Abychom uspokojili naši nenasytnost, ukrajujeme stále další a další kusy přírody, která nám poskytuje ekosystémové služby nezbytné pro fungování lidské společnosti. Podřezáváme si tím větev sami pod sebou. Jedním z důkazů je skutečnost, že objem zmíněných ekosystémových služeb dlouhodobě klesá, kromě jiného právě v souvislosti se změnami ve využití půdy.

Spotřeba živočišných produktů se násobně zvyšuje

Celosvětově je téměř osmdesát procent zemědělské půdy přímo nebo nepřímo využíváno k produkci masa a jiných živočišných produktů, přestože z pohledu zajištění kalorického příjmu je tento poměr opačný — živočišné produkty zajišťují globálně pouze necelou pětinu energie, kterou získáváme z potravy.

Například jen v Amazonii byla za loňský rok vykácena či vypálena plocha deštného pralesa odpovídající rozloze Švýcarska. Na takto získané půdě je následně z většiny chován dobytek, který poté střídá pěstování sóji. Ta je primárně určena ke zkrmení hospodářskými zvířaty ve velkochovech po celém světě včetně Evropy, potažmo České republiky.

Děje se tak samozřejmě na úkor volně žijících zvířat. Jen v případě suchozemských savců vzrostl poměr mezi biomasou hospodářských zvířat vůči volně žijícím na třicet ku jedné a současně v průběhu posledních dvou staletí poklesla biomasa volně žijících zvířat na jednu čtvrtinu původní hodnoty.

To vše pouze proto, abychom mohli jíst více a více masa. Celosvětově se za posledních šedesát let zvýšila spotřeba masa přibližně sedmkrát (lidská populace se od té doby rozrostla „pouze“ 2,7 krát). V samotné České republice stoupla od poloviny minulého století spotřeba masa na osobu asi dvaapůlnásobně.

Byť je globální nárůst tažen především vývojem v rozvojových zemích, neděje se v těchto státech nic jiného, než že dohánějí naši úroveň spotřeby. I přes relativní pokles v posledních letech zkonzumuje průměrný Čech za rok tolik masa jako osmnáct obyvatel Indie.

Stejně jako spotřeba masa roste globálně také spotřeba dalších živočišných produktů spojených převážně s mléčným průmyslem.

Zvýšená živočišná produkce znamená nejen zábor dosud nedotčené půdy, ale současně i zvýšené riziko přenosu infekcí ze zvířat na člověka, rozvoj antibiotické rezistence — živočišný průmysl spotřebuje kolem sedmdesáti procent všech antibiotik —, kontaminaci povrchových i podzemních vod znečišťujícími látkami a v neposlední řadě také zvýšenou produkci skleníkových plynů urychlujících globální klimatickou změnu.

Je jasné, že takový přístup je dlouhodobě neudržitelný. Buď se tedy pokusíme najít řešení, jehož součástí bude nevyhnutelně i změna našich stravovacích návyků, nebo budeme pokračovat v nastoupené cestě a čekat, až se začnou projevovat další a další známky ekosystémového kolapsu.

Rostlinná strava jako východisko

Podle nedávné detailní studie, kterou provedli vědci z Oxfordské univerzity a která zahrnovala data od více než pětapadesáti tisíc osob, se prokázalo, že nejmenší dopady na životní prostředí má čistě rostlinná strava. Přináší snížení produkce emisí skleníkových plynů o pětasedmdesát procent, více než poloviční úsporu vody a snížení dopadů na druhovou rozmanitost o dvě třetiny v porovnání se způsobem stravování založeným na časté konzumaci masa (více než 100 gramů denně).

Z hlediska využití půdy korespondují závěry studie se starším výzkumem na stejné téma. Podle obou zdrojů znamená rostlinná strava snížení potřebného množství půdy o pětasedmdesát procent.

Jedním ze závěrů zmíněných prací je skutečnost, že posun přináší už pouhé snížení spotřeby živočišných produktů, například ve formě vynechání konzumace masa v určité dny. Obdobně například z analýzy provedené organizací Fakta o klimatu vyplývá, že snížení spotřeby živočišných produktů na polovinu by z pohledu emisí skleníkových plynů mělo stejný efekt, jako odstranění několika milionů osobních automobilů z českých silnic.

Systémová změna je nezbytná

Těm, kteří se obávají vyzkoušet rostlinnou stravu, nabízí pomoc iniciativy jako Tvoje výzva nebo Veggie challenge. V rámci třicetidenní výzvy přinášejí konkrétní tipy, recepty na rostlinná jídla nebo možnost osobního poradenství.

Efektivní snížení spotřeby živočišných produktů se ovšem neobejde bez systémových opatření. Mezi ně může patřit změna norem pro hromadné stravování, omezení související reklamy, zavedení varovného značení na potravinových obalech, divestment živočišného průmyslu, změna daňové politiky nebo změna systému zemědělských dotací.

Například v České republice putuje do živočišné výroby téměř sedmdesát procent vyplácených zemědělských dotací. Ze zbylých prostředků jsou poté financovány i takové manipulativní kampaně jako je projekt Žeru maso. V rámci něj jsou spotřebitelé přesvědčováni o nezdravosti konzumace jeho rostlinných alternativ, byť nedávno provedená metaanalýza výsledků dvanácti tematicky zaměřených vědeckých studií ukazuje pravý opak.

Ve výsledku záleží pouze na nás jestli dáme přednost našim chutím, respektive profitu živočišného průmyslu, nebo naší budoucnosti. Prvním krokem k omezení destruktivních dopadů naší činnosti na přírodu a naše zdraví může být kromě změny jídelníčku například i podpora ukončení provozu průmyslových velkochovů.