Rada Evropské unie neboli Rada ministrů v pondělí neschválila Nařízení o obnově přírody. Nová legislativa měla přispět k návratu rozmanitosti do evropské krajiny a posílit odolnost vůči změnám klimatu. Krátce před klíčovým hlasováním však svou podporu stáhlo Maďarsko a Itálie. K přijetí legislativy, která mohla být historickým obratem od ochrany přírody v malých parcích k její systematické obnově, chybělo jen několik hlasů. O návrhu se nakonec vůbec nehlasovalo.

Pondělní hlasování mělo být posledním kolem legislativního procesu. Návrh na obnovu přírody připravený Evropskou komisí byl v roce 2022 předložen Evropskému parlamentu, který v únoru už notně oslabenou verzi schválil. Souhlas Rady EU, složené vzhledem k projednávané politické oblasti z ministrů životního prostředí, bylo to poslední, co stálo nařízení v cestě. Výjimečným postupem jej zablokovaly společně dvě země s krajně pravicovými vládami: Itálie a Maďarsko.

Od ochrany k obnově

Podle Zprávy o stavu evropské přírody, vypracované Evropskou agenturou pro životní prostředí, což je zvláštní instituce Evropské unie zodpovědná za oblast životního prostředí, je nyní až osmdesát procent přírodních stanovišť v neuspokojivém až špatném stavu.

Reálně to znamená desetitisíce vysušených mokřadů, narušených lesních nebo mořských ekosystémů, narovnaných potoků a řek nebo lány neudržitelně využívané zemědělské půdy. Jinak řečeno krajina v Evropě přišla o druhovou rozmanitost a schopnost zajišťovat životně důležité funkce, ubývá ptáků, hmyzu, ale i mikroorganismů. Mimo jiné to znamená, že krajina není odolná vůči dopadům změny klimatu v míře, v jaké by mohla být.

Na přímou vazbu mezi klimatickou krizí a rozpadem ekosystémů, provázeným fatálním úbytkem biodiverzity, poukázal také Mezivládní panel pro změnu klimatu. Proto Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, přijatý mezinárodním společenstvím v roce 2022, vytyčil za cíl obnovit až třicet procent poničených ekosystémů po celém světě. Evropské Nařízení o obnově přírody mělo být krokem ke splnění tohoto závazku.

Nařízení stanovovalo cíl do roku 2050 postupně obnovit až devadesát procent všech poškozených či zničených ekosystémů v členských státech Evropské unie. Každý členský stát Evropské unie měl na základě nařízení přijmout svůj vlastní Národní plán obnovy přírody s vlastními cíli a politickými opatřeními.

Nařízení se týkalo obnovy mořských, pobřežních, lesních, říčních, ale i městských ekosystémů. Zcela zásadní oblastí v dokumentu je obnova přírody v zemědělské krajině. V Národním plánu obnovy si každá členská země měla vybrat dvě ze tří hlavních priorit pro obnovu zemědělských ekosystémů a v nich následně dosáhnout zlepšení.

Jedná se o navýšení počtů opylovačů, a to zejména motýlů, o zvětšení rozlohy zemědělských oblastí s vysokou úrovní druhové rozmanitosti, anebo o závazek přísunu většího množství organických látek do půdy. Zároveň nařízení hovořilo o navýšení počtů polních ptáků nebo zřizování krajinných prvků přispívajících k biologické rozmanitosti.

Na přípravu Národního plánu obnovy přírody měly mít členské státy dva roky. Příprava českého plánu již začala pod garancí Ministerstva životního prostředí. Schází se k němu zvláštní pracovní skupina tvořená zástupci zemědělců, ochránců přírody i státních institucí.

„Přírodu obnovovat opravdu potřebujeme. Naše generace, generace lidí, kteří teď žijí v Evropě, dokáže pocítit, pokud se nám podaří adaptovat naše obce, města, volnou přírodu a krajinu na klimatickou změnu,“ uvedl včera ministr Petr Hladík pro ČTK poté, co Nařízení o obnově přírody nebylo schváleno. „Musím říct, že postoj některých členských států je bezprecedentní, odsouzeníhodný a takto nemůže Evropská unie jako celek pokračovat,“ řekl.

