Nemám ve zvyku vystupovat se svým názorem veřejně, natož někomu říkat, co má dělat. Věřím v myšlenkovou volnost každého a u studentů v jejich rozumný úsudek. V tuto chvíli ale využiji toho, že jste si mě zvolili předsedou studentské komory akademického senátu a chci na vás z této pozice apelovat a poprosit vás o pár minut pozornosti a pár týdnů trpělivosti.

Epidemiologická situace v České republice silně zasahuje do našeho vzdělávání. Z připraveného scénáře, který počítal pouze s online přednáškami, jsme během pár týdnů přešli přes online přednášky i cvičení až k omezení kontaktní výuky jako takové.

Mnohým z vás bylo zakázáno chodit do laboratoří, kde potřebujete pracovat na svých bakalářských i diplomových pracích. Byly zrušeny promoce, které jsou pro vztah absolventa ke škole velmi důležitým momentem. A nakonec bylo v pondělí až na výjimky zakázáno ubytování studentů na našich kolejích. Opatření státu — vlády, ministerstev — tak zasahuje nejen do našeho studia, ale v mnohých případech také do našich osobních životů a životů našich rodin.

Přes toto všechno pořád kolem sebe slýchám názory, že opatření jsou přehnaná, vidím jejich obcházení a hledání výjimek tak, aby každý nakonec dosáhl svého. Nejsem příznivcem současné vlády České republiky, vadí mi její nekonzistence, nečitelnost, neschopnost komunikovat i ta nejjednodušší opatření. Ale v tom nespočívá podstata současné situace.

Vzpomeňte si na březen či duben letošního roku, kdy jsme všichni seděli doma, báli jsme se bez roušky vystrčit nos na ulici a vlastně jsme velmi dobře snášeli několikatýdenní domácí izolaci, ze které jsme si maximálně vyrazili zaběhat do lesa. Přitom nejvyšší denní přírůstek nakažených byl v jarní vlně 377 případů.

Dnes, kdy je u nás denně i přes 8000 nových případů a v absolutních hodnotách denních přírůstků jsou před námi už jen země s mnohonásobně větší populací (Francie, Brazílie, Velká Británie, USA, Argentina, Indie a Rusko), je situace mnohem závažnější. Ale část populace se pořád chová mnohem benevolentněji, než tomu bylo na jaře.

Nechci Vás strašit ani předpovídat, jaké budou počty nakažených v jaký čas. Sleduji vývoj statistických dat a vidím, že počty infikovaných neklesají a počty hospitalizovaných stále rostou — s asi dvoutýdenním zpožděním vzhledem k přírůstku nových případů.

Rozvolnění opatření je nutně navázané na snížení šíření viru, a to nelze ovlivnit jinak, než že skutečně na pár týdnů velmi omezíme své kontakty, budeme na veřejnosti vždy a všude nosit roušku a budeme si často a zodpovědně mýt či dezinfikovat ruce (stejně tak, jako jsme toho byli schopní na jaře).

Nevidím situaci černě a ani si nemyslím, že byste právě vy byli ti nezodpovědní a ti, kteří šíří nákazu kolem. Ale jako studenti jste velmi často zdrojem informací pro lidi kolem sebe a můžete je svým názorem ovlivnit.

Tak jak jste na jaře šili roušky a pomáhali připravovat dezinfekci, jděte dnes ostatním příkladem, a tím pomozte rychlejšímu návratu situace blíže normálu i návratu do škol. Zůstaňte alespoň online v kontaktu se svými spolužáky a zachovejte psychickou pohodu.

Díky za vašich pár minut, teď prosím o těch pár týdnů.