Farmářské trhy, komunitní zahrady, komunitou podporované zemědělství, biobedýnky nebo nákup přímo od farmáře — iniciativy podporující místní produkci se u nás v posledních letech vylouply v ohromné spoustě. A tvoří alternativu k běžnému nákupu potravin. Zájem o jídlo zblízka je nebývalý, rovněž nebývalá je péče o naše zdraví a hlídání toho, zdali konzumujeme kvalitní a čerstvé potraviny.

Většina z nás se shodne, že rajče ze zahrádky je lepší a chutnější než ze supermarketu. Přestávají nám stačit průmyslově produkované potraviny, chceme jídlo s příběhem, chceme znát, jak a kde bylo pěstováno a zdali jeho koupí dostatečně podporujeme přímo farmáře. Hledají se způsoby, jak kolem zemědělství vytvořit komunitu aktivních lidí, propojit spotřebitele a producenty, vzbudit zájem o lokální a ekologické pěstování.

Tyto nové spotřebitelské trendy nejčastěji nastoluje mladší generace třicátníků. Kopíruje tak vývoj na západě, kde je historie takzvaného aktivizmu kolem jídla, „food activism“, o cosi delší. Přece jen se však u nás situace liší. A to díky mnohaleté tradici samozásobitelství, kterou nám mohou západní státy závidět.

I dnes si ještě přibližně polovina Čechů pěstuje nějaké jídlo na své zahrádce, na poli nebo v sadu. Podobně je tomu v ostatních postsocialistických zemích. Zmíněné nové trendy je přitom často míjejí. Důvodem jsou jak generační rozdíly, tak spotřebitelské rozdíly mezi obyvateli měst a venkova.

Lze starší domácí tradici samozásobitelství propojit s novým ze světa přicházejícím alternativním přístupem k nakupování? Možnou odpověď skýtá boskovický obchůdek se zahrádkářskými potřebami a přebytky. Provozuje ho místní spolek zahrádkářů a z výnosů financuje své rozmanité aktivity.

Takový obchod tady není

Prodejna leží na jedné z hlavních boskovických tříd a tvoří ji dvě menší místnosti, kde jsou rozmístěny různé zahrádkářské potřeby, semínka, hnojiva, substráty. Ale nechybí ani čerstvá zelenina a ovoce.

Nalezneme je v první místnosti, které dominuje dlouhý prodejní pult s různým kořením a cibulovinami. V bedýnkách kolem jsou k mání poslední zásoby po zimě — cibule, česnek, jablka nebo červená řepa. Je konec února, takže se doprodávají zbytky a čeká se na jarní sadbu.

Dveře se zde však i přes mírně omezený zimní sortiment nezavřou a v páteční dopoledne je k mému překvapení v prodejně čilo a rušno. Lidé se nezastavují jenom nakoupit, ale i prohodit pár slov nebo se zeptat na pěstitelskou radu. Na první pohled je znát, že je obchůdek jakýmsi jádrem zdejší pěstitelské komunity, kam zamíří každý, kdo potřebuje něco pro svou zahradu.

Prodejna je dítětem Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Boskovice, která již od šedesátých let minulého století sdružuje místní obyvatele se zájmem o pěstování. Kdy přesně byla otevřena, si Jiří Stříž, její vedoucí a jeden z členů, nepamatuje, odhaduje ale, že funguje nejméně čtyřicet let.

Od jejího vzniku v ní nehraje hlavní roli zisk, utržené peníze jsou spíše prostředkem k realizování různých aktivit. Dnes spolek o přibližně tři sta čtyřiceti členech sestává zejména z lidí v důchodovém věku, nových zájemců mnoho nepřibývá. „Mladší generace moc o spolkování nestojí,“ popisuje situaci v Boskovicích pan Stříž.

Část prodejny tvoří klasický zahrádkářský sortiment, neznalé návštěvníky však zaujme především komisní prodej od místních pěstitelů, členů i nečlenů spolku. Ti sem nosí, co sami nedokáží zužitkovat, ať už jsou to přebytky úrody, přísady nebo kytky.

Kolik za ně chtějí, si určují sami. Co se prodá, to se prodá, zbytek si lidi berou zpátky. „Sortiment je tady z okolí, není to žádný dovoz. Lidi se sem naučili chodit a poslední dobou zde nakupují i mladí. Zjistili, že naše výpěstky jsou opravdu chuťově dobré, i když na první pohled nevypadají jak ta jablíčka ze supermarketu,“ říká pan Stříž o růstu zájmu ze strany zákazníků. Ceny jsou zde příznivější než v jiných obchodech a, jak už poznali mnozí místní, zboží kvalitnější.

