Covid před volbami: z odpovědí pro DR vychází nejlépe opoziční SPOLU

Jan Kašpárek

Epidemie covid-19 představuje jedno z předvolebních témat. Strany a politická hnutí ale málokdy zmiňují, zda a jakou přesně mají strategii. Odpovědi většiny těch, jež v říjnu dosáhnou na poslanecké mandáty, přinášíme v obsáhlém přehledu.

Obrázky z letošního března nechce samozřejmě opakovat nikdo, mírou kompetence a s ní související konkrétností představ o dalším postupu se však jednotlivé kandidující subjekty výrazně liší. Foto Michal Čížek, AFP

Kampaně politických stran a hnutí před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny začaly. Přestože se v nich často mluví o nyní utlumené epidemii covid-19, konkrétní plány a strategie takřka nezaznívají. Obvykle se o ní nezmiňují ani stranické programy. Deník Referendum proto požádal o podrobnosti deset politických subjektů, jimž předvolební průzkumy přisuzují alespoň šanci na poslanecké mandáty.

Politici i tiskoví mluvčí formulující odpovědi na sadu zaslaných otázek většinově uznávají, že epidemie neskončila a je zapotřebí jí nadále věnovat pozornost. V obecné rovině se víceméně shodují také v potřebě pomoci s dodávkami vakcín do chudších a minimálně proočkovaných zemí takzvaně globálního Jihu. Rozdílné postoje mají naopak k možnosti povinné vakcinace některých profesních skupin v čele se zdravotníky.

Čeho politici chtějí dosáhnout?

První rozeslaná otázka se týkala celkových středně až dlouhodobých cílů české protiepidemické strategie. Deník Referendum respondenty žádal, aby byli pokud možno konkrétní.

„Jednoznačným cílem komplexního postupu je maximální počet očkovaných. S tím jde ruku v ruce zvýšení imunity ve společnosti a tím pokles počtu hospitalizovaných, čímž se zabrání opětovnému přetížení zdravotnického nemocničního systému. Jednotlivé kroky odděleně uplatňované nemohou cíle dosáhnout,“ napsal místopředseda ČSSD, lékař Jiří Běhounek. S důrazem na očkování většina ostatních respondentů souhlasí.

I předseda STAN Vít Rakušan. Jako důležité vyjmenovává i funkční a rychlé trasování či dostupné testy. „Česká republika musí mít připravený plán. Už nesmíme dopustit zmatek, který vláda v předchozích vlnách epidemie předváděla. Nesmíme zaspat. Vláda musí urychleně vypracovat konkrétní varianty a reakce na vývoj epidemie. My jsme společně s Piráty představili šest bodů, jež považujeme v prevenci proti další vlně za zásadní,“ uvedl. Mezi priority řadí bezpečný návrat žáků do škol a předcházení „dalším neodůvodněným a diskriminačním uzavíráním maloobchodů a služeb“.

Tisková mluvčí SPD Barbora Šťastná představila spíše reaktivní záměr: „Protiepidemická opatření by se měla odvíjet od počtů hospitalizovaných a úmrtí, hospitalizační kapacity v procentech a hospitalizačním číslem — poměr hospitalizovaných k vyléčeným a zemřelým. Nulových hospitalizace a úmrtí nikdy nedosáhneme, ale je nutno se řídit trendem těchto čísel.“

Dodává, že Česká republika měla již dávno pracovat na výrobě vlastní vakcíny, na níž vláda již dříve vymezovala finanční prostředky. Vývoj české očkovací látky budí ale od počátku spory.

Zatímco někteří experti — převážně ti zapojení do projektu — zdůrazňují přínosy, odborná komise Učené společnosti označila záměr za naivní a nekompetentní. Zmínila se tehdy o tom, že případná česká vakcína bude založena na starém, podle komise překonaném principu inaktivace viru. A to v době, kdy přinejmenším v západních zemích jasně převládají nejmodernější a vysoce účinné mRNA preparáty.

„Musíme se paralelně snažit o několik věcí,“ začíná tiskový mluvčí TOP 09 Vladan Vaněk, odpovídající za celou koalici SPOLU. Zmiňuje stoprocentní proočkovanost rizikových skupin s cílem zabránit úmrtím i dalšímu přetížení systému intenzivní péče. Pokračuje obecně co nejvyšší mírou vakcinace ve společnosti.

