Volby z perspektivy levoliberála

Petr Jedlička

Autor DR reaguje na předvolební sloupek Filipa Outraty, kandidáta ČSSD. Dle Petra Jedličky lze diskutovat o tom, jak moc je Babiš pro demokracii hrozbou. Nelze se ale tvářit, že hrozbou není, a prostě letos „volit dle programu“.

Předseda ČSSD Jan Hamáček (vlevo) při kampani se svou dvojkou ve Středočeském kraji, Milanem Urbanem. Foto FB Jan Hamáček

Pozoruji na sobě zajímavou věc: i když současná kampaň ČSSD cílí evidentně na voliče, kteří utekli k ANO, k lidovcům, k SPD nebo nevolívají, a i když se její tváře teď vymezují vůči liberálům podobně nablble jako konkurence vůči progresivcům („neomarxisti!“), cítím já, liberál levý, že mě kampaň této strany oslovuje.

Ne, že bych tak srdcově prožíval státní poštu či Budvar — ostatně zajímalo by mne, na koho ten boj za stávající formu provozu polorozpadlé České pošty či průměrného pivovaru působí. Ale bít se za dostupné bydlení, za důchod na žití, za rozložení nákladů za covid či za konec prekarizované práce, to vše jsou věci zásadní, a přitom je zde nikdo jiný tak výrazně neslibuje.

Jenomže zároveň je tu ten Babiš. Člověk by skousl i to spoluvládnutí — přeci jen dilema čistá zásadovost v opozici vs. prosazení části programu je něco, co se řeší všude, a zpravidla nemívá jednu černou a jednu bílou odpověď. Nemůže ale skousnout to mlčení.

Jde zde jednak o ony stále opakované věci:

  1. učebnicový střet zájmů (koukněte schválně na MF Dnes a Lidovky v posledním týdnu),
  2. to, jak policie a justice přistoupily k evidentnímu podvodu s Čapím hnízdem,
  3. to, jak se postup České republiky vůči EU řídí hospodářskými zájmy premiéra jako podnikatele,
  4. to, že se sankce kvůli Babišovým dotačním kličkám sanují z veřejných peněz a že státní orgány jeho firmy i jinak zvýhodňují,
  5. splétání pevné klientelistické sítě propojující Agrofert s různými úrovněmi státní správy (kauza Bečva ukázala, že to tak opravdu je),
  6. skutečnost, jak směrování ANO hnědne a jak se Babiš přihlašuje k orbánovskému odkazu,
  7. všechny důsledky a projevy zemanovsko-babišovské aliance.

U toho všeho mi chybí rozhodné socanské slovo. Filip Outrata a další se mýlí, když doporučují i letos volit čistě dle programu. Můžeme diskutovat, zda jsou zmíněné jevy potenciálně větším ohrožením demokracie, než třeba tolerance přeběhlictví za Topolánka, role paní Nagyové za Nečase či asociální politika pravice obecně. Nemůžeme se ale tvářit, že se nedějí a že ohrožující nejsou — tedy prostě „volit dle programu“.

A pak jsou tu další záležitosti: každý ze sociálních demokratů pohybující se kolem vlády — skutečně každý, s kým jsem mluvil — off record líčí, jaký je Babiš ve skutečnosti chaotik, jak je mu jedno úplně všechno, z čeho nemá užitek, jak jsou jeho lidé nekompetentní a jen slepě poslouchají. Oficiálně se přitom špičky ČSSD tváří, jaká pohodová vláda to byla a jak zvládli Babiše uřídit.

Safra, máme-li třicet tisíc plus mrtvých na covid, a platí-li zároveň, co tvrdí ČSSD — tedy že Babiše uřídila a sama svou doprovodnou sociální politikou zachránila spousty životů —, jak nebezpečné musí Babišovo rozhodování ve skutečností být, pokud nemá takovéto partnery? A že je po volbách zřejmě mít nebude... Toto jako nemá být ohrožující?

Volil bych podobně jako Filip Outrata sociální demokracii i navzdory vládě s Babišem — nemůžu sice v domovském Brně, a všechny od toho zrazuji, neboť se tady zametlo se slušnými sociálními demokraty, aby mohl nahoru místní papaláš a architekt paktu s ODS Roman Onderka —, ale jel bych klidně volit do Prahy. Tamní špičce kandidátky bych věřil. Matěj Stropnický je ostatně náš bývalý kolega a Jana Maláčová toho na svém ministerstvu prosadila kupu.

Ale nemohu volit ani pražskou ČSSD, když:

  1. nic nenasvědčuje tomu, že sociální demokracie bude svůj přístup k Babišovým kauzám, střetu zájmů i nekompetentnosti korigovat,
  2. vše nasvědčuje tomu, že o hloubce problému ve skutečnosti ví, ale v zájmu volební a mocenské taktiky o něm mlčí.

Filip Outrata píše o neblahé rozeštvanosti lidí do táborů Babiš / Antibabiš. Já z toho viním i ČSSD. Díky své vládní zkušenosti měla jedinečnou možnost debatu o Babišovi posunout — přispět svými poznatky k pochopení, jaký skutečně je a co od něj hrozí. Ne výhledově-teoreticky či kampaňově, ale reálně.

Prosazování programu není všechno — pomiňme teď, do jaké míry se tak dělo i na ministerstvech zemědělství nebo kultury. Ostatně, i když se ČSSD do sněmovny a vlády zase dostane, bude mít v tomto ohledu ještě menší možnosti než dosud.

