Nový stavební zákon putuje do Sněmovny. Zdrcující kritice navzdory

Jan Kašpárek

Vláda odsouhlasila nový stavební zákon, který má urychlit výstavbu. Kritici ovšem tvrdí, že jde novela od počátku na ruku developerům a cíleně oslabuje hlas občanů. Jaké jsou její nejspornější body? A má šanci projít?

Vláda může teoreticky zákon prosadit takříkajíc na sílu. Jeho rychlé přijetí podporuje totiž i KSČM. Foto ceskestavby.cz

Vláda v pondělí schválila nový stavební zákon. Ten má ukončit sérii šestadvaceti novelizací normy od roku 2006 konečně funkčním ukotvením pravidel pro schvalování a realizaci staveb. Podle předkládajícího Ministerstva pro místní rozvoj úprava zkrátí především povolovací proces větších projektů, a to z průměrných 5,4 roku na jeden. S předlohou ovšem kromě vlády a developerů souhlasí jen málokdo. Podle kritiků je bezkoncepční, nedoladěná, a především oslabuje hlas občanů i obcí.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

„Velký krok pro budoucnost naší země,“ chválila na Twitteru posvěcení návrhu ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (nestr. za ANO). Úprava podle ní povede k urychlení výstavby dopravní infrastruktury i bytových domů. Pro ČTK dodala, že materiál obnášel tisíce hodin práce úředníků, nejlepších právníků a desítek dalších odborníků. Že se jedná o velký krok, uznávají všichni — není ovšem ani zdaleka shoda na tom, že správným směrem.

Návrh stavebního zákona patří k materiálům, jež se jen tak neobjevují — text úpravy má 159 stran a přes 50 tisíc slov. Základní teze byly na světě roku 2017, věcný záměr vláda přijala vloni. Klíčovou pohnutkou vlády má být složité a pomalé stavební řízení v České republice. To kabinet klade za vinu dlouhým schvalovacím lhůtám, přebujelé byrokracii a pověstnému „ping pongu“, kdy si úřady předávají donekonečna sporný projekt.

Z nedávné analýzy občanské organizace Arnika ovšem vyplývá, že vláda svůj základní předpoklad nemá podložený. Povolování výstavby se totiž podle studie protahuje především vinou žadatelů, kteří předkládají neúplné či nekvalitně zpracované žádosti. Sdružení vychází z dat stavebních úřadů, a ačkoliv výzkum pracuje s menším vzorkem, je reprezentativní.

„Co umisťuje Českou republiku vedle Kamerunu, Argentiny, Východního Timoru či Kosova není pouze délka řízení, ale také například kritérium kontroly kvality stavby, nebo složitost řízení. Ukazuje to například, že nefunguje dostatečná kontrola regulací, je nedostatek veřejně dostupných, jednoduchých a srozumitelných informací o podmínkách a nutných dokumentech, neexistuje ze zákona daná kontrola kvality před stavbou, během ní a po dokončení,“ uvádí materiál s tím, že novému stavebnímu zákonu schází důsledná analýza dat.

Občanské organizace dále zákonu už od jeho vzniku vyčítají, že cíleně oslabuje regulační mechanismy výstavby: závazná stanoviska orgánů požární bezpečnosti, památkové péče, životního prostředí či hygieny. Kritici dokonce hovoří o zákonu sepsanému na zakázku developerů. Okolnosti vzniku věcného záměru zákona popsal na sklonku roku týdeník Respekt: do jeho přípravy se aktivně zapojila Hospodářská komora, podnikatelská platforma sdružující mimo jiné stavařské firmy se zájmem na zrychlení stavebního řízení.

Ministerstvo pro místní rozvoj plánovalo stavební řízení zrychlit přeměnou systému úřadů, centralizací a digitalizací. Narazilo ovšem již v meziresortním připomínkovém řízení. Klíčové zrychlovací úpravy se nepozdávaly ekologům, památkářům ani samosprávám. 

