Středou začínají platit zatím nejpřísnější plošná opatření proti šíření nového koronaviru. V noci se nesmí bez vážného důvodu vycházet z domu, podniky mají nařízený home office a v neděli zavřou obchody. Situace se zatím dále zhoršuje. Stále více lidí leží v nemocnicích či umírá, testovací kapacity jsou sice nejvyšší za dobu pandemie, ale přesto nestíhají, a vláda zjevně stále nemá trvalou strategii ani dlouhodobého ministra zdravotnictví. Co se může stát v příštích týdnech?

V prvé řadě víme, že počty hospitalizovaných i zemřelých dále porostou. Hospitalizace následují s odstupem dvou až tří týdnů po infekci (tedy necelý týden po pozitivním testu), a dokud se tedy bude zvyšovat každodenní nárůst aktivních případů, bude se zhoršovat i výhled nemocničního systému. O výhledu na zlepšení nelze hovořit, pokud sedmidenní medián nových výskytů nezačne soustavně klesat. Nyní vystoupal na necelých dvanáct a půl tisíce denně, přičemž podobný počet lidí může epidemiologickým sítem propadávat.

Pondělní „nižší“ přírůstek (10 273) zpomalení ještě neznamená: v pondělí je méně pozitivních testů pravidelně a výsledek je zhruba o pětinu vyšší než před týdnem. Zachycené případy navíc již dávno odrážejí realitu jen velmi hrubě, jak ukazuje setrvale stoupající podíl pozitivních testů. Již týden se drží nad třiceti procenty, což se pokládá za extrémní — tím spíše, že se testuje zdaleka nejvíce za celou pandemii a počet testů minulý týden vůbec poprvé přesáhl 45 tisíc.

Ministerstvem zdravotnictví evidovaná hodnota 163 tisíc aktivních případů je zřejmě značně podhodnocená. Končící ministr zdravotnictví Roman Prymula (nestr. za ANO) v nedělních Otázkách Václava Moravce uvedl, že na základě výsledků slovenského plošného testování — které zjistilo pozitivitu u asi 3,5 procenta lidí — odhaduje reálný počet covid-pozitivních na 400 až 500 tisíc.

Důležitější než relativní čísla zahrnující hlavně osoby s relativně mírným průběhem nemoci jsou data o nákaze v obzvlášť zranitelných skupinách populace a související vývoj počtu hospitalizací. K nedělnímu večeru nemocnice vykázaly 5613 hospitalizovaných, z toho 828 v intenzivní péči, na umělé plicní ventilaci či mimotělním oběhu. Většina z nich přibyla v posledních dvou týdnech.

Nemocnicím v úhrnu zbývá ještě část kapacit v podobě míst na JIP, lůžek s kyslíkem či plicních ventilátorů. Stát i jednotlivá zařízení se snaží možnosti co nejrychleji navyšovat, vznikají polní nemocnice pro přesun neakutních pacientů z nemocnic a přichází mezinárodní pomoc v podobě materiálu a snad brzy i množství zahraničních lékařů.

Kapacity nicméně snižuje šíření viru mezi zdravotníky: nyní je nakažených přes 2500 lékařů, 6000 sester a 4500 příslušníků dalšího personálu. Kolaps nemocničního systému — pokud si jej představujeme jako naprostou nedostupnost pomoci a prudké navýšení úmrtnosti na léčitelné komplikace — nenastává, omezování neakutní péče ale ano. Největší potíže čekají menší regionální nemocnice. O pomoc žádá ale bezpočet zařízení napříč republikou. Poptávka je po kvalifikovaných pracovnících i pomocném personálu.

Vzestup souvisí s šířením nemoci mezi seniory, kteří nadále tvoří drtivou většinu českých obětí nového koronaviru. Podle vládních údajů SARS-Cov-2 během října dostalo na třicet tisíc lidí starších pětašedesáti let, z toho čtyři a půl tisíce v obzvlášť rizikové skupině nad pětaosmdesát. Nákaza zhusta proniká i do zařízení pobytových sociálních služeb. Po celé předchozí trvání pandemie včetně do té doby rekordního září se seniorů nakazilo osm tisíc, nynější nárůst je tedy bezprecedentní.

Počet mrtvých se k úternímu ránu vyšplhal na 2365, z toho zhruba třetina připadá na poslední týden. Týdenní medián každodenního počtu úmrtí vystoupal nad stovku, aktuálně překročil 110. Dokud porostou ostatní hodnoty v čele s hospitalizovanými, i nadále poroste tragická bilance. V následujících týdnech může vystoupat na několik set lidí denně. Již nyní na covid-19 umírá více Čechů než na rakovinu.

R < 1 je zcela nezbytné, do normálu nás ale nevrátí

Podle Prymuly je hlavním kritériem pro rozvolnění opatření efektivní reprodukční číslo nákazy sražené pod 0,8. Jak jsme již v Deníku Referendum popisovali, parametr — označovaný za číslo R — je často nesprávně pochopený. Jak známo, v základu označuje počet lidí, kterým virus předá jeden nakažený.

Základní interpretací je, že je-li R vyšší než jedna, šíření je rychlé — a naopak. Hodnotící soudy jsou ale velmi relativní. R neukazuje nijak jednoznačně, jak epidemii zvládáme, pouze ilustruje, jak moc v danou chvíli zrychluje či zpomaluje. Když se rychlost ustálí na stejné hodnotě (a tedy R = 1), neznačí to nutně nic zásadně dobrého.

Nyní, kdy pravděpodobné přírůstky nakažených a z nich vyplývající budoucí počty hospitalizovaných i mrtvých vysoce překračují meze společensky přijatelného, je i zachování rychlosti krajně nebezpečné. Dokud je R vyšší než jedna, tak navíc pořád šlapeme na pomyslný plyn a zhoršujeme situaci, do níž se dostaneme za několik týdnů.

Tím, že v budoucnu dosáhneme reprodukčního čísla jedna, docílíme pouze stabilizace tempa, jakým kalamita pokračuje. I když se lidé budou uzdravovat stejně rychle jako chytat virus, mrtví i nemocní s trvalými následky se budou sčítat. Vážné případy covidu-19 si navíc mohou žádat lékařskou pozornost po velmi dlouhou dobu — o nasazení přístrojů a spotřebě dalšího materiálu ani nemluvě — déle, než kolik činí průměrná doba onemocnění.

Pro pochopení toho, jak může být R matoucí, se hodí provést menší myšlenkový experiment. Nutno zdůraznit, že nemá ani v nejmenším ambici předpovídat skutečný budoucí trend a slouží ilustrativním účelům. Máme-li 200 tisíc teoretických aktivních případů nemoci a efektivní reprodukční číslo 0,8, během prvého reprodukčního cyklu se nakazí dalších 160 tisíc lidí.

K deseti tisícům klesne přírůstek až po třinácti cyklech. Celkový počet nakažených v průběhu celého časového úseku činí 955 tisíc. Dodáme-li naší modelové nákaze smrtnost půl procenta, znamená to 4775 mrtvých, nemluvě o dalších společenských následcích pro ekonomiku, duševní zdraví a podobně.