Za lepší systém volby prezidenta

Táňa Fischerová

S blížící se prezidentskou volbou vyvstává i otázka po reformě volebního systému. Ten současný, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, totiž nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a taktizovali.

Poslední dobou se začínají objevovat první kandidáti na prezidentskou funkci a množství úvah na toto téma. Naposledy v Deníku Referendum od Matěje Stropnického.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

A to je pouhý začátek. Budeme si lámat hlavu, kdo má šanci na to, aby prošel do druhého kola, koho proti komu postavit, budeme se nemít rádi a vzájemně si vzrušeně vysvětlovat vlastní postoje, vášně budou kypět a nakonec stejně prohrajeme. I když naděje umírá poslední.

Jak by mě prezident vypadat, tušíme asi všichni. Tady nebude jádro sporu.

Matěj Stropnický si myslí, že všechno spočívá v dobré kampani a v dobrém výběru kandidáta. Co je to ta dobrá kampaň? Billbordy? Podrazy? Inzeráty v novinách? Akce na náměstích? Co může mít úspěch v naší rozbouřené a zjitřené době? Mnoho otázek, ale já považuji za klíčovou jinou, která tady zatím nepadla.

Zásadní problém vidím ve způsobu volby. Většinová volba, jak je u nás nastavená, vede přesně k těm jevům, jaké jsme viděli při minulé volbě a jaké si nepochybně opět zopakujeme. Tento systém, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a volby sobě blízkého kandidáta a aby zkrátka taktizovali. Nevolí toho, koho by chtěli, ale toho, kdo má šanci projít do druhého kola.

Šanci má ten, kdo se ve výzkumech agentur objeví na předních místech. O výzkumech se často říká, že slouží tomu, kdo si objedná — ať už způsobem kladení otázek či výběr tázaných. Kdo si průzkum neobjedná, šanci nemá.

O výsledku voleb se více méně rozhoduje už tady, při průzkumech agentur. Moment překvapení sice někdy přichází, ale většinou je stejně v řádu věcí. Je to právě onen systém většího, nebo menšího zla, který rozkládá společnost, rozděluje občany a staví jednoho proti druhému. Mnoho lidí je takto se svými názory zcela vyřazeno a opomenuto.

Pokud chceme, aby se zobrazila vůle všech lidí, kteří chtějí jít k volbám a vybrat si svého kandidáta, je nutné změnit volební systém. Jistě, ne všechny vášně utichnou, protože částečně k volbám patří. Rozhodně to ale napomůže ke kultivaci prostředí. A snad by to oživilo i pocit voličů, že jejich hlas nepropadá, že se nemusí rozhodovat mezi větším a menším zlem.

Systém, ve kterém postupují do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů, nutí voliče, aby se vzdali vlastního názoru a taktizovali. Foto jistebnice.cz

Nedávno jsem, se vrátila z Irska. Seznámila jsem se tam s jejich volebním systémem, který se týká i jiných voleb, než je ta prezidentská. Systém je preferenční. Nevolí se pouze kandidát, kterého příslušný volič chce volit, ale také, a to je podstatné, pořadí dalších kandidátů. V případě, že nebude zvoleno voličem preferované číslo jedna, pro které se rozhodl, má na druhém místě dalšího, pro sebe přijatelného kandidáta — a tak to jde dále až do posledního místa.

První tak potřebuje určitý počet hlasů, a když je má, zbytek hlasů, které už nepotřebuje, jde dalšímu kandidátovi v pořadí voliče, a tak dále podle tohoto klíče dolů k dalším. To umožňuje lidem, aby ve volbách opravdu vyjádřili svou vůli. Pokud je mi známo, funguje to stejně i v Austrálii, snad i v Indii.

Je to tedy věc ověřená a funkční. Navíc je to systém jednokolový, takže je nepochybně levnější. Jeho nevýhodou je delší sčítání hlasů, na výsledek se čeká asi týden. Není ale čekání na druhé kolo mnohem delší a nevýhodnější? Ptala jsem se svých přátel, proč jej tedy nemají v Británii, když se zdá být po všech stránkách spravedlivější. Nemají, ačkoli to vědí. Stávající systém je totiž výhodný pro velké a ti se neradi vzdávají moci.

Je mi jasné, že příští volby, ať už prezidentské či parlamentní, se budou konat ve znamení stávajícího volebního systému, měli bychom však urgentně nastolit diskusi o změnách a žádat je.

