Pokles české epidemie covidu-19 zastavil, data stagnují na poměrně nízké hladině. Následujeme trend západních států, kde se nákaza soustřeďuje na mladou, relativně méně rizikovou, leč také neproočkovanou populaci. Z takového posunu vyvstává hned několik závažných otázek, s nimiž se musí dříve či později vypořádat nejen experti, ale i politická scéna.

Týdenní průměr nově pozitivně testovaných je u dvou set, reprodukční číslo nákazy se odhaduje poměrně vysoko, k 1,4. Ale pozor na data. Odhady R jsou zákeřné, neboť jen srovnávají dva částečně se překrývající časové úseky. Vzhledem k tomu, jak jsou data nízká, R se stává velmi nestabilním. Bezprostřední situace je ještě stále dobrá. Nemocnice evidují skoro nejméně pacientů s aktivní nákazou od začátku pandemie, a to jednatřicet, z nichž dva jsou ve zvlášť těžkém stavu. Počet nových úmrtí je v týdenním průměru skoro na nule.

Nákaza je doménou hlavně několika regionů. Její centrum po delší dobu představuje Praha. Následuje Plzeňsko. Tam hygienici během jediného týdne kvůli novému koronaviru zavřeli tři letní tábory. Okresy Plzeň-sever, Plzeň-město a Rokycany v mapovém zobrazení infekce červeně září s týdenní incidencí přes čtyřicet na sto tisíc obyvatel. To by číselně odpovídalo jaru, byť se zásadním rozdílem: 50 až 60 procent nakažených tvoří velmi mladí od 15 do 25 let s průměrně vcelku nízkým (nikoli nulovým) rizikem komplikovaného průběhu infekce.

Mladí lidé převládají plošně. Věkový průměr nově nakažených nedávno klesl pod třicet let. Odráží se zde jak letní aktivity, tak slušná proočkovanost starší populace. Nad pětasedmdesát let věku jsou podle dat ministerstva zdravotnictví plně naočkovaní zhruba tři ze čtyř. Což je skvělé. Nemálo osob ale i tak k infekci zůstává vnímavých či s neznámým statusem. Od sedmdesáti výš se očkování neúčastní asi 150 tisíc osob. Asi 80 tisíc dalších stále čeká na termín první injekce.

Novému koronaviru tedy zbývá jistý prostor, i když je velmi omezený. Logicky bychom mohli vyvodit, že menší hrací plocha povede ke slabšímu průběhu případných vln nákazy, několik příkladů ze zahraničí však tuto úvahu problematizuje. Mějme ostatně na paměti, že pandemie zdaleka neskončila — celosvětově počty nových infekcí naopak rostou.

Mnoho nakažených, minimum mrtvých? Ano, ale…

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí nedávno upozornilo, že většinu tamějších hospitalizací s covidem-19 připadá na věkovou skupinu od osmnácti do devětačtyřiceti let. Epidemie je ve Spojených státech amerických po všech stránkách nejníže od loňského března. Trend posunu nákazy k mladším věkovým skupinám je v bohatých, relativně plošně proočkovaných zemích vcelku obecný.

Francie, toho času čelící dílčímu nárůstu infekce, se rozhodla částečně zpřísnit protiepidemická omezení. Bude kontrolovat „covidpasy“ na rozličných veřejných místech včetně části hromadné dopravy, do poloviny září chce povinně doočkovat zdravotníky. Francouzský prezident Emmanuel Macron přímo varoval před novou epidemickou vlnou. Tamější míra infekce je přitom ve srovnání posledního roku zatím téměř nejníže, na úrovni minulého léta, a to včetně počtů úmrtí.

Ostrá debata probíhá ve Velké Británii. Vláda pod vedením Borise Johnsona — odpovědná za loňský promořovací experiment, který si vybral otřesnou daň na životech i v podobě takřka masového rozšíření postcovidového syndromu — plánuje od příštího týdne ukončit protiepidemické restrikce. A to navzdory počtům nakažených překonávajícím hned dvě ze tří tamějších loňských vln. Epidemiologové, virologové a další experti protestují. Na situaci se proto vyplatí podívat podrobněji.

Pozoruhodné totiž je, že Britové díky poměrně vysoké proočkovanosti (plně přes 51 %, alespoň částečně 67,5 % populace), v níž je silně zastoupena vektorová AstraZeneca, sice virus v podobě agresivní delta varianty masově dostávají, ale oproti dřívějšku nekončí zdaleka tak často v nemocnicích či ještě hůř. Počty hospitalizovaných sice o něco rostou, ztratily však velkou část někdejší role vykreslovat v grafech přesně vývoj infekcí. Z nesprávného chápání vývoje počtu hospitalizovaných mimochodem pochází rozšířené, ale velmi zavádějící tvrzení, podle kterého má být delta varianta méně smrtná.

