Covid se prudce šíří, nových dat je bezpočet. Jak je číst?

Jan Kašpárek

Šíření nového koronaviru u nás dosáhlo rozsahu, který si před měsícem šlo stěží představit. Zmatky doplňuje nevalné chápání toho, co reálně znamenají data o nakažených. V následující analýze přinášíme shrnutí hlavních skutečností.

Oficiální čísla pro ČR hlasí k 17. září 21 899 lidí s příznacky covidu-19. Hospitalizováno je nyní 388 lidí. Foto Pixbay

Pandemie se v České republice dostala do centra pozornosti po letní přestávce silnější než kdy dříve. Navzdory vládním slibům se vrátila plošná preventivní opatření v čele s nošením ústenek v hromadné dopravě či obchodech, stejně jako přísné omezení kapacity vnitřních akcí. Dlouhá léta podfinancovaná a oslabovaná hygienická síť otevřeně oznamuje, že nezvládá trasovat všechny kontakty nakažených.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Podle některých politiků včetně premiéra virus SARS-Cov-2, respektive jím způsobované onemocnění covid-19, není tak smrtící jako dříve. Experti ovšem před podobnými závěry varují a zdůrazňují, že co není, může velmi snadno být. Nákaza již nyní pronikla do rizikových skupin, podíl pozitivních testů trhá rekordy a počet hospitalizovaných se jen za poslední dva týdny zdvojnásobil na téměř 390. Přibývá přirozeně i mrtvých.

Zda je přesné označovat stávající nárůst za další vlnu, je sporné. Druhou a silnější vlnu každopádně zažívá snaha banalizovat závažnost pandemie a především odmítat nošení „roušek“. U nás i ve světě mezitím roste počet mrtvých s covid-19, který ke čtvrtečímu ránu dosáhl oficiálně 945 tisíc.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (nestr. za ANO) ve středu Poslanecké sněmovně přiznal, že situace není dobrá a počty nakažených dále porostou. Příští týdny a měsíce jsou prosycené nejistotou. Rizika jsou ovšem značná a odborníci se shodují, že nelze čekat náhlé spásné řešení.

Babišův ministr zdravotnictví se stal za koronakrize jedním z nejviditelnějších politiků. Foto FB Adam Vojtěch

Mediální archiv Newton za poslední měsíc eviduje 55 611 českých žurnalistických textů obsahujících slovo „koronavirus“. Přesto v chápání pandemie a objektivně významných skutečností o viru přežívá řada nejasností. Epidemiologie je složitý obor, jehož zvládnutí nelze vměstnat do posledních šesti měsíců, kdy oficiálně žijeme ve stavu globální pandemie. Přesto se málokdy systematicky shrnují hlavní poznatky, které mohou přispět ke kvalitě veřejné debaty.

Data se odvíjejí od testů, což má své limity

Jen málokteré slovo je v souvislosti s výskytem nového koronaviru skloňované tolik jako „testy“. Těch je více druhů, jedno mají ale společné: chtěli by je takřka všichni, nejlépe zdarma a všude. Vláda dlouhodobě tvrdí, že testovací kapacity posiluje, opozice naopak od jara říká, že jsou stále příliš slabé. Vojtěch nedávno v reakci na dlouhodobé vytížení testovacích míst a tvořící se fronty vyzval Čechy, ať nechodí k testům „zbytečně“.

Babiš na druhou stranu při úterním setkání se starosty podle ČTK řekl „tolik, co my testujeme, nikdo netestuje“. Není to pravda. Česká republika za sebou k úternímu poledni měla zhruba sto tisíc testů na milion obyvatel, což je pro evropské poměry podprůměrné. Podle souhrnných dat uvedených na portálu worldmeter.info jsme v počtu testů per capita celosvětově sedmašedesátí. Srovnatelně lidnatá Belgie či Portugalsko otestovaly dvakrát více lidí.

Testy jsou dostupné na základě speciální žádanky nebo za úhradu. Samoplátce aktuálně vyjde (ne)prokázání přítomnosti viru metodou PCR na 1700 až 2100 korun. Oficiálně může občany vyslat hygiena či praktický lékař na základě speciální žádanky. V té se vyplňuje důvod testu, preferované odběrové místo, aktuální symptomy covid-19 i jejich závažnost.

Testy přinášejí nejznámější statistický údaj, tedy aktuální přírůstky nakažených. Daná hodnota ale nevyjadřuje zdaleka vše. Od počátku pandemie se zdůrazňuje, že především covid-pozitivní osoby bez příznaků či s mírnými symptomy zaměnitelnými s nachlazením dlouhodobě propadávají pomyslným sítem.

