Debata lídrů stranických kandidátek v Ústeckém kraji, vysílaná Českou televizí, byla názornou ukázkou toho, proč koalice Spolu a PirStan zaostávají v průzkumech stranických preferencí dva týdny před volbami do Poslanecké sněmovny za hnutím ANO Andreje Babiše. Možná tím nejzásadnějším problémem obou koalic je, že se lídři jejich kandidátek ve snaze nastínit, jak by řešili ty či ony problémy, zamotávají do složitého vysvětlování, zatímco hnutí ANO hraje podle jednoduché partitury.

Když se kupříkladu konala debata krajských lídrů v Plzeňském kraji, opakovala Ivana Mádlová, která tam vede kandidátku ANO, jako kolovrátek, že epidemie nemoci covid-19 byla cosi jako přírodní katastrofa, v níž nikdo nemohl předjímat další kroky, muselo se prý improvizovat. Dokonce ani charismatický lídr kandidátky PirStan v kraji, Josef Bernard, který byl jinak nejlepším účastníkem debaty, nepřešel do razantního protiútoku s tím, že zatímco „přírodní katastrofou“ byla epidemie po celém světě, Česká republika patří na celé planetě mezi země s největším počtem mrtvých na sto tisíc obyvatel.

Jinými slovy: česká vláda pod chaotickým vedením Andreje Babiše ve srovnání se světem tragicky selhala. Když jeden z účastníků debaty připomněl, že podle epidemiologa Romana Prymuly u nás zbytečně zemřelo možná až patnáct tisíc lidí, Mádlová odvětila, že s tím nesouhlasí. Lídři kandidátek koalic PirStan a Spolu to už ponechali bez komentáře.

I celostátnímu lídrovi koalice PirStan a lídrovi její kandidátky v Ústeckém kraji Ivanu Bartošovi se v dlouho očekávané včerejší televizní debatě naskytla šance na smeč, které nevyužil. Andrej Babiš, lídr kandidátky ANO v kraji, totiž zareagoval na slova moderátora, že se u nás ve srovnání s jinými evropskými zeměmi podařilo zatím naočkovat proti covidu-19 relativně málo lidí stejně jako Mádlová slovní mlhou. Vláda to má prý v plánu zlepšit, ale na druhou stranu Česká republika patří momentálně mezi země s nejnižší mírou nákazy.

Bartoš mohl televizní diváky upozornit, že „tento úspěch“ není zásluhou vakcinační či jiné ofenzivy vlády, ale spíše jejího selhání. Jinými slovy, že ve srovnání se zeměmi, v nichž se už upouští od plošných restrikcí kvůli vysoké míře proočkovanosti, je poměrně nízká současná úroveň nákazy u nás evidentně zapříčiněná „promořením“, kterému byla nedobrovolně vystaveny milióny lidí. Stálo to více než třicet tisíc životů.

Debata o otřesném počínání Babišovy vlády v boji s epidemií covidu-19 je přitom zcela zásadní. Zejména preference koalice PirStan se vyšplhaly na dosavadní maximum, když vrcholila jarní fáze epidemie, a nemocnice i márnice praskaly ve švech. Dovolit Babišovi a jeho proškolenému týmu lídrů krajských kandidátek, aby využívali současné relativně dobré situace, podtržené létem bez restrikcí, k tomu, aby vše zahalovali do jakési mlhy, v níž chybí diskuze o příčinách a následcích, je tudíž zásadní chyba.

Jiným tématem, o němž se mluvilo v souvislosti s Ústeckým krajem, byla ekonomická a sociální situace v kraji. Ta pro ty z diváků, kteří doufají v povolební spolupráci koalic PirStan a Spolu, vyjevila především názorové rozdíly mezi oběma subjekty.

Karel Krejza z ODS, který jako krajský lídr zastupoval Spolu, se prezentoval kupříkladu v otázce takzvaného „zjednodušení systému sociálních dávek“ jako ozvěna asociálních snah ODS z minulosti, a souzněl spíš s Babišem a Jaroslavem Foldynou z SPD. „Zjednodušení systému sociálních dávek“ je totiž výraz, za nímž se neskrývá nic jiného než snaha sebrat dávky takzvaně „nepřizpůsobivým“.

