Andrej Babiš se od svého nástupu do politiky snaží všechny přesvědčit o tom, jak moc schopným manažerem a lídrem vlastně je. A daří se mu to. Nebudu lhát, i mě na začátku přesvědčil o tom, že by schopným manažerem skutečně mohl být. Bohužel jsem se v Andreji Babišovi zklamal.

Ale pro spoustu lidí byl i přes všemožné kauzy a selhání stále hrdinou. To ale nešlo o životy. Teprve koronavirová krize ukázala, že Andrej Babiš schopným krizovým manažerem skutečně není. Tohle zjištění bohužel stálo zbytečně životy tisíce lidí.

„Na podzim budeme mít schopnější vládu!“ říkal jsem si, když jsem viděl předvolební průzkumy, kde hnutí ANO klesaly preference. Zdálo se, že to do očí bijící selhání při řešení pandemické krize už Andreji Babišovi a jeho vládě lidé prostě nezapomenou a neodpustí. Mýlil jsem se.

Když hnutí ANO zase začaly růst preference k třiceti procentům, rozhodl jsem se, že to takhle dále nejde. Že se s tím přece něco musí dát udělat. Přemýšlel jsem a napadlo mě založit spolek Neschopnost zabíjí, který by na ta fatální selhání vlády a Andreje Babiše upozornil. Musel jsem to vzít do vlastních rukou, protože žádná politická strana ani jiná organizace se takového plánu chopit nechtěla.

Ano, bylo to zčásti osobní. Naštěstí se úmrtí na covid vyhnulo mé rodině. Ale v našem domě jsem měl sousedku, kterou jsem často potkával na chodbě a rád si s ní popovídal. A najednou už ji nepotkávám. Umřela na covid ve druhé vlně, ale nemusela, kdyby opatření byla zavedena již před krajskými volbami.

Ještě teď mi z toho není vůbec dobře, ale jak se asi musí cítit její rodina? Při tom pomyšlení se mi dělá ještě hůř. Říkal jsem si, kolik takových příběhů asi existuje? Kolik z nich se stát nemuselo?