Politický konflikt se o návrh vedl po celou dobu

Konec nařízení v Radě EU přišel poté, co už v přípravném řízení utrpělo celou řadu krajně nežádoucích zásahů. „Původně se uvažovalo, že nařízení bude mít i závazné cíle, avšak nakonec se výsledná podoba legislativy změnila jen na deklarace,“ řekla Deníku Referendum Alžběta Procházková z české pobočky Světového fondu na ochranu přírody.

Původní návrh Evropské komise byl minulý rok v Evropském parlamentu a následným dohadovacím řízením mezi evropskými institucemi zásadně osekán. Za útoky proti návrhu stáli zejména politici spojení s Evropskou lidovou stranou a lobby velkých agrokorporací. „Dnešním hlasováním zdůrazňujeme, že Evropská lidová strana se bude důrazně bránit jakýmkoli návrhům zákonů, které ohrožují práci zemědělců a potravinovou bezpečnost evropských občanů,“ uvedl Herbert Dorfmann, mluvčí skupiny evropských lidovců v parlamentním zemědělském výboru po jednom z loňských hlasování.

Za návrh se naopak stavěla občanská společnost a odborníci. V reakci na odpor vůči návrhu nařízení o obnově přírody zveřejnila skupina tří tisíc farmářů, vědců a ochránců přírody otevřený dopis s výzvou k okamžitému přijetí návrhu parlamentem. „Naléhavě žádáme poslance Evropského parlamentu a Rady, aby a) co nejrychleji přijali zákon o obnově přírody, a to ještě před rokem 2024, a za b) přijali minimálně úroveň ambicí obsaženou v návrhu Evropské komise a nerozmělňovali cíle obnovy pro mokřady a rašeliniště,“ psali autoři dopisu v červnu loňského roku.

„Věda hovoří jasně: největší hrozbou pro potravinovou bezpečnost a zemědělce je změna klimatu a degradace přírody,“ komentoval tehdy pokusy poslanců Evropské lidové strany o zmírnění návrhu Sergej Moroz z European Environmental Bureau. Potravinovou bezpečností přitom argumentovali nejen odpůrci, ale i vlastní návrh nařízení. Hrozbu zvyšování cen potravin a jejich nedostatku předkladatelé považovali za jeden z hlavních důvodů pro její přijetí.

V podmínkách zrychlující se klimatické krize a pokračujícího rozpadu ekosystémů návrh nařízení o obnově přírody nebyl útokem na zemědělce či ohrožením produkce potravin, za nějž je začala evropská pravice a její spojenci z agrokorporací vydávat. Ve skutečnosti se naopak jednalo o pokus zajistit podmínky, ve kterých by další pěstování potravin rozumným způsobem bylo vůbec možné.

Tlak agrokorporátní lobby

Do projednávání zákona se promítly i nedávné zemědělské protesty po celé Evropě. V Německu patřilo mezi rozbušky protestů zastavení dotací pro farmáře na pohonné hmoty, ve Francii zase chystané omezení užívání pesticidů, v Rumunsku, Polsku nebo Maďarsku dovoz levnějších zemědělských produktů z Ukrajiny.

Protesty však neměly jednotné požadavky a stát od státu se lišily i tím, kdo protesty organizoval. Vedle drobných farmářů se totiž příležitosti chopily i mocné agrokorporátní svazy. A právě vliv jejich lobbistických struktur zřejmě nakonec převážil i při hlasování v Radě ministrů.

Také podle české Agrární komory České republiky jsou ekologické požadavky kladené Evropskou unii až příliš ambiciózní. Tisková mluvčí Agrární komory Barbora Pánková pro Deník Referendum přesto před projednáváním osekaného návrhu uvedla, že „zemědělci vítají opatření, která přispějí ke zlepšení stavu životního prostředí, na němž závisí jejich práce. Potřebují k tomu ale mít k dispozici adekvátní nástroje tak, aby byl chod hospodářství i nadále udržitelný.“