Deset měsíců před volbami leží v Poslanecké sněmovně řada neprojednaných zákonů, více než tři sta padesát. 287 ještě neprošlo prvním, dvaapadesát druhým a pět třetím čtením. Na poslední řádné, prosincové, schůzi měli poslanci na programu takřka pět set bodů, přičemž téměř polovinu představovaly poslanecké návrhy zákonů, předložené zejména zástupci opozice. Ačkoli volební období ještě zdaleka neskončilo, lze již srovnávat aktivitu stávající Sněmovny s těmi minulými. Byla dolní komora Parlamentu výkonná?

Při pohledu na spousty doposud neschválených materiálů — vedle zákonů se jedná i o bezmála sto různých zpráv, například o hospodaření a činnosti veřejnoprávních médií, které ve Sněmovně leží více než dva roky — se může zdát odpověď na položenou otázku jednoduchá. I v minulých obdobích ovšem Sněmovna nestíhala projednávat zdaleka všechny tisky, jež jí vláda a další instituce postoupily. Z archivů je nicméně patrné, že například v minulém volebním období jich ve stejném čase bylo zhruba o polovinu méně.

Současné Sněmovně navíc výrazně omezovala běžnou práci stále neutuchající pandemie koronaviru, kvůli níž se museli zákonodárci věnovat hned na několika mimořádně svolaných schůzích projednávání návrhů zákonů — například o omezení výpovědí z nájmu nebo kompenzačním bonusu — ve stavu legislativní nouze. Současně lze očekávat, že v příštích měsících do dolní komory Parlamentu již mnoho nových tisků nedoputuje a poslanci před koncem volebního období stihnou alespoň některé z dříve předložených schválit.

Sněmovna se schází více než kdy dříve

Pandemie koronaviru na druhé straně přispěla k vyšší než obvyklé aktivitě Sněmovny, alespoň pokud jde o počet svolaných schůzí. Vedle jedenácti, které se věnovaly prodlužování nouzového stavu a schvalování materiálů ve stavu legislativní nouze, jich proběhlo dalších sedmašedesát, tedy výrazně více než v předchozích volebních obdobích. V třiceti případech ovšem šlo o zasedání, jež byla svolána na základě požadavků skupiny poslanců a na nichž se ne vždy projednávaly návrhy zákonů.

Zmínit se lze například o pokusu lidoveckých zákonodárců, kteří usilovali o odvolání Tomia Okamury (SPD) z pozice místopředsedy Sněmovny kvůli rasistickým výrokům, jimiž zpochybňoval romský holocaust. Snahu opozice diskutovat o personální politice první vlády Andreje Babiše (ANO) v demisi, respektive čistkách, které její ministři prováděli na jednotlivých rezortech. Nebo záměr poslanců TOP 09 projednat situaci v Generální inspekci bezpečnostních sborů, s jejímž ředitelem premiér zahájil řízení o kázeňském přestupku.

„Jelikož je na pořadu schůze Sněmovny kolem pěti set bodů a některé důležité materiály se zkrátka nestíhají projednat, zkoušeli jsme je zprvu zařazovat na program řádných zasedání. Koaliční poslanci ovšem naše návrhy často zablokovali, proto nám nezbylo nic jiného než sehnat potřebné podpisy a svolat mimořádné schůze k našim tématům,“ řekl Deníku Referendum Jan Farský (STAN) s poukazem na mimořádné schůze k řešení sucha, problematice protikorupčních zákonů nebo exekucí a insolvencí.

Za svoláváním mimořádných schůzí v posledních třech letech ovšem nestála pouze opozice, často je využívali i zástupci vládní koalice, například pro urychlené projednání stavebního zákona nebo zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice, který vytváří rámec pro financování výstavby nových jaderných bloků. „Poté, co vláda přišla s mimořádnou schůzí ke stavebnímu zákonu místo toho, aby řešila třeba vakcinaci, roztrhl se s nimi pytel,“ potvrdil Deníku Referendum Jakub Michálek (Piráti).