Vem čert, jestli Miroslav Kalousek čeká, až jej budou na kolenou prosit, aby se vrátil, nebo má svůj comeback promyšlený už teď. Jisté je, že kdo jej aspoň trochu zná, v Kalouskův definitivní odchod do ústraní nevěří.

Rád sice poslouchá operu, ale manýry má operetní. Velká gesta, silná slova, tu a tam i zrýmovaná. Umí pracovat se svými věrnými, s médii, ale dokáže též oslnit politické konkurenty. Jeho dojemnému úternímu loučení ve stoje aplaudovala skoro celá Sněmovna.

I zarytí protivníci druhý den v novinách opěvovali Kalouskovu zkušenost, talent, rétoriku… Pravice navíc připomněla, že šlo o nejdéle sloužícího ministra financí, chváleného i v cizině.

Přiznám se, že mám svým způsobem Miroslava Kalouska také rád. Už proto, že není robot, nýbrž člověk z masa a kostí. Ješitný, výbušný, vtipný, vychutnávající život každým douškem. Tím spíš by ale měl být i při odchodu líčen poněkud pestřejšími barvami.

Je znalec parlamentarismu i státní správy. Vyzná se v procedurách i zákulisí. Politický profesionál, který nemá konkurenci. Na straně druhé ale i cynik, jemuž víc než empatie jde hraní rolí. Politiku bere jako hru, v níž zvítězí nejlepší. Sociální ohledy jej netíží.