Na tento trend vsází plánované totální rozvolnění. Vláda věří, že již nynější proočkovaností (stále hluboko pod odhadnutelnou hranicí kolektivní imunity, tedy osmdesáti až devadesáti procenty populace) přeťala dříve nekompromisní příčinný řetězec infekce — nutná hospitalizace — smrt.

Odborná obec se takovým interpretacím brání. Varuje, že rezignace na omezování nákazy de facto znamená promoření nedoočkované části populace až kamsi po onu hypotetickou mez kolektivní imunity. I kdyby covid-19 mladé vůbec nezabíjel (což bohužel není pravda), přinese další vlnu postcovidových obtíží. Před ukvapeným rozvolněním varovaly britské matematické modely již na jaře, kdy z nich vycházelo, že samotné, byť poměrně široké očkování infekci ani její schopnost zabíjet jen tak nevymaže.

„Pouto mezi infekcí a smrtí mohlo oslabit, ale nezlomilo se. Infekce stále mohou způsobit významnou míru morbidity jak skrze akutní, tak i dlouhodobé důsledky nemoci,“ uvádí protestní článek publikovaný v odborném žurnálu Lancet. I vědci radící vládě pod hlavičkou rady SAGE upozorňují na možný drastický nárůst hospitalizací a úmrtí. Z modelů vyplývá, že covid-19 může v důsledku bezhlavého přístupu vlády zabít ještě desetitisíce lidí.

Delta zvyšuje nároky na strategii. Neukvapujme se

Vidíme tedy, že je na místě zdrženlivost. Teorie, podle nichž SARS-Cov-2 směřuje k tomu, aby se stal dalším z neškodných a plošně rozšířených lidských koronavirů, jsou zajímavé akademicky, leč nemohou nyní poskytovat východisko pro reálná opatření. Pravidla hry navíc změnila zmíněná varianta delta, o níž jsme referovali minule. Oproti starším variantám je houževnatější, umí často prorážet dílčí (jednodávkovou) očkovací ochranu a podle aktuálních odhadů disponuje až extrémní nakažlivostí.

Delta tak klade výjimečné požadavky na strategii jednotlivých vlád i mezinárodních společenství. Tím spíše, že se ji nepodařilo zastavit. A jakkoli má Česká republika mnohdy sklon se chápat jako samostatná jednotka nezávislá na zbytku světa, problém se týká i nás.

Přesná data o zdejším výskytu varianty chybí. Obecně se mutace v českém prostředí stopují málo a navzdory chystaným změnám není dostupný zcela jednotný a přehledný systém, na jehož základě by šlo výsledky ihned pozorovat. Jak jsme ale rozebírali minule, víme, že delta již z principiálních důvodů převládne. A zjevně se tak děje.

Národní referenční laboratoř (NRL) v poslední zprávě o sledování variant píše: „Je pravděpodobné, že vzestupný trend bude pokračovat i přes přijatá opatření proti importu. Tomu napovídá i 70% detekce delta varianty v rámci diskriminační PCR vůči 30% průkazu varianty alfa [B.1.1.7]. Z diskriminačních PCR, která má NRL k dispozici a kde lze identifikovat kraj, vyplývá, že podíl varianty delta překračuje 90 % v Praze a Libereckém kraji. Jak vyplývalo již z minulé zprávy, nastavení opatření proti importu přišlo pozdě.“

Strategie obrany-neobrany před deltou z posledních měsíců dala vzpomenout na postup vůči alfě začátkem roku. Navzdory varování expertů se opět nedělalo prakticky nic, jen se jaksi věřilo, že když budeme hrát mrtvého brouka, nečinnost nám projde. To ovšem na virus nefunguje. Nezajímá jej totiž, co bychom si přáli.

Vláda se delty začala bát pozdě a hlavní naděje zjevně vkládá do co nejrychlejšího doočkování ochotné části populace. To je sice správně, ale stále nám zoufale chybí dlouhodobější nosná strategie diskutovaná nejen na odborné, ale i na politické úrovni. Zatím ji nepředstavila vláda ani opozice. S čím politici přijdou pod případným tlakem okolností, když začne epidemie vlivem delty citelně růst, těžko říci.

Vyvstává však jeden zřejmý prvek. Pro nemalou část politické scény — a to nejen dryáčníky od Tomia Okamury po Lubomíra Volného — bude velmi lákavé při možném posílení infekce zahrát na britskou notu, a volat bez dostatečných datových podkladů po úplném rozvolnění s tím, že staří jsou již převážně očkovaní a mladé lze „dopromořit“. Odolejme podobným puzením. Jak moc se zbrklost a improvizace nevyplácí, jsme si už stihli vyzkoušet mockrát.