To týká se i nešťastné nerovnosti hlasů voličů v různých krajích, jak o tom psal například Jakub Patočka a jak se o tom dlouho a bez zcela bez odezvy a bez výsledku mluví.

Možná bychom pak byli o krůček blíže lepším poměrům. Zatím nám nezbývá než hrát přidělené role naivků ve stávajícím systému a vzájemně si nadávat.

    Diskuse
    Ta věčná iluze, že nějakého zásadního zlepšení ve věci samé dosáhneme prostě jenom jakousi změnou volebního modu...

    Dokud volební lid bude preferovat narcistické populisty před kultivovanými a rozmyslnými osobnostmi, pak je možno volební modus měnit při každých nových volbách, a výsledek bude nakonec vždy stejný.
    June 13, 2016 v 21.37
    Přímá volba prezidenta českou společnost rozdělila. Preferenční volba by tomu teoreticky mohla zabránit. Jako první volbu by si dali nějakého radikálního kandidáta, jako další někoho, kdo je neštve.

    Nějakou šedou myš. Takového presidenta bychom potřebovali. Představa, že prezident musí být nějaký charismatický nadsamec, je neštěstím české politiky. K výkonu pravomocí presidenta není žádná mimořádná osobnost potřeba.

    Je to ovšem stejně nereálné jako návrat k nepřímé volbě.
    DU
    June 13, 2016 v 21.49
    Irský volební systém
    je skvělý pro volby do parlamentu - podporuje centristické strany a centrismus stran, které pak lépe spolupracují ve vládě.

    Přímá volba prezidenta byl antisystémový krok, zásadní chyba, před kterou mnozí moudří varovali (např. Petr Pithart). Víte proč Němci nemají přímou volbu prezidenta? Měli ji za Výmarské republiky a jen tak tak zvítězil již zcela dementní generál Hindenburg nad Hitlerem, protože byl v roce 1932 jediný, kdo ho mohl v přímé volbě porazit, i když mu projevy na náměstích četl kancléř Brüning. Od té doby volí Němci prezidenta v parlamentě a my se nepoučili.
    JN
    June 14, 2016 v 1.27
    Jak pejskové a kočičky dělali dort
    Jednou si pejskové s kočičkami řekli, že ten starý oschlý dort už nějak zapáchá, že ho vyhodí a udělají si nový. Jenže jak se takový dort dělá? Pejskové s kočičkami to nevěděli, ale naštěstí (či snad naneštěstí?) jim několik nejchytřejších pejsků a kočiček napsalo recept. Podle toho receptu prostě každý pejsek a každá kočička dá do toho dortu jednu svoji nejoblíbenější lahůdku.

    Nadešel ten významný den a před kuchyní se vinula dlouhá fronta. Hodně pejsků a kočiček si myslelo, že ten minulý dort byl strašně přeslazený, jak tam tehdy nasypali všechen ten cukr, co jim zbyl, když to nestihli osladit Evropě. Proto si teď raději nesli pytlík soli, aby to nedopadlo jako minule. V některých těch pytlících od soli byl ale pepř, protože pepř se totiž na tlačenku hodí lepší.
    Některým pejskům a kočičkám však přišel i ten minulý dort naopak stále málo sladký, a tak si opět přinesli cukr a přeli se o to, jestli je lepší cukr krystal nebo cukr kostkový. Takoví ti více noblesní pejsci a kočičky zvolili ovšem raději cukr bridge, protože nic jiného než cukr bridge nás nemůže ochránit před všepožírající amorfní solnou hmotou.
    Tu najednou nastala v místě, kde stáli pejsci s rumem, jakási strkanice. No, to dá přece rozum – do dortu patří taky rum. Jenže tohle nebyli žádní dobráčtí bernardýni se soudkem na krku, ale nějací pitbulové a buldoci a vláčeli s sebou dvacetilitrové barely, které vyhrabali nejspíš někde v policejních skladech. Tihleti pejsci se najednou zuřivě pustili do pejsků s tlačenkami - panečku to je rvačka, jen chlupy lítají - a snaží se vytlačit tlačenkáře z fronty na dort.
    O kus dále jako obvykle probíhá pořadový výcvik. Sevřený útvar pejsků pochoduje na místě a má takový skelný pohled – kdoví, čím se to sjeli a chystají se to teď nasypat i do toho dortu.
    "To bude zase břečka, vždyť se z toho otrávíme!" myslí si někteří pejsci a některé kočičky. S nostalgií vzpomínali na ty doby, kdy se žádné opravdové dorty nedělaly, totiž dělaly se jenom jako, jenom si na to hráli a dělali dort z písku, ale každý přece věděl, že se to nejí. A tak si tajně nesli své pytlíky s pískem a potutelně se těšili, jak všem protáhnou žaludky.