Veřejní činitelé však stále mohou ovlivňovat uvažování společnosti — formovat veřejné mínění. A zde působí tváře sociální demokracie dnes neodpustitelně.

Právě i kvůli jejich mlčení je to dnes pro mnohé primitivní dilema Babiš / Antibabiš, a ne dilema s plnohodnotným obsahem. Právě i kvůli jejich mlčení zůstává společnost rozdělena tak, že podle části zažila Česká republika díky Babišovi úspěšné čtyři roky, dle části peklo.

Mohli jsme tu mít slušnou levicovou opozici, případně i ucházející levicovou alternativu, kdyby ČSSD zůstala ve vládě, ale pak řekla, co říci měla. Takto zde máme jen stranu, kterou lze kvůli důslednému mlčení k většině na Babišovi problematických věcí těžko vnímat jinak než jako Babišovo béčko, byť místy třeba ještě se slušnými lidmi a slušným sociálním programem.

advertisment
Diskuse
October 8, 2021 v 10.12
Politik není člověk

Politik není člověk, je to nástroj. Nevolíme je proto, že je máme rádi, ale proto, abychom něčeho dosáhli. Proto jdu volit ČSSD.

Tyhle volby dopadnou zcela jistě špatně. Že v nich zase zvítězí pravice, víme dávno, protože pravice má konec konců v Česku a celé postkomunistické Evropě navrch pořád, a levice je poslední dobou navíc v obzvlášť hluboké krizi. Během kampaně se navíc ukázalo, že se ani nepodaří, aby z nich aspoň jako nejsilnější strana vzešli Piráti, kteří nejsou pravicoví dogmaticky, ba dokonce ve svých lepších chvílích tíhnou k humanistické politice. Největší sílu v těchto volbách získají Andrej Babiš a ODS — dvě největší hrozby pro Česko.

Můžeme se přít o to, která z těchto dvou hrozeb je větší — a pak zjistit, že všechny ty spory byly naprosto zbytečné, až Andrej Babiš a ODS povládnou společně. Jestli nakonec vytvoří otevřeně vládní koalici, není jisté, ale že už teď v parlamentu spolupracují, jisté je — společně, ruku v ruce s Okamurovou SPD a za ostudné účasti KSČM, nejdřív pustili žilou státnímu rozpočtu, a pak pilně zostřovali už předtím přehnanou, zbytečnou a škodlivou přísnost na chudé. Tato spolupráce bude nepochybně pokračovat, a to i v případě, že vládu sestaví jen jedna strana zla, ať už Babiš nebo ODS, s jinými koaličními partnery — kteří tím pádem budou ve vládní koalici v podobně žalostném postavení, jako teď byla Hamáčkova ČSSD v koalici s Babišem.

Protože není šance, že by po volbách někdo dokázal sestavit vládu, ve které by nebyl ani Babišův holding ani ODS, nezbývá než si při rozhodování, koho volit, vybrat, které z těchto dvou zel považujeme za větší a volit v první řadě proti němu — ledaže na nějaké pozitivní ovlivnění příštího parlamentu rovnou rezignujeme a rozhodneme se třeba pomoci aspoň Zeleným ke státnímu příspěvku. Nakonec se může i ukázat zrovna ten příspěvek pro Zelené jako nejlepší dosažitelný cíl, protože proti plánům nové vlády a zákonům schvalovaným novým parlamentem bude nutné protestovat, protesty musí někdo organizovat a organizace protestů něco stojí. V případě, že složení parlamentu ovlivnit chceme, je pak velmi žádoucí, ne-li naprosto nutné, při výběru nejlepší volby proti tomu zlu, které nám připadá horší, dbát také na to, aby ten, koho volíme, aspoň nespolupracoval s tím druhým zlem s přílišným nadšením. To znamená proti Andreji Babišovi volit jednoznačně Piráty, a proti ODS jednoznačně ČSSD (ačkoliv kdyby měli lepší vyhlídky dostat se do parlamentu, byli by lepší Zelení a Levice).

Volit ČSSD — tedy především proti návratu ODS k moci, a teprve na druhém místě proti ovládnutí státu Andrejem Babišem — jsem osobně vyhodnotil jako důležitější. Přitom i Piráti jsou pro mě přijatelnou volbou, protože se mi vede poměrně dobře a nová nečasovská vláda škrtů mě nezabije hned. Pro chudší asi tak polovinu Čechů bude Nečas 2.0 naprostá katastrofa s okamžitými následky, takže volit kohokoliv, kdo je ochoten vstoupit do koalice s ODS, tito lidé při zdravém rozumu volit nemohou. Měli by volit ČSSD, jenomže PR Andreje Babiše je dovedně přesvědčuje, že všechno sociální, co ČSSD přes Babišův odpor prosadila, je jeho zásluha, a Milion chvilek pro demokracii je taky vehnal přímo do Babišovy náruče, když ČSSD zavrhl coby Agrofert B. Škoda, že tutéž chybu opakuje i Petr Jedlička, byť po zralejším uvážení než naivní Milion chvilek. Až Andrej Babiš předvede, že když už k ničemu nepotřebuje ČSSD, nebude se ani obtěžovat žádnými sociálními ohledy, bude pro tyto voliče pozdě rvát si vlasy. Stejně tak pro nás, liberální levičáky, bude pozdě rvát si vlasy, až se v neděli odpoledne přesvědčíme, že ne, lidé, kterým hned první rok vlády ODS zaručeně zruinuje životy, opravdu nemohou volit Piráty, a už vůbec ne STAN.

ANO, bude hůř.