V médiích se během posledního půl roku objevila řada lidí, kteří se testování nemohli domoci, případně v jejich případě nastaly chyby při následném sdělování výsledků či trasování hygienou. Přestože vláda dříve uvedla, že jde o individuální selhání, a z logiky věci neexistuje statistika pochybení, individuální zkušenosti naznačují existenci mezer. Na druhou stranu logistický systém takzvané chytré karantény provádí rozsáhlejší testování v případech, jako je nákaza v sociálních zařízeních.

Samotné počty nově nakažených jsou nevypovídající bez hodnocení dlouhodobého trendu a především údajů o hospitalizacích, kritických stavech a úmrtích. Covid-19 nemá žádné jasně vypočitatelné riziko toho, že jej v daném individuálním případě budou provázet nebezpečné komplikace. Hladší průběh mají většinou mladí lidé bez dlouhodobých zdravotních potíží či narušené imunity, nejedná se ale o absolutní pravidlo.

Především v případě komunitního šíření — tedy typicky při postupu virem větší aglomerací, kdy se postupně stává zhola nemožným vysledovat, kdo koho nakazil — lze ale SARS-Cov-2 obtížně zachytit předtím, než se dostane do obecně rizikovějších skupin. Testování, jež není dostatečně preventivní — což může být jen stěží, nemají-li se kupříkladu zaměstnanci sociálních služeb testovat prakticky neustále —, je oproti šíření viru zpožděné.

Příznaky covidu-19 u dětí jsou obecně mírnější, i ony jej ale mohou šířit. Foto Pikist

Zahoďte intuici, zapněte kalkulačku

Posun covidových dat v čase se může zdát banálním konstatováním, ve skutečnosti je ale zřejmě hlavním problémem v chápání postupu viru. Čísla, jež média i politici zpravidla prezentují jako aktuální, se ve skutečnosti týkají minulosti: přenos viru zmapovaný nynějšími testy již proběhl a nelze s ním udělat nic jiného, než se pokusit dohledat ohrožené osoby a umístit pozitivně testovaného do karantény.

Pokud ale přišel na testy až kvůli vlastním symptomům, a nikoli z iniciativy trasujících hygieniků, mohl již nakazit další lidi. A tak dále: zdánlivě očividná skutečnost v praxi znamená, že když vlády reagují na aktuální čísla, jsou oproti skutečnému šíření viru nejméně týden pozadu.

Příznačná byla debata o povinném zakrývání obličeje v druhé polovině srpna. Ministerstvo zdravotnictví v čele s ministrem Vojtěchem chtělo kvůli postupně rostoucím číslům a otevření škol od září vrátit ústenky do takřka všech veřejných interiérů. Záměr rozvířil kritické debaty na sociálních sítích a opatření se z iniciativy premiéra Andreje Babiše zmírnila. Ironií osudu hned druhého září počet pozitivních testů poprvé překonal šest set, o týden později tisíc.

Když se minulý týden pravidla pro zakrývání úst a nosu rozšířila o obchody, virus se dostával k lidem, jejichž testy nyní vynášejí denní přírůstky nad dva tisíce. Co se s šířením SARS-Cov-2 stalo od té doby, respektive co se děje právě teď, teprve uvidíme. 2139 nových případů ze středy zdaleka nepředstavuje možné maximum. I vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) podotkl, že pokud trend vydrží, ke konci měsíce můžeme být na osmi tisících denně. Víme jen to, že míříme na rychle se pohybující terč a musíme předsazovat.

Pokud si danou skutečnost neuvědomí dostatek lidí, nařizovat preventivní opatření půjde stěží: buď bude jasné, proč se dějí, ale přijdou pozdě, nebo přijdou včas, ale odpovědní činitelé je budou muset trpělivě vysvětlovat. Jestliže se jim to nepodaří, zvedne se množství kritických hlasů, podle nichž byla prevence zbytečná. Úspěch se paradoxně může stát základem pro tvrzení, že nebylo zapotřebí nic dělat.

Matoucí je i samotný exponenciální růst, k němuž nekontrolovaná nákaza v určité fázi tíhne. Jak se vymyká naší zkušenosti založené spíše na lineárních posloupnostech, vysvětluje notoricky známá historka se zrnky rýže na šachovnici. Pokud na první pole položíme jedno zrnko a na každém dalším počet zrnek zdvojnásobíme, kolik zrnek bude na posledním, čtyřiašedesátém poli? Správný, značně neintuitivní a prakticky neodhadnutelný výsledek je 18 446 744 073 709 551 615, zhruba osmnáct a půl trilionu.

