Politik není člověk, je to nástroj. Nevolíme je proto, že je máme rádi, ale proto, abychom něčeho dosáhli. Proto jdu volit ČSSD.

Tyhle volby dopadnou zcela jistě špatně. Že v nich zase zvítězí pravice, víme dávno, protože pravice má konec konců v Česku a celé postkomunistické Evropě navrch pořád, a levice je poslední dobou navíc v obzvlášť hluboké krizi. Během kampaně se navíc ukázalo, že se ani nepodaří, aby z nich aspoň jako nejsilnější strana vzešli Piráti, kteří nejsou pravicoví dogmaticky, ba dokonce ve svých lepších chvílích tíhnou k humanistické politice. Největší sílu v těchto volbách získají Andrej Babiš a ODS — dvě největší hrozby pro Česko.

Můžeme se přít o to, která z těchto dvou hrozeb je větší — a pak zjistit, že všechny ty spory byly naprosto zbytečné, až Andrej Babiš a ODS povládnou společně. Jestli nakonec vytvoří otevřeně vládní koalici, není jisté, ale že už teď v parlamentu spolupracují, jisté je — společně, ruku v ruce s Okamurovou SPD a za ostudné účasti KSČM, nejdřív pustili žilou státnímu rozpočtu, a pak pilně zostřovali už předtím přehnanou, zbytečnou a škodlivou přísnost na chudé. Tato spolupráce bude nepochybně pokračovat, a to i v případě, že vládu sestaví jen jedna strana zla, ať už Babiš nebo ODS, s jinými koaličními partnery — kteří tím pádem budou ve vládní koalici v podobně žalostném postavení, jako teď byla Hamáčkova ČSSD v koalici s Babišem.

Protože není šance, že by po volbách někdo dokázal sestavit vládu, ve které by nebyl ani Babišův holding ani ODS, nezbývá než si při rozhodování, koho volit, vybrat, které z těchto dvou zel považujeme za větší a volit v první řadě proti němu — ledaže na nějaké pozitivní ovlivnění příštího parlamentu rovnou rezignujeme a rozhodneme se třeba pomoci aspoň Zeleným ke státnímu příspěvku. Nakonec se může i ukázat zrovna ten příspěvek pro Zelené jako nejlepší dosažitelný cíl, protože proti plánům nové vlády a zákonům schvalovaným novým parlamentem bude nutné protestovat, protesty musí někdo organizovat a organizace protestů něco stojí. V případě, že složení parlamentu ovlivnit chceme, je pak velmi žádoucí, ne-li naprosto nutné, při výběru nejlepší volby proti tomu zlu, které nám připadá horší, dbát také na to, aby ten, koho volíme, aspoň nespolupracoval s tím druhým zlem s přílišným nadšením. To znamená proti Andreji Babišovi volit jednoznačně Piráty, a proti ODS jednoznačně ČSSD (ačkoliv kdyby měli lepší vyhlídky dostat se do parlamentu, byli by lepší Zelení a Levice).

Volit ČSSD — tedy především proti návratu ODS k moci, a teprve na druhém místě proti ovládnutí státu Andrejem Babišem — jsem osobně vyhodnotil jako důležitější. Přitom i Piráti jsou pro mě přijatelnou volbou, protože se mi vede poměrně dobře a nová nečasovská vláda škrtů mě nezabije hned. Pro chudší asi tak polovinu Čechů bude Nečas 2.0 naprostá katastrofa s okamžitými následky, takže volit kohokoliv, kdo je ochoten vstoupit do koalice s ODS, tito lidé při zdravém rozumu volit nemohou. Měli by volit ČSSD, jenomže PR Andreje Babiše je dovedně přesvědčuje, že všechno sociální, co ČSSD přes Babišův odpor prosadila, je jeho zásluha, a Milion chvilek pro demokracii je taky vehnal přímo do Babišovy náruče, když ČSSD zavrhl coby Agrofert B. Škoda, že tutéž chybu opakuje i Petr Jedlička, byť po zralejším uvážení než naivní Milion chvilek. Až Andrej Babiš předvede, že když už k ničemu nepotřebuje ČSSD, nebude se ani obtěžovat žádnými sociálními ohledy, bude pro tyto voliče pozdě rvát si vlasy. Stejně tak pro nás, liberální levičáky, bude pozdě rvát si vlasy, až se v neděli odpoledne přesvědčíme, že ne, lidé, kterým hned první rok vlády ODS zaručeně zruinuje životy, opravdu nemohou volit Piráty, a už vůbec ne STAN.

ANO, bude hůř.