Zda by koalice zvládly covid, nevíme. Půjde je k tomu ale tlačit lépe než ANO

Jan Kašpárek

PirSTAN v čele s Ondřejem Dostálem sice nenabízí úplně nejdůvěryhodnější pandemický program, na druhou stranu: člověk ani nechce domýšlet, co by znamenala taková vládní spolupráce ANO s SPD.

Nevíme, jak může nynější liberální opozice zvládat covid — a dokonce ani s jistotou, zda by uplynulý rok a půl zvládla přesvědčivěji lépe než kabinet Andreje Babiše. Oproti ANO má ale výraznou přednost. Pokud by vznikla vláda ze současné opozice a měla sklon se v pandemii chovat hloupě, je pravděpodobné, že by s ní šlo vést smysluplný dialog z kritických pozic. Foto FB Pirátská strana

Před pár týdny vyeskaloval na sociálních sítích spor, jenž můžeme s trochou nadsázky nazvat jako „kauzu Dostál“. Týkal se dvaadvacítky pražské kandidátky PirSTAN, experta na zdravotnické právo, a hlavně potenciálního pirátského kandidáta na ministra zdravotnictví, Ondřeje Dostála.

Ten se dlouhodobě angažuje proti vládním restrikcím, jež se pokouší omezovat šíření nového koronaviru. V již smazaném tweetu označil Mezioborovou skupinu pro epidemické situace (MeSES), která tuto zemi de facto vyvedla z jarní krize, za „partu ichtylů“.

Zájem o Dostála rozvířilo až jeho oznámení, že není očkován, protože má měřitelné koncentrace protilátek ze zimního covidu. Ponechme stranou, že při takto dávném „promoření“ — navíc výrazně méně agresivní variantou viru, než jaká koluje nyní — by se očkování stále zkrátka hodilo. Zda je Dostál coby jednotlivec očkovaný, není ale zase samo o sobě tak důležité.

Potíž nastává, uvažujeme-li o něm jako o budoucím ministru zdravotnictví: hájil by věci, jež jsou v rozporu s odbornými doporučeními? Kromě Dostálových diskutabilních tvrzení o výpovědní hodnotě protilátkových testů či naznačování, že očkování kdysi „promořených“ nemá znatelný benefit, je problematické také jeho prosazování nestandardizovaného měření protilátek u dětí a mimoděčné rozporování stanoviska snad všech relevantních odborných společností.

Dostál není „antivaxerem“, sám to zdůrazňuje. Má ale stranické kolegy, o nichž by se to — alespoň ve vztahu k očkování proti covid-19 — říci dalo. Třeba pirátskou pětku z Vysočiny, druhdy sympatického odboráře Miroslava Váchu.

Určitý obraz poskytuje také fakt, že Dostálovu kampaň, zjevně s jeho souhlasem, veřejně podporuje právnička Zuzana Candigliota, jejíž přístup k vakcínám lze — se značnou dávkou eufemismu — popsat jako libertariánský. Její vyjádření ke covidu působí podobně, jako když Luboš Zálom či Václav Klaus hovoří o klimatu.

Zastoupení kandidátů, jejichž vztah k řešení epidemie je přinejmenším vlažný, je v kontrastu s realitou posledních dvou let: děsivé selhání vlády, zjevně rostoucí počet nakažených, převládnutí vysoce agresivních virových variant delta a „delt plus“, nemluvě o nedostatečné proočkovanosti a nedostatku nově imunizovaných. V zahraničí, jak ve vzdálených Spojených státech amerických, tak třeba na Slovensku, vidíme, jak moc se epidemie delt i v částečně proočkované populaci může vymknout kontrole.

Právnický aktivismus versus politika

Proč Piráti vpouští do voleb diskutabilní kandidáty? Zkrátka protože ve straně a kolem ní jsou. A strana je v daných tématech natolik liberální, že dotyčné kvůli postojům nezamete kamsi pod koberec — a je ostatně otázkou, jestli by měla. Zda jim to uškodilo, se ukáže brzy. Zvláště vzpomeneme-li si pro srovnání, jak agilně se u Pirátů umravňovali kandidáti, kteří si dovolili působit „příliš“ levicově“.

