Zákon konečně pokládá zahrádkářskou činnost za veřejně prospěšnou
Petr BaubínV minulém týdnu Parlament schválil zahrádkářský zákon. Jeden z bojovníků za jeho prosazení, předseda pražské Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Pod Majerovic, vysvětluje, proč je to pro zahrádkáře i společnost tak důležité.
Český zahrádkářský svaz se již po druhé pokusil o schválení textu zahrádkářského zákona. Poprvé to bylo v roce 2015 a tehdy neuspěl. Druhý schvalovací proces byl velmi dramatický a vzbudil velké emoce. To samo o sobě se setkalo s širokým zájem u občanské veřejnosti. Proč se určitá množina politiků schválení zahrádkářského zákona tak urputně bránila?
Odpověď je jednoduchá — stačí se podívat na výsledky hlasování v poslanecké sněmovně a poté v Senátu. Proti zahrádkářskému zákonu hlasovali pouze poslanci ODS a TOP 09.
vysvětlení, proč by vlastně měly být zahrádkářské kolonie za veřejně prospěšnou činnost pokládány širší veřejností.
V Mnichově jsou tyhle kolonie (Kleingartenverein) veřejnosti přístupné. Zahrádky jsou oplocené, ale vedou mezi nimi cesty, po kterých se můžete projít a "pokochat se". Ne, že by tam moc lidí chodilo, ale mohou.
Totéž fungovalo, pokud si pamatuju, v Adliswilu ve Švýcarsku (jen místo drátěných plotů byly živé).
Je tomu tak i u pražských zahrádkářských kolonií?
Pražské zahrádkářské kolonie jsou zamčené jako celek, procházet jimi nelze.
Ale je do nich alespoň vidět, ploty jsou drátěné a pohledu do zahrad nebrání. Na rozdíl od zahrad kolem rodinných domů, které jsou čím dál častěji obehnány betonovou zdí, aby potěšení z rostlin měl opravdu jenom majitel. U starších vilek to tak ale není, ty mají ploty průhledné, dříve bylo samozřejmostí, že potěšení ze zahrady patřilo i kolemjdoucím . A je to důležité, jak si vždy znovu ověřuji na svých procházkách ulicemi starých Modřan.
A ještě jeden postřeh - do zahrádkářských kolonií je nejlépe vidět z vlaku.