Stresu z pandemie čelí také děti. Jak jim pomoct?
Zuzana MasopustováEmoce, které se vážou k současné pandemii, jsou zátěží i pro děti. Nejistota je potenciálně mnohem větším stresovým faktorem než ochranná opatření. Právě na ni bychom se v komunikaci s dětmi měli soustředit. Zde je několik základních rad.
V mnohdy velmi vyhrocené diskuzi o preventivních opatřeních proti koronaviru se objevují argumenty, že nošení roušek či nucení k dodržování odstupu poškodí psychický vývoj dětí. Coby vývojová psycholožka k tomu mohu říct jediné: To bychom měli v děti a jejich psychiku opravdu velmi malou důvěru, kdybychom věřili, že takto drobné nepříjemnosti mohou napáchat nějaké velké či dokonce dlouhodobé škody.
Děti naštěstí disponují poměrně velkou odolností. Zvládnou překonat nejrůznější chyby rodičů i učitelů a drobné i větší životní překážky. Zkušenosti s pandemií covidu-19 a s opatřeními proti ní jsou příliš krátké na to, abychom se v oblasti dlouhodobých dopadů na vývoj psychiky dětí mohli opírat o výzkumná data. Přesto nemusíme jen bezmocně krčit rameny. Mnohé nám napoví výzkumy týkající se náročných životních situací.
Seriózní psychologické výzkumy již dávno nekončí u porovnávání skupin, které nějakou náročnou životní zkušenost, například rozvod rodičů, vážné onemocnění, zažily, a které ne. Snažíme se jít více do hloubky a spíše porozumět mechanismům, které za případným negativním dopadem na další vývoj dítěte stojí. Díky tomu víme, že velkou roli například hraje, jak se s dítětem o situaci komunikuje a jak se i v náročných časech daří udržet jeho pocit jistoty a bezpečí, zda má v rodičích a dalších blízkých osobách oporu, či zda je naopak například během rozvodu rodičů vtahováno do konfliktu a nuceno stavět se na tu či druhou stranu sporu.