Čistá exponence při šíření koronaviru naštěstí v dlouhodobém měřítku nenastává, a to i díky přirozeným limitům nákazy. Například Spojené státy americké si ale vyzkoušely, jak tragické důsledky má, když se nějakou dobu počet případů pravidelně, byť zpočátku nenápadně násobí. Za první měsíc evidovaly patnáct případů covid-19, za druhý přes třicet tisíc, po třetím měsíci překonaly 837 tisíc.

V takové situaci vizualizace epidemiologických dat přechází do nechvalně proslulé prohnuté křivky. Ta je zákeřná i skutečností, že neexistuje žádný konkrétní bod, jenž by matematicky vyjadřoval předěl mezi klidem a katastrofou. Samotná křivka může vypadat děsivě svým tvarem, ale pokud růst nepřesáhne kapacity zdravotnického systému, nic zásadního se stát nemusí. A naopak i relativně pozvolná křivka může vygradovat do neštěstí. Záleží na absolutních číslech a konkrétním kontextu.

Reprodukční číslo je zajímavé, neříká ale zdaleka vše

Středobodem důkladnějšího sledování pandemie je tradičně takzvané R číslo, tedy reprodukční číslo či index nakažlivosti. To zpočátku zveřejňovalo ministerstvo zdravotnictví i některá média, přes léto zmizelo a nyní se opět vrací. Za dočasným opuštěním centrálního R stála snaha hygieniků hodnotit situaci na úrovni rozdílných okresů, z nichž celorepublikové reprodukční číslo nelze přesně počítat. Nyní je virus všude, tudíž jsou propočty opět možné.

R má vyjadřovat, na kolik dalších lidí průměrně přenese virus jeden nakažený. Známe jak základní reprodukční číslo vyjadřující potenciál nekontrolovaného šíření viru, tak efektivní R, které nastává při zpomalení epidemie preventivními opatřeními. Cílem je srazit hodnotu pod jedna a nepustit jej na delší dobu do vyšších poloh. Koncem minulého týdne činil odhad Ústavu zdravotnických informací a statistiky pro celou Českou republiku 1,59, což je, stručně řečeno, špatné.

Reprodukční číslo je ale zákeřný parametr. Ředitel Ústavu Ladislav Dušek již dříve označil posedlost některých médiích hodnotou R či snahu ji na vlastní pěst počítat a zveřejňovat za vážnou dezinformaci.

„Hodnota zdaleka není jednoznačně interpretovatelná, hodnocení vyžaduje zohlednit více ukazatelů. Je to víceméně kvalitativní parametr ukazující na potenciální vývoj trendu, nikoli na samotnou kvantitu vývoje a na strukturu populace nakažených. Odhad R je také silně závislý na objemu prováděných testů a jejich strategii,“ napsali statistici v pondělním vyjádření.

Centrální R sice počítali i v době, kdy se nezveřejňovalo, jedná se ovšem pouze o jeden z asi 150 sledovaných parametrů nákazy. Nelze jej tedy chápat jako nástroj k univerzálnímu hodnocení toho, jak nákazu zvládáme. Stejně jako všechny statistické údaje, i reprodukční číslo je zapotřebí chápat v kontextu a pracovat s ním poučeně.

Smrt „s covid-19“ znamená ledacos. V ČR ji není na místě banalizovat

Na úvod dlužno podotknout, že celosvětové počty zemřelých s novým koronavirem běžnou bilanci chřipky výrazně přesahují. U covid-19 je smrtnost i podle velmi konzervativních odhadů mnohanásobně vyšší. Státní zdravotní ústav v poslední zveřejněné aktualizaci uvádí, že hlášená data kolísají mezi dvěma a třemi procenty.

Mezinárodně se odhady průběžně mění. Vědci je revidují spolu s tím, jak se rozšiřuje statistický vzorek a virus se projevuje v různých demografických skupinách. Podíl zemřelých v celosvětové sumě uzavřených případů tvoří čtyři procenta, jedná se ale o vcelku bezpředmětnou hodnotu, již navyšují země testující pouze vážné případy. I když je smrtnost důležitá, musíme se zřejmě smířit s tím, že přesné číslo neznáme. Každopádně ale nebude zanedbatelné.

Potíž tkví v pravidlech pro určování covid-19 coby příčiny úmrtí. Světová zdravotnická organizace již v dubnu vydala metodiku, podle níž se má postupovat logicky a na základě příčinných souvislostí. Za úmrtí v důsledku covid-19 lze kupříkladu pokládat takzvaný syndrom akutní respirační tísně vyvolaný „covidovým“ zápalem plic. Pokud ale někdo zemře při dopravní nehodě a shodou okolností má covid-19, obětí koronaviru pochopitelně není.

