Začalo to zveřejněním pravdy. Občanská organizace Obránci zvířat publikovala záběry z chovů, odkud řetězec Albert odebírá kuřecí maso. Na záběrech nebylo nic zkresleného, jen syrová realita — tisíce přešlechtěných kuřat namačkaných v obřích halách bez přirozeného světla, sotva schopných chodit kvůli přerostlému tělu, které jim lámalo kosti. Některá už jen ležela na podestýlce plné výkalů, nemohla se hýbat a měla na kůži bolestivé popáleniny.

Zástupci řetězce supermarketů a hypermarketů Albert mohli reagovat různě. Mohli uznat, že takové chování ke zvířatům je nepřijatelné, a zavázat se k lepším standardům. Mohli tak jako mateřská společnost Albert Heijn v Nizozemsku přestat prodávat maso z nejkrutějších chovů a přijmout European Chicken Commitment (ECC), tedy základní pravidla pro lepší životní podmínky kuřat ve velkochovech.

Vybrali si ale jinou cestu. Nezpochybnili pravost zveřejněných záběrů, ale tvrdí, že nezachycují utrpení a že to, co je na nich vidět, je naprosto v pořádku. Obráncům zvířat se pokusili v arbitráži sebrat doménu, umlčet je žalobou a Albertův dodavatel se je pokusil trestním oznámením zastrašit. Tento přístup připomíná známé firemní strategie: pokud nelze popřít fakta, je třeba změnit jejich interpretaci a umlčet kritiku. Albert tedy neříká, že kuřata na videích nejsou z jeho chovů — říká, že na nich vlastně není nic špatného.

Albert nyní u soudu požaduje, aby se Obránci zvířat přestali veřejně vyjadřovat o podmínkách, z nichž kuřecí maso, které odebírá, pochází. Žaluje je za to, že ukázali realitu, a žádá omluvu. Nežaluje velkochovy, které kuřata chovají v nepřijatelných podmínkách. Nežaluje ani své dodavatele, že porušují jeho „vysoké standardy“. Žaluje ty, kdo na týrání zvířat upozornili.

Spor má tak širší význam: je o právu veřejnosti vědět, jak funguje potravinový průmysl. Pokud Albert uspěje, vyšle tím vzkaz všem velkým firmám: nemusíte dostát svým závazkům, stačí umlčet ty, kdo o nich mluví.

Výsledek soudního procesu může mít negativní dopad nejen na ochranu zvířat, ale i na svobodu projevu. Pokud se velkým firmám podaří umlčet nepohodlnou pravdu za pomoci právníků, co můžeme čekat příště?

Představme si, že bude zakázáno zveřejňovat informace o pracovních podmínkách v textilních továrnách, o dětské práci při výrobě čokolády nebo o dopadech nadnárodních firem na životní prostředí. To vše by velké firmy rády skryly — a pokud se Albertu podaří umlčet kritiku, otevře tím dveře i dalším korporacím.

Historie je plná podobných případů, kdy se mocní snažili umlčet pravdu — od tabákových společností, které léta popíraly škodlivost kouření, po ropné giganty, které zpochybňovaly dopady klimatické změny. Před několika lety vedly podobný boj environmentální organizace, které upozorňovaly na ničení deštných pralesů velkými zemědělskými firmami. Místo změny praxe přišly žaloby. U soudu zazněl stejný argument jako dnes: „Ano, jsou to pravdivé informace, ale poškozují naši pověst, a proto požadujeme jejich stažení.“

Pokud se nechcete smířit s tím, že velké firmy budou rozhodovat o tom, co se smí říkat, a co ne, můžete vyjádřit nesouhlas na webu Albertova krutost nebo přijít podpořit Obránce zvířat k Městskému soudu v Praze 20. května.