Ve středu europoslanci a europoslankyně po velkém boji odmítli legislativu, která měla být hlavním nástrojem pro potřebné snížení spotřeby pesticidů v Evropské unii. Jedná se o velký neúspěch v rámci snah o výraznější ekologizaci evropského zemědělství a připravení krajiny a hospodaření na dopady klimatických změn.

Evropská komise již vzdala zveřejnění návrhu nařízení o udržitelných potravinových systémech, zemědělské dotace ze Společné zemědělské politiky se podařilo zlepšit jen trochu a tzv. zákon o obnově přírody utrpěl právě v zemědělské oblasti výrazné šrámy. Lze tedy říci, že pohřbení protipesticidní legislativy (tzv. SUR - Sustainable Use of plant protection products Regulation) znamená pomyslný hřebíček do rakve ambicí současné Evropské komise a její Zelené dohody pro Evropu, resp. její klíčové součásti, strategie Farm to Fork.

Nestačila ani bezprecedentní podpora šesti tisíců vědců, kteří se za legislativu (spolu se zákonem o obnově přírody) ve společné výzvě jasně postavili a zároveň vyvrátili obavy, že by omezení pesticidů vedlo k ohrožení potravinové bezpečnosti. Vyzdvihli naopak, že právě intenzivní průmyslové zemědělství, závislé na vnějších vstupech včetně pesticidů a na rozsáhlých lánech, je v době degradace půdy, alarmujícího úbytku biodiverzity a stále extrémnějších dopadů klimatických změn čím dál zranitelnější.

Legislativě podobně nepomohla ani podpora více než milionu občanů skrze iniciativu Zachraňme včely a farmáře, která požadovala postupné vyřazování syntetických pesticidů.

Vědecké argumenty šly stranou a z diskuze nad ekologizací zemědělství se stal politický boj největší evropské frakce, Evropských lidovců, a jejich konzervativních a krajně pravicových souputníků v boji proti přírodě a za údajnou ochranu zemědělců.

Dezinformace

Již v létě jen těsně prošel parlamentem zákon o obnově přírody, proti kterému strany spustily nevídanou a bez nadsázky dezinformační kampaň. Dalo se tak očekávat, že protipesticidní legislativa bude mít podobně na kahánku. Vždyť nejde o nic méně než o obrovské zisky evropského agrochemického průmyslu reprezentovaných firmami, jako je Bayer nebo Corteva, které si nyní mohou zhluboka oddechnout.

Legislativa měla nahradit směrnici z roku 2009, která se kvůli reálné nevymahatelnosti ukázala být zcela neúčinná. Spotřeba pesticidů od doby jejího zavedení totiž v EU neklesla. V ČR se sice spotřebu pesticidů po jejím vrcholu v roce 2012 podařilo výrazněji snížit, přesto se nelze radovat. Data jsou nejasná, s ostatními státy neporovnatelná, vody i půdy jsou stále plné pesticidních koktejlů, polní biodiverzita nadále klesá, lidské zdraví je pořád v ohrožení.

O jak zpolitizovaný boj jde, se ukázalo hned po hlasování. Například německý europoslanec Peter Liese, jeden ze strůjců kampaně proti „zeleným“ legislativám, jásal na síti X, že je senzační, že zemědělci budou moci používat jedy neomezeně i v oblastech cenných pro ptáky. Alexandr Vondra, jinak amatérský ornitolog, se zas radoval nad samotnou porážkou Zelených a tvrdil, že pád legislativy je jen dobře. Vědci se přitom nad tím, že závislost průmyslového zemědělství na používání pesticidů je hlavní příčinou úbytku ptactva, shodují jasně.

Sami proti sobě

Vůbec zde totiž nejde o dilema, jestli chceme přírodu, nebo zemědělství. Evropské zemědělství bude čelit výrazným šokům, neboť se kvůli klimatickým změnám bude vytrácet dlouhodobá schopnost krajiny vyprodukovat dostatek potravin. Je proto nezbytné hledat cesty, jak zájmy přírody a zemědělství sladit. Nadměrné používání pesticidů a koncentrovaná moc agrochemického byznysu je ovšem pro tento cíl jednou z hlavních překážek.

Východiskem je ekologizace zemědělství, obnova krajinné struktury včetně mezí, remízků či mokřadů a systematická podpora zemědělců a dalších aktérů v těchto snahách, aby v tom nezůstali sami. Obavy zemědělců o budoucnost jsou legitimní, a proto je potřeba je na cestě k větší udržitelnosti podpořit. Tato cesta ale musí zůstat prioritou. Trvat na současném stavu nakonec paradoxně uškodí nejvíc i samotným zemědělcům.