Někteří lidé, kteří po Pirátech požadují deklarovanou politiku založenou na datech a odbornosti, byli „kauzou Dostál“ zjevně zklamáni. Právem se ptali, zda PirSTAN může představovat alternativu k někdejšímu chaosu a naprosté epidemiologické nekompetenci vlády. A ti, kdo si naopak přejí přednostně hájit zájmy neočkovaných, ba dokonce zlehčují závažnost pandemie, nemusejí chodit ke kováříčkovi, když mají kováře — vyloženě popíračské subjekty.

Necháme-li ale stranou kampaň, můžeme Dostálovu zálibu v právnickém napadání proticovidových postupů chápat jako příznak širšího problému. Jak hezky popsal Martin Čaban na webu Seznam Zprávy, pirátský kandidát přistupuje k zdravotnickým otázkám prizmatem jakéhosi právnického aktivismu zaměřeného na odmítání regulací, nikoli předkládání plnohodnotných alternativ — nejen u covidu, ale i dřívějších tahů proti úhradovým vyhláškám či takzvaným zpětným bonusům.

Tak se dá jistě pracovat ve chvíli, kdy politik sedí v opozici, případně ani není součástí zákonodárného sboru. Působit ale podobně ve vládě, zvláště na resortu zdravotnictví, je nemyslitelné.

Celý sektor potřebuje kompetentní, a hlavně konstruktivní řešení, politiky schopné vyjednávat širokou shodu a ochotu hájit veřejný zájem, nikoli jen úzkou oborovou představu o něm. O tom, zda je takové politiky Dostál vůbec schopen, lze na základě dosavadních výstupů pochybovat. Rozhodně nyní nevystupuje jako politik, ale specifický, úzce zaměřený, libertariánský aktivista.

Když už Piráti potřebují mít za kandidáta skutečně Dostála, měli by ho kultivovat a vést k tomu, aby alespoň veřejně deklaroval i něco jiného, než co zrovna popudí jeho právnické oko. Třeba objektivní potřebu držet covidové křivky proklatě nízko a doočkovat zemi, v čele s několika sty tisíci neimunních seniorů. Během předvolební kampaně se to straně nepodařilo.

Potenciál ke kultivaci tu je

V optimálním světě by PirSTAN přicházel do voleb se solidním, strategickým přístupem ke covidu namísto nynější politiky dílčích zlepšováků, právničiny a obecných tezí. Jak ale všichni až příliš dobře vědí, svět optimální není. Situace se má takto: PirSTAN sice nepřichází s úplně nejdůvěryhodnějším pandemickým programem, na stranu druhou si můžeme velmi dobře představit, jakou politiku by znamenala třeba vládní spolupráce ANO s SPD.

Nevíme, jak může nynější liberální opozice zvládat covid — a dokonce ani s jistotou, zda by uplynulý rok a půl zvládla přesvědčivěji lépe než kabinet Andreje Babiše. Oproti ANO má ale výraznou přednost. Pokud by vznikla vláda ze současné opozice a měla sklon se v pandemii chovat hloupě, je pravděpodobné, že by s ní šlo vést smysluplný dialog z kritických pozic.

Zatímco Babišův kabinet dokázal dlouhé měsíce ignorovat hlasy expertů i části občanské společnosti, PirSTAN by snad soustavnou a racionální opozici zdola tak okázale nepřehlížel. Ani to samozřejmě nezní jako nejrůžovější vyhlídka. Upřímně řečeno ale v covidové politice není moc lepších, které by současně nebyly čistě utopické. Čeští politici zkrátka nejsou žádnými hrdiny, zvláště mají-li řešit nějaký skutečný problém, zejména pokud by to znamenalo konfrontaci s ukřičenými lidmi v ulicích.

Přesto lze ihned po volbách, pokud by uspěla opozice, na potenciální politiky budoucí vlády tlačit, aby slíbili co nejsolidnější a vědecky podložené protipandemické kroky. Nemusí sice přijít ideální výsledek, můžeme ale snad alespoň doufat ve větší míru předvídatelnosti, než jakou nabízí orbánovatící, čistě na marketing zaměřené ANO.

Diskuse