a n., které jeho uskutečňování konkretizovaly, zpřesňovaly a zpřísňovaly. Státním zaměstnancům např. na železnici, na poštách, v tabákových, muničních továrnách a zbrojovkách, bylo zapovězeno v práci mluvit jinak než ve státním jazyce – zde musel např. Němec mluvit se zákazníkem nebo se svým spolupracovníkem, též Němcem českých zemí, pod trestem jen česky. Nebo železničář, Němec prodávající jízdenky nesměl podle předpisu ani v německých sídelních územích pod sankcí rozumět požadavku či dotazu pronesenému v němčině a musel odpovídat zásadně ve státním jazyce československém. Existovala povinnost označovat českými nápisy všechny živnosti včetně restaurací, což vedlo k tomu, že i v nejzapadlejší vesnici v německém sídelním území musely mít hospody jídelní lístek nejdříve v češtině a pak v němčině. Zavedení státního jazyka bylo citelným zásahem do sociálně ekonomické struktury obživy cizojazyčného obyvatelstva. Podle úřední statistiky českých zemí poklesl počet zaměstnanců německé národnosti mezi roky 1921–1930 podle oborů o 38 až 48 % s výjimkou školství, kde pokles činil pouze 9 %. O křiklavě nespravedlivé pozemkové reformě a následné ztrátě obživy pro minimálně 100 000 sudetoněmeckých rodin se pro nedostatek místa nezmiňuji.
Každopádně Němci v Československé republice měli důvod k nespokojenosti a nemuseli jí v roce 1938, kdy se voličsky přihlásili k Sudetoněmecké straně prosazující autonomii Němců v Československu (nikoli připojení k Velkoněmecké říši nebo nacistické ideologii). Těsně před Michovem a po něm se jich už nikdo na nic neptal.
Když hovoří o reaktivitě na nacismus, proč nehovoří o tom, v čem byl zase nacismus reakcí na tehdejší mocenské hrozby, které se Německa bytostně dotýkaly (bolševismus, značně neprozíravé versailleské uspořádání Evropy atd.).
Problém je v tom, že v Zemích Koruny české nešlo v roce 1945 o RECIDIVU českého nacionalismu, ale o její pokračování a vyhrocení, šlo o kontinuální proces od poloviny 19. století, což mohu doložit fakty. Od jazykově a protiněmecky orientovaného národního obrození, přes nacionalistické šarvátky na přelomu století, (národnostní smír se podařilo vyjednat jen na Moravě, nikoli v Čechách), přes obrat českého exilu a následně i domácí politiky během války, přes velkočeské snahy o anexi rozsáhlých oblastí Bavorska, Saska, Pruského Slezska, Rakouska i maďarsky etnických Uher až po uspořádání Československa.
Češi, kteří zkonstruovali papírový "národ československý", který byl navrzdory Masarykovým idejím vymezen nikoli státoobčansky, ale etnicky jazykově sice "po česku" vytvářeli zdání společného státu s Němci na papíře, příslušníci německých stran byli zastoupeni v několika vládách 1. republiky, ale de facto se nejednalo o podíl Čechů a Němců na vládě. A to především v oblasti ekonomické, která měla významný vliv na diskriminující stav nestátních menšin v Československu.
Jen na okraj: Československý stát rozhodoval o přídělu surovin a uhlí továrnám, a tímto mechanismem podporoval zcela zjevně Čechy proti Němcům. Státní zakázky dostávali jen Češi, respektive české podniky nebo s většinou českého osazenstva. Stát nařizoval akciovým společnostem propustit určitý počet německého osazenstva a místo nich zaměstnat české. Pobočky soukromých podniků bez státní účasti v německých sídelních územích musely mít stejný procentuální podíl zaměstnanců národnosti československé jako v sídle firmy, tj. většinou v Praze. Kolik německých rodin kvůli tomu ztratilo obživu, nikdo nevyčíslil. V roce 1925 se začalo s „redukcí“ počtu státních zaměstnanců v poměru: propuštěno bylo 15 000 Čechů a Slováků ale 18 000 Němců a Maďarů. Vláda tuto statistiku podle národností nezveřejnila. K nalezení Ve válce Čechů s Němci Emanuela Rádla. Německy mluvící účastníci první světové války byli povoláváni na vojenská cvičení, kde byli hromadně degradováni. Za úřední řeč, „státní jazyk“ stanovil jazykový zákon v roce 1920 výhradně jazyk československý. Nejen od státních úředníků, nýbrž i od všech státních zaměstnanců zákon vyžadoval ovládání státního jazyka a předpisoval složení přísné zkoušky z jeho znalosti. Jinak o své místo přišli. O šest let později vyšly prováděcí předpisy k jazykovému zákonu, hlavně zákon č. 17/1926 Sb. z. a n., které jeho uskutečňování konkretizovaly, zpřesňovaly a zpřísňovaly. Státním zaměstnancům např. na železnici, na poštách, v tabákových, muničních továrnách a zbrojovkách, bylo zapovězeno v práci mluvit jinak než ve státním jazyce – zde musel např. Němec mluvit se zákazníkem nebo se svým spolupracovníkem, též Němcem českých zemí, pod trestem jen česky. Nebo železničář, Němec prodávající jízdenky nesměl podle předpisu ani v německých sídelních územích pod sankcí rozumět požadavku či dotazu pronesenému v němčině a musel odpovídat zásadně ve státním jazyce československém. Existovala povinnost označovat českými nápisy všechny živnosti včetně restaurací, což vedlo k tomu, že i v nejzapadlejší vesnici v německém sídelním území musely mít hospody jídelní lístek nejdříve v češtině a pak v němčině. Zavedení státního jazyka bylo citelným zásahem do sociálně ekonomické struktury obživy cizojazyčného obyvatelstva. Podle úřední statistiky českých zemí poklesl počet zaměstnanců německé národnosti mezi roky 1921–1930 podle oborů o 38 až 48 % s výjimkou školství, kde pokles činil pouze 9 %. O křiklavě nespravedlivé pozemkové reformě a následné ztrátě obživy pro minimálně 100 000 sudetoněmeckých rodin se pro nedostatek místa nezmiňuji.
Každopádně Němci v Československé republice měli důvod k nespokojenosti a nemuseli jí v roce 1938, kdy se voličsky přihlásili k Sudetoněmecké straně prosazující autonomii Němců v Československu (nikoli připojení k Velkoněmecké říši nebo nacistické ideologii). Těsně před Michovem a po něm se jich už nikdo na nic neptal.
+ Další komentáře