O 1,4 milionu hlasů a 4,2 procentního bodu překonal nakonec stávající francouzský prezident Emmanuel Macron svoji nejsilnější vyzývatelku, Marine Le Penovou. Stalo se tak v neděli v prvním kole letošních prezidentských voleb. O konečném vítězi rozhodne druhé kolo 24. dubna, v němž se střetnou oba jmenovaní podobně jako při minulých volbách. Výsledek by měl být ovšem tentokrát těsnější.

„V roce 2017 dostali Macron a Le Penová v prvním kole podobný podíl hlasů jako letos, ve druhém ale Macron porazil soupeřku v poměru 66,1 ku 33,9 procenta. Tento rok by měl být rozdíl mnohem nižší. Podle aktuálních projekcí tři nebo až dokonce jeden procentní bod,“ hlásila do nočního vysílání France 24 zpravodajka Tracy McNicollová.

Velkým specifikem letošních voleb — a zároveň jedním z důvodů, proč by měl být Macron ve druhém kole slabší než minule — je propad kandidátů druhdy dominantních formací tzv. republikánské (protilepenovské) fronty: Valérie Pécressové z řad neogaullistických Republikánů a Anne Hidalgové ze Socialistické strany. O 600 tisíc hlasů více než minule naopak dostal radikálně levicový tribun Jean-Luc Mélenchon.

Štvavě protimuslimský komentátor Éric Zemmour, který se ještě před několika měsíci jevil jako pomyslný černý kůň voleb, zůstal nakonec na sedmi procentech.

Účast se letos propadla na 74,86 procenta, což je o tři procentní body méně než v roce 2017. Ve francouzském systému povinné (ale nevymáhané) volby jde o nejnižší číslo u daného typu voleb od roku 2002. Tehdy takřka třicetiprocentní neúčast pomohla do druhého kola k všeobecnému překvapení Jeanu-Mariemu Le Penovi, otci Marine Le Penové.

Proč bude druhé kolo těsné

Důvodů, proč jsou Macronovy vyhlídky do druhého kola letos tak nejisté, třebaže v prvním kole vyhrál s větším náskokem než minule (dostal o přibližně 900 tisíc hlasů více, a to při nižší účasti), uvádí analytikové v zásadě šest:

1. pošramocená image mladého prezidenta-reformátora, protože za svých prvních pět let nezměnil ve Francii mnoho (byť zčásti kvůli covidu). Asi jen 16 procent Francouzů si s ním doposud spojuje příslušné naděje,
2. aktuální sociální tíseň části populace související s postcovidovou inflací, nárůstem cen energií a dalším otřesům kvůli ruské invazi na Ukrajinu,
3. civilnější a mnohem lépe zvládnutá kampaň Marine Le Penové, která se — kromě jiného — přeorientovala z identitárních a bezpečnostních témat na sociální,
4. celková atmosféra v zemi, kde se zejména mezi mladšími a středními generacemi rozšířil pocit politické bezvýchodnosti a dojem, že Macron hájí jen zájmy bohatých; a kvůli tomu klesající ochota aktivně volit „menší zlo“,
5. Macronem takřka vypuštěná kampaň před prvním kolem, v níž by vysvětloval svou dosavadní politiku a to, jak a v čem na ní míní stavět v následujícím období,
6. absolutní propad vlivu zmíněných tradičně dominantních stran francouzské politiky, které se proti lepenistům vždy spojovaly.

Jestliže v roce 2017 oslovovali prezidentští kandidáti Republikánů a Socialistů 9,5 milionů voličů, tedy asi čtvrtinu elektorátu, v letošním prvním kole šlo jen o 2,2 milionu, tedy přibližně 6,5 procenta. Při započítání zeleného kandidáta jde o 3,8 milionu. Jen pro štvavého komentátora Zemmoura — který hned v neděli podpořil do druhého kola Le Penovou — přitom hlasovalo 2,4 milionu Francouzů.

Řadu důležitých souvislostí obhlasuje sumář z výzkumů ohledně toho, co Francouzi na postupujících kandidátech oceňují — zatímco Macron získává vysoké skóre v kategoriích jako „dokáže zvládnout nenadálé krize“ či „působí prezidentsky“, Le Penová boduje u kritérií jako „rozumí strastem a obavám obyčejných lidí“ nebo „chce skutečnou změnu“.