Reflektory září, famfáry hrají, na červeném koberci se před blesky fotoaparátů plaše usmívá drobný mladý muž v brýlích s tmavou obroučkou. Hlas v reproduktoru s nadšením zvolá: A sympaťákem měsíce května se stává… Arash Derambarsh!

Ne, tato scéna se nepřihodila na nedávném filmovém festivalu v Cannes. Tato scéna se totiž nepřihodila vůbec, ačkoliv by si ji Arash Derambarsh, zastupitel pětaosmdesátitisícového města Courbevoie, které leží osm kilometrů severozápadně od centra Paříže, zasloužil.

Podařilo se mu totiž přesvědčit francouzské poslance, aby přijali zákon, který tamním supermarketům zakazuje vyhazovat a znehodnocovat neprodané potraviny. A naopak je nutí, aby je odevzdávaly k charitativním účelům.

Že lidstvo na jedné straně nehorázně plýtvá jídlem a na druhé straně stále více lidí chudne a hladoví, není žádná novina. Média si v posledních letech oblíbila iniciativy typu Food Not Bombs či Zachraň jídlo, které na tento problém poukazují.

Reportáže o tunách vyhozených potravin můžeme vídat takřka pravidelně — připomeňme si například nebohé papriky, jež zetlely na českých polích vloni na sklonku léta. Na motivy plýtvání potravinami a dumpsterdivingu — tedy lovení jídla z kontejnerů, nejčastěji těch za supermarkety — vznikla také řada dokumentárních filmů. A hovoříme-li o Francii, tak tam připadá na každého občana až třicet kilogramů jídla v popelnici ročně, z toho sedm kilo ještě v původním obalu.