„Cílem musí být dosažení kolektivní imunity. Čím vyšší proočkovanost populace bude, tím více snížíme riziko nových mutací a konečně zabráníme dlouhodobým komplikacím (zdá se, že i mladí lidé, kteří onemocnění prodělají bezpříznakově, mají poměrně velké riziko [trvalejších neurologických či kardiologických obtíží]). Ani bezpříznakový průběh nemoci nemusí znamenat, že nemoc proběhla bez rizik,“ vysvětlil. Zásadní je podle něj sledovat nejen prosté procento proočkovanosti, ale věkovou strukturu se zaměřením k rizikovým, seniorním skupinám.

Garant v oblasti zdravotnictví hnutí Přísaha Roberta Šlachty, lékařský biochemik a bývalý náměstek ministra zdravotnictví Aleksi Šedo, ovšem upozorňuje na nejasnost pojmu kolektivní imunity. Ta představuje teoretickou hranici, nad níž by infekce v populaci již měla odumírat. Pro aktuálně převládající, extrémně nakažlivou virovou variantu delta (B.1.617.2) se obvykle odhaduje mezi osmdesáti a devadesáti procenty.

„Je třeba rozlišovat cíle a prostředky. Očkování je cestou, jak se přiblížit kolektivní imunitě. Její dosažitelnost je ovšem dosud diskutabilní a termín sám je i částečně zavádějící. Limity se jednak mění v čase — v závislosti na nakažlivosti a virulenci v daném čase převládající mutace a vzhledem k individuální reaktibilitě negarantuje ochranu jednotlivce. Opatření musí proto směřovat k ‚ochraně‘ kapacity zdravotnictví: snížení počtu těžkých průběhů, což vakcinace velmi úspěšně celosvětově prokazuje,“ uvedl.

Zdeněk Ondráček, člen krizového štábu a poslanec KSČM, vidí hlavní cíle jinde. „Představu samozřejmě máme,“ odpovídá na anketní otázku. „Není to jen o očkování, proočkovanosti, testování, o tom všem, co nám tu servíruje vláda, ale o kolektivní schopnosti naučit se s tímto typem viru žít. Pozor, neplést slovo žít se slovem přežívat nebo živořit. Jsme přesvědčení, že z historie známe podobné problémy a vždy se s nimi lidé nějak vyrovnali. Jde o to jak. Zda to má být jen zákazy a příkazy, nebo použijeme i zdravý rozum. Nálada ve společnosti už není dobrá,“ rozvedl.

Data dlouhodobého sociologického projektu Život během pandemie ukazují, že skupina přesvědčených odpůrců očkování je ve společnosti relativně malá, kolem dvanácti procent. Odpor je nepřímo úměrný věku: průměrně ohroženější starší lidé se chtějí očkovat nejvíce. Graf zivotbehempandemie.cz

Zájem je hlavně o cílená opatření

Část veřejnosti se obává, že případné zhoršení epidemické situace povede k dalším plošným omezením: uzavírání obchodu a služeb, škol a podobně. Co si myslí politické strany a hnutí? Dotázané subjekty se vcelku jednotně chtějí vyhnout plošnému zpřísňování. Preferují zachytávání ohnisek, trasování a podobná méně invazivní opatření.

„Protiepidemická opatření by neměla být vnímána jako jakási politická či státní šikana,“ upozornil za Přísahu Šedo. „Osobně naopak očekávám racionální opatření, v maximální možné míře cílená, nikoli paušální, a opřená o data. [Zaváděná] proto, aby nedošlo k další vlně zahlcení nemocnic. To, jak jsme se již přesvědčili, může vést až k omezování možnosti poskytovat lékařskou péči. Vývoj statistiky úmrtí, nadúmrtí a dokonce délky dožití za minulé období o tom mluví dost jasně, bez ohledu na demagogy, kteří tato fakta nejrůznějším způsobem zlehčují,“ napsal.

Co nejpřesněji zaměřené chce restrikce udržet i SPOLU. „Předpokládáme, že potenciální zpřísnění nebude plošné, ale cílené na ohniska. Podmínkou je dokonalé trasování a testování včetně sekvenování. Pokud by bylo opět zavedeno plošné zpřísnění, znamená to, že ministr zdravotnictví znovu selhal. Riziko podobného selhání je velmi pravděpodobné, uvědomíme-li si, jak se za poslední rok vedení ministerstva chová,“ uvedl Vaněk. Za koaliční AntiCovid tým přislíbil, že hodlá i nadále komunikovat s ministerstvem a přicházet s vlastními návrhy.

