Hodně lidí v mém okolí řeší, zda budou volit Piráty, nebo Zelené. Část z nich k tomu má někde v šuplíku legitimaci sociální demokracie, ale to je jiná otázka.

Přibližně dvě volební procenta českých Zelených mohou rozhodnout, kdo získá vládní většinu. V době, kdy se, někdy loni, Piráti bavili se Zelenými, jestli se nějak ve volbách spojí, na dvou procentech nezáleželo. Jenže dnes, když jde o každý hlas, je tomu úplně jinak.

A tak mi připadá, že nastal čas vlídných gest, což je přesně to, co mi u nás chybí. V kampani, v politice, v dopravní zácpě, ve frontě u doktora…

Volit zeleně je normální. V sousedním Německu Zelení poprvé postavili kandidátku na kancléřku. V kampani se jí moc nedaří. O to víc vynikne, že před sebe vždycky postaví svá témata. Jako štít, jako paravan, jako deštník, jež ji má ochránit před vlastní neschopností. Jako kdyby chtěla říct: „Nebavme se o tom, že jsem někde něco opsala, když se máme a musíme bavit o možných fatálních následcích slábnutí či přímo zániku Golfského proudu.“

Kdo si zažil německou sílu setrvačnosti, nepředpokládá, že by se kandidátka Zelených napoprvé kancléřkou stala. Zelená agenda je ale předem vítězkou německých voleb. Lidé cítí, že klima patří k hlavním tématům dnešní doby.

Mladí lidé to samozřejmě cítí i u nás. Nejsou hloupí, nejsou odkázaní na českojazyčné informace, neberou důchodové ani jiné úplatky pořizované na dluh. Který budou platit oni.

Malý kvíz a vlídná gesta

Různé kvízy s nejapnou otázkou jsou už dávno součástí našeho života. Tak si jednu takovou zkusme položit:

Kdo si s větší pravděpodobností na vysokou ministerskou či úřední pozici v oblasti ekologie a kontroly životního prostředí vezme osobnost od Zelených?

1. Premiér Babiš
2. Premiér Bartoš

Všichni víme, že správně je druhá možnost. Hodně lidí dobré vůle dnes úkoluje Piráty, protože jinak moc není koho.

Piráti budí silné emoce: člověk se pro ně snadno nadchne, zklame se v nich, přivrátí se k nim, odvrátí se od nich, zamiluje se do nich, lekne se jich, neví, co si o nich myslet, anebo to pak zase věděl nejlíp, a tak dál a tak dál. Vrba, modla, terč a fackovací panák v jednom.

Myslím si, že Piráti vzbuzují nenaprogramované emoce, protože je z nich cítit lidský rozměr. Zelená volba patří k lidskému rozměru.

Zelená volba znamená myslet na sebe v souvislostech. Zelená volba přesahuje aktuální politický provoz, protože při ní vždy jde o víc a na déle než jen jedno volební období. Zelení jsou konzervativní v tom nejdůležitějším, a to je přežití na této planetě, takže si mohou dovolit být tolerantní v tom, co je k diskusi.

Vlídné gesto voliček a voličů našich Zelených by mohlo pokrýt problém peněz za volby. V naší politice mi léta zoufale chybí jakýkoli tvůrčí přístup. Návrh jednoduchého postupu: Zelení podpoří Piráty a ti jim nabídnou programové i finanční kompenzace, protože fakt, že zeleným nejde o nic jiného než o přežití nad hranicí 1,5 procenta, které garantuje státní příspěvek, je veřejným tajemstvím.

Co z něčeho takového udělat občanskou veřejnou výzvu? A jak by politické kultuře pomohlo, kdyby veřejně zazněl nějaký příslib takovéto spolupráce od nejlidštější části toho, co ještě pořád může porazit aktuální šlamastyku?

Skutečností je, že Zelení mají u nás dvě procenta. Je to jeden z neduhů české společnosti. A skutečností také je, že zelenou agendu nejen v Evropském parlamentu nejblíže Zeleným zastupují Piráti.

Ať se upeče, ta vypečená horká kampaň

Ve veřejném prostoru se množí věty, které přesně označují nynější stav věcí. Třeba spolehlivý Luděk Niedermayer napsal, že „stavět volební kampaň na tom, že rozdám ještě více neexistujících peněz ze státního rozpočtu, je opravdu cynické“. Na cynismus jsme si zvykli. My, staří.

Mladí se z našeho světa vyzuli podobně jako se sundává promočená rukavice. Volební nabídka mladým musí připadat jako procházka po vrakovišti. Nebo po base. Nebo po blázinci. Přesně tak jsem přemýšlel, když jsem viděl modrý plakát ANO s heslem o roztrhání těla: je to reklama na rozcvičku v base nebo v blázinci?

Stejnokroje a upjaté výrazy. Proč tohle údajně funguje? Snad v žádných volbách po listopadu 1989 se nepřítel nehledal a nepopisoval tak snadno. Babišova divize to neumí, i kdyby se rozkrájela. Pro všechny ostatní by jí měla být právě ona.

Blíží se horká část kampaně a všichni mluví o tom, že bude tvrdá hnusná, agresivní. Líbilo by se mi, kdyby se určití lidé v horké kampani upekli nebo doupekli. Líbilo by se mi, kdyby se vynořila přání a ti, kdo kandidují za nějakou naději, řekli: „Jo, v programu to pořádně nemáme, ale budeme se tím zabývat. Dáváme zeleným tyto a tyto garance.“

Politika to nemá prostě zařídit, ale společně vytvářet, přetvářet, regulovat, vyjednávat. Zelená volba tady je: kdo ji chce v krátkosti kvízu, má ji výše.