Nejvyšší čas to zabalit. Miroslav Kalousek nebude nikdy přehlédnutelný. Ale když splní svůj slib a vynechá příští rok kandidaturu do Sněmovny, bude o spoluviníka nástupu babišismu méně. Možná si pan Kalousek připadá jako letadlo, zatímco všichni kolem jsou blázni, jisté však je, že počínání jeho a jemu podobných žene vodu na mlýn všemožným hochštaplerům, populistům a radikálům.

Politický rutinér, kterému ani nedochází, že se jeho chování vymyká tomu, jež je vyžadováno od běžných občanů, se pak může upřímně rozčilovat, když je nachytán v nedbalkách. Vždyť dělá to co vždycky. Navštěvuje stejná místa, stýká se se stejnými lidmi. Nic neporušuje, tedy aspoň ne svoje zvyklosti.

Připomíná mi chlapíka, který na parkoviště u naší sámošky vždy přijíždí v protisměru. Proč by ne, nikdy jej nikdo nepokutoval ani nechytil za ruku a situaci se snaží mít po kontrolou.

Miroslav Kalousek si skočil do své oblíbené restaurace pro jídlo. Protože ale nerad stojí s plebsem v řadě u výdejového okénka, nechal se po dobu přípravy pokrmu usadit v lokále a objednal si pivo. O jeho bohorovnosti svědčí, že si klidně sedl k oknu, kam na něj každý mohl vidět.

Prymula s Faltýnkem a spol. seděli v prostorách vyšehradské hospody v noci, zato prý u kafe a nealka. To není Kalouskův styl. Musí mít aspoň to pivo. Ale nepařil, říká on. Na internetu se už ujalo, že se jde do pivnice „na Prymulu“.

To znamená v noci nenápadně zahučet někam do zadních prostor. Jít „na Kalouska“ by mělo znamenat sednout si odpoledne v hlavním sále, a ještě se nechat zvenčí očumovat.

Pěkný vhled do politikovy duše potom nabídl vývoj Kalouskovy argumentace. Obzvlášť mne pobavilo, když serveru iRozhlas.cz, který na vše přišel, řekl: „Potřeboval jsem si dojít na toaletu. A než jsem se stačil vyčůrat, tak jsem stačil vypít jedno pivo. Pak jsem si odnesl to jídlo.“

Zvědavá známá se mě hned ptala, jestli my muži máme u močení ve zvyku zároveň pít a jestli to nějak souvisí s tím, aby nám to lépe šlo. Kdosi ještě přihodil dotaz, zda poslanec močil a pil na toaletě, nebo zda pil a močil pod stůl.

A když se redaktorka správně otázala, kolikrát si tam pro jídlo takto byl, Kalousek se zmohl jen na odpověď: „Na to jídlo jsem čekal v kapitule a očekávám, že budu ohodnocen Řádem bílého lva.“ Po urgenci dodal: „Já si tam pro to jídlo chodím pravidelně.“ Druhý den připustil, že udělal chybu a slíbil deset tisíc na charitu. Pěkně drahé pivo.

Něco mi říká, že kdyby se všichni politici takto vykupovali ze svých přešlapů, už by charita ani nebyla potřeba a všichni by si zde žili v blahobytu. Možná měl neopatrný Kalousek pouze větší smůlu něž někteří kolegové. Těžko říct.

Jisté jen je, že zatímco nad pokleskem Prymuly a Faltýnkem se strhla bouře, tak Kalousek tolik zájmu nevzbudil. Nikdo ani nezačal požadovat odstoupení z funkce šéfa poslaneckého klubu. Stejně by neuposlechl, v tom si jsou s teflonovým Faltýnkem podobní.

Takže své hříšníky už má koalice i opozice. Obyčejný smrtelník, který v roušce mrzne u výdejového okénka, si v lepším případě zamumlá cosi o ulepených papaláších, v případě horším se na předpisy taky vybodne.

Buď se bude cpát dovnitř, aby se též zahřál uvnitř a odběhl na toaletu, anebo aspoň zahodí roušku. Nemůže přece být tak zle, když se ústavní činitelé chovají, jako by se nechumelilo.

Provinilci z řad politiků se leda zmůžou na Faltýnkovo poťouchlé „ano, jsem zločinec“ (tak nějak to minulý týden řekl novinářům po návratu z leteckého výletu do teplých krajů). A ti, co to musí sledovat, se třeba příště rozhlédnou po kandidátovi, který jim medově slíbí, že on bude myslet na ně, ne na výhody pro establishment. Tak různí Trumpové a Babišové začínají. Konce radši nedomýšlet…