Návrh územního plánu města Brna o zeleni přemýšlí jak v 80. letech

Otevřený dopis

„Plochy městských zahrad jsou velkým bohatstvím Brna, které nám jiná města mohou závidět. Jsou funkční součástí městského organismu, profitují z nich všichni obyvatelé města a budou z nich profitovat i další generace.“

Jednou z ohrožených zahrádkářských oblastí je osada u hlavního nádraží, kterou by mohl zničit bezkonkurenčně nejabsurdnější z brněnských rozvojových plánů; přesun nádraží. Foto Michal Klajban, WmC

Tímto otevřeným dopisem se chceme vyjádřit k aktuálnímu Návrhu Územního plánu města Brna a vyjádřit nesouhlas zejména s jeho přístupem k zahrádkářským plochám v Brně. Jako odborníci, zaměření na výzkum městských zahrad, i jako občané, kterým jde o kvalitu života, jsme znepokojeni východisky chystaného návrhu, který jako by vycházel z myšlení 80. či 90. let.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Návrh vymezuje velké množství ploch pro novou výstavbu a parkování, a to nejčastěji na úkor zelených ploch. K výstavbě má často dojít právě na úkor stávajících zahrádek, které jsou dlouhodobou součástí organismu města.

Jen zahrádky, využívané naší největší zahrádkářskou organizací, ČZS, jsou ohroženy z více než padesáti procent, z toho velká část (34 %) se má proměnit na plochy k bydlení. Ustoupit výstavbě má orná půda a tak zvaná neudržovaná zeleň, nedostatečně chráněny jsou i vnitrobloky domů.

Návrh tak jde proti současným mezinárodním trendům, které naopak vyzdvihují nezastupitelnost tak zvané zelené infrastruktury. Ta je strategickou prioritou EU. „Zelená“ infrastruktura má na rozdíl od té „šedé“ často minimální náklady, přitom poskytuje řadu ekosystémových služeb.

Předkládaný návrh není také v souladu s chystaným zahrádkářským zákonem, který by měla brzy schválit sněmovna a který speciálně zahrádkářskou činnost označuje jednoznačně za veřejně prospěšnou činnost. Územní plán se naproti tomu v jednom z popisů rozvojových lokalit vyjadřuje o zahrádkách a plochách neudržované zeleně jako o „nehostinných lokalitách“, které je třeba zastavět (viz textová část Odůvodnění, např. karty lokalit Zi-13, Be-6, Sty-3).

V neposlední řadě je návrh v rozporu s úsilím celé řady světových měst, která hledají způsoby, jak na svém území podpořit místní produkci potravin, mezigenerační soužití a sociální integraci (viz studie z Nizozemí, amerického Clevelandu či kanadského Toronta). Často jim přitom již chybí zelené a produkční plochy uvnitř organismu města, resp. přímo v centru, kterými Brno stále disponuje.

Dále představujeme konkrétní argumenty pro zachování ploch zahrádek v brněnském územním plánu, vycházející z posledních výzkumů u nás i ve světě:

1/ Zahrádkové osady mají environmentální a klimatické přínosy pro městské prostředí. Brno v posledních letech zažilo velmi suchá a horká léta, během kterých byl pobyt ve městě nepříjemný a pro některé skupiny obyvatel i zdraví ohrožující.

Vzhledem k postupujícím změnám klimatu lze suchá a horká léta očekávat i v budoucnu. Coby souvislé plochy zeleně zahrádky napomáhají zasakování dešťové vody, předchází půdní erozi, snižují prašnost a hluk a udržují vzdušnou vlhkost. V létě tyto plochy lokálně snižují teplotu, a vyvažují tak tak zvaný efekt městského tepelného ostrova, kdy zastavěné plochy akumulují teplo, a vedou tak k extrémnímu horku ve městě.

Městské zahrady skrze kompostování také uzavírají lokální cykly živin a odlehčují odpadovému hospodářství. Výzkumy nejen z brněnských lokalit ukazují, že kompostování odpadu ze zahrad i kuchyňských zbytků z domácností je v zahrádkářských osadách velmi rozšířené a představuje tak ve městě jeden z mála dostupných způsobů smysluplného nakládání s bioodpadem.

V neposlední řadě upozorňujeme, že v porovnání s jinými typy zeleně mají zahrádkářské osady výrazně vyšší biodiverzitu. Slouží jako útočiště pro opylující hmyz a pro celou řadu vzácných rostlin a živočichů, včetně zvláště chráněných druhů. Zahrádky poskytují všechny tyto benefity městu de facto zdarma, aniž by do nich muselo cokoliv investovat. Všechny náklady nesou samotní zahrádkáři.

2/ Zahrádkové osady mají nezastupitelnou sociální funkci. Umožňují přirozené sociální kontakty a aktivity pro skupiny obyvatel, jimž často hrozí sociální izolace — seniory, rodiče na rodičovské dovolené, nezaměstnané a sociálně slabé. Troufáme si tvrdit, že zahrádky v tomto směru odlehčují městským sociálním službám.

V dobách rostoucí polarizace společnosti fungují osady jako místa přirozené integrace a soužití lidí z různých generací a sociálních vrstev. Pro širší společnost jsou zahrádkářské osady přínosné skrze spolupráci se školami a dalšími subjekty.

Sociální resilienci (odolnosti vůči nečekaným šokům) a budování soudržných vztahů ale napomáhá i sdílení domácích potravin. Tyto sociální vazby jsou zvláště důležité v období krizí (včetně současné pandemie) a obecně zvyšují kvalitu života ve městě.

