Celostátní konference KDU-ČSL i celostátní sněm STAN sotva schválily společnou koaliční kandidaturu obou stran v podzimních sněmovních volbách, a veřejný prostor už je plný spekulací o jejich volebních vyhlídkách. Někteří reagují na společný projekt optimisticky, leč opatrně. Jiní naopak vyjadřují skepsi, zda takový postup nemůže v posledku oba subjekty poškodit. Opakovaně tak zaznívá, že „to budou mít těžké“.

V politice je to vždy těžké a skepse znamená zdravý stav ducha, neboť nás udržuje v ostražitosti a brání nám nasazovat si růžové brýle. Aby byla skepse skutečně důsledná, musí v posledku zpochybnit i sebe sama, ale především pak stavět na skutečně hlubším poznání skutečnosti a vědomí jejích souvislostí. Pokud je postavena na mělkých úsudcích a zjednodušujících šablonovitých výkladech, nejde o skepsi, nýbrž o škodolibé rýpání, které zračí spíš špatný úmysl mluvčího než relevantní výklad skutečnosti.

V případě koalice KDU-ČSL a STAN se v tomto duchu často objevuje zcela absurdní výklad, že koalice nemá podporu přesahující potřebných 10 procent, neboť součet individuální podpory obou stran vycházející v průzkumech tuto hranici nepřesahuje. Taková teze je zcela chybná. Vědomá volba jedné ze stran neznamená automaticky u konkrétního voliče ochotu volit koalici a zároveň ochota volit koalici nemusí nutně znamenat ochotu volit individuálně jednu ze stran, už s ohledem na taktické hlasování. V obou případech však platí, že pokud chce koalice uspět, musí získat hlasy všech voličů, kteří vyjadřují ochotu volit individuálně jednu ze zúčastněných stran, a zároveň získat hlasy dalších. Strategie, jakou je třeba za tímto účelem zvolit, by se měla stát předmětem seriózní analýzy, nikoliv prvoplánových mediálních klišé.

Odlišný původ, odlišné zacílení

Jakákoli dvoučlenná koalice, která chce uspět ve sněmovních volbách, potřebuje dosáhnout synergického efektu: prostý součet voličské podpory jedné a druhé strany, který koaliční spolupráce předpokládá, musí být co nejvyšší. To znamená, že cílové skupiny voličů obou stran separátně musí být co největší, zatímco jejich vzájemný překryv co nejmenší. Jinými slovy, ideální strategii představuje, pokud se vzájemně sčítají dvě zcela odlišné cílové skupiny (například co do sociální či místní příslušnosti, z hlediska věku, dosaženého vzdělání, náboženské příslušnosti). Pokud by obě strany mířily na identické skupiny voličů, má koaliční sice spolupráce samozřejmě smysl v tom ohledu, že ani jedna ze stran tyto voliče neztrácí, její voličská podpora však neroste.

Někteří političtí komentátoři (za všechny uveďme Radka Kubička z Českého rozhlasu) se často nechávají slyšet, že KDU-ČSL a STAN tuto důležitou podmínku nesplňují, neboť cílová skupina jejich voličů je téměř identická: nachází se hlavně na venkově a v menších obcích a je zaujatá tématy, spojenými s rozvojem regionů a reprezentací zájmů malých obcí. Kubičko dokonce staví tuto koalici do kontrastu s někdejší spoluprací KDU-ČSL s Unií svobody, jež představovala organické propojení tradičního venkovského lidoveckého elektorátu s velkoměstskými liberálními voliči US-DEU.

Takový soud však nebere v potaz jednu zásadní skutečnost: Ano, KDU-ČSL i STAN jsou významně zakotveny na úrovni venkovských obcí a mají ve svých řadách největší množství starostů a místostarostů ze všech relevantních stran. To však neznamená, že by takové zacílení platilo plošně na celém území České republiky a elektoráty by se zcela překrývaly.

Při pozorném pohledu zjišťujeme, že KDU-ČSL je tradičně silná v regionech, kde STAN příliš pevné zázemí nemá (především na jižní a střední Moravě, na Vysočině a ve východních Čechách). Naopak STAN má nejsilnější postavení ve dvou českých krajích, kde KDU-ČSL dosahuje nejnižších volebních výsledků, konkrétně ve Středočeském a v Libereckém kraji.

Pokud se podíváme na úroveň jednotlivých obcí, můžeme tento trend vypozorovat ve všech regionech. V obcích, kde si oba subjekty konkurují, zároveň platí, že jejich elektoráty se z pochopitelných důvodů zcela míjejí. Konkurenční vztah může výrazně oslabovat synergický efekt, je ale absurdní si myslet, že by přinášel překryv elektorátu.