Vít Rakušan se vyjádřil spíše obecně s tím, že v době zaslání dotazu narůstající počty nakažených u nás i za hranicemi nejsou příznivé. „Čekají nás dovolené a je nezbytně nutné ochránit naše občany a zajistit jim nejen bezpečné cestování, ale i návrat domů. Proto považujeme za nezbytně nutné udělat preventivní opatření, abychom předešli opakováním chyb z loňského roku a další vlně epidemie v Česku, která by měla za následek nejen nakažené lidi, ale i případná razantnější opatření jako omezování obchodu, služeb a tak dále,“ popsal.

Stanovisko ČSSD počítá se všemi variantami. „Dle mého názoru jde o hypotetickou otázku, na níž odpověď musíme hledat dle skutečné situace. Dovedu si představit celou škálu od ničeho až po restrikce uplatňované jak regionálně, lokálně či místně nebo i dle určitých vybraných provozů až po nouzový stav,“ odpověděl Běhounek.

Proti plošným restrikcím se dlouhodobě vyjadřuje SPD, hlavně prostřednictvím svého předsedy Tomia Okamury. Kromě nich kritizuje i pandemický zákon. Šťastná napsala, že politické hnutí preferuje opatření zaměřená na zvlášť ohrožené skupiny obyvatel prováděná podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

„Pokud budou chráněny skupiny ohrožených lidí (věk nad 65 let, cukrovka, obezita, ischemická choroba, hypertenze) dostatečnou hladinou [postinfekčních] protilátek nebo vakcinací, pak by měla nastoupit opatření individuální, eventuálně specifická,“ rozvedla. Popsala tři stupně opatření: osobní (základní prevence, „samoléčba“), cílená pro rizikové skupiny (testování, trasování, zajištění včasné léčby monoklonálními protilátkami) a plošná (ovšem jen místně, podle rozhodnutí orgánů ministerstva zdravotnictví). Všechny úrovně zahrnují i dobrovolnou vakcinaci.

Nejrazantněji se proti jakýmkoli omezením vyjádřila KSČM. „Žádné další šílené restrikce již nebudou účinné, občané je odmítají. Jsem přesvědčen, že nebudou ani právně možné, a to s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nemá cenu dalšími zákazy a omezeními ochraňovat většinovou zdravou společnost před nemocnými, ale právně naopak. Nakažený člověk má být izolován a léčen. Tento virus u drtivé většiny nakažených ani žádnou léčbu nevyžadoval, což je poněkud zvláštní. Nemoc, kterou není třeba léčit,“ uvedl Ondráček.

Zmíněný asymptomatický průběh je mezi infekčními chorobami běžný. Například nákaza poliovirem způsobujícím přenosnou dětskou obrnu (proti níž se v České republice povinně a s úspěchem očkuje dlouhé dekády), probíhá bez symptomů či mírně ve značné většině případů. Bezpříznakově nakažení jsou ovšem pro okolí i týdny infekční.

Závažná forma infekce postihne jen zlomek, půl procenta až procento nakažených. Pro ty představuje vážnou komplikaci v podobě ochrnutí končetin až život ohrožující obrny polykacích či dýchacích svalů.

Citlivá otázka

Různorodé postoje odhalila otázka na „jakoukoli formu povinného očkování, kupříkladu u zvlášť exponovaných profesních skupin“. To podle premiéra Andreje Babiše za současné vlády nebude.

Ale co potom? Stručné odpovědi zaslali Ondráček a Šťastná za KSČM a SPD. „Očkování musí zůstal na bázi dobrovolnosti a nesmí být spojováno z žádnými výhodami či sankcemi pro tu či onu skupinu. Platí to i pro takzvaně exponované profesní skupiny,“ napsal komunistický poslanec. A SPD „je výhradně pro svobodné a dobrovolné rozhodnutí k vakcinaci každého jedince.“

Rakušan označil samotnou debatu o povinnosti očkování za známku naprostého selhání informační kampaně vlády. „Považujeme za správné, aby [vakcinace] zůstala na bázi dobrovolného rozhodnutí každého občana. Zároveň by ale měla být ve veřejném prostoru dostatečně vysvětlena rizika i přínosy,“ dodal.

A co vládní strana? „Jde o velmi citlivou otázku, ale stav diskuze v naší společnosti ukazuje rozpolcenost názorů i politické vlivy před volbami, takže povinné očkování nevidím jako reálné,“ konstatoval Běhounek.

SPOLU a Přísaha naopak konstatují, že povinná vakcinace hlavně u nemocničního personálu je již nyní běžná. „Domníváme se, že pokud covid a mutace viru nezmizí, postupně pro toto onemocnění budou platit stejná pravidla jako pro řadu jiných infekcí. Budou profese, pro jejichž výkon bude zřejmě podmínkou absolvování očkování. Ale to u těchto profesí už dávno existuje, například v případě očkování proti hepatitidě. Velmi bude záležet na doporučení odborných společností. A také na tom, jak a jestli bude virus dále mutovat,“ uvedl Vaněk.