Celkem se sešlo 5649 připomínek, pod nimiž je podepsaný leckdo od architektů a dalších odborníků přes kraje až po ostatní ministerstva. 4843 výtek je označeno za zásadní a 360 skončilo takzvaným rozporem, tedy situací, kdy instituce vzájemně odmítají svá stanoviska a nesoulad se nedaří překonat. Naprostou většinu nevypořádaných poznámek sepsaly kraje, šest z nich ale pochází i od rezortu vnitra. 

Předkládací zpráva úpravy uvádí, že podstata rozporů jde proti samotnému věcnému záměru novely. Podle asociace ekologických organizací Zelený kruh měla vzhledem k množství rozporů vláda návrh vrátit zpět do k přepracování.

Poněkud odlišné představy o kompromisu

„Určitě bude spousta kritiků, ale takto reformní zákon představuje určitý kompromis,“ uvedla Dostálová. Podobně se vyjádřil i vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) s tím, že nemá smysl trávit měsíce „akademickou debatou“. Z vyjádření je patrná snaha poslat zákon do Sněmovny co nejdříve. Parlamentní praxe je totiž neúprosná: nezačne-li se zákon projednávat alespoň rok před volbami, šance na schválení je prakticky nulová. 

Co bude výsledný zákon obsahovat po průchodu Parlamentem obsahovat, nelze s jistotou říci. Opozice má o kompromisu totiž jinou představu než vláda: podobně jako Zelený kruh v pondělí kabinet vyzvala, aby návrh raději stáhla a vrátila k dopracování. 

„Každý zákon má (…) lidem pomoci a přinést jim něco pozitivního. To, s čím přichází vláda, dělá pravý opak: města a obce by [podle návrhu] měla přijít o řadu kompetencí. Vláda, přichází se spoustou nových úředníků a systémem, jemuž občané nebudou jednoduše rozumět,“ vysvětlil předseda STAN Vít Rakušan.

Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo v reakci na výtky tiskovou zprávu s titulkem „Stavební zákon musí posuzovat v první řadě odborníci, ne politici“, budou to ale zřejmě v prvé řadě volení zástupci, kdo o finální podobě novely rozhodne. Opozice dává najevo, že hodlá intenzivně debatovat a kritické hlasy neutichají ani napříč občanským sektorem. 

Již nyní se materiál od původní verze odlišuje natolik, že s ním nejsou spokojeni ani sami developeři, byť se na obecné rovině shodnou, že je především zapotřebí zákon schválit. Obavy o výsledek naznačuje i zmíněná Hospodářská komora, která se v počátku na úpravě podílela. Nyní politiky urguje: „Ačkoliv nesouhlasí[me] s řadou ustanovení nového stavebního zákona, který schválila vláda, vyzývá[me] vládní kabinet a opoziční strany, aby se pokusily využít svůj už jen roční mandát k tomu, aby našly kompromis.“

Ze slibované centralizace stavebních úřadů zbyl paskvil

Samotná úprava je nanejvýš komplikovaná. Začíná změnou systému i hierarchie stavebních orgánů. Soustavu má centralizovat nový Nejvyšší stavební úřad a síť krajských úřadů, jež navzdory názvu spadají pod stát. Původní záměr počítal i s přesunem značné části dotčených úředníků z obcí pod stát a zrušením místních stavebních úřadů. Proti tomu začátkem roku protestoval Svaz měst a obcí, který se s Dostálovou následně dohodl na kompromisním řešení.

Do centrálního systému má přejít asi sedm tisíc úřednických pozic namísto plánovaných třinácti a půl tisíců. Výsledkem tak zřejmě bude souběžná síť obecních i centralizovaných institucí. Druhé zmíněné poslouží ke správě významnějších či takzvaných liniových staveb, typicky pozemních komunikací, drah či rozvodné infrastruktury.