Bartoš pro změnu v tomto kontextu zmeškal příležitost vnést do debaty téma dotací, když se Babiš snažil ohromit veřejnost miliardami, které prý kvůli svému neúnavnému boji v Bruselu o konečnou podobu rozpočtu i záchranného balíku EU získal mimo jiné i pro Ústecký kraj. V době, kdy Česká republika čelí možnosti, že kvůli konfliktu zájmů premiéra EU může příliv dotací do země zastavit, to byla další promarněná šance.

V debatě ve Zlínském kraji lídr krajské kandidátky ANO Radek Vondráček dokonce mohl vcelku beztrestně tvrdit, že nedávný dopis Evropské komise, v němž žádala Českou republiku, aby jasně sdělila, jaká opatření už přijala k řešení konfliktu zájmů, byl jen „metodický“ pokyn, a nikoliv jakýsi vytýkací dopis. Ačkoliv měl proti sobě Ondráček za koalici Spolu zřejmě zatím řečnicky a argumentačně nejzdatnějšího protivníka ze všech dosavadních krajských debat, Ondřeje Benešíka, který se pokusil vysvětlit, o co ve sporu s Komisí jde, Vondráčkova slova o „metodickém pokynu“, z něhož si netřeba dělat těžkou hlavu, zůstala bez přímé odezvy.

Bartoš nevyužil v debatě lídrů z Ústeckého kraje ani jinou „nahrávku na smeč“, která se straně, jako jsou Piráti, přirozeně nabízela. Výroky několika účastníků debaty, že Česká republika — a Ústecký kraj speciálně — mohou doplatit na „zelené šílenství“ Evropské unie. Lídr rádoby progresivní strany, která k sobě přitahuje zejména mladé, tak zmeškal příležitost jasně se vymezit proti ostatním řečníkům, včetně Babiše, kteří „zelené šílenství“ zmiňovali jako jakousi zhoubnou danost, které musíme všichni čelit.

Přitom se zase nabízela možnost argumentaci obrátit proti Babišovi. Právě on přece zneužívá evropské snahy chránit klima k svému řepkovému byznysu, na němž český stát tratí miliardy v daňových úlevách.

Politici koalic PirStan a Spolu by měli v televizních debatách, které ještě zbývají, především jasně odhalovat Babišovy lži a manipulace. Bartoš mohl kupříkladu vnést do debaty nehorázně fašizující volební klipy a slogany ANO v poslední fázi kampaně sám, bez toho, že by čekal na posledních pár minut debaty, kdy se moderátor zeptal, co chtějí přítomní politici dělat proti polarizaci společnosti. Překřikovat se s Babišem na toto téma, když už běží závěrečné titulky, jen ukazuje, že politici PirStan a Spolu zatím nepochopili základní věc. Souboj s Babišem nevyhrají, pokud nepůjdou do střetu s ním čelně. Moc času už k tomu nezbývá.

V obecnější rovině debata lídrů stranických kandidátek v Ústeckém kraji bohužel ukázala téměř tragickou vyprahlost české politiky. Ačkoliv tato krajská debata byla svojí celkovou úrovní o něco lepší než ty předešlé, znovu ukázala, že politici, kteří by rádi vedli tuto zemi, se neumějí až na výjimky vyjadřovat — o nedostatku charismatu a idejí ani nemluvě. Tristní je rovněž skutečnost, že v některých debatách stojí na pódiu jen muži.

Obě koalice, které by chtěly Babiše společně porazit, zatím téměř ani jednou nenabídly dva kvalitní krajské lídry v téže debatě. Ta ústecká byla dobrým příkladem: Bartoš sice, jak už bylo řečeno, zmeškal některé šance, jak Babiše zatlačit do defenzívy, ale jeho výkon byl celkově dobrý.

Jenže protibabišovský volič si nutně dává dohromady představitele koalic PirStan a Spolu. A představitel Spolu Krejza se svým výkonem umístil dokonce možná i za představiteli Přísahy a KSČM.

Obě koalice mají štěstí, že ANO se zatím v postavách krajských lídrů zatím také nijak nevyznamenalo. A musejí doufat, že jejich celostátní lídři — Petr Fiala za Spolu a Ivan Bartoš za PirStan — dají zapomenout na zatím ne příliš přesvědčivé výkony krajských lídrů v posledních debatách celostátních lídrů stran před volbami. Třeba i s pomocí analýzy jejich dosavadní strategie, která proti ANO příliš nezabírá.