Přečetla jsem si v Deníku Referendum úvahu Jana Šíchy o tom, že v těchto volbách by lidé, kteří chtějí volit „zeleně“, mohli volit Piráty. Přestože řada lidí v mém okolí, kteří jsou sympatizanty Zelených, zvažuje vědomě pragmatickou volbu Pirátů, já to neudělám. Nemyslím si totiž, že je to rozumná strategie.

Budu volit Zelené i s rizikem, že můj hlas takzvaně propadne. Jsou u nás jedinou stranou, která si uvědomuje závažnost a hloubku klimatické krize, v níž se celosvětově nacházíme. Uvědomují si také, že transformaci je třeba provádět důsledně, radikálně, ale sociálně citlivě.

Pro lidi, kteří v oblastech již dnes podléhajících transformaci pracují, nesmí být budoucí změny ztrátou, ale novou vyhlídkou, novou nadějí. Sympatickým bonusem u Zelených je pak to, že devět ze čtrnácti jedniček na kandidátkách jsou ženy. To tu ještě nikdy nebylo, a je to třeba ocenit.

Poslední měsíce stále čekám, kdy v rámci předvolebních plánů o klimatu, tedy bezprecedentně nejdůležitějším tématu současné doby, jež by mělo být klíčové ve všech programech, začnou politici mluvit, kdy začnou vysvětlovat lidem, že situace je opravdu vážná, a hlavně, co chtějí v příštích letech udělat, aby se česká ekonomika a celá česká společnost transformovala na nízkouhlíkovou, aby se zastavilo oteplování naší planety alespoň na nějakém přijatelném stupni. A ono nic. Jak nebetyčný rozdíl proti Německu, kde jsme mohli být svědky toho, že klimatická krize byla nejdůležitějším tématem před volbami.

Že to nedělají vládní strany, mě příliš nepřekvapuje: nekoncepčnost a krátkozrakost provází celé čtyři roky jejich vládnutí. Ale viditelně selhává i opozice. Po srpnové zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, který dospěl ke shodě v některých otázkách, jež dosud neměly úplný konsenzus, se mi zdálo nemožné, že by to nepodnítilo předvolební politickou debatu, že na zprávu nebude veřejný politický prostor reagovat.

Mám na mysli zejména to, že poměrně konzervativní klimatický panel dospěl poprvé ke konsenzu v tom, že vývoj přestává být lineární a budou přicházet tzv. body zvratu (tipping points), které budou situaci zhoršovat skokově a nepředvídatelně. Přesto se u nás nic neděje.

Pochopení a hájení toho, co je kardinální otázkou dneška, tedy přechod — v celosvětovém měřítku — na takovou ekonomiku, která bude slučitelná se životem lidského druhu na Zemi, považuji za nejdůležitější kritérium svého volebního rozhodování. A jedinou stranou, která to má v programu jasně vyjádřené, jsou Zelení.

Vím, že i v současné době je volební potenciál strany Zelených podstatně vyšší, než signalizují průzkumy. Pokud by byl využit, mohli by překročit i pětiprocentní hranici. I proto se neuchýlím k pragmatické volbě jiné strany, která má větší naději se do Sněmovny dostat, a nebudu takovou strategii podporovat. Byla bych ráda, kdyby totéž udělali všichni ti, kteří vědí, že Zelení v současnosti jako jediní opravdu reprezentují to, co je třeba dělat, aby zde byla vůbec nějaká budoucnost.