    Našlo se dokonce i několik pejsků a kočiček, kteří si mysleli, že by se tam měla dát nějaká mouka, mlíčko a vajíčko. Ale těch bylo tak málo, že si řekli: "Vždyť by se ta troška mouky, mlíčka a vajíčka v té kupě soli, cukru, pepře, tlačenky, ochucené kapaliny do ostřikovačů, písku a tvrdých drog nadobro ztratila. Dáme tam raději sůl nebo cukr, toho tam bude nejvíc, to se přece nemůžeme splést.

    A konečně je tu čtrnáctá hodina, přibíhají pejsci z výzkumných agentur a přinášejí náramně pestrý dort. To bude dobrota!

    Milé děti, jestlipak víte, jak to asi dopadlo a jak dort pejskům a kočičkám chutnal? Já vám to tedy povím. Dopadlo to moc špatně. Pejskové a kočičky měli veliké bolení bříška a někteří se i otrávili. Ti, co se z toho vylízali, šli pak za dětmi, aby jim poradily.
    A děti jim povídají: "Vy jste to ale vyhafli a vymňoukli, takhle se přece dort nedělá. Vždyť ten recept, co máte, není žádný recept na dort!
    V receptu přece musí být napsáno, kolik se tam čeho dává, a jiné věci zase, že tam vůbec nepatří. Sepište si pěkně všechny ty dobroty, které jste tam chtěli dát, včetně kapaliny do ostřikovačů, drog, ale i mouky, mlíčka a vajíčka na lístek, okopírujte ho hodněkrát a rozdejte všem pejskům a kočičkám. Každý pejsek a každá kočička pak ke každé té dobrotě na lístku připíše svůj názor - kolik by se jí do dortu mělo dát. Když si bude myslet, že tam něco nepatří, tak to taky k té dobrotě napíše. K těm nebezpečným jedům dá obzvlášť výrazné varování. Každý vlastně napíše svůj recept, pak se všechny ty recepty dají dohromady a udělá se z nich jeden. Podle toho pak ten dort uděláte.

    Všichni se tak vyjádří k celému dortu a ne jen k jedné jeho složce – to jste sami poznali, že to k ničemu nevede. A uvidíte příště, kolik otrávených pejsků a kočiček, kteří se zařekli, že už nikdy žádné dorty mlsat nebudou, kolik z nich příště nadšeně přijde se svým receptem na dort!
    Jen budete mít asi trochu problém s těmi pejsky a kočičkami, co vlastní ty cukrovary a solné doly, co pěstují ten pepř, dělají tlačenku, pančují alkohol a vyrábějí drogy."
    Děti popřály pejskům a kočičkám hodně štěstí a šli si zase hrát.

    Tak to byla, milé děti, pohádka o mimořádných volbách do poslanecké sněmovny.
    June 14, 2016 v 5.26
    O alternativní volbě,
    kterou doporučuje autorka, viz též blog Kamila Gregora, který tuto volbu rovněž doporučuje. Domnívá se, že dosažené výsledky jsou podobné jako u většinové volby, ale způsob je úspotnější - druhé volební kolo se nekoná.
    http://blog.aktualne.cz/blogy/kamil-gregor.php?itemid=23963
    JV
    June 14, 2016 v 6.57
    Úřad prezidenta je zcela zbytečný a v podobě, jakou známe, škodlivý. Patří zrušit.
    Já tedy nevím, proč by nepřímá volba prezidenta měla být lepší než přímá. Nevím, proč by poslanci měli zvolit lépe, než lid. Také se nic takového nikdy nekonalo. Copak si nevzpomínáme na nechutnosti kolem dvojí volby Klause, ale i jedné z voleb Havla?
    Cožpak se tak málo přesvědčujeme o "mravních" kvalitách a duchovní vyspělosti nemalé části poslanců v parlamentu?

