Po dva týdny objíždíme české země s knihou Žlutý baron o pravých příčinách a souvislostech politických aspirací Andreje Babiše. Promítáme i souběžně s knihou vzniklý film Selský rozum o zemědělském podnikání Andreje Babiše. Máme za sebou přes tisíc prodaných knih, a setkání s podobným počtem občanů. Dozvídáme se od nich minimálně tolik, kolik oni od nás.

Vydání knihy a zveřejnění filmu jsme naplánovali na 2. května s několikaměsíčním předstihem; nemohli jsme tušit, že v tentýž den Bohuslav Sobotka ohlásí demisi své vlády právě kvůli Babišovým deliktům. Vzrušení současné politické situace s demonstracemi ve velkých městech samozřejmě dává zahájení našeho turné kontext, který jsme si nemohli vysnít.

↗

Projekce filmu Selský rozum a debaty nad knihou Žlutý baron se konají pětkrát týdně. Seznam měst, která navštívíme, se soustavně doplňuje na stránkách www.zlutybaron.cz.

Lidé přicházejí a chtějí debatovat. A skoro všude se ptají, koho volit. Věděli jsme předem, že budeme dostávat tuto otázku. A shodli jsme se, že na ni nebudeme dávat konkrétní odpověď. Není tu strana, která by nabízela nesporně příznivou cestu vpřed, na které by se shodla převážná část společnosti.

Doporučujeme lidem volit toho, koho volili před vznikem hnutí ANO, toho, kdo svým programem nejvíc odpovídá jejich představám. A nevidí-li nikoho takového, nechť zůstanou doma. Politiku tu neuzdraví žádný zázrak, ale jen občanská aktivita a tlak zdola. S politiky musíme mluvit a nutit je, aby se chovali podle našich představ. Příklady ze všech stran ukazují, že zlepšení politiky takovou metodou je možné.

Jde to ale pomalu a mnoha lidem to, nedivme se, nestačí. Možná přijde doba, kdy nebude jiné cesty než založit nějaké nové Občanské fórum či české Podemos, teď ale taková situace není. Nejsme v bodě, odkud bychom se mohli posunout k něčemu zásadně lepšímu, nedopracovali jsme se k široké občanské shodě, co by to mělo být. Naopak nám ale nyní hrozí propad ke stavu podstatně horšímu.

Lidem na besedách tedy říkáme, že jsme jim nepřivezli žádnou dobrou zprávu. Vyprávíme jim, že tu není žádná zvláště vynikající možnost, jen jedna, která se za ni vydává, avšak v důsledku přinese další rapidní zhoršení neuspokojivých poměrů, v nichž nyní žijeme. Vysvětlujeme, že Babiš je tím, co známe z pohádek či mýtů jako všem známou postavu podvodníka, který slibuje hory doly, ale pravé úmysly skrývá, jako vlk kůzlátkům nebo liška Budulínkovi. Že nám slibuje první republiku či bezmála Benelux, ale zavleče nás politicky někam mezi Maďarsko a Rusko.

Zdá se ale, že to samo o sobě mnoha lidem nestačí, že prostě potřebují slyšet něco, co má aspoň trochu sílu strhovat. Co nabídne projekt, vizi, myšlenku, jak tu poměry zlepšit. Nestačí jenom říct: nebude tu už Babiš či Zeman, zvolíte-li si ODS, TOP 09, ČSSD nebo lidovce se starosty. To tu přece už bylo a málokdo na to vzpomíná rád. Lidé touží slyšet, k čemu hodláme směřovat, aby „bylo líp“.

Další poslední Sobotkova šance

Podivuhodně, už po několikáté v situaci, kdy byl takřka na odpis, se v současné vládní krizi v pozici člověka, který takovou alternativu může aspoň zčásti zosobnit, ocitl Bohuslav Sobotka. Hnutí, které za sebou měl po potlačení Haškova pokusu o povolební vnitrostranický převrat, promarnil. Jistě tehdy mohl s energií občanské veřejnosti v zádech sestavit lepší, ambicióznější vládu. Sám také musí nejlíp vědět, že jeho opakované přežívání politicky smrtelných situací není žádná magie, ale že za ním stojí věrnost ideálu, osobní odolnost, vytrvalost; a také velká míra štěstí.

Sobotkovi se snad v minulých týdnech díky Babišově a Zemanově zaťatosti a zpupnosti pootevřela možnost nad nimi vyhrát. Oba se cítili tak blízko triumfu, že jim opojení blížící se mocí zatemnilo úsudek. Vše nakonec dopadlo tak, jak chtěl Sobotka: Babiš jde z vlády a Zeman ho musí odvolat. Pro oba je to moment trpkého ponížení.

Ač Sobotka nechce činit rozhodnutí za voliče, jak nám řekl v rozhovoru pro DR, přesto se mu naskýtá šance správným postupem změnit sněmovní volby v referendum o Babišovi. Voliči ho nakonec přece vybavili svými hlasy právě k tomu, aby za ně mluvil, a to zejména v kritických situacích. Víme-li dnes to, že Babišovi jde v politice ryze o osobní prospěch, i to, že Agrofert skutečně provozuje Mafru jako svou divizi propagandy a ANO jako svou divizi politickou, snad by bylo namístě počínat si s mnohem větší rázností.

Jistě nakonec na podzim rozhodnou voliči, ale jedná se přece o to, v jaké situaci k volbám půjdou. Sobotka může svými kroky znázornit, že se tu jedná o střet o podstatu demokracie. Stále může z vlády odvolat i ostatní ministry ANO. Při předpokládané podpoře TOP 09 a ODS by ani nemusel do hry uvádět prezidenta, čehož se právem obává.

Může rovněž jasně říct to, nad čím zatím váhal: že bude pracovat pro vznik vlády bez Agrofertu, která si současně bude vědoma všech důvodů, kvůli nimž se v takové míře začali lidé u nás k Babišovi obracet jako k nositeli naděje na zlepšení poměrů. Že ji vytvoří, bude-li to jen trochu aritmeticky možné s kýmkoli k tomu ochotným, protože v demokracii je třeba správně řadit priority. A ohrožení demokracie musí vždy být prioritou číslo jedna.

To mu přitom nijak nemusí bránit v tom, aby nadále kladl důraz na to, že je nejen demokratem, ale i socialistou. Může přece slíbit, že jako sociální demokrat udělá vše pro to, aby obnovil ve společnosti spravedlivý řád v odměňování práce a v distribuci majetku. Že začne poctivě a tvořivě hledat způsoby, jak nás nejen zbavit ruských loutek a korporátních podvodníků, ale jak uzdravit republiku a dát jí smysluplný program.

V každém případě není jasné, v čem by odvolání všech ministrů zvolených za ANO a definice politického střetu ve stylu „buď Babiš a Zeman, nebo demokracie“, mohla ČSSD dnes uškodit. Zvláště pokud ji bude provázet tvrdý, ale zcela legitimní tlak demokratického státu na Agrofert. A je naopak celkem přehledné, v čem všem by taková ofenzíva mohla prospět demokracii, a to i té sociální. Proč tedy to váhání?