Na Slovensku a v Maďarsku se epidemii slintavky a kulhavky (SLAK) snaží zastavit hromadným vybíjením zasažených stád, ačkoli jsou k dispozici moderní veterinární metody jako vakcinace, diagnostika a prevence odpovídající současným vědeckým poznatkům. Beze změny celého systému zemědělství a produkce potravin je ale každá snaha o léčbu jen hašením důsledků, nikoli řešením příčiny.

Slintavka a kulhavka byla od počátku novověku nevítaným, ale častým hostem ve chlévech, a zanechávala po sobě zubožená dobytčata s horečkami a puchýři v tlamě a na kopytech. Většina zvířat přežila, ale ztrácela na váze, málo dojila a neměla sílu k práci.

Na konci 19. století byla konečně objevena příčina — jeden z vůbec nejnakažlivějších RNA virů. Postupně se během minulého století zpřísňovala hygiena chovů a šíření choroby měla bránit policejní opatření v podobě hlášení, izolace a porážek nemocných zvířat a zákazu prodeje jejich masa a mléka.

Poslední rozsáhlá epidemie viru v Evropě zasáhla Velkou Británii v roce 2001. Její příčinou bylo selhání systému kontroly dovozu, velká koncentrace chovů a přesuny zvířat a živočišných produktů na velké vzdálenosti. Nákazu zastavilo spíše moře a slunné a teplé počasí, než rychlé vybíjení stád, přesto bylo tehdy utraceno na šest milionů zvířat, tisíce farem zkrachovaly a země utrpěla ekonomickou ránu v řádu stovek miliard korun.

Katastrofa ve Velké Británii poukázala na naléhavou potřebu nových typů vakcín; nákladná vakcinace ale nakonec ustoupila obavám z omezení exportu vakcinovaných zvířat. Základní metodou tak zůstává sto let stará série praktik: izolace zasažených chovů, zákaz pohybu zvířat a vybíjení všech jedinců v okruhu tří kilometrů bez ohledu na to, zda jsou či nejsou nemocná. Jak si nedávno „postěžoval“ miliardář Patrik Tkáč ze skupiny J&T, která vlastní postižené chovy na Slovensku: „Těžký den. Musíme utratit 1500 kraviček na jihu.“ Podobně probíhá likvidace slepic ve velkodrůbežárnách postižených ptačí chřipkou.

Mezery v ochraně českých chovů