Vládní krize otevřela téma možnosti jiného vládnutí do blížících se voleb. Každá koalice je kompromis a ne každý kompromis vydrží až do konce. Na sporný programový základ sňatku ČSSD a ANO se upozorňovalo od počátku. A nešlo jen o „modus cooperandi“ obtížně slučitelných partnerů. Nelze se tvářit, že pochybnosti o střetu zájmů spojeném se vstupem oligarchy Babiše do politiky vznikly až nyní. To, že ANO funguje jako divize Agrofertu, se přeci mluví léta. Stejně jako to, že se oligarcha napojil na veřejné finance a nakupuje celá média.

Ano, vicepremiér Babiš má nyní co vysvětlovat, ale dosavadní smířlivost byla také součástí příběhu tohoto koaličního sporu. Může se to jevit i tak, že rozruch začal, až když předvolební preference ANO ukázaly jeho nebezpečnou převahu. Parlament v březnu a květnu přijal usnesení, které vyjadřují, že reakce Babiše na podezření mu nepostačuje. Ale signály zablokované koaliční spolupráce tu byly již dříve. Návrh KSČM z ledna 2017, který už tehdy nastoloval téma samorozpuštění sněmovny a takto vyvolaných předčasných voleb, se nenarodil z ničeho.

V posledních dnech politická scéna spíš připomínala tlupu opic házejících po sobě exkrementy. Myslím, že politika před volbami nemůže vznesená podezření důvěryhodně uzavřít. Od toho jsou státní orgány. Ke kauze Čapí hnízdo se možná po prázdninách vyjádří evropský OLAF. Doma v Česék republice ale jde i o zneužívání politického vlivu na šetření kauzy obcházení daňových zákonů či přístupu nepovolaných k informacím ze živého spisu.