3/ Zahrádkové osady hrají významnou roli v samozásobitelství potravinami. Místně vypěstované potraviny jsou environmentálně příznivější, jelikož odpadá potřeba dopravy na velké vzdálenosti, balení, chlazení atd. Domácí potraviny také vedou ve srovnání s kupovanými k nižším emisím CO2, což přispívá k omezení klimatických změn.

Zahrady umožňují lidem získávat čerstvé potraviny s transparentním původem, čímž zapadají do současných spotřebitelských trendů. Výzkumy také ukazují, že zahrádkáři konzumují nadprůměrné množství ovoce a zeleniny, zahrádkářské osady tedy přispívají i ke zdravému životnímu stylu uživatelů.

Zahraniční literatura vyzdvihuje přínos městských zahrad k propojení městských obyvatel s produkcí potravin. Zahrady slouží k osvětě v environmentálních otázkách a k mezigeneračnímu předávání znalostí týkajících se zahradnické praxe, stravování a životního stylu.

Místní zásobování potravinami navíc posiluje místní soběstačnost, jež se ukazuje strategicky výhodná v dobách krize. To se projevilo i v současné koronakrizi, kdy krátkodobě strmě vzrostly ceny některých zahraničních potravin. Charakter doby bohužel naznačuje, že podobné krize nebudou ani v budoucnosti vzácností.

Výzkumy ukazují, že množství doma vypěstovaných potravin je značné, domácí výpěstky se navíc šíří přes rozsáhlé sítě sdílení příbuzným a přátelům, což je další benefit i pro ty, kdo přímo na zahrádkách nehospodaří. Během karanténních opatření sloužily také k bezpečnému pobytu venku a k zachování sociálních interakcí „přes plot“.

V současné době ostatně výrazně roste zájem o zahrádkaření zejména mezi mladými rodinami. V lokalitách, jako je Kraví hora, běžně počty zájemců násobně převažují počty uvolňovaných zahrádek.

Požadujeme tedy, aby zahrádky přestaly být chápány jako de facto územní rezervy pro výstavbu a dopravu, či jako nehostinné plochy, které je třeba „lépe“ využít. Plochy městských zahrad jsou velkým bohatstvím Brna, které nám jiná města mohou závidět. Jsou funkční součástí městského organismu, profitují z nich všichni obyvatelé města a budou z nich profitovat i další generace.

Vaše odpovědnost jako strážců veřejného zájmu je zachovat Brnu toto jeho aktuální bohatství a potenciál a dále jej rozvíjet. Tímto dopisem se připojujeme k dalším iniciativám a vyzýváme město, aby se jasně vyslovilo pro podporu rozvoje zahrádkářských osad — i jiné zeleně — a upravilo návrh územního plánu tak, aby zaručil jejich stabilizaci a další rozšiřování.

Podpis může připojit každý. Signatáři otevřeného dopisu při zveřejnění:

  • RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • Mgr. Lucie Sovová, Wageningen University, Wageningen, Nizozemí
  • RNDr. Petr Jehlička, Ph.D., Open University, Milton Keynes, Velká Británie 
  • RNDr. Petr Daněk, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • doc. RNDr. B. Jana Šiftová (Spilková), Ph.D., Univerzita Karlova, Praha
  • Petr Gibas, Ph.D., Sociologický ústav AV ČR, Praha
  • prof. RNDr. Hana Librová, CSc., Masarykova Univerzita, Brno
  • Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • RNDr. Mojmír Vlašín, předseda Českého ramsarského výboru
  • PhDr. Jan Vávra, Ph.D., Jihočeská univerzita, České Budějovice
  • RNDr. Blanka Mikátová, zooložka, Hradec Králové
  • Mgr. Lukáš Kala, Mendelova univerzita, Brno, Botanický ústav AV ČR
  • Mgr. Eva Fraňková, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • Mgr. Vojtěch Pelikán, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • Mgr. Jan Dostalík, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • doc. Ing. Eva Cudlínová, CSc., Jihočeská univerzita, České Budějovice
  • doc. PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • Ing. Petr Jelínek, Ph.D., Mendelova univerzita, Brno
  • doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • RNDr. Věra Samková, Ph.D., Muzeum východních Čech, Hradec Králové
  • RNDr. Olga Lepšová, Ph.D., Jihočeská univerzita, České Budějovice
  • doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., Mendelova univerzita, Brno
  • Mgr. Tomáš Profant, PhD., Ústav mezinárodních vztahů, Praha
  • Mgr. Veronika Chvátalová, Masarykova Univerzita, Brno
  • PhDr. Jan Krajhanzl, Ph.D., Masarykova univerzita, Brno
  • prof. PhDr. Libor Musil, CSc, Masarykova univerzita, předseda redakční rady odborného časopisu Sociální práce/Sociálna práca
  • Mgr. Barbora Duží, Ph.D., Ústav geoniky AV ČR, Brno
  • prof. RNDr. Hana Čížková, CSc., Jihočeská univerzita, České Budějovice
  • Daniel Sosna, Ph.D., Etnologický ústav AV ČR, Praha
  • doc. RNDr. Marie Šmilauerová, Ph.D., Jihočeská univerzita, České Budějovice
  • RNDr. Jan Květ, CSc., dr.h.c., Ústav výzkumu globální změny AV ČR, Brno.
    Diskuse