Že má obchůdek vyšší ambici než vydělávat, potvrzuje i pan Stříž, když o prodávání mluví jako o příjemném zpestření důchodu. „Já jsem již dvanáct let v důchodu a líbí se mi, že jsem mezi lidmi, popovídáme si s babičkami, poradíme jim, co pěstovat a ony jsou spokojeny. Střídáme se zde čtyři, takže si odpočineme. Bereme to jako koníčka, neděláme to pro peníze,“ líčí.

Rovněž pěstitelé jsou důchodového věku, pro většinu je zahrádkaření hobby a prodávání přebytků drobné přilepšení. „Jedna osmdesátiletá paní nám sem v sezóně nosí kytky. Každý den přinese pět šest kytek nebo přísady a ty když se prodají, má přilepšení k důchodu,“ říká pan Stříž. Procenta z prodeje si nechává prodejna. Spolek tak může investovat do akcí, které v Boskovicích pro obyvatele organizuje.

Od poradny po výlety

Spolku jde nejenom o udržování a utužování přátelských vazeb svých členů, ale i vzdělávání široké veřejnosti a předávání pěstitelských triků. Každou druhou středu v měsíci pořádají odborné konzultace.

V místnosti nad prodejnou, kde byl v minulosti internát Pedagogické školy, se zájemci mohou přeptat na různé problémy, s nimiž se ve svém zahrádkařském životě setkávají. Kromě toho spolek každý rok připravuje cyklus přednášek, například o přípravě skleníků pro jarní výsadbu, nebo využití bylinek v kuchyni.

V téže budově na zadním dvorku je pak připraveno několik řádků, na které si na jaře může skupina žáků v rámci kroužku mladých zahrádkářů nasadit své sazeničky. Vedle je již nachystaná kupa hlíny pro osazení skalky. I tuto aktivitu pomáhá hradit prodej přebytků.

Členové spolku doufají, že se jim kroužkem podaří přitáhnout k zahrádkaření mladou generaci. „Učíme je všechno od začátku, setí, pěstování, roubování stromů a takovéto věci. Kroužek mají jednou týdně, v pondělí. Žáci se též účastní různých soutěží, těší je to,“ říká pan Stříž.

Z Boskovic několikrát ročně vyráží objednaný autobus různými směry na spolkem organizované zájezdy. Loni navštívili členové i nečlenové třeba Konopiště, podívali se do lesní školky v Cetkovicích, na výstavu jiřin do Velkých Opatovic, do arboreta v Borotíně, na zahradnický veletrh Flora v Olomouci. Část ceny si platí účastníci sami, na část jim přispívá spolek.

Bylo to tu ještě před biotrendy

Mnozí čeští samozásobitelé darují nebo mění část své úrody s přáteli a známými. Boskovický obchůdek zašel o krok dál tím, že do procesu zapojuje více lidí. Přináší způsob, jak zahrádkářské přebytky využít tak, aby z nich měli užitek nejenom producenti a spotřebitelé, ale celá komunita místních lidí.

Je zajímavé, jak spolek ve své prodejně neúmyslně a spíše intuitivně kopíruje, ba dokonce snad i předjímá, některé ekologické i alternativně ekonomické trendy. Zájem o ekologii sice nehraje v přemýšlení o hodnotách obchůdku významnou roli, mnohé jeho kroky k ní však směrují. Snižuje tvorbu odpadů, snaží se o sdílení věcí a dovedností, buduje komunitu lidí se zájmem o pěstování, vzdělává a pomáhá překonat zahrádkářské neúspěchy.

Příkladů podobně komplexního přístupu mezi současnými trendy sblížení s místní produkcí najdeme pomálu. Soustřeďují se na zkracování spotřebitelského řetězce, přímý kontakt s prodejci a propagaci biopotravin. Při současné výši českých platů však nutně osloví jenom určitou část obyvatel z měst, jejichž peněženky vyššími cenami neutrpí.

Ačkoli trh s bioprodukty v České republice závratně roste, pořád se jejich podíl na celkové spotřebě pohybuje pod úrovní jednoho procenta. Zde může samozásobitelství, jako typický rys české společnosti, nabídnout spotřebitelské sebevědomí. Jeho výhody by stálo za to si více připomínat i v kontextu jiných ekonomických a ekologických zemědělských alternativ a propagovat jej současně s farmářskými trhy a biobedýnkami.

Boskovický spolek zahrádkářů to, ať již cíleně či nikoliv, dělá s lehkostí a samozřejmostí. Kéž by se odsud inspirace přenesla i jinam.