Zákon konečně pokládá zahrádkářskou činnost za veřejně prospěšnou

Petr Baubín

V minulém týdnu Parlament schválil zahrádkářský zákon. Jeden z bojovníků za jeho prosazení, předseda pražské Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Pod Majerovic, vysvětluje, proč je to pro zahrádkáře i společnost tak důležité.

Pozemky zahrádkářských kolonií lákají developery zejména ve velkých městech. Zákon jim nyní poskytuje jistou ochranu. Foto Petr Vilgus, WmC

Český zahrádkářský svaz se již po druhé pokusil o schválení textu zahrádkářského zákona. Poprvé to bylo v roce 2015 a tehdy neuspěl. Druhý schvalovací proces byl velmi dramatický a vzbudil velké emoce. To samo o sobě se setkalo s širokým zájem u občanské veřejnosti. Proč se určitá množina politiků schválení zahrádkářského zákona tak urputně bránila?

Odpověď je jednoduchá — stačí se podívat na výsledky hlasování v poslanecké sněmovně a poté v Senátu. Proti zahrádkářskému zákonu hlasovali pouze poslanci ODS a TOP 09.

Proč? Stačí krátký exkurz do minulosti. Politické strany ODS a TOP 09 jsou pravidelně sponzorovány developery — ani se tím nijak netají. Musí tedy hájit zájmy této skupiny občanů — jinak ani nemohou. To je v pořádku.

V naší svobodné a demokratické společnosti mají občané možnost hájit své skupinové zájmy svobodně a demokraticky. Skupina developerů má své specifické zájmy a umí si je v parlamentu pomocí své množiny politiků prosadit. I to je v pořádku.

Existuje ale taky, velmi početnější, skupina občanů — zahrádkářů. Patří nesporně k jistě k ekonomicky méně zdatné skupině obyvatel naší republiky, než je skupina developerů. Z tohoto důvodu si nemůžeme dovolit vydržovat určitou skupinu politiků, kteří by nám schvalovali zákony na míru.

Proto se v našich zákonodárných shromážděních vzedmuly takové emoce. Nám zahrádkářům zatím text současného znění zákona postačuje. Stačí, že ze zákona je zahrádkářská činnost považována za veřejně prospěšnou. Stačí, že pozemky využívané k zahrádkářské činnosti nelze libovolně převádět na stavební.

Jsem členem zahrádkářské osady, která vznikla v roce 1955. Tehdy mně bylo dvanáct let a s tatínkem jsem na těchto pozemcích, s ostatními jeho kamarády převážně zaměstnanci Waltrovky (Motorletu) Jinonice v Praze 5, zanechali pot a mozoly. Dnes mi je osmasedmdesát let a v této osadě jsem již mnohé zažil.

Ještě do roku 2004 to byla bez nadsázky „Rajská zahrada“. Přišla privatizace a bezohledný, chtivý hlad po lehce vydělaných penězích. Převedení zahrádkářských pozemků na stavební.

Touto poměrně jednoduchou operací by skupina politiků a developerů v tomto případě vydělala nejméně 150 milionů korun bylo heslo současného vlastníka. Nebudu zde rozvádět podrobnosti jeho nezákonného postupu — popisujeme vše důkladně na našem webu.

S novým vlastníkem jsme na vlastní kůži zažili buldozerování části osady, zničení vodovodního hospodářství, zrušení přívodu elektrického proudu, vyrabování celé osady a poté i žhářské útoky. V chatě číslo 7 uhořel náš registrovaný osadník, nekuřák pan Alexander Czchuta.

To vše se událo během let 2004—2006. My zahrádkáři se ale v osadě stále držíme; vlastník je venku. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Jen si mohu povzdechnout, že kdybychom měli zahrádkářský zákon v roce 2002, nic takového by se nemohlo stát.

Poučení pro dnešní dny: není politik jako politik, není politická strana jako politická strana. Občan má vždy možnost si vybrat. ODS a TOP 09 ať si volí developeři a jiní zbohatlíci, my zahrádkáři nemáme nejmenší důvod je volit, protože jednoznačně dělají politiku protilidovou.

Diskuse
JH
May 29, 2021 v 12.05
Článku by slušelo

vysvětlení, proč by vlastně měly být zahrádkářské kolonie za veřejně prospěšnou činnost pokládány širší veřejností.

V Mnichově jsou tyhle kolonie (Kleingartenverein) veřejnosti přístupné. Zahrádky jsou oplocené, ale vedou mezi nimi cesty, po kterých se můžete projít a "pokochat se". Ne, že by tam moc lidí chodilo, ale mohou.

Totéž fungovalo, pokud si pamatuju, v Adliswilu ve Švýcarsku (jen místo drátěných plotů byly živé).

Je tomu tak i u pražských zahrádkářských kolonií?

Pražské zahrádkářské kolonie jsou zamčené jako celek, procházet jimi nelze.

Ale je do nich alespoň vidět, ploty jsou drátěné a pohledu do zahrad nebrání. Na rozdíl od zahrad kolem rodinných domů, které jsou čím dál častěji obehnány betonovou zdí, aby potěšení z rostlin měl opravdu jenom majitel. U starších vilek to tak ale není, ty mají ploty průhledné, dříve bylo samozřejmostí, že potěšení ze zahrady patřilo i kolemjdoucím . A je to důležité, jak si vždy znovu ověřuji na svých procházkách ulicemi starých Modřan.

A ještě jeden postřeh - do zahrádkářských kolonií je nejlépe vidět z vlaku.