↗

Ceny potravin rostly v minulých letech i v důsledku různých výpadků způsobených pandemií. Válka na Ukrajině tento problém jen umocňuje. Je načase umožnit, aby se zemědělství opět lokalizovalo. Přílišná závislost na velkých producentech je nerentabilní nejen pro spotřebitele, ale pro životní prostředí jako takové. Foto Joseph Eid, AFP

Při otevřeném ohni se nedoporučuje manipulovat s petrolejem, alkoholem nebo jinými hořlavými a výbušnými látkami. Toto pravidlo však musím porušit a k té spoustě špatných zpráv, jež plodí ruská agrese na Ukrajině, přiložit ještě další — jestli válka brzy neskončí, hrozí podstatné části Afriky i Blízkého východu hladomory a zbytku světa velká potravinová krize.

Možná si ze školy pamatujete, že Ukrajina je takzvanou obilnicí světa. Může za to zejména fakt, že významnou část Ukrajiny i Ruska pokrývá vysoce úrodná černozem. Výsledkem je, že Rusko a Ukrajina zajišťují až třetinu veškerého exportu pšenice ve světě.

Kvůli válce ale mnoho zemědělců narukovalo a nejspíš ani nezasejí. Černomořské přístavy, odkud ukrajinské obilí proudí do celého světa, zejí prázdnotou. Pokud ovšem na Ukrajině neproběhne normální zemědělský cyklus, hrozí celosvětová potravinová krize. Považte, že polovina veškerého afrického importu obilí pochází právě z Ukrajiny a Ruska.

Africké státy jsou proto hrozící celosvětové potravinové krizi vystaveny nejvíce, podle expertů v mnohých z nich hrozí v průběhu roku vypuknutí velkých hladomorů. Případný nedostatek obilí výrazně ohrozí i Blízký východ. Některé nejvíce ohrožené státy už začínají přijímat krizová opatření.

Egypt kvůli celosvětovému nárůstu ceny pšenice proto zafixoval cenu chleba. Právě severoafrický stát je totiž největším světovým dovozcem pšenice a výpadek z Ukrajiny jej proto ohrožuje opravdu silně. Do vážné krize současná situace uvrhuje i Libanon, který v důsledku bejrútského masivního výbuchu v roce 2020 přišel o velkou část svých obilných zásob.

Kromě těchto nejpalčivějších příkladů však celosvětově hrozí výrazné zvyšování cen základních potravin, umocněné navíc zvyšováním cen energií, a s tím spojené sociální problémy, prohlubování chudoby a nepokoje. Právě proto varoval v pondělí francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian před celosvětovým hladomorem a vyzval Evropskou unii, aby nastalou situaci začala urychleně řešit. Jednoznačně není na co čekat.

Potravinovou suverenitu

Ruská agrese na Ukrajině tak kromě rizik naší závislosti na fosilních palivech nasvítila i další problém — potravinovou závislost. Pokud obchod s potravinami podléhá celosvětovému trhu závislému na velkých firmách a dovozcích, kteří farmaří metodou průmyslového zemědělství, jsme v případě globálních krizí vystaveni riziku různých výpadků v celém tomto řetězci.

Ceny potravin rostly v minulých letech i v důsledku různých výpadků způsobených pandemií. Válka na Ukrajině tento problém jen umocňuje. Jde o další z příkladů toho, jak jsou naše ekonomiky na nenadálé šoky, kterých ale bude v době klimatické krize už jen přibývat, nepřipravené.

Kromě ukončení spotřeby fosilních paliv bychom proto měli začít globálně podporovat drobné zemědělce, rodinné farmy, umožnit lidem konzumovat co nejvíce jídla vypěstovaného lokálně nedaleko jejich obydlí a dát malým zemědělcům možnost účinně rozhodovat o podobě zemědělské politiky.

Podobně jako v případě opuštění fosilních paliv je lokalizace zemědělství prospěšná pro planetu i krajinu. Můžeme tak řešit klimatickou krizi a zároveň usilovat o mír. Program pro mezinárodní bezpečnost, sociální spravedlnost a udržitelnou budoucnost tak musí obsahovat i maximální snížení naší závislosti na importu potravin a otevření prostoru pro drobné farmáře, samozásobitelství a komunitní zemědělské i městské projekty.