Rusko využívá potraviny jako geopolitickou zbraň. Evropa nesmí přihlížet
Ondřej Ditrych, Tomáš PetříčekRusko přetváří geopolitiku potravin a využívá obilí, hnojiva a humanitární pomoc k prosazení svého vlivu. Evropa v budování potravinové soběstačnosti i potravinové diplomacii zaspala. Je nejvyšší čas začít jednat.
Schůzka Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Anchorage na Aljašce znovu upozornila Evropu na vážnost změn, jimiž prochází dosavadní světový řád. Zároveň před ni postavilo nepříjemné strategické otázky.
Část evropské debaty se nese v naději, že aljašské setkání by mohlo otevřít cestu k míru. Komentátoři spekulují, zda proces, který se setkání spustilo, povede k příměří, trvalému míru, či pouze k zmrazení války, kterou Rusko před třemi a půl lety rozpoutalo proti Ukrajině. Diskutuje se také, zda nebude Ukrajina nucena k ústupkům ohrožujícím její územní celistvost či suverenitu.
Klíčové otázky se však netýkají jen parametrů tohoto diplomatického procesu — ať už povede k příměří, míru, nebo odhalí, že Rusko o mír nestojí. Jde i o širší proměnu mezinárodního prostředí, v němž Evropa musí znovu vymezit své místo a roli.
I kdyby se podařilo zastavit střelbu, ruské ambice tím nezmizí. Kreml neusiluje pouze o kontrolu nad částí ukrajinského území. Jeho cílem je širší revize mezinárodního řádu, zejména obnovení ruského velmocenského postavení, podkopání dosavadních norem mezinárodních vztahů, oslabení role Spojených států v Evropě a zároveň podkopání jednoty Evropské unie, potažmo celého Západu.
Bylo by naivní a nebezpečné věřit, že konec války může umožnit návrat k takzvanému business as usual mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Ruskem na straně druhé. Moskva totiž sleduje dlouhodobou strategii oslabování EU a jejího postavení ve světě — a nikdy se neomezuje na jedinou formu nátlaku. Zatímco dříve jsme se obávali závislosti na ruském plynu a ropě a dnes sledujeme dopady války na Ukrajině, Kreml už delší dobu systematicky buduje novou dimenzi své globální moci — schopnost využívat obilí, hnojiva či potravinovou pomoc jako mocenskou páku vůči zranitelným regionům.
Právě tomuto rozměru ruského vlivu jsme věnovali pozornost v nedávné analýze publikované v časopise Le Grand Continent pod názvem „Face à la géopolitique alimentaire de la Russie: une stratégie européenne“. Upozorňujeme v ní, že Evropa a její partneři by měli věnovat zvýšenou pozornost tomuto poměrně novému a dosud podceňovanému rozměru ruské globální strategie — geopolitice potravin.
Potraviny se totiž staly jedním z hlavních nástrojů, jimiž Moskva rozšiřuje svůj vliv vůči zemím globálního Jihu tam, kde nemá co jiného nabídnout. A právě proto by měla Evropa okamžitě zpozornět.