Prezident Miloš Zeman odvolal Andreje Babiše a jmenoval novým ministrem financí Ivana Pilného. Vládní krize se tak zdá zažehnána, ale její důsledky trvají. Otevřený konflikt mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem, respektive ČSSD a hnutí ANO bude jistě pokračovat minimálně až do říjnových sněmovních voleb.

Vzhledem k vývoji preferencí obou stran je pak tento spor nahlížen jako principiální střet o potenciální prvenství ve volebním zápase. Podobný závěr by byl minimálně unáhlený, jelikož důsledky vládní krize mohou být dalekosáhlejší. Dominance těchto dvou stran totiž není nikterak garantována.

Pomineme-li debatu o spekulativnějších důsledcích v podobě nástupu zcela nové formace pozičně identické s protestním potenciálem Babišova hnutí, je zřejmé, že souboj ČSSD a ANO zároveň otevírá prostor v pravé části spektra. Úspěch jedné formace v této množině pak může zahýbat i celkovým poměrem sil. Zjevně tomu napomáhá i fakt, že vládní koalice není dvojčlenná, nýbrž tříčlenná.

Třetí síla uvnitř vlády

KDU-ČSL je coby třetí koaliční partner ve výhodné i nevýhodné pozici zároveň. Výhoda spočívá v tom, že coby představitelé vládní strany jsou její předáci zváni ke všem důležitým koaličním jednáním, a nejenže tak mohou ovlivnit jejich závěry, ale taktéž požívají důležitou mediální publicitu s nimi spojenou.

Takové zapojení bylo důležitým průvodním jevem všech klíčových událostí průběhu květnové vládní krize. Mediálně nejvýznamnější byla schůzka koaličních špiček s prezidentem Zemanem v Liberci 10. května. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek využil příležitosti a kromě jednání s partnery vystoupil i před přítomnými demonstranty.

Nevýhoda společného vládního angažmá spočívá v symbolické i reálné zodpovědnosti za výsledky koaličního vládnutí. Zde je KDU-ČSL předmětem kritiky ze strany voličů nespokojených s klíčovými vládními rozhodnutími, jakož i na základě faktu, že účastí ve vládě s Andrejem Babišem fakticky bagatelizuje kontroverze kolem jeho osoby.