Ani islám, ani přistěhovalectví, ani invaze na Ukrajinu, ba ani nezaměstnanost. Tématy číslo jedna těsně před letošními francouzskými volbami jsou nakonec kupní síla a životní náklady. Mluvit o nich musí všichni kandidáti, dominují mediálnímu pokrytí. Důvodem je dle relativní shody pozorovatelů trojkombinace důsledků postcovidové recese, růstu cen energií zesíleného krizí po ruské agresi a nedostatečné pozornosti sociálním dopadům vládní politiky, kterou prokázal Emmanuel Macron, dosavadní prezident.

„Není to tak, že by Francouzi neřešili válku na Ukrajině. Bylo to vidět ostatně na podpoře prezidenta Macrona, která po ruské invazi vzrostla. Nakonec se ale lidé rozhodují podle své peněženky,“ vysvětlil ve speciálu Al-Džaríry komentátor Hamid Chriet.

Téma je o to diskutovanější, že statisticky není situace Francouzů zase tak špatná — inflaci má Francie v rámci EU zatím podprůměrnou, zdražování elektřiny se reguluje. I malé zdražení základních potravin a dalšího potřeb je však zjevné a po covidovém útlumu se pociťuje dvojnásob.

„Když nyní lidé platí na konci měsíce účty, musí dát více peněz, než platili před tím. Toho si všimne každý. Platy přitom zdaleka tak rychle nerostou,“ uvedla na France 24 zpravodajka Kate Moodyová.

Ve Francii navíc za poslední rok výrazně vzrostla cena pohonných hmot, a to od ledna 2021 až o polovinu. Celková cena energií kvůli tomu vzrostla o 29 procent! To se promítá do takřka všeho a s ostatními problémy dále násobí. Nejvíce nespokojenosti zaznívá od důchodců a zaměstnanců továren, které omezují výrobu. A samozřejmě od příslušníků přímo zasažených profesí.

„Velké společnosti nám vylovují ryby, takže musíme dále na moře. Delší cesta přitom znamená více paliva, a když palivo ještě zdražuje, jsou o to dražší i ryby,“ shrnul názorně kumulativní efekt zdražovaní pohonných hmot jeden z rybářů v předvolební reportáži katarské televize.