Zákon konečně pokládá zahrádkářskou činnost za veřejně prospěšnou

Petr Baubín

V minulém týdnu Parlament schválil zahrádkářský zákon. Jeden z bojovníků za jeho prosazení, předseda pražské Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Pod Majerovic, vysvětluje, proč je to pro zahrádkáře i společnost tak důležité.

Pozemky zahrádkářských kolonií lákají developery zejména ve velkých městech. Zákon jim nyní poskytuje jistou ochranu. Foto Petr Vilgus, WmC

Český zahrádkářský svaz se již po druhé pokusil o schválení textu zahrádkářského zákona. Poprvé to bylo v roce 2015 a tehdy neuspěl. Druhý schvalovací proces byl velmi dramatický a vzbudil velké emoce. To samo o sobě se setkalo s širokým zájem u občanské veřejnosti. Proč se určitá množina politiků schválení zahrádkářského zákona tak urputně bránila?

Odpověď je jednoduchá — stačí se podívat na výsledky hlasování v poslanecké sněmovně a poté v Senátu. Proti zahrádkářskému zákonu hlasovali pouze poslanci ODS a TOP 09.

Proč? Stačí krátký exkurz do minulosti. Politické strany ODS a TOP 09 jsou pravidelně sponzorovány developery — ani se tím nijak netají. Musí tedy hájit zájmy této skupiny občanů — jinak ani nemohou. To je v pořádku.

V naší svobodné a demokratické společnosti mají občané možnost hájit své skupinové zájmy svobodně a demokraticky. Skupina developerů má své specifické zájmy a umí si je v parlamentu pomocí své množiny politiků prosadit. I to je v pořádku.

Existuje ale taky, velmi početnější, skupina občanů — zahrádkářů. Patří nesporně k jistě k ekonomicky méně zdatné skupině obyvatel naší republiky, než je skupina developerů. Z tohoto důvodu si nemůžeme dovolit vydržovat určitou skupinu politiků, kteří by nám schvalovali zákony na míru.

Proto se v našich zákonodárných shromážděních vzedmuly takové emoce. Nám zahrádkářům zatím text současného znění zákona postačuje. Stačí, že ze zákona je zahrádkářská činnost považována za veřejně prospěšnou. Stačí, že pozemky využívané k zahrádkářské činnosti nelze libovolně převádět na stavební.

Jsem členem zahrádkářské osady, která vznikla v roce 1955. Tehdy mně bylo dvanáct let a s tatínkem jsem na těchto pozemcích, s ostatními jeho kamarády převážně zaměstnanci Waltrovky (Motorletu) Jinonice v Praze 5, zanechali pot a mozoly. Dnes mi je osmasedmdesát let a v této osadě jsem již mnohé zažil.

Ještě do roku 2004 to byla bez nadsázky „Rajská zahrada“. Přišla privatizace a bezohledný, chtivý hlad po lehce vydělaných penězích. Převedení zahrádkářských pozemků na stavební.

Touto poměrně jednoduchou operací by skupina politiků a developerů v tomto případě vydělala nejméně 150 milionů korun bylo heslo současného vlastníka. Nebudu zde rozvádět podrobnosti jeho nezákonného postupu — popisujeme vše důkladně na našem webu.

S novým vlastníkem jsme na vlastní kůži zažili buldozerování části osady, zničení vodovodního hospodářství, zrušení přívodu elektrického proudu, vyrabování celé osady a poté i žhářské útoky. V chatě číslo 7 uhořel náš registrovaný osadník, nekuřák pan Alexander Czchuta.

To vše se událo během let 2004—2006. My zahrádkáři se ale v osadě stále držíme; vlastník je venku. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Jen si mohu povzdechnout, že kdybychom měli zahrádkářský zákon v roce 2002, nic takového by se nemohlo stát.

Poučení pro dnešní dny: není politik jako politik, není politická strana jako politická strana. Občan má vždy možnost si vybrat. ODS a TOP 09 ať si volí developeři a jiní zbohatlíci, my zahrádkáři nemáme nejmenší důvod je volit, protože jednoznačně dělají politiku protilidovou.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse
JH
May 29, 2021 v 12.05
Článku by slušelo

vysvětlení, proč by vlastně měly být zahrádkářské kolonie za veřejně prospěšnou činnost pokládány širší veřejností.

V Mnichově jsou tyhle kolonie (Kleingartenverein) veřejnosti přístupné. Zahrádky jsou oplocené, ale vedou mezi nimi cesty, po kterých se můžete projít a "pokochat se". Ne, že by tam moc lidí chodilo, ale mohou.

Totéž fungovalo, pokud si pamatuju, v Adliswilu ve Švýcarsku (jen místo drátěných plotů byly živé).

Je tomu tak i u pražských zahrádkářských kolonií?

Pražské zahrádkářské kolonie jsou zamčené jako celek, procházet jimi nelze.

Ale je do nich alespoň vidět, ploty jsou drátěné a pohledu do zahrad nebrání. Na rozdíl od zahrad kolem rodinných domů, které jsou čím dál častěji obehnány betonovou zdí, aby potěšení z rostlin měl opravdu jenom majitel. U starších vilek to tak ale není, ty mají ploty průhledné, dříve bylo samozřejmostí, že potěšení ze zahrady patřilo i kolemjdoucím . A je to důležité, jak si vždy znovu ověřuji na svých procházkách ulicemi starých Modřan.

A ještě jeden postřeh - do zahrádkářských kolonií je nejlépe vidět z vlaku.