Výsledný hybrid vyšel částečně vstříc námitkám obcí, a proto se vzdal původního záměru na systémovou přestavbu úředního mechanismu. „Převod stavebních úřadů všech stupňů pod státní stavební správu byl zbytečně deformován. Přetrvají tak všechny negativní dopady, kvůli kterým byl model státní stavební správy vytvořen,“ uvedl před časem časem předseda České komory architektů a někdejší pražský primátor Jan Kasl.

Obce se obávají, že plánovaný systém stavebních úřadů zhorší dostupnost služeb a přehltí novou síť. Grafika SMS ČR, redakčně upraveno

Přestože rezort pro místní rozvoj líčí řešení jako kompromis, další zástupci regionů v čele se Sdružením místních samospráv stavební zákon nadále odmítají. Podle organizace i nynější podoba předlohy mění nastavení právních norem tak, že zruší na čtyři sta lokálních úřadů a další zahltí.

„Stavební úřady obcí s rozšířenou působností budou muset podle návrhu řešit stavební řízení z území dvakrát až třikrát většího než dosud. Ve stávajícím personálním obsazení to nezvládnou a my máme obavy, že to může vést ke zpomalení nebo dokonce dočasné paralýze stavebního řízení u nás,“ poznamenal předseda Sdružení, europoslanec Stanislav Polčák (STAN).

Ocenil ovšem snahu přesunout významné stavby do gesce nadřízených úřadů centrálního systému. „Tím by se předešlo situacím, kdy má stavební úřad několikatisícové obce řešit agendu spojenou třeba s výstavbou obří přehrady, na což nemá lidské a často ani odborné kapacity,“ dodal.

Údajná rychlost na úkor zájmů veřejnosti

Mytického zrychlení stavebního procesu chce ministerstvo dosáhnout především úpravou lhůt pro vydávání stanovisek jednotlivých zapojených orgánů. Pokud se kupříkladu opozdí místní úřad, který bude mít na rozhodnutí podle typu stavby od třiceti do 120 dnů, věc převezme úřad krajský. Povolování staveb včetně případného odvolání a přezkumu nemá překročit 345 dní, případně 375 tehdy, kdy je nutné posoudit vliv na životní prostředí.

Část regulačních orgánů se má včlenit pod krajskou stavební správu. Výjimkami jsou instance jako hasiči, Agentura ochrany přírody a krajiny či památkáři zabývající se ochranou obzvlášť ceněných míst.

Jednou z nejspornějších novinek je takzvaná fikce souhlasu. Ta se má vztahovat na instituce, jež nelze přímo integrovat do stavebních úřadů. Mechanismus alespoň teoreticky zabrání situacím, kdy stavaři čekají dlouhé měsíce bez jakýchkoli informací na stanoviska jednotlivých orgánů.

„Nevydá-li dotčený orgán vyjádření (…) nebo závazné stanovisko ve lhůtě pro jeho vydání, platí, že k záměru nemá připomínky a z hlediska jím chráněných zájmů se záměrem souhlasí,“ vysvětluje text zákona. 

Z fikce souhlasu se odvíjí hned několik nejistot: podle některých oslabí možnosti památkové ochrany či řádného hodnocení vlivu staveb na životní prostředí. Námitky má i Ministerstvo vnitra, jež je ochotné opatření akceptovat pouze tehdy, kdy se dané lhůty prodlouží.

Kritici uvádějí, že fikcí souhlasu systém pouze konstatuje vlastní neschopnost dělat věci včas. Ve sporných případech navíc nemusí být jasné, proč se dotyčná instituce v patřičné lhůtě nevyjádřila.

Není tedy zřejmé ani to, jakou bude nést stavař odpovědnost za situaci, kdy kvůli fikčnímu souhlasu poruší některou z norem, jež by jinak hlídalo stanovisko dotčeného orgánu. I v případě, že bude chtít jednat důsledně a podle pravidel, mu nikdo nesdělí, zda uspěl.

