Covid-19 postupuje Českou republikou a čísla aktuálně nakažených i hospitalizovaných vysoce překonávají jarní maxima. Aktuální vlna nákazy na jednu stranu vyvolala obecné překvapení rychlostí svého nástupu, na stranu druhou varování před riziky podzimu provázeného návraty z dovolených a otevřením škol se ozývala dlouho. A mnozí komentátoři i odborníci tak dnes obviňují vládu ze selhání.

Pokud ovšem chceme vidět, co přesně se stalo, potřebujeme zrekapitulovat vývoj protipandemického úsilí již od března, kdy se u nás virus SARS-Cov-2 objevil. V líčení posloupnosti událostí se totiž jinak ztrácejí příčinné souvislosti, které usvědčují vládu z hned několika pochybení.

Za současnou situaci nese totiž vinu nejen sama zákeřnost viru, ale i snaha kabinetu Andreje Babiše (ANO) po velmi dlouhou dobu tvrdit, že je vše zcela pod kontrolou. A pak samozřejmě fakt, že v době, kdy ještě mohla a v rukou k tomu měla adekvátní podklady, nepřistoupila k nutným opatřením.

Jaro vyhrála nevídaná disciplína spolu s rychlou a tvrdou akcí

První tři záchyty SARS-Cov-2 se na českém území objevily 1. března 2020, přičemž reakce přišla takřka okamžitě. Hlavní preventivní opatření se postupně zpřísňovala v následujícím pořadí:

• 11. března: uzavření základních, středních, vyšších odborných i vysokých škol (95 nakažených, 1 hospitalizovaný, 0 mrtvých)
• 12. března: vyhlášení nouzového stavu umožňujícího omezení pohybu i další opatření. Tímto momentem se mimo jiné extrémně zpřísnily i sankce za jinak banální přečiny, což nemalá část lidí zřejmě neví (117 nakažených, 3 hospitalizovaní, 0 mrtvých)
• 14. března: uzavření restaurací a některých obchodů. Vláda jej oznamuje s velmi krátkým předstihem, a tak v praxi řada restaurací nadále vydávala pivo z okna (189 nakažených, 3 hospitalizovaní, 0 mrtvých)
• 16. března: uzavření státních hranic zevnitř. Opatření se zpětně pokládá za sporné (379 nakažených, 18 hospitalizovaných, 0 mrtvých)
• 19. března: zavedení povinnosti zakrývat si ústa a nos kdekoli mimo bydliště. Nařízení cílí na místa s vyšší koncentrací osob, a má tedy logické mezery například v podobě toho, že lidé mají teoreticky nosit „roušku“ i jdou-li sami po lese (762 nakažených, 56 hospitalizovaných, 0 mrtvých)

Vláda tedy zareagovala nekompromisně a včas, tedy ještě dříve, než čísla pozitivních případů stihla výrazněji vyskočit. Vše se zavřelo více než týden předtím, než v České republice zemřel v důsledku covid-19 první člověk. Omezení pohybu, uzavření škol a plošné nařízení zakrývat si obličej posloužilo jako pověstné kladivo, a v důsledku vedlo k tomu, že 23. dubna počet vyléčených překonal součet aktuálních případů a mrtvých.

Období prvního střetu s nákazou, v březnu, se vyznačovalo převládající disciplínou, za níž nestála reálná hrozba represe (kromě ojedinělých excesů). V případě, že někdo neměl zakrytý obličej, policie situaci zpravidla řešila domluvou.

Prakticky ihned vznikly rozsáhlé dobrovolnické sítě, jež pomáhaly především seniorům. Navzdory rostoucí averzi vůči živelné vládní komunikaci založené na neustálých tiskových konferencích a vyhlašování opatření bez zjevné koncepce se rozšířila především „roušková solidarita“.

Té se podle průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd nejvíce účastnily vyučené ženy ve starším středním věku. Celkově se ale do dobrovolnictví zapojily nejrůznější sociální skupiny. Rozdíly mezi nimi byly převážně zanedbatelné, byť obecně platilo, že více neplacené práce odvedly ženy.

„Dobrovolníci, kteří v době koronavirové pandemie nějak pomáhali nad rámec své práce lidem mimo vlastní rodinu, se však nepatrně lišili svým psychologickým profilem, nastavením osobnosti a některými postoji ke světu. Příznačná je pro ně zejména vyšší extraverze, svědomitost a otevřenost,“ uvedli sociologové v rámci výstupů z dubnového výzkumu.

Letní klid bylo zapotřebí využít. Nestalo se

Jaro ze zpětného pohledu definoval pocit nebezpečí, kterému se můžeme úspěšně postavit dostatečnou disciplínou. Ekonomické i psychologické důsledky takové mobilizace — lze-li za mobilizaci označit situaci, kdy se velká část běžného pohybu zastaví — byly ovšem bezprecedentní a touha po tom, aby vypětí skončilo, očividná.

Výuka se postupně obnovovala od konce dubna, byť ve velmi omezené míře. Od konce května mohli žáci prvního stupně chodit do školních skupin a středoškoláci na praktickou výuku. Nouzový stav definitivně skončil 17. května. Obchody a vnitřní prostory restaurací opět otevřely 25. května. Hraniční přechody do okolních zemí začaly fungovat během první poloviny června. Povinné zakrývání obličeje skončilo venku 25. května, uvnitř 1. července.

V myslích lidí se zahnizďovala představa, že pandemie už je věcí minulou. Přes léto se rizika zpravidla popisovala coby hypotetická a budoucí: jako možná druhá vlna či návrat covid-19. Přírůstky nakažených — v první polovině července kolem sta, později dvou set denně — po dlouhou dobu táhlo ohnisko v Moravskoslezském kraji.