„Přístupů pro možnou identifikaci úmrtí na covid-19 existuje větší množství a mezinárodní standard zatím nebyl jednoznačně nastaven,“ konstatuje ale ministerstvo zdravotnictví s Ústavem ve vysvětlujícím dokumentu. Například Belgii hlavně zpočátku stačilo podezření, že zemřelý mohl mít koronavirus. Zemi to vyneslo v tabulkách smrtnosti na přední příčky s extrémní hodnotou deseti procent. Belgičtí odborníci metodiku hájili s tím, že se raději přepočítají, než aby situaci podcenili.

Jinde ale ze statistik část obětí koronaviru pravděpodobně vypadla: ať už kvůli nedostatečnému testování či hodnotícím metodám, které zahrnují pouze zemřelé z nemocnic.

S první vlnou koronakrize si většina lidí poradila po svém. Foto Pikist

V České republice pochází publikovaná data o zemřelých z několika zdrojů: zahrnují osoby hospitalizované s covid-19 i nehospitalizované nakažené, které vnesli hygienici do Informačního systému infekčních nemocí. Vylučují naopak covid-pozitivní zemřelé z očividně nesouvisejících důvodů, stejně jako vyléčené koronavirové pacienty, kteří podlehli něčemu jinému. Občas se zpětně revidují. Z metodik nevyplývá, že by v datech měly být větší odchylky.

Úřady doporučují spojení „zemřel s covid-19“, jež nehodnotí hlavní příčinu smrti. Tu může být obtížné určit: většina úmrtí s covid-19 se v České republice týká lidí, kteří dlouhodobě trpěli vysokým tlakem, ischemickou chorobou srdeční či cukrovkou. Ve chvíli, kdy člověka s podlomeným zdravím zasáhne oboustranný zápal plic způsobený virovou infekcí, rizika plynoucí z jednotlivých obtíží se vzájemně umocňují.

Experti pracující s daty i lékaři říkají, že máme-li znát přesné příčiny smrti, je zapotřebí důkladné zpětné analýzy. Ta je ovšem v situaci, kdy pandemie právě probíhá, nesnadná. Průběh covid-19 navíc není ani zdaleka prozkoumaný: intenzivně se bádá nad složitými imunitními reakcemi, při nichž může tělo de facto zabít samo sebe, i širokým spektrem možných následků onemocnění od oteklých prstů po krevní sraženiny v mozku.

Jediná jistota: mrtvých přibude

Nebezpečnost nemoci v České republice zatím zůstává relativně předvídatelná. Devadesát procent mrtvých s covid-19 bylo starších pětašedesáti let, což je zřejmě základní věcná úvaha stojící za vládním rozesíláním ochranných pomůcek seniorům. Příkladné explozivní šíření nákazy může ovšem situaci změnit.

To platí jak pro míru rizika, tak absolutní čísla obětí. Jedná se o data, která jsou podobně neintuitivní jako zmíněná pravidla exponenciálního růstu a zpožděného efektu. Ve vší obecnosti platí, že se křivka úmrtí začíná zvedat až se značným odstupem po křivce nákaz. První člověk s covid-19 v České republice ostatně zemřel až tři týdny po zavlečení viru do země.

Nejvíce Čechů s covid-19 zemřelo v dubnu — přes dvě stě. Následně růst zpomalil a začíná zrychlovat až nyní. Za dva týdny do úterka přibylo jednapadesát mrtvých, z toho třicet v posledním týdnu.

Premiér šestého září vložil na Facebook graf vyjadřující údajný podíl zemřelých, který komentoval slovy „Z hlášení. Smrtnost v ČR stále klesá“. Zapomněl ale dodat, že zatímco případy lidí z prvního sloupce jsou již uzavřené, „nejlepší“ část obsahuje i čerstvě nakažené: z 27 650 případů covid-19 zahrnutých grafem bylo v dané době téměř osm tisíc aktivních. V úterý, kdy Babiš vyzval občany, aby se koronavirem konečně přestali strašit, jsou někteří lidé z posledního sloupce grafu již dost možná mrtví.

Nyní premiérovi optimismus plynoucí z kreativně zpracovaných vizualizací očividně dochází. „Situace se vyvinula velkým nárůstem nakažených, ale i hospitalizovaných, který nikdo z expertů nepredikoval,“ sdělil ve středu večer Babiš serveru Novinky.cz.

    Diskuse