Z hlediska urbanismu a rozvoje města byl čtvrtek 26. září pro Prahu důležitý ze dvou důvodů. Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) pořádalo v Obecním domě svůj pravidelný Summit architektury a rozvoje, na který opět pozvalo nejen věhlasné špičky světové architektury, ale také špičky české i pražské politiky.

Na druhém břehu Vltavy se pak sešli top manažeři prakticky všech důležitých bankovních a úvěrových společností za doprovodu zástupců realitního a analytického sektoru v rámci konference Hypotéka 2019. Souběh dvou obřích událostí, které reprezentují tržní logiku přemýšlení o městě, poměrně názorně ukazuje stav a prostředí, v němž se rozhoduje o budoucnosti metropole.

Pozastavme se nejprve u první zmiňované akce. Sdružení pro architekturu a rozvoj je již několik let významným hráčem na poli pražského územního rozvoje. Prezentuje se jako expertní zájmové sdružení, nicméně není žádným tajemstvím, že jeho zakladatelem je ředitel největšího pražského rezidenčního developera Central Group Dušan Kunovský, a členy jsou čeští architekti, právníci a další experti, kteří jsou přímo napojeni na pořizování klíčových regulačních i strategických dokumentů na úrovni města i celé republiky.

Soukromý sektor si tedy prostřednictvím Sdružení pro architekturu a rozvoj de facto podává ruce s důležitými sférami vlivu na to, jakým způsobem se bude rozhodovat o výstavbě. A summity této organizace pak ve výsledku slouží jako důležité arény, ve kterých se o tom diskutuje.

Do panelů jako obvykle sdružení pozvalo klíčové politické představitele — ministry resortů, které jsou pro výstavbu stěžejní, lídry pražské koalice i opozice, pražské radní a náměstky i primátorku a primátora Brna a Ostravy. Výsledné složení panelistů bylo nakonec významně skromnější, neboť sněmovna zrovna jednala o ústavní žalobě na prezidenta, a mnoho řečníků se omluvilo z jiných důvodů.

I tak to ale ani zdaleka nebránilo rozšafným polemikám o neomezeném trhu, vedeným primárně ředitelem Kunovským, který usedl v obou dopoledních panelech, problematizování občanského aktivismu v podání lídra pražského ANO Patrika Nachera, nebo razantnímu odmítnutí podílů dostupného bydlení v developerských projektech, třebaže v zahraničí se jedná o zcela běžnou praxi. Tlak privátní lobby nejen ze strany developerů, ale celé byznysové sféry včetně bank u nás způsobil, že úloha veřejné správy je zcela upozaděna a jakékoli její intervence se odsuzují s odkazem na totalitní éru komunismu, ze které jsme se přeci už poučili.

Přítomnost významných zahraničních architektů na summitu tvořila spíše tahák a jakési pozlátko pro média, které vyvolává dojem oborového setkání. Ale pod povrchem se přitom řeší to, jak odbrzdit v Čechách a na Moravě výstavbu a v důsledku přinést soukromému sektoru větší zisk.