Šedo poznamenal, že povinné očkování je u některých nemocí normální jak ve vztahu k profesním skupinám, tak plošně. „Jeho přínos byl donedávna vnímán jako triumf moderní medicíny z globálního pohledu a v cílené podobě jako racionální prevence nejrůznějších chorob z povolání, chránící například lékaře či pacienty,“ argumentuje.

Očkování zdravotníků i vybraných pracovníků v sociálních službách pokládá za slibnou cestu ke zprostředkované ochraně „těch, kteří například nemohou být očkováni z medicínských důvodů, nebo těch, u nichž nelze navodit imunitu jejich očkováním.“ Poněkud nižší účinnost proticovidových vakcín při prevenci těžkého průběhu nemoci je pozorována hlavně u osob s vážnými poruchami imunity, ale v menší míře i třeba diabetiků.

Snad ještě žádný preparát nezpůsobil v moderní historii tolik vášní. Otevřeně říci, že v některých profesích je očkování běžně povinné, je teď, jak uvedl místopředseda ČSSD Běhounek, vskutku velmi citlivé. Foto x3, Pixabay

Znevýhodněným státům chtějí strany pomoci všichni

Poslední dotaz Deníku Referendum se týkal snah o zpřístupnění vakcín státům globálního Jihu. Strany se veskrze shodují, že se v nich Česká republika angažovat má.

Nejzdrženlivější je SPD. „Naši občané jsou vždy na prvním místě. Ale pokud budou volné vakcíny, tak ano, ale přiměřeně velikosti naší republiky. V tomto bychom měli postupovat společně se státy Visegrádské čtyřky,“ uvedla Šťastná. Naopak podle Běhounka bychom měli postupovat v rámci Evropské unie. „Očkování na celém světě je jedinou cestou, jak dalším vlnám onemocnění bránit,“ podotkl.

Ondráček za KSČM napsal, že „Česká republika má být v každém případě přátelskou a solidární zemí. Tedy: tam, kde pomoci můžeme, pomoci také máme“. Forma pomoci nespecifikuje.

Na část dotazu, jak se má stát ve vakcinační pomoci angažovat, ovšem zvlášť konkrétně neodpověděl téměř nikdo. Aleksi Šedo za Přísahu pokládá solidární postup za vyloženě nutný. „V případě globální pandemie jsou globální kroky jediným řešením. Jejich organizace by měla opustit rámec politických kolbišť a stát se závazkem státnické spolupráce s oporou dat, na jejichž základě je možné definovat funkční, nikoliv ideologická řešení. Zpřístupnění vakcinace ‚globálnímu Jihu‘ ovšem samozřejmě představuje účinný krok proti dalšímu rozvoji pandemie, a je tedy přínosem i pro nás,“ napsal.

Nejjasnější z praktického hlediska byl Vít Rakušan, který souhlasí, že v globalizovaném světě se nás týkají i problémy druhého konce planety. „Je zcela zásadní nenechat naše nevyužité vakcíny expirovat, ale poskytnout je potřebným. Stejně tak bychom chtěli podpořit projekty na výměnu znalostí a intelektuálního bohatství tak, abychom podpořili výzkum a vývoj přímo v těchto zemích,“ apeluje.

A nejobsáhlejší odpověď, zda pomáhat, poskytl Vaněk za SPOLU. „Rozhodně ano, jednak je to správné a všechny státy takto pomáhají. Také je to prozíravé, jelikož se tím snižuje riziko vzniku nových mutací,“ konstatoval, ale jako jediný přidal také rozvahu nad budoucí perspektivou.

„Vzpomeňme si na pravé neštovice (i když je tento příklad poněkud přitažený za vlasy). Na toto onemocnění zemřely stovky milionů lidí. Právě celosvětové očkování na podobném [mezinárodním, pozn. red.] principu naštěstí vedlo k tomu, že byly pravé neštovice 8. května 1980 prohlášeny Světovou zdravotnickou organizací (WHO) za zcela vymýcené,“ napsal s tím, že by WHO mohla přistoupit i ke snaze o eradikaci covidu. „Kdo ví, třeba ji bude opět organizovat následovník českého epidemiologa Karla Rašky,“ uzavřel mluvčí.

Politické hnutí ANO a Pirátská strana k datu vydání článku neodpověděly.

Diskuse