    Dle mého názoru by měl být úřad prezidenta zrušen. Je to zcela zbytečná funkce, navíc ústavně neodpovědná!!! Co to, prosím, má být, ústavně neodpovědný? Není snad poslední dlaždič v zemi odpovědný za neviklající se kostky? Tento úřad se u nás zabydlel jako nedotknutelná instituce určená pro sebeprezentaci jednotlivce. Jako takový je jenom škodlivý.

    Když se však úřadu prezidenta nedokážeme zbavit a volíme do něj přímo, nedělejme si iluze, že zvolíme někoho, kdo by nás mohl táhnout nahoru, kdo by byl opravdovou mravní a duchovní autoritou. Tou je bezpochyby pisatelka článku, paní Táňa Fischerová. Jak dopadla při přímé volbě, všichni víme. 4%.

    Dokud bude ohromná většina lidí kupovat Blesk, čas trávit civěním do mobilu a otupovat svou mysl u TV Nova, žádná obroda z nitra nepřijde. Žádná volební metoda na tom nic nezmění.

    Jiří Vyleťal
    JN
    June 14, 2016 v 11.26
    Tu pohádku jsem vyprávěl dětem před minulými parlamentními volbami (do Poslanecké sněmovny),
    takže jsem podcenil fenomén profesionálních amatérů a zapomněl jsem na ty pejsky a kočičky, kteří ve frontě na dort hlasitě vykřikovali: "Nejsme kuchaři, my ten dort uděláme nejlepší!"
    MP
    June 14, 2016 v 12.44
    JIřímu Vyleťálovi
    V kostce:
    Přímá volba prezidenta v parlamentní demokracii
    je horší než nepřímá, protože lidi potřebují důvod jít k volbám. Jinými slovy a promiňte mi ten ohavný anglicismus, volby musí být o něčem. Kandidát na českého prezidenta přitom může ve volbách slibovat-- pokud nechce říct, nebudu respektovat Ústavu -- slíbit, že se bude chovat rozumně a rozvážně. Sociální (včetně vzdělávacích), ekonomické a bezpečnostní (včetně zahraniční politiky) otázky jsou mimo jeho kompetence.
    A pokud chybí volební témata, vzniká prostor pro prázdnou reklamu, útoky ad hominem a demagogii. A tudíž kandidáta prázdné demagogie a nejzpůsobilejšího k útokům ad hominem.
    Poslanci nejsou pravděpodobně chytřejší než obecná populace, určitě nejsou mravnější a odpovědnější než jiní lidé, ale při nepřímé volbě mají jít k volbám jaksi v popisu práce.
    Přímá volba nemusí nutně dopadnout hůř než nepřímá, ale představuje větší riziko.

    Zrušit prezidentský úřad?
    Proč ne, znamená to přepsat asi deset paragrafů Ústavy a několik novel zákonů. Celkově by to výsledně asi nefungovalo o nic hůře než současný stav. Druhá možnost je ten současný úřad opravit. V případě ústavní krize jsem celkem rád, když má rozhodování osobní tvář a skutečnost, že máme politickou scénu, která už druhému prezidentovi nedokázala dát jasnou stopku, když se protiústavně packá do zahraniční politiky, svědčí proti té politické scéně, ne proti prezidentskému úřadu. Pokud se budeme vzdávat všeho, co naši politici nezvládají, budeme muset tak do deseti let zrušit i vládu.
    MP
    June 14, 2016 v 12.51
    JIřímu Kubíčkovi
    Ano, změna volebních pravidel je nereálná. A osobně pochybuji, že by ta "irská" přinesla příliš pronikavou změnu.
    Ale možná by stála za to, aby se za ní bojovalo. Její prosazování, diskuse pro a proti atd. by totiž podle mého přesvědčení vytvářely mnohem solidnější a kvalitnější voličskou skupinu pro příští prezidentské volby, než kombinece hysterického "Antizemana" a mediální osobnosti, jejíž hvězda klesla tak hluboko, že hledá vejmínek na Hradě. A kdyby byl ten boj -- což je zcela nepravděpodné -- úspěšný, vedl by nejvýše k mírnému zlepšení. A ono v politice je mírné zlepšení zatraceně hodně.
    PK
    June 14, 2016 v 13.56
    Ten "ohavný anglicismus"
    je ohavný i v angličtině, pane Profante. Nic ve zlém :-)
    + Další komentáře