Úpravy v důsledku znamenají, že se při výstavbě spíše prosadí sporné záměry. „Odborná pracoviště oblasti ochrany životního prostředí ztrácí důležité kompetence. Nově bude o kácení stromů nebo vyjmutí půdy ze zemědělského fondu rozhodovat pouze stavební úřad. Ten také místo specializovaného úřadu povede proces posuzování vlivů na životní prostředí,“ uvádí jeden z příkladů Zelený kruh.

Ochránci přírody a další, kupříkladu předsedkyně sněmovního výboru pro ochranu životního prostředí Dany Balcarové (Piráti), vyjmenovávají, že uvedené změny v součtu komplikují přístup veřejnosti ke stavebním řízením, přinášejí riziko korupce skrze kumulaci funkcí a snižují předvídatelnost úředního procesu.

„V době, kdy potřebujeme posílit ochranu půdy, lépe hospodařit s vodou a využívat brownfieldy ve městech, přichází ministerstvo s návrhem, který situaci zhoršuje. Odborná veřejnost požaduje přehlednější, srozumitelnější a stabilnější pravidla, kompletní digitalizaci rozhodování a důsledné vymáhání zákonných lhůt. Marně. Návrh omezuje práva samospráv i jednotlivců dotčených výstavbou,“ shrnul námitky ředitel Zeleného kruhu Daniel Vondrouš.

Radost nemají ani památkáři z Českého národního komitétu Mezinárodní rady památek a sídel. Ti stavební zákon kritizují dlouhodobě a označují postup ministerstva pro místní rozvoj za neprofesionální i arogantní. Odborníkům v předloze schází uchopení takzvané HIA (zhodnocení dopadů staveb na kulturní dědictví) a vytýkají rezortu, že návrh neprojednal se zastoupením UNESCO.

Tak se nedigitalizuje, říká opozice

Stavební zákon má také představovat další pokus o posun České republiky směrem k digitalizaci veřejné správy. Podání žádosti o stavební povolení i sledování jejího stavu včetně stanovisek jednotlivých institucí bude možné v rámci elektronického informačního systému. 

Podle opozice ale není provedení ideální — návrh prý zanedbává šanci na důsledné zjednodušení systému i byrokracie, k němuž by elektronická komunikace měla vést. „Digitalizace [má] postup zjednodušit i pro úředníky a státní správu. Je tedy paradoxní, že se vláda ohání digitalizací, zároveň však chce vytvořit nový velký centrální úřad (…). Postup by měl být opačný: zeštíhlovat a zefektivnit státní správu,“ vytkla předloze předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Obdobně se vyjádřili Piráti, kteří se spolu s ODS a dalšími stranami již dříve zabývali digitalizací nástrojů územního plánování skrze úpravu zákona o zeměměřičství. „Jeden online přístup, jedno tlačítko, komunikaci s jedním úřadem, který předá data. Všechna řízení budou online a občan přehledně uvidí, ve které části procesu se právě nachází. Tento princip ministerstvo zcela ignorovalo a horkou jehlou vytvořilo zákon, který nemá opodstatnění,“ uvádí strana.

KSČM jde proti „zeleným aktivistům“

Zákon má do Poslanecké sněmovny dorazit v září. Jak dlouho může legislativní proces trvat, není známo — zatím je na samém začátku. Dostálová doufá, že úprava vstoupí v platnost na jaře a do roku 2023 nabere plnou účinnost. 

Vláda může přinejmenším teoreticky zákon prosadit takříkajíc na sílu. Jeho rychlé přijetí podporuje totiž i KSČM, na jejímž souhlasu je Babišův kabinet závislý. Komunistický stínový ministr průmyslu Pavel Hojda shrnul pro stranické Haló noviny svůj postoj tak, že „je nutné především vzít blokační a obstrukční možnosti všemožným zeleným aktivistům“. 

„Připravit novelku, která vychytá mouchy,“ podle něj mohou poslanci v dalším funkčním období.

    Diskuse