Loni se 30. listopadu umělec a ekologický zemědělec Jean-Charles Bureau účastnil protestu francouzských včelařů v Paříži. „Francouzští včelaři ročně vyrobí třicet tisíc tun medu. Francouzi ročně zkonzumují čtyřicet tisíc tun medu. Tak proč máme problém náš med prodat?“ klade si Bureau řečnickou otázku.

Následně francouzský zemědělec upozorňuje, včelařské nesnáze prohloubila výjimka pro med z Ukrajiny, který byl po ruské invazi dovážen do Evropské unie v bezcelním režimu — podobně jako třeba vajíčka či kukuřice.

„Spousta obchodníků začala nakupovat na Ukrajině. Kilo medu prodávají za dvě eura — takže kilo medu za sedm eur už nikdo kupovat nechce,“ líčí Bureau na panelové diskusi o farmářských protestech na celoevropském setkání občanských iniciativ European Common Space for Alternatives. Včelařů přitom ve Francii žije jednasedmdesát tisíc — Francie představuje jednoho z největších producentů a zároveň konzumentů medu v Evropě.

V dubnu Evropská unie schválila omezení zemědělského dovozu z Ukrajiny — ačkoliv ne tak přísné, jak požadovaly právě Francie nebo třeba Polsko. Tam téma dovozu levného obilí z Ukrajiny představovalo třaskavé téma už před loňskými parlamentními volbami — a letos v dubnu dokonce polští farmáři zablokovali ukrajinsko-polskou hranici.

Živoří, přestože krmí svět

Ekonomická krize, s níž se evropští farmáři potýkají, se nicméně nezrodila s bezcelním vývozem z Ukrajiny. Zatímco farmáři ve Francii, Polsku či České republice spílají levnému dovozu z válkou postižené země, španělští farmáři viní ze své mizérie import z Maroka.

„Problém spočívá v tlaku na konkurenceschopnost a růst. Od devadesátých let se trh se zemědělskou produkcí liberalizuje. Zatímco průmyslové korporace spolu soutěží, drobní producenti trpí. V důsledku degraduje nejenom životní prostředí, ale i kvalita stravy,“ navazuje další řečnice Geneviève Savignyová, která před odchodem do důchodu pěstovala obiloviny či levandule v jihofrancouzském regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur.

Jedny z prvních loňských farmářských protestů v Evropě se uskutečnily v Německu poté, co německá vláda schválila zrušení daňových úlev pro zemědělská vozidla, provázené snížením dotací na diesel.

„Spotřebu dieselu je objektivně potřeba snížit — ale musíme to naplánovat. Vláda tak rozhodla ze dne na den — bez jakýchkoliv konzultací či participace farmářů. Nejde ale o toto rozhodnutí, nelze vinit jen současnou vládu. Jde o to, co se v zemědělské politice děje desítky let — a tohle byla poslední kapka,“ pokračuje další diskutující, včelařka žijící nedaleko Berlína Paola Gioiaová.

Gioioaová se podobně jako Bureau farmářských protestů zpočátku účastnila. „Posléze se však agendu farmářských protestů pokusila uchvátit krajní pravice a museli jsme se od nich distancovat. Na mnohém se s protestujícími nicméně shodneme, trpíme v důsledku stejného systému: nízkých výkupních cen, byrokracie a mezinárodních dohod o volném trhu,“ dodává včelařka z Německa.

Jak zdůrazňuje Savignyová, farmáři přirozeně tvoří pestrou skupinu: v Evropě jich působí devět milionů a z nich dvě třetiny obhospodařují pozemky o rozloze menší než pět hektarů.

„Jenže nejsilnější z nich jsou ti velcí a ti hájí své zájmy. Je důležité, že jsme se protestů účastnili, vysvětlili odlišnosti našich stanovisek a zároveň zdůraznili, že žádáme totéž, co většina farmářů: důstojné výkupní ceny a příjmy a dlouhodobou vizi. Zemědělci vskutku živoří, vůbec se s nimi nepočítá — a ještě jsou společností kritizováni, přestože krmí svět. Chtějí budoucnost s perspektivou — a Evropská unie namísto toho ustoupila od směrnice o pesticidech,“ vysvětluje Savignyová.

Jak zdůrazňuje Jean-Charles Bureau, jádro problémů spočívá v klesajících příjmech farmářů, jelikož průmyslová produkce tlačí za pomoci rostoucího množství pesticidů ceny dolů. „Pracujeme mezi pětačtyřiceti až šedesáti hodinami týdně a vyděláváme sedm set eur měsíčně! Výsledkem je, že mezi francouzskými farmáři stoupá míra sebevražednosti,“ líčí. Už v roce 2018 dle výzkumu Francouzské národní agentury pro veřejné zdraví se každý druhý den zabil jeden francouzský zemědělec — nejčastěji z ekonomických důvodů.

Mezinárodní obchod musí být založený na soběstačnosti a solidaritě

Bureaua, Gioiaovou a Savignyovou spojuje členství v evropské větvi mezinárodní organizace Via Campesina, která zastupuje dvě stě milionů malých a středních farmářů z jednaosmdesáti zemí světa — a představuje tak jedno z nejmohutnějších společenských hnutí na světě vůbec.

Z celoevropských farmářských protestů prozatím vytěžily nejvíce evropské agrokorporace, kterým se podařilo si u unijních politiků vydupat pozastavení či úplné stažení zásadních ekologických zemědělských regulací. „Prostor, který v rámci unijního rozhodování dostávají lobbisté z agrokorporací je výrazně větší než prostor, který dostávají zástupci malých a středních farmářů. Zároveň mají na rozdíl od nás kapacity prezentovat, psát a navrhovat regulace,“ podotýká Savignyová.

Antiekologické ústupky velkým zemědělským korporacím přitom nejenže podkopávájí čím dál palčivější potřebu přejít na ekologický způsob zemědělské produkce, ale tristní ekonomickou situaci malých a středních lokálních farmářů vůbec neřeší.

Via Campesina proto volá především po zaručených výkupních cenách zemědělských produktů a vypovězení mezinárodních dohod o volném obchodu. „Není to tak, že bychom byli proti mezinárodnímu obchodu jako takovému. Mezinárodní obchod nicméně musí být založen na potravinové soběstačnosti, solidaritě a podpoře malých farmářů. Není důvod dovážet suroviny, které jsme schopni vyprodukovat v tuzemsku. A co vyprodukovat nemůžeme, má být dovezeno z co nejbližších zemí,“ upřesňuje Savignyová.

Další problém představuje také byrokracie spojená s ekologickou produkcí. „Víme o zemědělcích, kteří nepoužívají pesticidy a o svou půdu pečují — ale nemají to jak prokázat. Chtějí po nás, abychom umisťovali senzory na zvířata, abychom zapisovali, kde se naše zvíře pohybovalo v kolik hodin, co přesně a jak jsme dělali. Mnoho farmářů ale na prokazování ekologičnosti každého jednotlivého kroku nemá prostředky,“ upozorňuje Savignyová.

„Politici nedělají, oč je žádáme: tedy o podporu v agroekologické transformaci. Alespoň však farmářské protesty učinily společnost vůči problémům farmářů citlivější. Někteří lidé se domnívají, že jídlo je drahé, ale ve skutečnosti současné ceny nepokrývají náklady na jeho produkci,“ podotýká Gioiaová.

„Teď je jaro, sezóna začala rychle, někteří z nás nemají z čeho platit osivo či krmivo pro zvířata. Našemu vzteku ale rozhodně není konec. Teď na demonstrace nemáme čas — ale do ulic se rozhodně vrátíme,“ uzavírá debatu Bureau.